Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Česko
České novinky: nejnovější zprávy a události z domova

Autokrat a malý diktátor. Bauer promluvil o panovačnosti a aroganci Havla

© Foto : Martin KozákVáclav Havel
Václav Havel - Sputnik Česká republika
Sledujte nás na
Trpěl jistým mesianismem

Na začátek Bauer uvedl, že s Václavem Havlem jako prezidentem se setkal několikrát. Ten si podle názoru spisovatele své postavení náramně užíval.

„Upřímně řečeno, on nebyl přílišný demokrat, nejraději by podobně jako ostatně i T. G. Masaryk řídil stát jako autokrat, jako malý diktátor,“ zdůraznil.

Dodal, že v prvních dvou letech po listopadovém převratu Havlovi vyhovovalo, že se federálním premiérem stal normalizační kariérista Marian Čalfa, který mu sloužil jako jeho tajemník.

„Jenže když se pak později stal premiérem Klaus, Havel musel narazit. Střetly se dvě silné osobnosti, které se nerady s někým dělily o moc,“ uvedl Bauer.

Pak si vzpomněl na jednu příhodu, která dost vystihuje Havlovu povahu.

„Někdy v polovině 90. let si Havel usmyslel, že pozve do Lán novináře a bude si s nimi opékat špekáčky. Jenže jako z udělání ten den lilo jako z konve, proto se dalo předpokládat, že žádné špekáčky nebudou. Když jsem však vkročil do lánského zámku, zaskočila mne spousta kouře a zápachu. Šel jsem se podívat, kde hoří, a došel jsem do zámecké kuchyně, kde muži z prezidentské ochranky odstranili pláty z kamen a na otevřeném ohni opékali slibované špekáčky. ‚Pánové, co blázníte?´ zeptal jsem se těch dobrých mužů. Jen se smutně pousmáli a odpověděli: ‚To víte, šéf nám to nařídil´,“ pronesl spisovatel.

V rozhovoru nechyběly zmínky o některých zajímavých faktech z životopisu prvního prezidenta České republiky.

Bauer připomenul, že Václav Havel nebyl v letech 1970 až 1989 nikdy zaměstnaný s výjimkou 10 měsíců v trutnovském pivovaru. Zde uvedl paralelu s Ludvíkem Vaculíkem.

„Když jsem se Vaculíka v roce 1990 ptal, čím se živil, odpověděl mi, že ho živily honoráře za knihy a články, které mu vycházely na Západě. Upřímně řečeno, ani Vaculík, ani Havel zase tak pilní psavci nebyli, aby jim to stačilo,“ zdůraznil spisovatel.

Podle Bauera ve skutečnosti živila disidenty Nadace Charty 77 vzniklá původně z iniciativy posrpnového emigranta, jaderného fyzika Františka Janoucha a v letech 1980 až 1989 vyplatila na činnost této občanské iniciativy kolem 38 tisíc dolarů.

„Osmdesát nejaktivnějších disidentů dostávalo v přepočtu na koruny 60 tisíc na osobu ročně, přitom průměrná mzda v tehdejším Československu nedosahovala ani 2500 korun,“ přiblížil Bauer.

K osobnosti Havla ještě poznamenal, že jeho velikost spočívá v tom, že je ztělesňován s převratem v listopadu 1989.

„Byl tím, kdo obrazně řečeno přinesl našim národům svobodu. Podobně jako T. G. Masaryk bývá spojován se založením Československa,“ podotkl.

Oba politiky Bauer porovnával ve své knize Jiná doba, stejný osud a dospěl k závěru, že si byli v mnoha ohledech podobní.

„Oba přes všechny své kladné vlastnosti trpěli jistým mesianismem, představou, že jsou povoláni k tomu, aby zachránili národ, vlast. A to v nich vyvolávalo i jistou panovačnost a aroganci,“ uvedl spisovatel.

Kromě toho v rozhovoru padlo téma vztahu Havla s francouzským spisovatelem českého původu Milanem Kunderou.

„Ti dva, Václav Havel a Milan Kundera, se opravdu neměli rádi,“ zdůraznil Bauer.

Původně si myslel, že to způsobila jejich časopisecká polemika na podzim 1968, kdy Kundera napsal do Listů esej Český úděl, na kterou Havel odpověděl ve Tváři. Poté Bauer se na vztah těch dvou významných mužů zeptal svého přítele, už zesnulého spisovatele a literárního teoretika Otakara Chaloupky, který oba dobře znal a Kunderovi dokonce půjčoval svůj pražský byt.

„Teprve on mi vysvětlil, že jejich vztah nezkalila žádná intelektuální polemika, ale obyčejný drb pronesený jedním z nich někdy na podzim 1967 v tehdejším Klubu spisovatelů. I velcí lidé se dokážou urážet jako malé děti,“ podotkl spisovatel.

Co se týče Havlových nástupců, Bauer vyslovil přesvědčení, že Václav Klaus zanechal v dějinách země skutečně hlubokou stopu.

„Už jen tím, že dokázal udělat ze socialismu kapitalismus. Můžeme se dlouho bavit o tom, jak se mu to podařilo, či nepodařilo, a co nás to stálo,“ uvedl.

Pokud jde o současnou hlavu státu, pro Bauera Miloš Zemana býval oslňující osobností a skvělým kamarádem, s nímž si vždycky rád popovídal.

„Ovšem to trvalo jen do doby, než si ho ‚přivlastnil´ Miroslav Šlouf. Chápu, že člověk ve vysoké funkci musí mít kolem sebe lidi, kteří ho chrání. Ovšem často to bývá za cenu osobní svobody,“ poznamenal spisovatel.

Hodnocení Zemanova prezidentování se Bauer zdržel. Domnívá se, že ještě je brzo na nějaké historické závěry.

„To si nechme až na později, až budeme mít větší časový odstup,“ podotkl.

Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала