Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Veselovský poučoval na TV doktora Uzla. Ptal se jej, co on na to, kdyby mu sáhl na zadek…

© Sputnik / Vladimír FrantaLékař Radim Uzel
Lékař Radim Uzel - Sputnik Česká republika
Sledujte nás na
Lékař Radim Uzel je v těchto dnech napadán za své názory. Oponenti mu neoponují tak, jak by to v demokracii mělo být. Upírají mu právo na názor. Chtějí jej nachytat. Reportér Sputniku se vypravil za panem doktorem, abychom si jeho oponenty tentokrát vzali na paškál my, resp. pan doktor v našem rozhovoru.

Pane doktore, v pořadu na DVTV se do Vás navezl dosti útočně moderátor Martin Veselovský. Domnívám se, že se mu jeho záměr moc nepodařil, je to vidět v závěru, kde stáčí oči ke straně a přemýšlí, čím by Vás tak asi dostal. Zachoval jste klid. Nicméně si myslím, že Vás v pořadu urazil. Jak se na setkání ve studiu s Veselovským díváte s drobným odstupem?

Radim Uzel: Rozhovor byl původně koncipován tak, že jsem se tam měl setkat se svým „ideologickým“ odpůrcem Kamilem Filou, což je filmový kritik. Redaktor Veselovský to měl moderovat. Fila se nějak nedostavil, nakonec jsem pochopil, že pan redaktor Veselovský Filu do jisté míry zastupuje. Že se s ním dokonce snad zná. Takže mým oponentem se stal sám redaktor, což já osobně považuji za jeho profesní selhání. Redaktor by měl být – že ano – neutrální.

Což nebyl.

Nestudoval jsem nikdy mediální studia, ale vím dobře, že s některými redaktory je mi rozhovor příjemný, byť mi třeba mohou i oponovat, ale dělají to alespoň slušným způsobem; já je dobře znám [ty slušné]. Mezi ně, ve vší úctě, pane redaktore, patříte i Vy. S vámi se hovoří docela dobře, i když se mnou v některých případech nemusíte souhlasit (skoro vždy souhlasím - poznámka autora), ale dáte to najevo slušným, civilizovaným způsobem. Jinak, pan Veselovský byl skryt za rouškou, neviděl jsem jeho mimiku, ale tušil jsem, že se tvářil jako absolutní nepřítel. Nepoznal jsem to dle obličeje [kvůli roušce]; tam se to za obvyklých okolností pozná na první „šup“, ale poznal jsem to podle očí.

Veselovský se do Vás pustil citací textu Kamila Fily, který na Vás nit suchou nenechal, když Vás v Heroine (24.11.2020) označil za šovinistu, misogyna, člověka, který zlehčuje násilné trestné činy. Fila také napsal, že jste symbolem a tváří takového chování.

Myslím, že to zní opravdu jako urážka. Asi to nebude žalovatelné, jako když o mně v novinách napsal, že jsem „pr*sák“ a že to „maskuji bodrým, slizkým humorem“. To už je trošku vážnější. Ale to, že bych já svou činností nějakým způsobem zvyšoval kriminalitu či někoho nabádal k páchání nějakých nemravných činů (viz Veselovského návodná otázka na konci interview s Dr. Uzlem na DVTV, pozn.), to si myslím, že zní opravdu jako ryzí urážka, že i diváci to tak musí chápat.

Takže mu/ jim to velkoryse – pro tentokrát – odpustíte?

Samozřejmě, že ano. Když jsem o sobě četl v novinách, že jsem „pr*sák“, (Dr. Uzel odkazuje na noviny, které četl, pozn.) konzultoval jsem to se svou kamarádkou, bývalou ministryní spravedlnosti, která potvrdila, že něco takového žalovatelné je. Nejsem však kverulant a vím, že jakoukoliv žalobou děláte vlastně té protistraně službu.
Jednou jsem řekl bývalému předsedovi senátu Kuberovi, sešel jsem se s ním při jakési příležitosti (než se stal předsedou senátu): „Vy ten post v senátu musíte vyhrát…“ Kubera odvětil: „Snad. Kdybyste o mně, pane doktore, napsal, že jsem hajzl, darebák a sviňák. V takovém případě, bych to mohl vyhrát.“ Já jsem Kuberu považoval za velmi slušného, takže toto bych nikdy neudělal. Někteří lidé se mne přímo ptali, zda si Filu a Veselovského neplatím, aby mi udělali, sice negativní, ale reklamu…

Fila o vás napsal, „že jen tak házíte numera“, když říkáte, že polovina žen z ohlášených případů si znásilnění vymyslí. 

To je Filovo střílení od boku. Jakákoliv statistika kolem intimního života je výrazně nedůvěryhodná. Kamil Fila přísahá na všelijaká statistická zjištění a čísla, já vím, že je to postavené na vodě. Proč si myslíte, že muži udávají 3krát–4krát více sexuálních partnerek než ženy sexuálních partnerů? Matematicky by to mělo být přibližně stejné. Muži si přidávají, ženy si ubírají.

Bývalý český premiér Jiří Paroubek - Sputnik Česká republika
Názory
Paroubek: BIS musí reagovat, jinak Zeman může říct – ‚Ukvapili jste se, pane Koudelko‘
Proč myslíte, že v ČR je nejdelší soulož na celém světě? Domníváte se, že to musí být pravda? Nemyslím si, že se nám to nějak táhne. Taky málokdo souloží se stopkami v ruce. Muži si přidávají, ženy ubírají – to je odvěké dilema. V sexuologickém výzkumu se spíše ukazuje, jací by oslovení lidé chtěli býti, než jací ve skutečnosti jsou. [Statistika] Může nás k něčemu motivovat. Ale nezbavuje nás to konstatování, že obtěžování, znásilňování existuje, neboli bylo, je a bude.

Na fenomén obtěžování, znásilnění… musíme kriticky ukazovat. Určitě to nesmíme zlehčovat. Ale musím říci, že každý má za obtěžování [je-li řeč nejprve o harassmentu] trochu něco jiného. To je individuální, jakož celá lidská sexualita… Obtěžování může být zde chápáno třeba jako i jen pozornost, tím to vůbec nechci marginalizovat. Je logické, že daný jev máme i v jiných zemích, kde má jinou manifestaci. I pískání na někoho na ulici, i to může být někde považováno za obtěžování.

Veselovský si odmítá připustit, že by si některé ženy mohly vymýšlet, že byly obtěžovány. Nicméně v literatuře, v seriálech, v politice vidíme, že životní praxe přináší situace, kdy žena může falešně obvinit muže, viz případ Strausse-Kahna. Na DVTV třeba dříve Veselovský hovořil s Johannou Nejedlovou. Bavili se o tom, že rovněž žena může obtěžovat, třeba jinou ženu, že paradoxně žena může obtěžovat muže… Fila jako kdyby tohle nechtěl vnímal, proto bazíruje na číslech bez kontextuálního vhledu. Proč?

Ženy si taky často vymýšlejí. Jako soudní znalec se s tím setkávám dnes a denně. Posuzoval jsem tolik případů, kdy si žena vymyslela znásilnění jen proto, aby muže potrestala. Jenom aby jej zbavila péče o děti, jen aby nějakým způsobem zvítězila... Je-li to pak tvrzení proti tvrzení? Pak marná sláva…Svědek chybí.

Můžete znovu potvrdit, že tyto případy znáte z vlastní praxe?

Samozřejmě jich znám několik. Mohl bych je citovat. Je logické, že je zapotřebí na ně upozorňovat. Ale ne, abych to banalizoval. Že si někdy ženy vymýšlejí znásilnění, to je nezvratitelný fakt.

Veselovský tvrdí, že máte tendenci ke zevšeobecňování z malého množství údajů, „jednoho příkladu“…

Generalizace je v tomto případě naopak obtížná. Každý případ je individuální, je svůj. Lidská sexualita je tak nesmírně mnohotvárná, že definice sexuálního obtěžování je téměř nemožná. To je případ od případu – různé.
Chápete, když vezmu někoho kolem ramen, když jej poplácám po zádech, i o něco níže… tam, kde záda ztrácejí své slušné pojmenování. Je logické, že to může být i přátelské gesto, nikoli hned nějaké obtěžování. Opakuji, že to za žádnou cenu neberu na lehkou váhu. Pak přijde ale pan Veselovský a prohlásí: „Doktor Uzel poplácává sestřičky“. To víte, že občas ano [poplácávám].

Veselovský se divil, když Vy říkáte, že zhlédnutí exhibicionisty není obtěžování, že prý dle Vás obnažení exhibicionisty před ženami – není obtěžování (žen). A dál se Vám divil, že Vás naopak „obtěžuje“ potetovaná servírka tím, že Vás – maje vizáž, jakou má – obsluhuje „s kérkou“... Veselovský vidí ve Vašem přístupu nesoulad. Asi tím myslí to, že neměříte všem stejným metrem.

Servírka, která mi nese kávu, je placená od toho, aby mne obsluhovala, což má k exhibicionismu velmi daleko. Já si zde službu platím, vyžaduji určitou kvalitu. Pochopitelně, že tohle je spíše generační konflikt. Měli jsme v učebnici kožního lékařství na lékařské fakultě, že tatuáž (tetování) je známkou nižšího IQ, či dokonce kriminální anamnézou. Řeknu-li toto svému 30letému vnukovi, odpoví: „dědo, ty ses úplně zbláznil, život je jinde“.

Já svůj názor koriguju, vím, že je dnes tetování módní. I má dobrá kamarádka (bez upřesnění, která) řekla: „i já jsem tetovaná, ale na neviditelném místě“. Ví, že já to nemám příliš rád, tak to nezdůrazňuje. Je to ohleduplnost. Když je však servírka tetovaná jak indián, když mi nese kávu, má si nechat delší rukávy. Je to můj subjektivní dojem. Platím si to, vyžaduju od služby kvalitu. A jisté aerolinie dokonce zakazují tetování, jelikož třeba z kavárny tetovaných utečete, ale z letadla ne. Proto u leteckého podniku zakazují, aby byly stevardky tetované.

Pokud ženy obtěžuje exhibicionista, ženy jej mají nahlásit a z místa odejít, je to tak?

Ano. Skoro každá žena se setká během svého života s exhibicionistou.

[Žertem] Přinejmenším se svým vytahujícím se manželem…

No vidíte, taky to zlehčujete. Je logické, že mladou dívku to může obtěžovat, je jí to nepříjemné. Ale když exhibicionista třeba onanuje před dívčím internátem a deset dívek na něj kouká z okna, samozřejmě některé z nich to pohorší, urazí. Tak nemají koukat. Mají někoho zavolat, nejlépe policii – „zde onanuje chlap, je nám to nepříjemné“.
Když půjdu na ulici a uvidím v okně masturbujícího chlapa, zavolám městskou policii, že tu muž narušuje veřejný pořádek. Když někdo uvidí ve stejné situaci ženu, zavolá kamarády, že je tu zdarma peep show. Je třeba rozlišit exhibicionismus mužský a ženský…

Skoro každá žena má během života zkušenost v davu s frotérem, který se na ni přimáčkne. Je-li to obtěžující (je-li to možné, pozn.), žena se přemístí v tlačenici kousek dál. V Lisabonu jsem zase viděl, jak jednoho frotéra vytáhla jím otravovaná žena za flígr z vozu na nástupiště, kde jej zfackovala. Když tohle některá dokáže, držím jí palce, ale moudré je protlačit se o kus dál.

Veselovský Vám vyčítá teorii o plácnutí po zadku, vy jste fenomén kamarádského plácnutí nazval „proteplení vztahů“ na pracovišti; říkáte, že ne každé plácnutí je hned sexuální harašení. Dále se Vás moderátor zeptal, jak by vám bylo, kdyby vás při příchodu do studia plácl [on, tj. Veselovský] po zadku.

Asi bych si myslel, že je homosexuál. V takovém případě bych měl porozumění pro takový čin Veselovského. Byla by to nejspíše i známka toho, že mu nejde o rozhovor… Už by to byl [z jeho strany] pokus o přátelštější navázání kontaktů. Asi by mě to pobavilo.

Mimochodem, na Veselovského otázku, zda by jí vadilo plácnutí po zadku, zpěvačka Nikola Muchová odpověděla takto: „Kdybyste mě poplácal po zadku? Asi by mi to polichotilo…Nešla bych pálit podprsenky na Václavák na protest“… Veselovský asi zapomíná… Co s tím pořád má, s tím plácnutím po zadku?

Je biologicky podmíněno, že muž je útočník a žena receptivní. U různých jiných species (druhů) je to tak, že sameček činí nabídku. Jakým způsobem je učiněna, je otázka. U lidí se jedná o problém kultury, tradice. Je logické, aby se muž projevoval kulturně. Často se to musí učit. Mám dojem, že puberťák do toho ještě tak dobře nevidí. Veselovský to nepochopil dodnes.

Asi Vám závidí, že jste poplácal po zadku 50 sestřiček, zřejmě jste to někde uváděl. Prý jste tím zneužil Vaši pozici nadřízeného… Dle Veselovského sestřičky neměly odvahu Vám říci, abyste to nedělal, že je to nějak třeba i obtěžuje. Může to tak být?

Zdeněk Pohlreich  - Sputnik Česká republika
Názory
Zdeněk Pohlreich pro Sputnik: Koronakrize je o lidech víc než o viru či o „záchranných programech“
Snažil jsem se mu vysvětlit, že člověk svou přirozenou emoční (sociální) inteligencí dokáže poznat, kdy je poplácání nevítané a kdy by to bylo nevhodné. V TV studiu by to asi nebylo vhodné, v nemocnici se to bere jinak. Je logické, že je-li to nevhodné, musíme v rámci sexuální výchovy lidi učit, že činí-li jim někdo něco, co není příjemné, je třeba to takovému jedinci dát najevo. Třeba větou: „Není mi to příjemné. Prosím, pane doktore, to si již vícekrát nedovolujte. To se mi nelíbí.“ Na tato slova udělám dva kroky vzad, beru to jako danost, sestřičku za mé „odmítnutí“ dále přece nepronásleduji.

Tuhle jsem přednášel psycholožkám: dle obličejů posluchačů poznám, kdo jak na mne reaguje, třeba nespokojeností. Pokud je počet naštvaných obličejů větší, musím korigovat přednášku, zabočím někam jinam. Musím chápat i kolektivní sociální inteligenci.

Jinak bude vypadat má přednáška v severních Čechách, jinak na jižní Moravě, kde je větší klerikalismus; tam si musím dávat větší pozor než jinde. Jinak budu hovořit v Ostravě, jinak v Praze. Když řeknu „to je príma baba,“ pak někde je to pochvala, někde jinde by to byla těžká urážka. No vidíte, pár set kilometrů na východ a má to jiný rozměr. Musím chápat, kam můžu zajít, kam nikoliv. Domnívám se, že ve svých letech jsem určité sociální inteligence nabyl. Veselovský by mohl být mým synem.

Možná by mohl pan Veselovský zrušit Velikonoce… Podle Veselovského prý nevěříte v adekvátně vychované lidi. Asi podle něj nevěříte, že lidi musí umět říci NE: Veselovský reagoval podrážděně na vaši úvahu o útočnosti mužů a receptivnosti („jakoby podřízenosti“ žen) … Ptal se Vás, proč se Vám nezdá, že by mělo být OK, že se muž zeptá osoby ženského pohlaví před sexuálním aktem (kopulací), zda jí tu podprsenku může sundat, atd...

Ptal jsem se na to mladých lidí. Zejména v této době, kdy jsem médii napadán. Všichni mladí muži říkají, že si pokládání takových dotazů představují horko těžko. Jeden můj dobrý známý (25letý jinoch, vysokoškolák) reagoval tak, že se člověk nemá ptát [jako idiot], že to musí umět pochopit. Řekl příkladem: „Přijela autem. Ptal jsem se, co si dá (žena/přítelkyně). Chtěla víno. Bylo mi hned jasné, o co jí asi jde. Což zahrnovalo i možnost, že chce jít třeba se mnou do vany. Abych se jí na to explicitně ptal, zda jí sundat prádlo, to je nesmysl…“

Víte, systém párování je vždy na tom mužským. Napsal jsem knihu Zvíře nadržené (myšleno, že muž je tím zvířetem...). Veselovský se pohoršoval, že „muž je zvíře nadržené“. Napsal jsem to přece s nadsázkou. Ale testosteron marná sláva, je hormon násilí. Ten to dělá. Pokud nechceme, aby působil, jedinou cestou je kastrace. Z divokého býka uděláte blbého vola, z berana uděláte lenivého skopce. Pak zavládne klid. Týká se to také člověka…

Subjektivně soudím, že kdyby zdravá žena zaslechla dotaz, zda ji může muž sundat pušapku, asi by jej pojala za idiota.

Ano, za blbce. Na některých US univerzitách se souhlas vyžaduje. Je nebezpečí, že toto dorazí i k nám… Dokonce tam říkají, že i manželka by měla dávat málem písemný souhlas před stykem s manželem. Před každou souloží. Možná nadejdou časy, kdy tento souhlas bude muset býti opatřen i právním ověřením.

Veselovský neskousl fakt, že děláte ze žen submisivní bytosti, mající se podrobit mužskému výbojnému testosteronu.

Náš nejslavnější sexuolog Jára Cimrman říkal, že můžeme protestovat. Bytostně nesouhlasit. Ale že to je také maximum, co lze. Jistěže u některých druhů nakonec samička ukousne samečkovi hlavu… Tak daleko jsme zatím nedošli.

Veselovský kontempluje, zda má člověk svobodnou vůli. Vyčítá Vám, že neapelujete i na muže, aby se nechali vést výchovou ke správnému chování. Mimochodem, v rozhovoru s Johannou Nejedlovou se ptal, zda by neměly být vychovávány ženy. Nežene to s tou výchovou k absurdním mezím? Pan Veselovský? Za „socíku“ by jej za slova o výchově pochválili…

Sexuální výchova není jen o sexu. Učí nás dovednostem, postojům. Jak se máme v životě projevovat. Mám dojem, že každá sexuální výchova by měla býti v tomto smyslu chápána. Rodiče by měli chlapci říkat, co si může k holkám dovolit, kam až by zajít neměl. Alespoň mně to rodiče říkali, jistě, ne všechna přikázání se dodržují… Ale fungovat tu má výchovně i škola.

Veselovský se Vás ptal, zda svými nadsázkami a humorem nepřispíváte k případům znásilnění… Zda nevytváříte prostředí, kde se znásilňuje…

Kdybych svým jednáním k tomu přispíval, mělo by se nad tím zamyslet i mé okolí [a zažalovat mě…]. Veselovský asi nemá smysl pro humor, který je pro Čechy přece tak typický. Kdysi jsem dělal pořad Červené uši, dostal jsem za něj mezinárodní cenu. Bylo to dáno tím, že každá odpověď byla nesmírně vážná, seriózní, avšak končila vždy lehkým humorem. Svého času jsem vedl rubriku Playboy radí. Bylo to těsně po revoluci. Předtím byl tento žánr u nás zakázán. Bylo to tak zoufale nudné a bez humoru, když jsem se držel zahraniční předlohy, že mě nakonec požádali, abych pořad raději dělal sám a odhlédl od zahraničních vzorů. Moje odpovědi byly lepší než ty americké…

Michael Rozsypal ve svém příspěvku na DVTV tvrdí, že si vymýšlíte a cituje proti Vám opět toho pana Kamila Filu… Pane doktore, vymýšlíte si tedy?

Nevymýšlím. Co je pravda? Pravda může mít dvě strany. Pravdu má tento pán, pravdu mám já, ať nás rozsoudí diváci. Jistě to již udělali.

Říká doktor Radim Uzel pro Sputnik ČR.

Já děkuji a zase se budu těšit na setkání.

Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала