Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Dnes byla před 76 lety Rudou armádou osvobozena Osvětim a před 77 lety skončila nacistická blokáda Leningradu

© Sputnik / Semen NordsteinSetkání vojáků Leningradského a Volchovského frontu 18. ledna r. 1943. Tehdy byla blokáda Leningradu poprvé prolomena
Setkání vojáků Leningradského a Volchovského frontu 18. ledna r. 1943. Tehdy byla blokáda Leningradu poprvé prolomena - Sputnik Česká republika
Sledujte nás na
Impulz k článku dal doktor věd Emil Voráček, který se nám krátce vyjádřil k tomu, že mainstream klade rovnítko mezi nacismus a komunismus. Co se děje ve vědomí společnosti? Níže základní otázky a hledání odpovědí…

„Doba se sice mění, nicméně podstatné zůstává. Nelze zpochybňovat osvobozeneckou roli Rudé armády za druhé světové války. Nic na tom nezmění ani účelové propagandistické kampaně, jejichž cíl je onu roli jednoduše vymazat a nahradit ji černobílým tiskem.

Nelze směšovat nacismus a komunismus. Jejich ideové zdroje jsou zásadně odlišné, rozdílné, proti sobě jdoucí. Na jedné straně koncepce rasové nadřazenosti a nenávisti proti jiným rasám, zejména slovanské; na druhé straně zdrojem humanismus. Realita a propaganda nám ony původní zdroje zastínila, ale uvedené nelze popřít.“

(PhDr. Emil Voráček, DrSc. pro Sputnik ČR)

27. ledna 1945 armády 1. ukrajinského frontu vedeného maršálem Ivanem Stěpanovičem Koněvem otevřely brány koncentračního tábora v Osvětimi. Kvůli zachování duševní rovnováhy Ivan Koněv odmítl jet přímo do Osvětimi. Maršál se bál, že poté, co v táboře uvidí, se nedokáže slitovat nad civilními obyvateli Německa. Ruský prezident Vladimir Putin ve svém loňském projevu v Jeruzalémě u příležitosti osvobození tábora zdůraznil, že po hlášeních o tom, co se v Osvětimě děje za zvěrstva, si Koněv zakázal do tábora vůbec nahlédnout.

„Později ve svých vzpomínkách napsal: neměl jsem tehdy právo na ztrátu duševních sil, nemohl jsem dopustit, aby mě spravedlivý pocit názoru oslepil při bojových operacích a aby to vyvolalo dodatečné utrpění a oběti mezi civilními obyvateli Německa,“ uvedl Putin.

V Osvětimi zemřelo rukama nacistů asi milion lidí, zhruba 85 % těch, kteří prošli zdmi tohoto zařízení. Spojenci skutečně stáli před možností tábor ze svých bombardérů poškodit, či narušit přístupové cesty k němu; vždy je ve hře obava či dilema, že to bude za cenu obětí na straně internovaných vězňů. To je logický argument. Otázka jiná je, zda v takovéto akci mohly spojencům zabránit jiné důvody. Tady je možné se odvolat na archivy, které možná dosud nevydaly všechna svá tajemství. Dušan Rovenský v knize Zákulisí velké války (Praha, 1989) věnuje této záležitosti celou kapitolu: „Prezident Roosevelt byl již v prosinci 1942 plně informován o vyhlazovacích plánech nacistů...začaly přicházet do Washingtonu žádosti od ilegálních organizací, aby strategické letectvo USA bombardovalo plynové komory a krematoria v Osvětimi stejně jako přístupové železniční tratě…Operační oddělení Pentagonu (1944) odmítlo bombardovat – jak železniční tratě, tak i plynové komory (dále viz též Ray Cline: Washington Command Post/1951/).“ (Rovenský, 1989:104,105).

Prezident Miloš Zeman  - Sputnik Česká republika
Česko
Zeman k holocaustu: Byl to největší zločin lidských dějin
Z nejděsivějšího nacistického lágru („inovace pálení těl“) se podařilo uniknout například Rudolfu Vrbovi či Alfredu Wetzlerovi. (Rovenský, 1984:105) Uprchlíci popsali nacistickou mašinerii na zabíjení (plynové komory) dosti autenticky, jejich svědectví se zařadila mezi ostatní, podobně otřesná.

Západní politici měli každopádně informace, jak to v Osvětimi vypadá. Smutným faktem je, že v té době míra antisemitismu (viz Rovenský) byla na takové úrovni, že to mohlo sehrát jistou neblahou úlohu ve spojeneckém rozhodování. Tento aspekt je podepřen faktem, že ke konci svého provozu bylo v Osvětimi skutečně více Židů než ostatních národů. Americký profesor Michael Berenbaum říká: „There was a fear that Americans would support the war effort less if they thought it was war about the Jews...". V encyklopedii 20. století  (Praha, 1991, str. 225) se píše: „Současné dějiny jsou poznamenány jak Hirošimou, tak Osvětimí, která se změnila v objekt ostrého ideologického boje…i dnes jsou činěny pokusy bagatelizovat zločiny nacismu.“ 

Spojenecká letadla přitom podnikla bombardování chemičky I. G. Farben (cca 80 km od Osvětimi), kde pracovali vězni z lágru. Samotný koncentrační tábor v hledáčku spojenců však nikdy nebyl. Čili koncentrační tábor Osvětim osvobodila až Rudá armáda (SSSR). 27. 1. 2021 je to na den 76 let. Pohled, který se naskytl vojákům, byl devastující a nad lidské chápání. 

Na 75. výročí osvobození Osvětimi chyběli vysocí představitelé Ruska. Účastnila se ale třeba prezidentka Slovenska… a někteří další lídři cizích zemí.  

Účastnil se i náš Andrej Babiš. Rusko bylo zastoupeno, nikoli tak, jako jiné země. Přitom to byl SSSR, jehož nástupnickým státem de jure Rusko je, který udělal tečku za místem činu jménem Osvětim. Dělat politiku z historie, je opět chyba. Nejtěžší je vidět dějinnou událost očima doby. SSSR byl mezi vítěznými mocnostmi v Postupimi. Je v pořádku, když se hodnotí historie skrze současnou politickou náladu stávající politické garnitury toho či onoho státu? Ano, je zde katyňský masakr. Ruská federace tuto událost uznala jako Stalinovu vinu, za tuto událost se i ústy Státní dumy omluvila,  byť současní politici Ruska o tehdejším masakru nerozhodovali. Historie pokračuje: současné Rusko není SSSR (30. let). SSSR je nicméně zemí, která významnou měrou zbavila svět nacismu. Historie černobílá není, a pokud bychom chtěli hledat jednoduchá řešení a interpretace, byli bychom nejspíše zklamáni. 

Bizarní paralela: Nad vstupem do Památníku Vojna Lešetice u Příbrami (nad bývalým německým zařízením /později komunistickým/), je v češtině umístěný nápis Prací ke svobodě?

Takovýto nápis, ale v němčině, se skvěl nad branou do osvětimského lágru…V daném případě je o tom historický důkaz. Asi by to chtělo, aby nápis v češtině nad branou do Památníku Vojna, který tam mají, solidně zdůvodnili: Třetí říše byla poražena v roce 1945, nikoli v roce 1989 v ČSSR.

Místo, kde dříve stál pomník Koněva v Praze-6 - Sputnik Česká republika
Česko
Jindrák: Pomník Koněva si zasluhuje důstojné umístění, respekt si zasluhují ti, kteří v něm vidí osvoboditele Prahy
Existuje seriál The Man in the High Castle (USA/2015), který naštěstí zůstává v hájemství dystopického sci-fi, nebo spíše fantasy. Tento snímek popisuje, jak by to vypadalo, kdyby nacisté a Japonci neprohráli druhou světovou válku. Pokud do Památníku Vojna jezdí výpravy školáků a studentů, památník, aby památníkem byl, měl by se držet doložitelných faktů.

Nyní čtu životopis Lubomíra Štrougala, jeho otec zahynul v německém zařízení během spojeneckého náletu. Lze také vzpomenout film Oznamuje se láskám vašim. USA prakticky srovnaly se zemí Drážďany. Na druhou stranu: nakolik „šetrně“ osvobozovala RA evropské země (srovnáváme-li se spojenci)? Jak „šetrně“ došlo na osvobození Osvětimi? Když někudy táhne armáda, nejde o dav turistů, to předně. Je pravda, že díky maršálu Koněvovi zůstal stát bez větších škrábanců Krakov, resp. uplatníme-li globální pohled. Existují názory, že Němci v případě Krakova po sobě neplánovali nechat spálené pole, což jinde dělali. Sověti se zde nechovali jako slon v porcelánu a přihlédneme-li k faktu, že Koněv ve Vídni pomohl opravit tamní operu a v Drážďanech přispěl k záchraně galerie, historický výklad by neměl ztrácet ze zřetele, že v roce 1945 bylo všem jasné, že zlo je nacismus. 

Blokáda Leningradu: Hlas Ameriky, 27. 1. 2009 (viz názor historika Viktora Pravďjuka). Říká že se měl Leningrad vzdát, aby se zabránilo statisícovým obětem na straně obyvatel. Tuto myšlenu „rozbírají" i další zdroje.

Má smysl ptát se „co by, kdyby…“? Leningrad nacistům do rukou nepadl. Ano, město bylo vyhladovělé, byl v něm kanibalismus. Kdo může zodpovědně říci, co by následovalo, kdyby se Leningrad vzdal nacistům? Čtenářům připomínáme, že 27. 1. 1944 blokáda Leningradu skončila.

Jak se liší v Evropě a USA pohled na druhou světovou válku včera a dnes? Americký herec Burt Lancaster účinkoval v dokumentárním seriálu o 2. světové válce The Unknown War (1978), dokument se částečně točil v SSSR, tedy v éře Leonida Brežněva.  Ostatně dobový sovětský film o obraně Moskvy získal Oscara… (Разгром немецких войск под Москвой).

Shrnujeme fakta: SSSR a USA byly válečnými spojenci. Po válce se status quo zakrátko změnil, byť byla různá období oteplení. Proto herec Lancaster mohl točit v SSSR. Bylo by zajímavé poslechnout si, jak o Rusku hovořili američtí prezidenti během 2. světové války. Hovořili vesměs dobře. Jinak by se tyto velmoci nemohly dohodnout. Doba se mění. Historie by se neměla deformovat tím, jak ji chceme my vidět nyní. Měli bychom respektovat, že se udála právě tak, jak se udála. Proto se vraťme na začátek. Dne 27. 1. 1945 byla Rudou armádou osvobozena Osvětim a 27. 1. o rok dříve skončila blokáda Leningradu. Svět mohl alespoň na čas vydechnout úlevou.

Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала