Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Pohled na Prahu - Sputnik Česká republika, 1920
Česko
Nejnovější zprávy a události z domova

Ruský novinář českého původu: Rusko a Česká republika jsou jediné velmoci, které neměly v Africe kolonie

© Foto : Instagram account of Edvard ChesnokovRuský novinář Edvard Česnokov
Ruský novinář Edvard Česnokov - Sputnik Česká republika, 1920, 04.03.2021
Sledujte nás na
Říkat, že vlasovci byli vlastenci, může jen naivní člověk, řekl v rozhovoru pro Sputnik ruský novinář Edvard Česnokov. Ve druhé části interview jsme diskutovali o projektu přeměny Ruska na archu pro příznivce tradičních hodnot a o tom, proč západní intelektuálové roní slzy kvůli Ujgurům, ale o problémech Rusů na Ukrajině nechtějí nic vědět.
Edvard Česnokov se narodil v roce 1987 ve městě Čerepovec. Vystudoval moskevský Literární institut Maxima Gorkého. Je to bloger, publicista, novinář, zástupce redaktora oddělení mezinárodní politiky populárních novin Komsomolskaja pravda. Uveřejňuje články v zahraničních novinách: PuntAvui (Katalánsko, Španělsko), Aydinlik (Turecko). Píše pod svým vlastním jménem pro řadu anonymních telegramových kanálů (v ruské politice je to samostatný fenomén se statisíci zhlédnutí). Hovoří o sobě jako o „prvním ruském básníkovi, který napsal verše o psíku mývalovitém“. V roce 2020 obdržel Zvláštní cenu Ruské rady pro mezinárodní záležitosti a Svazu novinářů RF za reportáž pod názvem „Chovanci ‚táborů pro Ujgury‘ v Číně: Dříve jsme byli muslimové, ale nyní už nejsme.“
První část rozhovoru - o zázračném nalezení českého otce výše uvedeného novináře a proč chtějí ruští vlastenci použít atomovou bombu, si můžete přečíst zde.
Nejednou jste psal o vlasovcích v novinách Komsomolská pravda a odborníci, s nimiž jste hovořil, říkali, že nazývat ROA (Ruskou osvobozeneckou armádu pod vedením generála Vlasova) hrdiny osvobození Prahy je přinejmenším přehnané. Argumentace člověka, který instaloval pamětní desku vlasovcům, je dobře známá. Starosta městské čtvrti Řeporyje Pavel Novotný prohlásil, že kdyby nebylo první divize Buňačenka, Praha by stejně byla osvobozena, ale s většími ztrátami. Novotný se navíc domnívá, že účastí v pražském povstání vykoupili svou vinu za spolupráci s Hitlerem. Prezident České republiky Miloš Zeman naopak hovořil o tom, že ve všech armádách světa by činy vlasovců byly považovány za zradu. Jaký je váš názor na ROA?
Nejprve se pojďme podívat na památník vlasovcům. Pokud by se pan Novotný a další lidé, kteří tuto myšlenku prosazovali, opravdu tolik zajímali o historickou paměť, bylo by logické postavit nějaký společný smířlivý pomník osvoboditelům Prahy. Například vlasovec a voják Rudé armády společně osvobozují město. To by z historického hlediska nebylo úplně správné, ale v té logice, v níž pan Novotný a jeho spolupracovníci sami jednají, by to správné bylo.
Ale to ne! V souladu s taktikou píchání špendlíkem, o které jsem již hovořil, musí udělat něco, co by podráždilo Rusko. Podráždění, které nemá vývod, způsobuje frustraci, a když hněv zůstává uvnitř, poškozuje organismus. Alespoň takový je cíl.
Teď co se týče samotných vlasovců. Domnívám se, že je nutné velmi jasně rozlišovat mezi řadovými členy ROA, Hiwi a důstojníky. Zdaleka ne všichni vlasovci byli zrádci a zastánci nacismu. V táborech pro sovětské vězně byly podmínky strašné, úmrtnost byla kolosální. Představte si, že jste prostý člověk, včerejší rolník, který byl zajat v prvních měsících války. A máte na vybranou: buď budete umírat na podvýživu, nachlazení a nemoci; nebo vás pošlou do nějakého lomu a zemřete následkem vysílení; nebo se postavíte pod prapory ROA, tím spíše, že mezi ROA a Sovětskou armádou v podstatě nedocházelo k nějakým nápadným střetům.
Odsoudit obyčejné lidi, kteří se tak rozhodli, je dost složité, pokud samozřejmě v řadách ROA nespáchali válečné zločiny. Ale opět je úplně jiná věc vedení ROA v čele s Vlasovem. To jsou ideologičtí zrádci a spojenci Hitlera. Připomínám, že spoluorganizátorem ustavujícího kongresu KONR v Praze bylo SS.
Dále otevíráme klíčový, programový dokument, takzvaný Pražský manifest KONR, na internetu si ho každý může najít. Přečetli jsme si hlavní bod: „Cílem Výboru pro osvobození ruských národů je svržení Stalinovy tyranie, osvobození ruských národů od bolševického systému a návrat národům Ruska práv, kterých dosáhly vítězstvím v lidové revoluci v roce 1917." Vzniká otázka: a jaká práva chtějí vrátit? To znamená, že se zasazují o to, aby prvotně ruská území Novorossiji (Nové Rusi), předaná začátkem 20. let Ukrajinské SSR, zůstala tamtéž, v Ukrajinské SSR?
Existuje názor, že manifest KONR neměl na mysli říjnovou revoluci z roku 1917, ale únorovou revoluci – to, co bylo před bolševiky, kteří „zkreslili skutečného ducha revoluce“.
No a co? Rozkaz Petrohradského sovětu č. 1 z 1. března 1917, bezprostředně po této revoluci a uprostřed Velké války zrušil velení jednoho muže v armádě, což způsobilo kolaps na celé frontě. To vše přerostlo v kvašení na národních okrajích, především na Ukrajině. Bylo tu tisíc let staré Rusko – a konec, teď už není, ale jsou tu jakési „svobodné národy“, přičemž mnozí zástupci těchto národů ani nevěděli, že byli „osvobozeni“. Aby čeští čtenáři pochopili absurditu: je to něco podobného, jako kdyby město Liberec v roce 1968 náhle řeklo: nejsme Liberec, ale Reichenberg, hurá sovětským demokratickým tankům. To je přece naprostý nesmysl!
Z programového dokumentu KONR jasně vyplývá: vlasovci nemají námitky proti pokračování derusifikace, odmítání ruského jazyka a kultury, k němuž docházelo právě v té Ukrajinské SSR a Běloruské SSR v letech 1920-30. Proto říkat, že vlasovci byli nějakými vlastenci, bojovali proti bolševismu a za Rusko, může buď velmi naivní člověk, nebo jasný zrádce.
V 19. století byla mezi Čechy myšlenka panslavismu populární a Rusko bylo vnímáno jako přirozený spojenec Slovanů, obránce proti německé expanzi. Dnes tato expanze získala finanční formu - aktivita německých investorů na českém trhu, převádění českých společností na Němce po rozpadu Československa. Myslíte si, že myšlenka panslavismu může být znovu aktuální?
Zde je vhodné vytvořit paralelu. A kdy začal růst popularity panturkismu? Když Turecko pomohlo Ázerbájdžánu vrátit ta území Náhorního Karabachu, která Baku považovalo za okupované. Poté mnoho příznivců pantureckého projektu vidělo skutečný výsledek. Mám na mysli, že jakékoli takové sjednocující nápady nejsou možné bez úspěšných výsledků. Pokud by například Rusko dejme tomu pomohlo Srbsku vrátit oblasti Kosova, obývané etnickými Srby, popularita panslavismu by vzrostla.
Nyní vidíme konkurenci mezi dvěma konzervativními projekty ve východní Evropě: ruským a polským. Kdybych byl průměrným středoevropským Slovanem, neviděl bych v ruském projektu žádné výhody ve srovnání s polským projektem. Bez skutečných činů, úspěšných, vítězných, není možný žádný projekt a zůstává pouze rétorika. Hlasitá prázdná fráze sama o sobě není schopna nikoho přilákat.
Promluvme si o vašem textu Chovanci táborů pro Ujgury v Číně: dříve jsme byli muslimové, ale nyní už nejsme. Mainstreamová média v České republice zastávají názor, že ústřední orgány ČLR utlačují a násilně převychovávají ujgurskou menšinu. Vy otevřeně píšete o tom, že během služební cesty v Číně vám ukazovali to, co chtěly ukázat čínské úřady, ale zároveň vzhledem ke zvýšené teroristické hrozbě, kterou obyvatelé XUAR (Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang) v posledních letech představují, navrhujete zamyslet se nad odůvodněností takových opatření. Pochopili jsme vaši myšlenku správně?
Chtěl jsem jen upozornit na skutečnost, že po vzniku těchto táborů se teroristické útoky v XUAR zastavily. A pouze jsem položil otázku, zda je to správný způsob. Nejtěžší vzpomínkou je pro mne samozřejmě to, když jsem se zeptal ředitelky tábora jménem Rebigul, proč mají na oknech mříže. Odpověděla: „Víte, u nás děti samy myjí okna a mříže jsou proto, aby nevypadly." Nedokáži zde činit nějaký závěr. Odkazuji všechny čtenáře na můj text, má objem téměř 30 000 znaků, ať si každý vyvodí vlastní závěry.
Utlačuje Čína ujgurskou menšinu?
Nedokáži říci, zda ji utlačuje nebo ne. Víte, tam je extrémně složitá situace. Extrémně výbušný region. Chtěl bych položit protiotázku: ti liberální intelektuálové, kteří tak truchlí nad osudem Ujgurů v Číně, truchlí stejně například nad osudem Rusů na Ukrajině, kterým není dovoleno získat vzdělání v jejich rodném jazyce? (na Ukrajině vstoupil 1. září v platnost zákon O úplném všeobecném středním vzdělání, podle něhož ty školy, v nichž se vyučovalo v ruském jazyce, musí přejít od páté třídy na ukrajinštinu - pozn. red.)
Oni se domnívají, že tam žádní Rusové nejsou.
Tady je odpověď. Pravděpodobně bych mohl jako očitý svědek otevřeně pohovořit o „ujgurské otázce“ s těmito západními intelektuály, kdyby nezaujali tak extrémně pokrytecký postoj – roní slzy kvůli Ujgurům a mlčí o osudu srbské menšiny v Kosovu i Rusů na Ukrajině.
Opakovaně jste vyjadřoval podporu myšlence, aby bylo nabídnuto přestěhovat se do Ruska těm, kteří jsou unaveni odstraňováním pomníků „bílým utlačovatelům“, kultem diversity, cenzurou sociálních sítí a dalšími jevy. Opravdu si myslíte, že to není utopie a že cizinci mohou jet do Ruska?
Opravdu tomu věřím, a to z velmi prostého důvodu: Rusko čelí demografické krizi. Máme kolosální nedostatek populace, zejména ve východní části země. Přitom podél našich jižních a východních hranic vidíme alternativní civilizační projekty: je to Velký Turan (panturkistický projekt, který podle některých odborníků realizuje turecký prezident Recep Tayyip Erdogan - pozn. red.), je to Sinosféra - Čínský svět. A pokud nemáme demografický nadbytek, pokud nás není alespoň 200–300 milionů, bude pro nás celkově těžké postavit se proti těmto alternativním rostoucím projektům. Domnívám se, že ty myšlenky, které včera vypadaly utopicky, se dnes mohou stát realitou. Například jsem jednou publikoval sloupek pro telegramový kanál Nezygar, že by naše ministerstvo zahraničí mělo aktivněji spolupracovat s evropskou opozicí. A jen několik týdnů poté se Sergej Lavrov setkal s vůdci strany Alternativa pro Německo, ačkoli když jsem publikoval tento článek, mnozí si ze mě dělali legraci. Nevidím absolutně žádný důvod nerealizovat tento projekt přesídlení cizinců do Ruska, na ruskou archu. Máme obrovské území, obrovské neobydlené rozlohy. Za Kateřiny II. patřilo 75 % Němců, kteří se přestěhovali do Ruska, k různým větvím protestantismu, to znamená, že to byli vlastně takoví evropští disidenti. Byli pronásledováni v mnoha zemích. A tito Němci přinesli Rusku prosperitu a ekonomický růst. Myslím si, že síla naší velké ruské kultury nám umožňuje přijmout 10, 20 i 50 milionů dobrých, pracovitých, laskavých lidí, mužů a žen, kteří sdílejí naše tradiční hodnoty a jsou připraveni pracovat na zemi.
V roce 2018 novinářka z Kommersantu hovořila s Búry z Jihoafrické republiky, kteří zvažovali možnost přestěhovat se do jižních oblastí Ruska, a upřímně jim vyprávěla o možných problémech spojených s administrativním systémem Ruska, byrokracií, korupcí, to znamená o těch věcech, jejichž přítomnost v podstatě nemá smysl zapírat. Myslím, že nakonec z toho příběhu s Búry nic nebylo, i když v jejich domovině jim nehrozí pouze to, že budou přiřazeni k jednomu ze 666 pohlaví, ale prostě smrt. Znamená to, že pro „ruskou archu“ ještě nenastala ta pravá chvíle?
Zakládající otec dnešní Jihoafrické republiky, velký Nelson Mandela, se právě zasazoval o to, aby tam lidé všech ras žili v míru a spravedlnosti. Teprve potom, když odešel z prezidentského úřadu, začal nepořádek. Nyní o „ruské arše“. Ano, nyní tato myšlenka nevypadá ani jako utopie, ale jako absolutní nesmysl. Ale dlouhá léta jsme my, vlastenci Ruska, snili o tom, že se Krym opět stane součástí naší země, jako o něčem nerealizovatelném. A pak se to jednoho krásného dne stalo. Stejným způsobem nyní mluvíme o tomto projektu „Ruská archa“ jako o něčem nemožném. Ale kdo ví, co může být zítra. Ještě jednou: když má náš stát přání něco realizovat, pak je vše realizováno tím nejkouzelnějším způsobem. Staví se nemožný Krymský most, olympiáda a mistrovství světa se konají na nejvyšší úrovni, teroristé v Sýrii jsou likvidováni.
Kdy Evropa uzná, že Krym je ruský?
Nevím, a k čemu je nám to uznání dobré? Spojené státy neuznávaly ve druhé polovině dvacátého století příslušnost pobaltských republik k SSSR, ale dokud byl sovětský stát silný, vůbec na tom nezáleželo.
Nedávno jste zveřejnil rozhovor s ruským velvyslancem v Džibutsku a vysvětlil jste, že hlubokovodní přístav v této zemi je pro ruské vývozce možností vstoupit na trh s více než 200 miliony lidí. Myslíte si, že Rusko do Afriky přišlo pozdě? Čína obchoduje s tímto kontinentem v několikanásobně větším objemu než Rusko. Možná by Moskva měla raději zapomenout na slavné sovětsko-africké vztahy a zaměřit se na země, které jsou pro Rusko trochu bližší a trochu důležitější? Jedná se především o SNS, střední a východní Evropu.
Otec mi vyprávěl o českých cestovatelích Zikmundovi a Hanzelkovi, kteří byli mimo jiné v Africe a objeli ji autem. Pravděpodobně tyto příběhy vzbudily můj zájem o kontinent. Je to úplně jednoduché: na naše zboží nikde nečekají, ani v USA, ani v Evropě, ani v Číně. Mám na mysli vysoce technologické produkty. Jednoduše proto, že mají své vlastní výrobce. A pokud se chceme rozvíjet, musíme vstoupit na nové trhy. Můžeme nabídnout africkým zemím levnější výrobky než evropské nebo americké a spolehlivější než čínské. Z toho budou mít prospěch všichni. Afrika je trh s téměř 1,3 mld. lidí. V mnoha zemích kontinentu dosahuje ekonomický růst i nyní, v době koronakrize, 5–6 %. A já nevidím žádný důvod, proč bychom nemohli nabídnout našim africkým partnerům naše letadla, například MS-21, nebo Il-114-300, nebo české Turbolety z Kunovic. Kromě toho můžeme našim africkým partnerům nabídnout to, čemu říkám stabilita exportu. Například jsem psal o tom, jak se letos v létě díky ruskému velvyslanci, vnukovi bývalého ministra zahraničí SSSR Andreje Gromyka, zintenzivnil proces řešení konfliktu v Mali.
Mimochodem, víte, co spojuje Rusko a Českou republiku? Jsou to pravděpodobně jediné velmoci, které v Africe nikdy neměly kolonie. A proto je jejich pověst v Africe mnohem lepší než v případě ostatních světových hráčů.
A na základě čeho řadíte Českou republiku k velmocem?
V Shakespearově díle jsou postavy ze Zimní pohádky vrženy na mořský břeh Bohemie. V Meyrinkově románu Golem se Praha jeví jako neuvěřitelně magicko-realistické místo dlouho před narozením většiny klasických autorů „magického realismu“. Tatáž Praha v dopisech a básních Mariny Cvetajevové není jen město, ale meta-mýtus, Hrad na Hoře - Ostrově, který zázrakem přežil po potopení Atlantidy - staré Evropy - na dno. A to jsem ještě nehovořil o skromném pojišťovacím agentu Kafkovi! Země s takovým knižním dědictvím, které stojí v jedné řadě jen s velmi malým počtem světových literatur, jako je francouzská nebo ruská, nemůže být jiná než veliká.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала