Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Slavná postava Švejka slaví 100 let. Nejen Čechům přirostla k srdci jeho údajná hláška – „To chce klid“

© Foto : Filmové Studio Barrandov (1957)Záběr z filmu Poslušně hlásím
Záběr z filmu Poslušně hlásím - Sputnik Česká republika, 1920, 01.03.2021
Sledujte nás na
Jaroslav Hašek sluje satirickým spisem Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona či protiválečnou optimistickou groteskou, kde ústřední postavou je známý „lidový chytrák“, dobrý voják Josef Švejk; je svědomím revoluce, světové války i absurdit první republiky. Za příklon k Rudé armádě chtěli legionáři Haška pověsit.
Poznámka: Míníme Švejka z poválečného románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Na své literární postavě Hašek pracoval již před válkou a lze tak říci, že se jedná o jeho životní dílo…
Věčný spor o význam tu kladně, tu záporně působícího Švejka: Mazaný hlupák („úředně uznaný blb“), lidový filozof, který svou pitomost v boji s imperialismem, církví a vládní mocí jen předstírá, nebo je Švejk „ochotný a nadšený pitomec“, oddaně sloužící vojenské vrchnosti? A co když byl Švejk jen ulejvák, simulant a zbabělec?
Zabrousil jsem do několika kniho o historii české literatury. O autorovi Švejka se lze dočíst zhruba to, že to byl „veselý Bakch“, radikální odbojář proti Rakousku – často zatýkaný – literárně se vyjadřující pomocí nadsázky groteskního gagu. Zdroje, které uvedeme níže, tvrdí, že Hašek, zpytující svět plebejským pohledem, došel na svých eskapádách až do řad Rudé armády. Panoráma české literatury (Olomouc 1994) Haška považuje za pražského bohéma, žurnalistu a tuláka, jenž se vypracoval nakonec tak, že se pak již naplno věnoval literatuře a novinařině.
Josef Lada: Ilustrovaná frazeologie. Praha 1970
Josef Lada: Ilustrovaná frazeologie. Praha 1970 - Sputnik Česká republika, 1920, 20.04.2021
Josef Lada: Ilustrovaná frazeologie. Praha 1970
Geniální literát Hašek byl anarchistou, politrukem v Rudé armádě, v Rusku se podruhé oženil
Hašek publikoval mimo jiné v Národních listech a politicky měl blízko k anarchistům. Je znám také tím, že narukoval na ruskou frontu, dostal se do ruského zajetí, vstoupil do československých legií. Po Říjnové revoluci 1917 přešel do řad Rudé armády a českoslovenští legionáři prý za to Haškovi dokonce vyhrožovali oběšením (Viz Přehledné dějiny literatury, I. díl, Praha 1970). V Rudé armádě Hašek působil jako politický pracovník… Do ČSR se vrátil roku 1920 se svojí ruskou manželkou (druhá žena, pozn.).
Pavel Šafr - Sputnik Česká republika, 1920, 23.08.2020
Česko
Pražská kavárna bije na poplach: V knize Dějiny Česka nepíšou o zavraždění Milady Horákové
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (název poválečné, definitivní verze románu /IV. díl nedokončený/, pozn.) je Haškovo životní dílo. Haškův poválečný román o Švejkovi dokončil jeho přítel Karel Vaněk, jelikož Hašek poměrně mladý (39 let) v roce 1923 umírá. V knize o vojákovi, který striktním plněním vojenských rozkazů přivádí své nadřízené k šílenství, se manifestuje krize dobového myšlení a pád iluzí. Na pozadí války spisovatel odhalil degradaci lidství a zchátralost monarchie Habsburků. Komicky působící Švejk předvádí své tragikomické kousky v nezáviděníhodném kontextu, kdy jedinou skutečnou hodnotou je záchrana holého života a existence vůbec. V Haškových Osudech sledují čtenáři těžké zkoušky, jež na lidovou masu uvaluje dějinná katastrofa. Švejk je líčen jako prostý muž z lidu, který nemá co ztratit.  Nelze si nevšimnout, že nedokončená tetralogie zůstala bez vyústění (Karel Vaněk se nedržel Haškova románového konceptu.).
Zdeněk Blajer a Emil Charous v knize Přehledné dějiny literatury (Praha 1971) uvádí: „V počátcích století kořenila rovněž tvorba Jaroslava Haška, která po r. 1918 vydala svůj nejzralejší plod v Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války.“ Radko Pytlík o Jaroslavu Haškovi ve sborníku Přemožitelé času (Praha 1987) píše: „Švejka znají dnes miliony čtenářů na celém světě a těžko říci, zda jeho sláva není teprve před vyvrcholením. Haškův usměvavý hrdina vstoupil na divadelní prkna i na filmová plátna. Byl různě upravován, překreslován, cenzurován. Ale vždy zvítězil...jak se stal Hašek jedním z nejuznávanějších autorů na světě? … především pro své vynikající umění… Měl temperament dítěte a zůstal dítětem po celý život...Byl pracovitý. Napsal více než půl druhého tisíce povídek, črt a humoresek a obsáhlý humoristický román, jenž byl přeložen do 55 cizích jazyků.“
Jaroslav Hašek (1883-1923): Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (…) Díl I-II, s. 71: „Tak vidíte,“ řekl Švejk, „to všechno každej musí zkusit pro císaře pána. I to pumpování žaludku, i ten klystýr. Když jsem soužil před léty u mýho regimentu, bejvalo to ještě horší. To takovýho maroda svázali do kozelce a hodili do díry, aby se vykurýroval (…) Holá pryčna a na tej leželi marodi. Jednou měl jeden opravdovskej tyfus a druhej vedle něho černý neštovice. Voba byli svázaní do kozelce a regimentsarct je kopal do břicha, že jsou prej simulanti.  Pak když ty voba vojáci umřeli, přišlo to do parlamentu a bylo to v novnách. (…) U celýho regimentu je [noviny] u nikoho nenašli než u mě. Tak mne vedli k regimentsraportu a náš obršt, takovej vůl, dej mu pánbůh nebe, začal na mne řvát, abych stál rovně a řek, kdo do těch novin napsal, nebo že mě roztrhne hubu od ucha k uchu a dá mě zavřít, až budu černej. (…) Já pořád nic. Mlčím, vzdávám čest a levá ruka na faldě kalhot. (…) Obrst se ke mně rozběhl a zařval: „Jsi blbec, nebo nejsi blbec?“ – „Poslušně hlásím, pane obrst, že jsem blbec.“ – (Obrst:) „21 dní tuhého vězení pro blbost, dva půsty týdně, měsíc kasárníka, 48 hodin špangle, hned zavřít, nedat mu žrát, svázat ho, ukázat mu, že erár blbce nepotřebuje… My už ti, holomku, noviny vytlučem z hlavy.“  (Ukázku vybral Jiří Sedlák ve svém dílku /rozšířená přednáška/ HUMOREM k pohodě. Brno 2007.)
Pijan, skandalista, klaun, mystifikátor… Kolik je ve Švejkovi z Haška a kolik v Haškovi je Švejka?
Přednádraží v Přívoze. Romové  - Sputnik Česká republika, 1920, 25.06.2020
Česko
„Vše, čím jsme si prošli, patří do dějin ‚bílého muže´.“ Český historik vyzval nešlapat po odkazu vlastní civilizace
Spisovatele Jaroslava Haška zařazujeme do prózy v letech 1918-1945 (viz Panoráma čes. literatury, Olomouc 1994). Tento pražský rodák (nar. 1883) vytvořil tedy jednu z nejtypičtějších českých literárních postav, jejíž románové či filmové repliky v národě rádi citujeme dodnes. Soudě dle článků o Haškovi z různých publikací je možné seznat, že Jaroslav Hašek byl každým coulem bohém, který prošel světa kraj. V cizině pořádně nezakotvil a očividně byl známým štamgastem z mokré čtvrti bez řádného úvazku. Vynikal svým ostrým jazykem, který dští kritickou slinu na dobové nešvary. Je jasné, že se ho jisté kruhy obávaly, a proto se mu postaraly o negativní pověst. Alespoň zhruba toto se dovídáme z řádků o Haškovi od Radko Pytlíka, mimochodem otce současného známého českého herce Vojty Dyka.
Švejk – Jeden z představitelů moudrých bláznů? Chytrák podšitý? Zdánlivý naivka?
Pytlík píše, že Hašek často trpěl depresemi a jeho zdánlivě lehkovážný život ve znamení satirického vysmívání byl toliko pokusem uniknout tísni všedních dní. (Aby zakryl osobní bolest a vrozenou melancholii /Malá encyklopedie čes. humoru/.) Pytlík o Haškovi třeba říká, že to byl „pijan a skandalista…král předválečné bohémy, za hospodským stolem rozehrávající skvělé vypravěčské improvizace, aby z banality a autenticity doby vytěžil záblesky výborného moderního humoru…byl to jeden z nejtalentovanějších českých spisovatelů, který nečiní téměř rozdílu mezi životem a tvorbou…nezřídka psal pod stovkou šifer a pseudonymů…osud člověka z pražské ulice postavil do kontrastu ke světovým událostem.“
Josef Lada: Ilustrovaná frazeologie. Praha 1970
Josef Lada: Ilustrovaná frazeologie. Praha 1970 - Sputnik Česká republika, 1920, 20.04.2021
Josef Lada: Ilustrovaná frazeologie. Praha 1970
Švejk jako článek mezi lidovou masou a rakouskou smetánkou…
Když uvážíme uhlazený svět první republiky, pak Hašek je jeho protipólem. Byl to spisovatel, který znal fyziologii běžného života a jsa načichlý rytmem i koloritem doby a poměry, v nichž žije plebs, „ozbrojen“ zážitky a poznatky z cest – vytvořil geniální literární postavu, která se stala atributem češství. Vdechl život světově proslulému dobrému vojáku Josefu Švejkovi. Realita první republiky trpěla zřejmě tím, čím i náš svět současný – politickými sliby a vyprázdněnými hesly. Hašek i jeho Švejk těmto fenoménům nastavovali kritické, přesto vtipné zrcadlo. Co uměl Hašek dokonale – byla metoda parodie. Jakousi korunní frází je údajná hláška – „To chce klid!“ Exprezident Václav Klaus, je to již pár let, poskytl interview ruskému novináři Michailu Gusmanovi. V jednom z dílu o VIP osobách s názvem Vzorec moci (Формула власти) Klaus st. zavzpomínal, že větu „To chce klid“ mívali úředníci 70. let vždy někde umístěnou ve svých kancelářích… (V tomto pořadu exprezident Klaus předvedl, jak brilantně hovoří rusky /pozn. aut./.)
Norimberský proces - Sputnik Česká republika, 1920, 20.11.2020
Názory
Ruský historik: Západ po 75 letech zapomněl na ponaučení z Norimberku
Kromě Jaroslava Haška své zážitky z první světové války ve svém díle odrazili také jiní naši spisovatelé jako třeba Jaromír John, Rudolf Medek, Josef Kopta, Jaroslav Kratochvíl, Václav Kaplický či například Stanislav K. Neumann… V Panoramě čes. literatury čteme, že „…S událostmi první světové války se čeští autoři vyrovnávali až do konce třicátých let. Platí to také o prózách Karla Čapka, Vladislava Vančury, Jaroslava Durycha, Richarda Weinera, Jana Weisse aj.“
Bohuš Balajka a kol. v knize Přehledné dějiny literatury, I. díl. (Praha 1970) píše: „Všechna epizodická vyprávění, nekonečné historky a příklady ze života, které Švejk vypráví za nejrůznějších okolností, přirovnání, anekdoty a životní moudrosti mají vždy jedinou zjevnou či skrytou tendenci: zesměšnit válku prostředky lidového humoru… Hašek ve Švejkovi ztělesnil typ, který se řadí do galerie postav jako Don Quijote, Hamlet, Oblomov a další…“
Ivan Olbracht pro Rudé právo v roce 1921 napsal toto: „Švejk je ve světové literatuře zcela novým typem. Lidské flegma zachycené z nové stránky. Český Honza, poprvé objevený v umělé literatuře a postavený do rušného, novodobého života…Švejk je spokojen s každou situací a je také v každé v převaze. Chytrý idiot, snad přímo geniální idiot, který to svým pitomým, ale přitom mazaným dobráctvím všude musí vyhrát, poněvadž není ani možno, aby to nevyhrál. To jest Švejk. Nebylo by možno, aby … v nás budil tolik zájmu a tolik veselosti, kdyby … švejkovština nebyla součástkou…i nás všech.“
Ruské vydání Osudů vojáka Švejka. Moskva 1982
Ruské vydání Osudů vojáka Švejka. Moskva 1982 - Sputnik Česká republika, 1920, 20.04.2021
Ruské vydání Osudů vojáka Švejka. Moskva 1982
Jaroslav Hašek (1883-1923): Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (…) Díl I-II, s. 421-422: „Před léty k nám přeložili od pětasedmdesátých nějakýho major Blühera. Ten vždycky jednou za měsíc dal si nás zavolat a postavit do čtverce  a rozjímal s námi (…): ‚Každej oficír, vojáci,‘ vykládal nám na dvoře v kasárnách, ‚je sám od sebe nejdokonalejší bytost, která má stokrát tolik rozumu jako vy všichni dohromady (…) Každej oficír je bytost nutná, kdežto vy jste, vojáci,  jen bytosti pouze nahodilý (…) Kdyby přišlo, vojáci, k vojně, a vy jste padli za císaře pána, dobrá, tím by se nic nezměnilo, ale kdyby napřed pad váš oficír, teprve pak byste viděli, jak jste na něm závislí a jaká je to ztráta. Oficír musí existovat a vy vlastně máte svou existenci jen vod pánů oficírů, vy od nich pocházíte, vy se bez oficírů neobejdete, vy se bez svý vojenský vrchnosti ani neuprdnetе‘…“ (Ukázku vybral Jiří Sedlák ve svém dílku /rozšířená přednáška/ HUMOREM k pohodě. Brno 2007.)
Filmové hlášky (Dobrý voják Švejk /Československo:1956/):
Tajný policista Bretschneider: „To máme pěkné léto, co?"
Hostinský Palivec: „Stojí to všechno za h*vno!"
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала