Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Jordanka Jirásková: Feminismus je pro mě sprostým slovem. Holky dnes mohou vše

© Vladimír FrantaBlogerka Jordanka Jirásková
Blogerka Jordanka Jirásková - Sputnik Česká republika, 1920, 05.02.2021
Sledujte nás na
Dnes jsme zpovídali úspěšnou blogerku Jordanku Jiráskovou. Říká o sobě, že je bulharského původu a k blogování se dostala tak, že se o politice bavila s manželem a že pocítila potřebu sublimovat své názory pomocí facebookových videí. V rozhovoru se bavíme o Češích, Rusku, Navalném, dezinformacích, praktikách barnavernetu atd.
„Až se ženy přestanou líbit mužům, to bude teprve průšvih.“ (Jordanka Jirásková, blogerka)
Dokázala jste zorganizovat rozhovor s panem Prymulou, Šándorem… Vystřídali se ve vašich interview i další respondenti. Než přejdeme k našemu rozhovoru, rád bych se zeptal, kdo z vašich respondentů na vás nejvíce zapůsobil, kdo vás třeba nejvíce uvedl do rozpaků?
Jordanka Jirásková: Nevím, zda jste viděl interview s Obonetem S. Ubamou. Jeho tatínek je Afričan, žil v kmeni. Tento chlapec, už je to pán, má maminku z Moravy… Bylo to inspirující. To, co zažil, je na deset životů, možná ani to ne. Mám od něj knihu. Za tento rozhovor jsem ráda. Pak tam byl Andor Šándor, bylo to fajn, byla jsem ráda, že přijal pozvání, podobně jako Roman Prymula. Většinou si zvu lidi, kteří mě zajímají. Jsem pyšná na všechny rozhovory.
Jste blogující žena, váš přístup je satirický. Produkujete videa na FB, jsou kritická a ironická. Co to máme za časy? Ženy na rozdíl od mužů se obvykle věnují racionálním záležitostem, vy cítíte potřebu komentovat politiku; ministru Petříčkovi jste poslala přes sociální sítě vzkaz. Vadí vám, že se Petříček montuje do ruských záležitostí. Jak to všechno tedy je?
Mohla jsem dělat blogy o make-upu či o lakování nehtů. Na to mě opravdu neužije. Je mi lépe v mužském kolektivu. Veřejně přiznávám, že je mi lépe v mužském kolektivu než mezi ženskými. Všechny moje kamarádky musí být trošku „chlap“, abychom si rozuměly. Jak jsem se dostala k politice. Můj muž je o deset let starší. Zažil předešlou dobu, kterou já jsem nezažila. O komunistických časech mi vypráví, o politiku se zajímá. U mě to začalo skrz něj, skrze manžela. Vždy se kolem něčeho rozčiloval. Manžel se rozčiluje doma, zatímco venku je „hodnej“, kdežto já se rozčiluju doma i venku. Jsem schopna to nějakým způsobem říct a vždy jsem chtěla psát. Přála jsem si být buď novinářkou či redaktorkou. Už jako malá jsem vedla školní časopis, také školní rádio na základní škole. Vrhla jsem se na vytváření blogů, nebo jsem pak psala na svých stránkách, později využila možností, které skýtá Facebook.
© Vladimír FrantaBlogerka Jordanka Jirásková
Blogerka Jordanka Jirásková - Sputnik Česká republika, 1920, 20.04.2021
Blogerka Jordanka Jirásková
FB teď sice cenzuruje, ale stále nám dává prostor pro vyjádření. I když teď jsou podmínky na FB hrozné, pořád jsem ale za tento prostor ráda. S politickou kritikou jsem začala na FB poté, co mě popudil můj muž nějakým svým výrokem. V okamžiku, kdy i já jsem cítila, že jsou věci přes čáru, šla jsem s tím na Facebook. Tak jsem napsala nějaký ten status, řekla jsem si, že je třeba reakci natočit, že psaný projev mě nebaví proto, že je málo úderný. Tak jsem natočila videa. Byla jsem překvapená, když video mělo najednou za 3 dny 500 000 zhlédnutí. Pochopila jsem, že téma lidem není lhostejné, že je to asi také štve. Došlo i na to, že má videa naštvala protistranu, tu druhou bublinu. Takhle to začalo.
Dotkla jste se česko-ruských vztahů. Na Rusko je teď populární pohlížet skrz prsty, ale už i Karel Schwarzenberg („Vztahy s Ruskem je třeba vyřešit“) či Miloš Zeman („Vím, že již citovaný prof. Prymula doporučil Sputnik.“) jsou pro jednání s Ruskem. Z Ruska bereme i nerostné suroviny. Rusko nevypadlo ani z tendru na dostavbu jaderné elektrárny. Takže s Ruskem ano, či ne? Jak to vidíte vy?
Přijde mi to všecko přehnané. Máslo na hlavě mají na obou stranách, jak v Rusku, tak v EU. Určitě život v Rusku není dokonalý, mám tam známé, vím, že život tam není jednoduchý, ale kde dneska je? Nikdo neví, jak to je. Nic není černobílé. U nás kritizují Lukašenka či Putina. Říkám na to, že je-li Putin viněn z porušování lidských práv, pak by stejná nálepka slušela i Angele Merkelové, za to, co ona předvádí. Čím se to liší? Že by nás mělo Rusko sežrat či pohltit? Tím se nezabývám. Rusko pro nás není reálnou hrozbou.
Řekla jste, že máte kamarádky s mužským principem. Dnes je doba genderově nevyhraněná. V minulosti byl na mužském záchodku panáček v kalhotách, na dámském panáček v sukni. Dnes tu máme desítky odstínů pohlaví. Vy jste paní Jirsáková, máte manžela, máte rodinu. Jak prožíváte takovýto evropský set-up?
Myslím, že feminismus je pro mě sprostým slovem, resp. to girl power či jak oni to nazývají. Stydím se, když to vysloví nějaká moje kamarádka, či když to má na tričku. V dnešní době není toto třeba propagovat. Holky dnes mohou vše. Dělala jsem rozhovor s Lenkou Klicperovou, jezdí do Sýrie natáčet videa z válečného prostředí. Na přístup chlapů si nejen nestěžuje, naopak mužský kolektiv zbožňuje. Nic ji nebrání vykonávat tuto práci. Mám kamarádku, která žije ve světě motorek a aut. Tímto zdravím Elišku. Kam přijde, tam jí pomáhají. Také se občas setká se sexistickou poznámkou. Je to pěkná holka, která se umí upravit. Spíše jí to těší, než aby řešila, že se někdo vyjádří o jejích prsou. Je to holka. Od toho tu jsme rozdílní. Muži se liší od žen a opačně. Někdo mi zrovna psal, že průšvih nastane v okamžiku, až se ženy přestanou líbit chlapům. Potom se přestaneme množit a vyhyneme.
Na Vašem FB skloňujete slovo barnavernet. Sputnik dělal interview s Mariem Reikeråsem,  což je právník, který se zastal žen, jimž norský barnavernet (sociálka) odňal děti. Sama zmiňujete norské fondy, resp. že některé naše projekty berou peníze od země, která se takto chová k matkám a dětem…
Je to přesně, jak říkáte. Včera jsem se rozčílila kvůli panu ministrovi Petříčkovi, který se zastává cizího státního občana, nějakého aktivisty Navalného v Rusku. Neříkám, že by měl být vězněný, protože má názor…
Navalnyj dostal v Rusku předtím podmínečný trest. Nedodržel podmínku. Navíc se vrátil do Ruska s vědomím toho, že kvůli tomu bude mít problémy. Je ve vězení z těchto důvodů (+ nepřiznaný příjem).
Trochu jsem o tom četla, podrobnosti nezjišťovala. Přesné okolnosti neznám.
Jak na vás Navalnyj působí? Zvažme to, že měl být otráven bojovou látkou? Poskytuje interview, je schopen nástupu trestu. Vrátil se do Ruska… Co tomu říkáte?
Já ho sleduju na Instagramu, je ve velmi dobré fyzické kondici, abych tak řekla. To já jsem po covidu na tom hůře.
Říkáte, že Petříček nemá strkat nos do Ruska, ale on je přece jen ministr zahraničních věcí…
Dobře, ale měl by se zajímat o své nevinné občany. On ze zahraničí spíše tahá (celkově zamini) naše aktivisty, kteří si za to můžou sami, do jakých se tam dostali patálií (např.: unesené dívky v Pákistánu)  Zmíněné děti, oběti barnavernetu, ty opravdu za nic nemohou. Eva Michaláková dávala od začátku otevřená interview. Ano, s tatínkem to tam nebylo ideální; špatně slyšel, křičel, úplně vyrovnaný nebyl, děti měly Evu rády. Bojoval o ně dědeček. Zemřel, aniž by vnuky ještě někdy viděl. S panem Pavelkou, dědečkem chlapců, jsem byla v kontaktu. Byl to bojovník, to by člověk brečel (nad situací). Petříček to absolutně přechází. Mám informace, že se bavil s Tomášem Zdechovským (europoslancem), který má spoustu informací o tom a důkazů hlavně, jak to v Norsku chodí. Zdechovský si nicméně asi nehodlá kazit vztahy s Ministerstvem zahraničních věcí. Neřekl mi, jak jednání dopadla, my to ale vidíme, že se nic neděje. Pan Petříček by se o kauzu aspoň mohl začít zajímat. Tohle mě štve, že se zajímá o občany cizích zemí, kteří si za své problémy mohou sami. O nevinné děti se nezajímá. To je hrozné.
Opravdu – v Norsku se chovají k matkám hůře než k masovému vrahovi (A. Breivikovi), který zabil 70 lidí, mezi oběťmi byli i děti. Ten svou matku vidět může, zatímco Eva Michaláková své děti vidět nesmí. A to máme rok 2021. Přitom Michaláková smí pracovat v mateřské školce, smí pracovat s cizími dětmi. Má psychotesty, má školy a nesmí vidět svoje vlastní děti? Úplně se vždy rozčílím. O tomto tématu konec – jinak bych musela být sprostá.
Pojďme palbu stručných otázek: Co vám říká pojem český píseček, český rybníček. Český dvoreček vs. světové události?
Český národ je schopný národ, velice. Čeští lékaři mají ve světě velké úspěchy. I čeští sportovci. Máme výborné lyžaře. Češi jsou terminátoři mezi světovým obyvatelstvem. Jsou schopni všeho, ale neumějí s tím zacházet. Nejsou sebevědomí, neumí si vybojovat místo na slunci.
Zmínila jste Petříčka. Máme přísloví – „jaký pán, takový krám“.
Můžeme si sami za to, že tu máme takové ministerstvo? Že tu máme takového ministra zahraničí, no tak samozřejmě. Byla zvolena strana, ze které on pochází. Nelze se divit.
Co ve vás evokuje přísloví „zlaté české ručičky“?
Na co Čech sáhne, vydobyde si světové renomé. Jsou výjimky. Jsou i Češi, kteří dělají „bordel“…
Svoboda slova a dezinformace?
V poslední době jsem hodně rozhořčená z toho, co se děje kolem alternativních sociálních sítí. Dostával se pomalu na výsluní Parler (sociální síť). Ta mohla konkurovat Facebooku, Twitteru. Stalo se to, že Parler podlehl korporacím: takové korporace jako Amazon či Apple, či Google Parler totálně utnuly. Byly mu vypnuty servery, takže nemůže fungovat. Rozčiluju se na FB, že cenzura mě štve. Chytré hlavičky mi radí, ať si založím jinou síť, ať se přihlásí jinam. Jenže i tam mě zrušili. Nechci cenzuru.
© Vladimír FrantaBlogerka Jordanka Jirásková
Blogerka Jordanka Jirásková - Sputnik Česká republika, 1920, 20.04.2021
Blogerka Jordanka Jirásková
Jak se díváte na činnost lidí jako pan Cemper, viz portály Demagog aj… On prověřuje, co dle něj pravda je, a co dle něj pravda není. Prý má na to nějaké algoritmy.
Jméno jsem slyšela, vím, že něco takového komentuje. Pak jsem jej viděla a slyšela mluvit. Nechci být zlá… Asi není úplně zdráv…
Když se řekne Rusko. Jaký máte pocit?
Moc bych se chtěla podívat do Petrohradu. Povídali jsme si se známými. Slíbili jsme si, že na dovolenou pojedeme. Místo do Paříže, chceme do Petrohradu.
Žárlí na vaše blogerství manžel?
Někdy je rád. Někdy přijde a říká: „Tohle musíš napsat.“ Jindy mi říká, že už toho bylo dost, že si prý mám taky občas dopřát pauzičku. Chce se se mnou kouknout na film [a já se zrovna věnuju blogu].
No dobře. Vážně nežárlí, když se předvádíte na sítích?
Manžel nežárlí a mě to i štve. Manžel je zkrátka nad věcí. Kouká na to s nadhledem.
Na závěr: Co je největší problém současné české politiky?
Že lidé koukají na svět jaksi černobíle. Že se někteří nedokáží bavit s druhými. Všichni by se měli bavit se všemi. To je důležité. Není tu žádný reálný politik, který by byl z pravého tábora a měl rozum, bez extrémních názorů. Hledá se komunikativní pravičák, který by vnímal potřeby lidí.
P.S.: Káva nebo čaj?
Čaj.
Zima nebo léto?
Léto.
Moře nebo rybník?
Moře.
Babiš nebo Zeman?
Babiš.
A závěrečné motto pro naše čtenáře?
Nesnáším pokrytectví. Buďte upřímní. Mluvte. Nehádejte se, neperte se. Zkuste si to vysvětlit.
Děkujeme za rozhovor.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала