„Nejprve je důležité dobře si rybu prohlédnout. Barva by měla být jednotná, bez pruhů, hnědých nebo žlutých skvrn. Ty totiž mohou naznačovat oxidaci tuků,“ uvádějí odborníci.
Rovněž upozorňují, že i když losos a pstruh mají sytější barvu, příliš jasně červená nebo růžová barva může svědčit o přítomnosti barviv. Bez povšimnutí nelze nechat ani povrch ryby. Svalová hmota by měla být středně tuhá, bez viditelných poškození.
V ideálním případě by měla ryba obsahovat pouze maso a sůl, ale technické předpisy dovolují použití malých dávek konzervačních látek – kyseliny sorbové a benzoové. Jejich množství však nesmí převýšit 200 miligramů na kilogram.
„Pokud však výrobce vyrábí produkt v souladu se všemi požadavky, konzervační látky nejsou zapotřebí,“ prozrazují odborníci.
Další radou odborníků je to, že výrobce je povinen uvést na obalu informace, v jakém stavu byla surovina v procesu výroby, chlazeném nebo mrazeném.
„Kvalitnější je výrobek získaný z chlazené ryby, ale výroba za takových podmínek není vždy možná, a někdy i bezpečná,“ upozorňují odborníci. Pro takovou výrobu jsou vhodné zejména: losos atlantický, losos gorbuša a pstruh.
Některé druhy lososů by měly být z bezpečnostních důvodů vyráběny ze zmrazených surovin: tichomořský růžový losos, losos něrka, losos keta, losos čavyča (královský, stříbrný).
Někdy se můžete dovtípit, že výrobce při výrobě použil mražené suroviny díky vodě v obalu. Jde o následek denaturačních procesů během zmrazování a následného rozmrazování. Nejlepší volbou proto bude ryba ve vakuovém obalu. Potraviny ve vakuovém obalu jsou nejbezpečnější, a navíc jsou chráněny před oxidací,“ dodávají na závěr odborníci.
