Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Мужчина работает с планшетом на компьютере - Sputnik Česká republika
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Doubrava: Naši vodu kupujeme od Francouzů. Umím si představit vyvlastnění vody zpět

© Vladimír FrantaSenátor Jaroslav Doubrava
Senátor Jaroslav Doubrava  - Sputnik Česká republika
Sledujte nás na
Senátor Jaroslav Doubrava povídá o vodě. Lituje, že jsme o ni v ČR přišli, nevlastníme komunikace, jimiž teče. Politika nenechává klidným, jak degradovala půda, jež má vodu zadržovat. „Vodu, tuto strategickou surovinu, musí stát získat stůj co stůj zpět,” tvrdí.

„Těžko pochopitelné to, že naši vodu kupujeme od Francouzů. Není to jen voda. Jsme tak hloupý národ, zvedá mi to adrenalin: neumíme si sami likvidovat odpady, musejí to dělat Rakušáci… Nevím, kam až ta naše hloupost půjde.“ (Jaroslav Doubrava, senátor)

„Jak máme přijímat migranty, když jsme si nechali zdevastovat krajinu, která vysychá. Jak máme nakrmit sebe, natož migranty, kteří nepřišli pracovat. Jen je zajímá, co dostanou. Natahují ruce.“ (Jaroslav Doubrava, senátor)

Jak je to s vodou v ČR? Je to pro život nesmírně důležitá surovina. Všechny sítě – trubky a roury, kterými voda teče a odtéká, nepatří českému státu, ale zahraničním firmám.

Jaroslav Doubrava: Tragédií naší republiky je, že od nás voda odtéká, žádná k nám nepřitéká. Delší dobu poukazuji na to, že máme dobu, kdy každé vhodné místečko, každou prohlubeň musíme podřídit zachycení vody. Přiznám se, že od samého začátku, i za dob svého starostování, vždy jsem byl proti, aby se obce zbavovaly své vody, aby své vodovody vkládaly do vodárenské společnosti, už vůbec jsem nebyl pro to, aby vodárenskou společnost získala cizí firma. Říká se „O mrtvých jen dobře“ (de mortuis nihil nisi bene), ale nemohu odpustit bývalému předsedovi, mému kamarádu, Jardovi Kuberovi, protože on jako primátor Teplic byl první, kdo přišel s tím, že obce nesmí vlastnit majetek; byl první, kdo začal tvrdě prosazovat, aby se voda – tím myslím úpravny, čističky atd. –, aby se převedla cizímu subjektu. Je to klíčová chyba. Měli bychom dělat maximum, abychom vodu získali zpět. Zřejmě na to budeme muset vynaložit značně větší prostředky, než co za odprodej tehdy obce dostaly. Nebudeme si nalhávat – problém vody se bude zostřovat, bude čím dále horší. Je nevyhnutelné, aby vodu vlastnil buď český stát, nebo nějaký náš subjekt. Musíme ji mít pod svou kontrolou.

Jak moc ochotně se o tom na půdě Senátu či Parlamentu ČR bavíte, diskutujete. Je vůle řešit otázku vody?

Trochu mě mrzí, že nedošlo k onomu veřejnému slyšení, které měl senát připravené. Nedošlo k tomu v souvislosti s opatřeními proti covidu. Bylo rozhodnuto, že veřejné slyšení se neuskuteční; ani by za karantény nemělo význam, aby se tam mihlo pár přednášejících, aniž by se účastnil kdokoli z veřejnosti, kdo problematice rozumí. Takové slyšení by nebylo účinné. Snad to nezapadlo, je to jen odloženo, problematika nás tu pálí do té míry, že veřejné slyšení se na toto konto v budoucnu jistě ještě uskuteční.

Pokud je voda v soukromých rukou zahraničních firem – co s tím náš běžný občan zmůže udělat? Tohle je přece jen rozjetý kapitalismus. Mohl by stát vyvlastnit cizí majetek dnes?

„Jarda Kubera byl kamarád, ale to s tou vodou dělat nemusel. Voda patří obcím…“ (J. Doubrava)

Když si s tím kdysi dávno poradili (míněno socialistické znárodnění, pozn. aut.), proč bychom si s tím neporadili nyní? Myslím, že bude-li vůle, cesta se najde. Myslím, že to musí každý pochopit, že je těžko pochopitelné to, že naši vodu kupujeme od Francouzů. Není to jen voda. Jsme tak hloupý národ, zvedá mi to adrenalin: neumíme si sami likvidovat odpady, musejí to dělat Rakušáci… Nevím, kam až ta naše hloupost půjde. Jestli to spíše nebylo darebáctví po převratu těch, kteří se na tom napakovali, kterým nešlo o to, jaká budoucnost národ čeká.

© Vladimír FrantaDoubrava: „Jarda Kubera byl kamarád, ale voda měla zůstat obcím...”
Doubrava: Naši vodu kupujeme od Francouzů. Umím si představit vyvlastnění vody zpět - Sputnik Česká republika
Doubrava: „Jarda Kubera byl kamarád, ale voda měla zůstat obcím...”

Nakonec se k nám vozí odpadky z jiných zemí. Již jsme psali o situaci ve Frýdku-Místku. Aniž chci být cynický, z Polska nám vozí klienty pro naše krematoria. Pojďme zpět k vodě. Je tu nějaká iniciativa, která by ukazovala na to, že se situace s vodou aktivně řeší? Že se to neodkládá na další vlády?

Abych vám řekl pravdu, ani nevím, zda je tu nějaká taková iniciativa. Vůle uskutečnit veřejné slyšení tu je. Ale iniciativou bych to nenazval.

Všiml jsem si, že EU nepodporuje třeba náš těžařský sektor, tato činnost se utlumuje. Nepostihl takovýto přístup širší rámec naší surovinové základny, tedy i vodu? Je voda oběť politicky nadnárodních kruhů?

Jaroslav Doubrava: Je otázka, zda těžba obecně je skutečně omezena, zda třeba to vytěžené nekončí zejména v zahraničí. Podívejte se, jakým způsobem se plundrují lesy, které mají přímý dopad na to, jak je v půdě zadržována voda. Někdo třeba řekne, že za to může kůrovec. Ale to není jen toto. Jde o řízenou likvidaci našeho hospodářství. Podívejte se, jak bylo u nás zlikvidováno naprosto dokonale fungující zemědělství. Vy jste asi mlád na to, abyste si vybavil, jak se bývala obhospodařovala pole ve svazích. Tehdy se dokonce vyráběly traktory zvané Horal… Neexistovalo, aby se dělaly vertikální orby. Vždy byly horizontální (po vrstevnici, pozn.). Brázdy se musely dělat tak, aby vodu zadržovaly. Jezdím kolem Nové Vsi a když vidím, v jakém stavu jsou pole, mám velkou zlost. Nedávno jsem četl článek o tom, že to nejcennější nám odnáší voda. Bodejť by to neodnášela. Je-li krajina ve stavu, v jakém je, stačí, aby zapršelo… Na čem se tu bude živit národ? Prodáváme kvalitní pole. Prostě i o ta přicházíme. Ale to bych se darmo rozčiloval.

Když jsem se o tom bavil s inženýrem Františkem Havlátem, říkal, že pole navíc poškozuje zbytečně těžká technika, profil půdy se narušuje, hovořil o „zradě na českém národě“. Zmínil jste lesy, vždycky jsem se chtěl zeptat, zda se pod pláštíkem „kůrovce“ nevyváží také zdravé dřevo, které by mohlo růst? Ve výsledku toto všechno ovlivňuje i stav vody v terénu…

Je to přesně tak, včetně příliš těžké techniky na polích. Dříve stačilo pole řádně zorat, a vypořádal jste se i se škůdci.

© Vladimír FrantaSenátor Jaroslav Doubrava
Doubrava: Naši vodu kupujeme od Francouzů. Umím si představit vyvlastnění vody zpět - Sputnik Česká republika
Senátor Jaroslav Doubrava

A dnes? Dnes ani nevíme, jak na hlodavce, resp. jak zlikvidovat hraboše, kteří na polích dělají skutečně velké škody.
Pojďme provést inventuru: voda, dřevo – strategické suroviny jsou a zdá se, že s nimi nenakládáme u nás dostatečně rozumně. Strategické páky pak třímají v rukou zahraniční země prostřednictvím cizích společností. Toto není dvakrát výhodné pro ČR. Naděje však asi je. Pojďme k druhé části interview. Napsal jste knihy. O čem jsou?

Má první knížka je o mé rodné obci, která zanikla důlní činností. Trpěl jsem tím, že ostatní obce, se stejným osudem, knihy mají, jež zpracovávají historii těchto obcí. Nakonec jsem se do psaní pustil. Má další kniha řeší dění v Evropě, protože když vidím to, co se děje mezi velmocemi, pro které jsme oním zrníčkem písku, možná ani jím ne, snažím se tím pádem trochu burcovat lidi, abychom nezapomínali na zdravý rozum a vrátili se k možnosti uvolnění vzniklého napětí. Tyto otázky řeším i ve své knize nazvané Studená válka 2.0. Zde hovořím o vývoji po sametové revoluci. Soustřeďuji se na druhou vlnu „studené války“, již máme tu možnost pozorovat. Doufám pevně, že z toho nakonec žádná horká válka nebude. Nejsem ale sám, kdo si myslí, že žijeme na jakémsi dějinném předělu. Čtenáři si možná pamatují výrok Einsteina, který varoval, že dojde-li na horký konflikt moderních zbraní, v příští válce budeme válčit už jen dřevěnými kyji. Mou publikační činností se snažím za sebe přispět svou trochou, aby se možnost horké války minimalizovala.

Závěrečná otázka: Oč se dnes válčí? Dnešní doba je neideologická, spotřebně ateistická?...

Předmětem každé války je vyřešení osobních problémů. Je to stejné jako minule. USA prodávaly válečný materiál oběma válčícím stranám (více o tom v knize Dušana Rovenského: Zákulisí velké války). Velmi na tom zbohatly. Někdy si popovídáme o migraci, která napětí jen přiživuje. Stačí, v jakém stavu je naše hospodářství? Jak bychom mohli migranty uživit? Migranti do EU nepřichází zlepšit podmínky či pracovat. Zajímá je, co dostanou, natahují ruce.

My jim přitom nebudeme třeba mít co ze zahrádky dát… Pane senátore, děkujeme za rozhovor.

(nalévá reportéru Sputniku symbolickou sklenici vody) Pane redaktore, vy nepijete, přitom mluvíte o vodě…

Jinak pokud se Evropa rychle nevzpamatuje, dospěje ke katastrofě. Tak jsem nazval jednu ze svých knih.

Reportér Sputniku: Tak jsem se napil perlivé vody na půdě senátu. Byla svěží, čirá, osvěžující. S panem senátorem jsme se domluvili, že bude-li na teritoriu Senátu veřejné slyšení k problematice vody, nebudeme chybět, budeme vše pečlivě sledovat a třeba se nám podaří tlumočit odezvu čtenářů na dané téma lidem odpovědným.

Ještě jednou díky za rozhovor.

Nemáte zač.

Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала