Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Jan Berwid-Buquoy: První republika byla francouzským protektorátem. O nějaké suverenitě nemůže být ani řeč

© Foto : Military History Institute PragueFrancouzský generál Eugène Mittelhausser (třetí zleva v popředí) sleduje defilé čs. armády, které se uskutečnilo 28. října 1928 při příležitosti 10. jubilea vzniku Československé republiky
Francouzský generál Eugène Mittelhausser (třetí zleva v popředí) sleduje defilé čs. armády, které se uskutečnilo 28. října 1928 při příležitosti 10. jubilea vzniku Československé republiky - Sputnik Česká republika, 1920, 10.02.2021
Sledujte nás na
S panem Baronem a Dr.Dr. Janem Buquoyem hovoříme o francouzském vlivu na vznik První republiky a sporných momentech česko-německých vztahů. Pan doktor se nám velmi ochotně věnoval, níže vyložil svůj pohled na problematiku. Janu Berwid-Buquoyovi velký dík. Věříme, že čtenář ocení toto zajímavé interview.
V mainstreamových médiích se objevily výsledky nedávného antropologického/genetického bádání – viz ČT i Euro.cz (Týdeník Euro, Přemysl dooral...,18. 11. 2018) – vyslovující se k původu českých knížat. Zjistilo se, že nás s Němci spojuje genetika. Obecně se konstatuje, že kulturně mají Češi k Němcům blízko a současní přívrženci monarchismu tvrdí, že jsme neměli v roce 1918 vystupovat z Rakousko-Uherska (viz historik Drnek). Co o tom soudíte?
Dr. et Dr. Jan Berwid-Buquoy, docent rer. pol.: S Němci máme tisíc let dějin spolu a vedle sebe. Kultura obou národů se vzájemně prolínala a jeden národ obohacoval druhý. Události 2. světové války jsou jakousi velice negativní výjimkou, řekl bych „dopravní nehodou“ z běžné silniční komunikace.
My jsme z Rakouska-Uherska nevystupovali, nýbrž jsme k tomu byli přinucení francouzskou velmocenskou hegemonií. Americký prezident Woodrow Wilson ve svých legendárních „14 bodech“ o žádném vzniku „Československa“ nehovoří, nýbrž je tam zmínka o federalizaci Rakouské říše, jejíž součástí jsme se měli stát.
Tím nechci tvrdit, že bych byl proti naší České republice. Cituji pouze dějinná fakta.
© Foto : Facebook / Jan Berwid-BuquoyPolitolog, autor literatury faktu a šlechtický potomek Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy
Politolog, autor literatury faktu a šlechtický potomek Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy - Sputnik Česká republika, 1920, 20.04.2021
Politolog, autor literatury faktu a šlechtický potomek Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy
Vaše šlechtické jméno evokuje Francii. Z internetu zjišťuji, že jste prezentován jako česko-německý politolog (máte dva doktoráty). Vztahy mezi Francií a Německem jsou historicky rovněž specifické. Psal jste, že česká trikolóra, hymna Kde domov můj či znak se lvem byly ČSR navrženy jako symboly státní moci Francií. Mohli bychom se zeptat, z jakých zdrojů čerpáte a o čem tyto skutečnosti dle Vás svědčí? Ostatně v československém generálním štábu figuroval francouzský důstojník Maurice Pellé (viz jeho vila v Praze v Bubenči).
Můj prapředek, Charles Bonaventura hrabě Buquoy přišel do Čech v roce 1618 a stal se vítězem bitvy na Bílé Hoře v roce 1620. Tím byla zachráněna existence českého národa. Kdyby zvítězili němečtí protestanté, došlo by k bezohlednému poněmčování našeho národa a dnes bychom měli status Lužických Srbů, jako je tomu ve Spolkové republice Německo.
V roce 1919 byla v Praze zřízena tzv. Francouzská vojenská mise a v Milovicích tzv. Druhé oddělení (Deuxieme bureau) - francouzská výzvědná služba. Těmto orgánům bylo podřízeno veškeré dění v ČSR v letech 1919–1938. Všechny složky naší armády vedli francouzští generálové a vysocí důstojníci.
Pokud byl francouzský vliv v ČSR tak silný, do jaké míry můžeme hovořit o suverenitě prvorepublikové ČSR? Na druhou stranu jsou známy události z Kadaně, kde došlo k silovému potlačení německých obyvatel (1919) českými orgány. Mají se v tom spatřovat reakce na snahu Němců odtrhnout zpět pohraničí po roce 1918 či nějaké další zájmy diktované ze zahraničí? ČSR bylo hodně zavázáno poválečnému uspořádání z Versailles.
V letech 1919–1938 jsme byli francouzským protektorátem (Cordon sanitaire de la Tchécoslovaquie). O nějaké suverenitě nemůže být ani řeč. Suverenitu jsme získali až v roce 1993, rozdělením státu na Česko a Slovensko. Dostali jsme se do sféry vlivu USA, ale USA na nás žádnou velmocenskou politiku nikdy nevyvíjely. Poté, co jsme se stali v roce 2004 členy Evropské unie, jsme součástí naprosté evropské suverenity, která nám garantuje svobodný rozvoj a obrovský blahobyt.
Jinak je nutné upozornit na to, že velitelé vojenských jednotek zasahujících v roce 1919 v Kadani a ostatních částech Sudet byli francouzští důstojníci (Staats- und Hofarchiv Wien).
© Foto : Military History Institute PragueVojenská slavnost v Praze za účasti čs. prezidenta T.G. Masaryka a příslušníků Francouzské vojenské mise
Vojenská slavnost v Praze za účasti čs. prezidenta T.G. Masaryka a příslušníků Francouzské vojenské mise - Sputnik Česká republika, 1920, 20.04.2021
Vojenská slavnost v Praze za účasti čs. prezidenta T.G. Masaryka a příslušníků Francouzské vojenské mise
K pádu Rakouska-Uherska přispěly i československé legie ve Francii a v Rusku. Víme, že Masaryk počátkem roku 1918 vůbec neplánoval, že by mělo vzniknout samostatné ČSR. Dohoda v jistou chvíli nespěchala uzavírat separátní mír s Rakouskem a Německem. Vlastně se chci zeptat, zda soudíte, že československé legie skutečně sehrály významnou roli při vzniku ČSR s jeho etnickou konfigurací? Nebo to byl výsledek působení mezinárodní politiky, tedy i francouzské?
Vznik Československé republiky je jednostranná záležitost Francie a nikoho jiného.
Francouzi se snažili, již tradičně, zbavit se Rakouska-Uherska, ať již jakýmkoli způsobem, coby nevhodného konkurenta na evropském kontinentě. Protože se stali vítězi 1. světové války, naskytla se jim k tomu ad hoc jedinečná a neopakovatelná příležitost se této evropské velmoci zbavit, tím, že jí rozkouskují na malé státečky, které se pro ně stanou lehce ovladatelnými. Do roku 1938 se jim to skutečně dařilo. Poté nastoupila velmocenská politika nacistického Německa, které Francie sama nebyla schopna odolávat.
Co soudíte o Mnichovské zradě z hlediska Čechů? Jak to vypadá z hlediska Němců? Tehdy o ČSR rozhodla Francie, Británie, Itálie a Německo. Říkáte, že vztahy Němců a Čechů se utvářely po staletí. Za sebe dodám, že když žijeme pod jednou střechou EU, je žádoucí vyrovnat se s historií a konstruovat budoucnost. V této věci je zarážející, že jsou přece jen kapitoly historie, o nichž se moc nechce mezi státy navzájem mluvit. Archivy dosud nevydaly všechna svá tajemství. Mám na mysli případ masakru nejen z Kadaně (1919), ale i Postoloprt (1945).
Mnichovská smlouva podtrhuje tu skutečnost, že jsme žádným suverénním státem nebyli, neboť za nás rozhodla Francie, bez nás. Bylo nám pouze nařízeno, abychom se podřídili. Žádný československý zástupce se rozhodování v Mnichově nezúčastnil a nebyli jsme pozváni ani jako pozorovatelé. Stali jsme se pouhým vazalem Paříže.
V roce 1919 vypracoval T. G. Masaryk tzv. Teorii československého Švýcarska a tehdejší ministr zahraničí ČSR, Edvard Beneš, jí v témže roce přednesl na mezinárodní konferenci v St. Germain.
© Foto : Military History Institute PragueT. G. Masaryk udělil v roce 1919 příslušníkům Francouzské vojenské mise čs. Válečné kříže 1914‒1918
T. G. Masaryk udělil v roce 1919 příslušníkům Francouzské vojenské mise čs. Válečné kříže 1914‒1918 - Sputnik Česká republika, 1920, 20.04.2021
T. G. Masaryk udělil v roce 1919 příslušníkům Francouzské vojenské mise čs. Válečné kříže 1914‒1918
Masarykova představa byla kantonizace nově vzniklého státu. Měly vzniknout celkem tři kantony – český, sudetoněmecký a slovenský. Menšiny jako Poláci, Maďaři a Ukrajinci (Rusíni – pozn. red.) měli mít uvnitř těchto kantonů vlastní autonomie. Stát se tedy měl vytvořit jako federace a měl se nazývat Středoevropská federace svobodných národů (SFSN). Francouzi nám to radikálně zakázali a trvali na názvu Československo, který si sami vymysleli a nedovolili nám ani Česko-Slovensko s pomlčkou.
Kdyby se bývala tehdy prosadila Masarykova idea „československého Švýcarska“, jsem pevně přesvědčen o tom, že nejen že by se žádná Mnichovská smlouva nekonala, ale dokonce by nedošlo ani k vypuknutí 2. světové války.
Nyní k bolavému problému. Milan Hübl píše (Češi, Slováci a jejich sousedé. Naše vojsko, Praha 1990): „Danubius (prof. Ján Mlynárik, pozn, aut.) vytýká Čechům poválečné přehmaty a výstřelky vůči německému obyvatelstvu /děly se jak po I., tak po II. světové válce (upalování lidí na kandelábrech)/.“ (1990:33; 34). Je zde líčen „divoký odsunu“ Němců z našeho území. Hübl zároveň říká, že do Sudet bylo evakuováno německé obyvatelstvo z vybombardovaných částí říše, že se přes toto územní valila stotisícová vlna německých uprchlíků ze Slovenska, Slezska či Pruska, k tomu dodává, že zvěrstva páchaná u nás na Němcích jsou psychologicky vysvětlitelná tím, co se tu dělo během okupační správy. V rámci rozvoje česko-německých vztahů dnes: jak se popasovat s touto kapitolou našich společných dějin ať už z české či z německé strany?
To, co se dělo především při procesu vyhánění sudetských Němců, byly emoce vyvolané událostmi 2. světové války. Nacistické Německo napáchalo obrovské množství zla, a tak se nelze divit, že obyvatelstvo sáhlo k emočnímu násilí. Byla zde chorobná touha po pomstě. Já to v žádném případě neobhajuji, nýbrž se snažím ona napáchaná zvěrstva na nevinných německých občanech pochopit. Povaha česká v jádru není násilná a nemáme vůbec žádný sklon k revolucím a barikádám, jako je tomu např. ve Francii na denním pořádku. Ovšem, může se stát, že i trpělivost Čecha má také své hranice. Protektorát Čechy a Morava nebyly naší ideální představou.
Současně je nutné zdůraznit, že léta 1938–1945 ve vztahu mezi Čechy a Němci jsou ve srovnání s tisíciletou tradicí pouhou výjimkou. Je nutné stavět na pozitivních momentech naší historie a vyrazit společnou cestou do budoucnosti.
Povězte něco o svém působení v akademickém prostoru, v médiích, na publicistické scéně, a hlavně pár slov o Vašem zámku.
Odpovědi na tyto otázky mají tak rozsáhlou dimenzi, že by bylo nutné vypracovat samostatnou glosu.
Nyní pouze několik zmínek. Vystudoval jsem na jedné z nejprestižnějších univerzit na světě, západoberlínské Freie Universität Berlin. Jsem nositelem dvou akademických titulů – doktor politických věd (Dr. rer. pol.) a filosofie (Dr. rer. phil). Pracoval jsem v letech 1975–1990 jako dopisovatel západoberlínských vysílačů RIAS – Radio In American Sector (americký okupační sektor) a SFB (britský okupační sektor). V letech 1990–1997 jsem přednášel, coby docent, na různých institucích a univerzitách v SRN, Rakousku a Švýcarsku. V roce 1997 jsem obdržel v Táboře barokní zámek Měšice, po předcích mé matky, kteří ho postavili v roce 1545, nejdříve jako renezanční tvrz. Budova i zámecký park se nacházely v naprosto zoufalém stavu. Investicemi v řádu cca. 16 000 000,- Kč se mi podařilo zámek zrekonstruovat a uvést ho do civilizovaného stavu. Objekt je celoročně otevřen světové veřejnosti, po předchozím ohlášení.
(Prameny: státní archivy Francie, SRN, Rakousko a ČR – dále moje dizertační doktorská práce „Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR 1918–1920. Teorien der Nationalismen“, vyšlo knižně HERBIA, České Budějovice 2005).
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала