Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Pavel Cimbál: Politici cenzuru neřeší, kromě Trikolóry. Nastal svět Cancel Culture a autocenzury

© Vladimír FrantaPavel Cimbál, blogger, programátor a pedagog
Pavel Cimbál, blogger, programátor a pedagog - Sputnik Česká republika, 1920, 18.02.2021
Sledujte nás na
Programátor, pedagog a blogger Pavel Cimbál pro Sputnik hovoří o tom, jak se v ČR rozmohla cenzura, zmiňuje Cancel Culture, zkoumá motivace moderních práskačů, kteří si na udávání budují PR, kariéru a zisk. Za své politické a mediální projevy je informatik z ČVUT vystaven problémům v profesním životě. V rozhovoru říká, proč není radno mlčet.
Pane Pavle, pracujete v oblasti IT. Měl jste angažmá na ČVUT. Pak jste uveřejnil svůj názor na cenzuru, situace na škole kolem vás zhoustla. Byl jste zbaven úvazku? Působíte dále na VŠ?
Pavel Cimbál: V tuto chvíli předmět neběží. Nikoli proto, že by mě exemplárně potrestali či vyhodili. Přišel jsem o hlavní zaměstnání. Stal jsem se osobou „toxickou“, která píše nevhodné názory pro média. Ona každá korporace si dnes dává pozor, včetně VŠ. Ve výsledku řeším, kde vzít čas na další vedlejší úvazky někde jinde, zda mi to nebude případně bránit vyhledání nového hlavního zaměstnání.
Možná někteří nečetli váš fatální článek, který jste publikoval a který vše odstartoval.
Začalo to tak, že kdosi postoval na FB pozvánku na událost, že se ve Skautském institutu koná přednáška ohledně toho, jak správně cenzurovat na internetu závadné názory. Přišlo mi to absurdní, tak jsem se tam vypravil, že se seznámím s tím, oč jde. Čekal jsem, že půjde o vtip. Bylo to však pořadateli myšleno vážně. Ten samý večer jsem napsal reportáž, která shrnula, co se tam říkalo a kdo všechno za tím stojí.
A kde jste reportáž publikoval?
Uveřejnil jsem ji na serveru DaVinci. To byl tehdy málo známý server, tenkrát nebyl na seznamu závadných zdrojů či na kádrovácích listinách. Článek získal velký dosah, asi čtvrt milionů zhlédnutí. DaVinci Institut se zabývá evropskými kulturami a snahou tyto kultury udržet, aby nepadly za oběť globalizačním vlivům. Platforma sama je udržována několika jednotlivci.
Po zveřejnění si vás v práci zavolali na kobereček?
Reakce nenásledovala hned. Zhruba rok se nic nedělo. Možná byli zaskočeni, že nějaký mladý člověk vystoupil s jiným názorem. První úder přišel od neziskovkáře Romana Mácy. Je to dost známá osoba, působící v několika neziskovkách zároveň. Je také analytikem čes. elfů. Udělal na mě levárnu: v komentáři jsem zareagoval na Mácův článek, načež Máca obratem vyrobil kauzu „rasista na ČVUT aneb tohle učí vaše děti“. Přitom já jsem jen citoval jeho vlastní dílo. On mou reakci vytrhl z kontextu, za podpory Člověka v tísni to takto šířil dále, jakož i za podpory dalších ochotných aktivistů. V té době se o Cancel Culture nehovořilo. Byl to neznámý pojem.
Ohradil jste se za takovéto označení?
Dával jsem reference na původní článek. Nic platno. Koordinátorka Člověka v tísni Adriana Černá ihned spustila povyk – „proboha, Cimbál fakt učí na ČVUT“… Během pár minut reagoval profesor Pěchouček z Katedry počítačů, programu Otevřené informatiky, ačkoli jsem nebyl z této katedry, ani z příslušné fakulty (nebyl jsem v tu chvíli v zaměstnaneckém poměru vůči ČVUT). Stejně se musel vyjádřit, což učinil s despektem: prý že žádný rasismus nebude tolerovat. Pan profesor přitom vůbec neřešil, zda se věci mně připsané vůbec staly. Vysvětlil jsem mu, že nejsem žádný rasista, ale nenamáhal se nic napravovat. Vyřkl odsudek a „zase se vzdálil“. Vzápětí Adriana Černá triumfovala – „ČVUT se již distancovala“. Dnes to chodí tak, že využijete nějaké známé, vydají se prohlášení a už se vezete.
S vámi tedy neprodloužili smlouvu nebo jste byl „vyhozen“?
O hlavní zaměstnání jsem přišel… Pro tento semestr jsem již předměty nevypisoval. Navíc, nechci v této situaci vyučovat distančně. V tuto chvíli je na hledání práce dost nevhodná doba. Firmy jedou v polorežimu a práci, kterou bych chtěl, budu v tuto chvíli těžko hledat.
Zvažujete podání žaloby na utrhačné výpady proti vám?
Poškozených je více, nejen já, měl by to už někdo udělat. Dost s tou myšlenkou koketuji, ale říkám si, že se s tím zatím nebudu špinit. Zatím ještě pořád mám co jíst. Vlastně jsem loajální k někomu, kdo se takto vůbec nechová.
V rozhovoru se Stanislavem Novotným na Slobodném vysielači jste nicméně řekl, že když se nikdo neohradí, všem těmto aktivistům jejich travičské aktivity budou procházet…
Chce to jistě právníka, já jsem právní laik. Snažili jsme se upozornit i poslance parlamentu, aby byli v obraze, co se děje. Na zvané akce ale nepřišli. Oni nechtějí řešit to, co nemusí. Dnes řada lidí zaujímá konformní postoje: hlavně si s ničím/nikým nezadat, být rád, že jsem rád a nikdo o mně moc neví. Jinak je daleko takto činnější Marian Kechlibar. Je to hodně širokozáběrový člověk. Stojí i za peticí proti cenzuře. I tak sklidil malý ohlas. Politici toto téma nechtějí řešit, vyjma možná asi Trikolóry.
Za svůj názor jste tedy sklidil problémy v práci. Stojí to za to?
Ano, řekli mi, že jsem problémový toxický typ. Kydá se na vás špína, snaží se vás poškodit a vůbec nezáleží, zda vám připsané prohřešky jsou reálné, nebo nejsou. Organizace si pak myslí, že jí děláte špatné jméno. Citlivé jsou na to PR odbory. Dali mi na srozuměnou, že dělám špatný zvuk univerzitě. Má ale člověk mlčet?
Co byste řekl na cenzuru na internetu. Jak vypadá?
Má několik složek. Třeba Twitter či Facebook se mohou rozhodnout vás napřímo zablokovat, můžou vám mazat příspěvky či omezit jejich dosah. O nepřímou cenzuru se starají aktivisté, kteří lidi zastrašují a vytváří jim problémy. Je tu i ve hře vlastní autocenzura, které dnes podléhá už každý z nás. Lidé se bojí trestů za své názory.
Orgány cenzury jsou už i na úrovni vlády i parlamentu, nemluvě o neziskovkách. Co dle vás mají dnes lidé dělat, by neztratili tvář sami před sebou?
Cenzuru si z minulosti pamatujeme. Nechceme ji. Proto jsme země, kde protestní hnutí ještě stále má šanci uspět. Na Západě na to koukají s otevřenými ústy, komunismus nezažili. Pro nás je to ale déjà vu. Ve věci by se měly více angažovat starší ročníky. A mladým to vysvětlit. Jenže je to teď tak, že už se spousta lidí bojí.
Jak vy vzpomínáte na svět před rokem 1989?
Dnes je to jiné v tom, že vám ta cenzura zaleze až za krk. Na sítích je více než polovina všech občanů ČR. Cokoliv napíšete, může kdokoli, a nemusí to být ani žádný agent cizí tajné služby, obrátit proti vám. Protože prostě chce. Takto vám může škodit i kdejaký aktivista.
Pověstný je tím třeba právník Jakub Backa. Dělá to proto, že se mu chce, je tím pověstný. Udal již několik lidí, poněvadž je to pro něj koníčkem. Dříve bylo udavačstvím něčím negativním. Dnes je to něco, čím se jistá skupina lidí chlubí. Je to nový fenomén doby. Dost dobře jej nechápu. 
Co říkáte takovým „osobnostem“ jako je Roman Máca (Institut pro politiku a společnost)? Jan Cemper (Manipulátoři)?
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky  - Sputnik Česká republika, 1920, 17.02.2021
Česko
Vojtěch Filip pro Sputnik: Hrozí nebezpečí, že se ze „zakázaného uvolnění“ stane každodenní akceptovaná skutečnost
Pan Cemper vystoupal z úplného společenského dna, byl na seznamu extremistů, kempoval před Úřadem vlády na Klárově (Ocuppy Klárov) ještě v době, kdy byl zadlužen až po uši… Dostal nabídku, která se neodmítá. Od krachujícího portálu Manipulátoři, kde dělá jediného a hlavního redaktora. Jeho úkolem je bojovat proti manipulacím. Ve skutečnosti očerňuje vybrané lidi. Dělá jim problémy, podívejte na mne: měl jsem problém s PR oddělením ČVUT kvůli jeho článku, resp. medailonku, který mi udělal na Manipulátorech. PR bylo pobouřeno, že takový člověk ČVUT dělá zlé jméno. Ohradil jsem se a na ČVUT a dosáhl jsem částečného vítězství. Na podobné portály nebudou brát zřetel.
Dále – Pan Máca: je zajímavý tím, že má vysoké politické krytí. Čeští elfové jsou organizací, která by v každém normálním demokratickém státě nemohla existovat. Anonymní skupina škůdců, kteří se snaží normálním lidem ublížit. Známe další takové, viz V. Kučík, či B. Kartous, poslední z výčtu dostal jakýsi pašalík od Magistrátu, viz Inovační institut…  Další jména jsou už tajná, viz jakýsi J.T.77 či pan „Občanská výchova“, kde nevíme, kdo je za tím.
Na sítích zmiňujete jistého pána Jie Ťien-ming (nota bene jeho Twitter)?
Tento anonymní účet mi poměrně vadí. Nedělá nic jiného než to, že zostouzí ostatní. Sám si ale chrání svůj vlastní zadek. Nechce, aby se jeho totožnost věděla. Tento účet nicméně sleduje 30 000 lidí. Má kontakty na média jako Seznam čili na Jindřicha Šídla a další liberální novináře. A především je politicky jasně profilovaný. Asi fandí ODS či TOP09. Neví se, kdo to je, přitom ovlivňuje masu lidí.
Ona očerňovací kampaň – co je jejím skutečným cílem?
Cílem je ničit lidem profesní kariéru a život. Možná mají tito lidé pocit, že něčemu pomáhají. Třeba jsou takovou tou babičkou, která přihodila otýpku pod Mistra Jana Husa s pocitem, že dělá něco dobrého.
Pavel Novotný?
Naprosto zrůdný úkaz toho, co je všechno možné. Je ukázkou toho, že úplná svoboda slova u nás platí jen pro někoho. Co je jemu dovoleno, už nemůže nikdo další. Novotný a Jindřich Šídlo třeba – to jsou charaktery, které jsou v každé době. Tito lidé si svou angažovanou malost nenechávají pro sebe, když se dostanou k novým možnostem. Jejich éra nastala, když začala uprchlická krize. Přišlo to z Německa. Cenzura se tam stala nástrojem, jak se vyhnout politické rebelii. Zmínění pánové se vezou na této vlně. Přelom v utahování šroubů začal po atentátu v redakci Charlie Hebdo a po útoku Anise Amriho již byla cenzura provozována zcela systematicky a otevřeně.
My Češi na sobě necháme skály lámat. Pořád si vše necháme líbit… Přesto – kde je příslovečná nejzazší mez tolerance?
Lidé se bojí, už jsme tuto mez překročili. Budou k vám upřímní možná někdo bokem, u piva. Veřejně si ale nebudou chtít pálit prsty. Jinak třeba na vedoucího katedry si nestěžuji, zachovali se v tomto ohledu dobře a férově. Tak snad se někdy na své působiště vrátím, mám rád asembler, svůj obor.
Říká se, že švec ať kopyta svého se drží. Jako IT odborník, proč cítíte potřebu věci v politice komentovat?
Svoboda projevu je přece zájmem všech. Pokud vás umlčují, utahují šrouby, zavírají vám ústa, nelíbí se vám to. Ať jste politik nebo nejste.
Díky za rozhovor.
Pan Ing. Pavel Cimbál vyrůstal v blízkém okolí zámku Hrubý Rohozec. Cítí se doma v Sudetech, v kraji mezi Turnovem a Jabloncem nad Nisou. Dědeček byl jogín a mystik, vyučoval hře na housle. Tetu osud zavál až do dalekého Bagdádu. V Turnově, kde trávil mládí, byla dislokována sovětská raketová brigáda. Během revoluce mu bylo 12 let a byl svědkem toho, jak rychle lidé „převlíkali kabáty“. Od mládí se zabýval elektronikou a mikroprocesorovou technikou a nakonec se mu tato záliba stala životní náplní. Jeho profesní dráha se vyvíjela poklidně, než si všiml avíza na seminář MKC a Člověka v tísni ohledně cenzury Internetu. Lekce se zúčastnil, a to, čeho tam byl svědkem, shrnul v reportáži, která bohužel nezůstala bez následků. Ing. Cimbál dostal cejch. Jeho další příběh budeme dále sledovat a časem možná přineseme další rozhovor.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала