Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Nový návrh zákona ve Francii. Znárodnění dětí jako nejvyšší stádium „boje s islamismem“

© AP Photo / Eric Feferberg Vlajka před Elyzejským palácem v Paříži
Vlajka před Elyzejským palácem v Paříži - Sputnik Česká republika
Sledujte nás na
Od tří let má děti vychovávat společnost a nikoli rodina, protestovat se nesmí, je to zákon. Ne, nejsou to šílené sny radikální části našich bolševiků o komunistické budoucnosti, je to realita dnešní Francie.

Povinná návštěva státního výchovného a vzdělávacího zařízení od věku tří let stanoví návrh zákona O ochraně republikánských principů, který francouzský parlament schválí nepochybně již na začátku příštího roku. V původní variantě bylo domácí vzdělávání (zřeknutí se mateřské školky) po dosažení tří let úplně zakázáno, pak ale rozhodli nechat ho pro děti se zdravotními problémy a pro ty, které se aktivně věnují sportu nebo umění. Takže počínaje příštím rokem se ve Francii prudce zvýší poptávka po učitelích hudby a sportovních trenérech.

Především se to týká muslimů, protože právě jim je ve skutečnosti věnován návrh zákona O ochraně republikánských principů, který představila vláda tento týden. Původně se nazýval O boji s islamistickým separatismem, avšak po masových protestech v islámském světě bylo rozhodnuto tento název změnit. Podstata se ale nezměnila. Tento zákon má zajistit vítězství světských republikánských principů nad těmi, kteří podle slov prezidenta Macrona chtějí rozdělit zemi, „kteří v ní vytvářejí paralelní společnost, šíří islamistický separatismus“. Muslimové chtějí rozdělit Francii, nebo francouzská vláda ještě víc rozdělí svými akcemi společnost?

V Paříži to vše vnímají velmi jednoduše, Francouzi chtějí převychovat muslimy. Francie chce přinutit část svých obyvatel (přibližně deset procent, které tvoří muslimská komunita), aby se zřekli vlastních tradic a víry a vytvořili jakýsi „francouzský islám“. Když chcete žít ve Francii, dejte nám své děti, které vychováme v duchu „svobody, rovnosti, bratrství“, tolerance a ateismu. Brání tomu vaše tradice? Pak vás stát potrestá, a to za naprosté podpory většiny společnosti pobouřené teroristickými útoky a uřezáváním hlav učitelům (skutečnost, že zákon porušuje také práva katolíků a dalších věřících, nikoho ve vládě již dávno neznepokojuje, protože jejich vliv je minimalizován).
Bude boj Macrona s islamismem úspěšný? Ne, protože dochází ke smíšení hned několika věcí. Na jednu stranu v Evropě přiznali již dávno naprostý krach politiky multikulturalismu, tedy společnosti, v níž mají v míru koexistovat různé kultury, národnosti a náboženství.

Multikulturalismus selhává, kdežto migrace roste, porodnost mezi původním bílým obyvatelstvem klesá, kdežto přistěhovalci se množí. A navíc nerespektují místní obyčeje a tradice a místo toho, aby se smáli karikaturám v časopise Charlie Hebdo, vraždí novináře. Již dlouhá desetiletí se snaží francouzská vláda zařadit muslimy do své společnosti, a to i bičem - zákazem hidžábu a škol při mešitách, i cukrem - zřízením loajálních rad imámů.

Jenže nic nefunguje. Kromě toho francouzské hodnoty nesdílejí nejen nedávní migranti, ale ani jejich potomci ve druhé a třetí generaci. Šaría znamená pro ně víc než republikánské principy, ale možná nejde o samotné principy? Možná, že zničení jakékoli tradice (národní, náboženské, rodinné) právě udělalo z Francie to, čím se stala? V zemi, kde vláda, nehledě na protesty společnosti, přijímá zákony o stejných pravidlech pro obyčejnou a „netradiční“ rodinu. Zemi, v níž vláda nejdříve neuváženě podněcuje migraci, označuje její odpůrce za šovinisty a fašisty, a pak se vzpamatuje a snaží se zpřísnit zákony. Nový návrh zákona obsahuje celou řadu opatření, která mají za cíl omezení aktivity islámského společenství a posílení kontroly nad jeho organizacemi, které bude možné rozpustit nebo připravit o státní financování.

Zakazuje nejrůznější věci, počínaje konfesními jídelníčky v jídelnách a konče termíny oddělené návštěvy bazénů muži a ženami, zákazem vydání potvrzení o panenství a zákazem zbavení dcer dědictví ve prospěch synů. V rámci boje s polygamií a sňatky z donucení hodlají úředníci (po získání informace od obyvatel) pořádat zvláštní pohovory s ženichem a nevěstou. Mešity budou muset skládat účty o velkých částkách ze zahraničí, obžalovaným podle některých paragrafů trestního zákoníku bude dokonce zakázán vstup do nich. Cizinci usvědčení z polygamie budou ze země vyhoštěni.

Francouzské úřady se tedy snaží zničit některé hluboko zakořeněné muslimské tradice. Policejní a byrokratická síla Páté republiky na boj s nimi stačí, jenže výsledek bude stejný jako dříve. To znamená mizerný, v nejlepším případě žádný, v nejhorším dojde k dalšímu růstu odvetného terorismu. Proč odvetného? Ne, teror nesmí mít žádná ospravedlnění, a to ani náboženská, ale bylo by divné nevidět souvislost mezi pokojným nátlakem francouzského světského státu na místní islámskou komunitu a krvavými činy radikálních šílenců.

Je to snad neřešitelný problém? Ano, v podstatě je, protože Macron nedokáže změnit islám a muslimové nedokáží přinutit Francii, aby existovala podle jeho zákonů. Ale možná to ani nechtějí? Možná by jim stačilo, kdyby je prostě nechali na pokoji, poskytli možnost žít podle vlastních principů a náboženství? Ne, republika na to nepřistoupí, jinak proč by zavírali katolické chrámy po Velké revoluci?

Žádné živé náboženství není přípustné v republice vítězného ateismu, i když ve skutečnosti Francii islám neohrožuje. Ohrožují ji následky neuvážené migrační politiky její vlády, v jejímž důsledku vznikla v zemi mnohamilionová komunita přistěhovalců z Afriky a Asie. Islám je pouhou formou organizace této komunity, která nestojí proti mizící křesťanské Francii, ale obrovské byrokratické mašinérii zbavené víry, ideálů a principů (samozřejmě kromě „republikánských principů“ státu).

Migranti nerespektují zemi, jejíž vláda nerespektuje vlastní národ (lidé byli proti invazi migrantů, ale kdo je poslouchal?) ani vlastní tradice a víru. Jejich potomci žili dlouhá léta ve vlastní muslimské Francii a ani Macronovi, ani všem francouzským úřadům se nepodaří dokázat, aby se jí zřekli. Co jim mohou za to nabídnout? No dobře, ne Charlie Hebdo, ale velkou minulost, vždyť třeba Turci také mají v někdejším Konstantinopolu svoji Hagii Sofii.

Takže Francouzi nemají problém s muslimy, ale se sebou samými. Aby ve Francii vznikl skutečný „islámský separatismus“, je třeba, aby existoval nějaký celek, od něhož je možné se oddělit, avšak rozdělená francouzská společnost není schopna se stmelit ani v zájmu svého přežití.

Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала