Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Čas odplaty pro Erdogana právě nastal. Názor

© REUTERS / Presidential Press OfficeTurecký prezident Recep Tayyip Erdoğan
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan - Sputnik Česká republika
Sledujte nás na
List The New York Times uveřejnil sloupek exministra obrany USA Roberta M. Gatese, který vykonával tuto funkci v letech 2006-2011 (za republikána George Bushe ml. a demokrata Baracka Obamy), a je zvláštním příslušníkem staré gardy ještě z dob studené války. Sloupek je věnován obnovám, které potřebuje zahraniční politika USA kvůli novým výzvám.

Hned na začátku sloupku dotyčný píše o nutnosti zpřísnit nátlak, avšak nikoli na geopolitické odpůrce, jak by se dalo čekat, ale na nejbližší spojence.

Gates píše o dvou zemích, které si začaly příliš moc dovolovat. Jde samozřejmě o Německo a Turecko. Bývalý ministr zvlášť podpořil nedávné sankce proti Ankaře a upřesnil, že je to pouze „dobrý začátek“.

Zatímco vyhlídky SRN s ohledem na příchod nové administrativy nejsou vcelku jasné, o Turecku se dá s jistotou říci, že jej čekají dost těžké časy, poněvadž bude muset hájit své právo na suverénní politiku.

Minulý týden Washington zavedl osobní sankce proti hlavě sekretariátu obranného průmyslu Turecka Ismailu Demirovi a třem dalším úředníkům. Důvodem se stal nákup ruských protileteckých raketových systémů S-400.

Pro Ankaru to byla bolestivá rána. Nejde jenom o to, že Demir je jedním z nejbližších spolupracovníků tureckého prezidenta. Důležitější je, že turecký vojenský průmysl, do jehož rozvoje vložil Erdogan osobně hodně sil, kriticky závisí na spolupráci se Západem v otázkách poskytnutí licencí a dodávek součástek.

Ankara již dávno začala dostávat varovné signály. Již mnoho měsíců je na pokraji zmaření velmi důležitá smlouva s Pákistánem o vývozu tureckých vojenských vrtulníků T129, a to vše kvůli tomu, že Američané zablkovali licence na motory, kterými jsou vybaveny tyto letouny.

Kanaďané zase přerušili dodávky svých elektronických optických zařízení pro bezpilotní stroje Bayraktar TV2, které byly úspěšně nasazeny během nedávného konfliktu v Náhorním Karabachu. Německo navíc znemožnilo sériovou výrobu tanků Altay, kvůli čemuž ho Turecko obvinilo z nedodržení smluvních závazků.

Americké sankce proti Ismailu Demirovi jako šéfovi příslušného úřadu nepochybně zvýší komplikace v daném odvětví, protože se nahrazení dovozu Turkům zatím moc nedaří.

Ještě horší je, že S-400 není zdaleka jediným kamenem úrazu ve vztazích s Washingtonem a dalšími západními vládami. Tureckému vedení se povedlo znepřátelit si prakticky všechny partnery. Stejný Robert M. Gates ve svém článku připomněl, že Turecko je, mimo jiné, „třeba dovést k odpovědnosti za aktivity v Libyi, ve východním Středomoří a v Sýrii“, poněvadž „odporují zájmům ostatních spojenců z NATO a komplikují úsilí pro dosažení míru“.

Nejde přitom pouze o obsah existujících rozporů, ale také o formu, pomocí které Ankara vyhlašuje svůj postoj. Ta má často urážlivý, dokonce sprostý ráz. Turecké vedení se tedy nejen, že  rozhádalo hned se všemi, ale také vyvolalo u řady světových lídrů velmi osobní motivaci, aby Erdoganovi ukázali, zač je toho loket.

Krajní riskantnost, anebo dokonce odsouzenost k nezdaru podobné turecké politiky byla jasná již dávno. Šlo výhradně o termíny, kdy za to bude třeba vážně platit.

A soudě podle všeho tato chvíle právě nastala. Západ odložil ostatní vnitřní třenice a zahájil společný útok na Ankaru s cílem jejího potrestání za již podniknuté kroky a donucení k bezvýhradnému podřízení „starším soudruhům“.

Právě v tom dnes spočívá největší problém Recepa Tayyipa Erdogana.

Teoreticky by se dal učinit předpoklad ohledně varianty jistých ústupků Turecka USA v otázce S-400. Ve skutečnosti na to však žádné šance prakticky neexistují.

Washington nepotřebuje jednotlivé ústupky, potřebuje naprostou kapitulaci Ankary.

Pokud je touha západní Evropy příkladně potrestat výtržníka Erdogana v nemalé míře založena na emocionálním základě (poněvadž ho mají již všichni dost kvůli jeho agresivitě a hrubiánství), pak pro globalisty, kteří se vracejí do Bílého domu, je to otázka nanejvýš pragmatická a životně důležitá.

Západní jednota s bezpodmínečnou nadvládou USA se bortí před našima očima. Aby byla obnovena kázeň doma, potřebují ukázkový příklad v zahraničí. Turecko je v tomto ohledu nejlepší terč, protože je proti němu možné sjednotit všechny ostatní a pak se zabývat dalšími „renegáty“.

Prezident Erdogan si tyto dost negativní vyhlídky (i pro něj samotného) nepochybně uvědomuje, a stejně tak i marnost těch nejmenších ústupků Washingtonu jakožto následek. Potvrzuje to rovněž prohlášení Ismaila Demira o tom, že americké sankce neovlivní dohody jeho země s Ruskem ohledně S-400.

Bude mít však Turecko dostatek sil na to, aby vydrželo tlak, který bude růst hned z několika stran, a stane se velmi vážnou zkouškou síly pro národní hospodářství?

Automaticky vzniká otázka o geopolitických silách, na něž se může Erdogan obrátit s prosbou o pomoc ve své konfrontaci se Západem.
Minulý týden, již po zavedení amerických sankcí proti Turecku, okomentoval Vladimir Putin na své velké tiskové konferenci vztahy mezi Ruskem a Tureckem. Připomněl existující rozpory, ale velmi lichotivě se vyjádřil o Erdoganovi, kterého označil za člověka, jenž „drží slovo“ a „nevrtí ocasem“. Ruský prezident dodal, že přímočarost tureckého kolegy v prosazování národních zájmů je „předvídatelnou věcí“.
Putinova slova se nedají zhodnotit jinak, než jako připravenost podat pomocnou ruku turecké vládě.

Jenže, když ji Ankara přijme, bude to další krok pryč od Západu a k posílení vztahů s Ruskem, což omezí její možnost bilancovat mezi zájmy velkých států a provádět nezávislou politiku.

S tím se nedá nic dělat, Turecko dlouhá léta praktikovalo zahraniční politiku jako slon v porcelánu, ignorovalo varování ohledně nebezpečí a neprozíravosti tohoto postoje. Nyní nastal čas za to zaplatit.

Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала