„Na hranici mezi NATO a Ruskem je výbušná situace.” Předseda KSČM varuje před vojenským střetem s nedozírnými následky

Předseda komunistů Vojtěch Filip se ve svém novém příspěvku na Facebooku pokusil upozornit na problém, o kterém se podle jeho názoru nediskutuje příliš horlivě. Filip tvrdí, že se ve společnosti dnes značně podceňuje expanzivní politika NATO a ty důsledky, k nimž může přivést. Varuje, že Evropa se tak snadno může stát místem válečných operací.

Za posledních 30 let se mapa Evropy podle Filipa zásadně překreslila. Připomíná totiž, že území, ze něhož po zániku někdejšího SSSR odešla vojska Varšavské smlouvy, se později měnilo v prostor pod kontrolou NATO a v jeho strategickou hloubku.

„Tato deklarovaná ,obranná’ vojenská organizace nově obsadila území o celkové rozloze 1, 5 milionu km². Její vojska a zejména pak vojska USA jsou na území Polska, ale i několika zemí, které byly historicky součástí SSSR. Samozřejmě, že tam jsou na pozvání tamních politických elit, které v tom spatřují nezbytné zajištění toho, že i nadále budou zachovány režimy, které jim zajišťují, že budou u moci a u důležitých strategických zakázek,” poznamenal Filip.

Tady podle něj vyvstává zásadní otázka, o které dnes málokdo chce diskutovat: „Co by se dělo, kdyby zrcadlově zase Rusko mělo své vojenské základny v severních oblastech Mexika, podél hranice USA, tak jako jsou vojenské základny USA v těsné blízkosti západní hranice Ruské federace?”

Podle Filipa je zcela jasné, že by se strhl velký povyk. Upozorňuje přitom, že jednotky NATO jsou dnes na severu necelých 100 mil od Petrohradu a v centrálním směru je od Moskvy dělí necelých 300 mil. Takový posun zjevně podle něj svědčí o expanzi, které by každý stát musel nějakým způsobem vzdorovat.

NATO navíc všude buduje předsunuté základny zaměřené na přípravu průlomových operací v případě, že by došlo k válce.

„Dále víme, že hlavní pozornost amerických stratégů se soustředila na rozsáhlou modernizaci tzv. velké pětky zbraňových systémů, které byly v Evropě (tehdy ještě západní) rozmístěny s cílem vést případnou 3. světovou válku. Do této skupiny úderných systémů patří tanky Abrams, bojová vozidla Bradley, vrtulníky Apache (útočné) a Black Hawk (přepravní) a ze země odpalované řízené střely Patriot, přičemž všechny z nich mají charakter pilířů výzbroje předsunutých brigádních útočných bojových uskupení,“ uvedl Filip.

Do toho všeho také zapadají i vojenské doktríny, které byly v USA schváleny během uplynulých deseti let a jsou všechny útočně zaměřené a soustřeďují podle Filipa na rychlé pronikání do hloubky území protivníka a na likvidaci jejich obranných zbraňových systémů.

„V nich se odráží nárůst tzv. „vojenského sebevědomí“ USA, které získaly díky vojenským vítězstvím ve dvou válkách v Iráku (1991 a 2003), v bývalé Jugoslávii (1999), v Afghánistánu (2001), v době jedno polárního světa. A velice významné úloze, kterou vojska USA (zejména letectvo startující z letadlových lodí) sehrála v Libyi v roce 2011,“ poukazuje Filip.

V těchto doktrinálních dokumentech není podle něj vůbec nic obranného. „Vojenské síly USA a jejich spojenců se soustřeďují především na tzv. vyloďovací a následně pak průlomové operace, přičemž vyloďování se má uskutečňovat hlavně v pobaltské oblasti na severu a v regionu Černého moře na jihu. Cíl těchto operací je zcela jasný: postupovat co nejrychleji do území Ruské federace,“ tvrdí Filip.

Vojska USA se na plnění svých úkolů připravují podle něj na dvou hlavních typech vojenských základen podél hranice s Ruskem.

„Jsou to především základny předsunutých sil, jejichž úkolem je vytypovávat nejvhodnější průlomové body, přes které by pak na cizí území vstupovaly americké jednotky. A dále to jsou základny pro rotační předsunuté síly, do kterých mají být povolávány expediční jednotky námořní pěchoty, obojživelné intervenční jednotky, letadla vojenského námořnictva, ale také baterie řízených střel Patriot,“ uvedl předseda komunistů s tím, že jejich společným úkolem je zajišťovat protivzdušnou ochranu pro potřeby průlomových operací.

To všechno podle Filipa jasně svědčí o tom, že na hranici mezi NATO a Ruskou federací se rýsuje docela výbušná situace, kdy jakýkoliv vojenský incident může přerůst v přímý vojenský střet s nedozírnými vojenskými následky.

„K tomu se u nás v České republice dále vyzbrojujeme těžkou pozemní technikou, u které není jasné, kam má být nasazena, když ne na obranu našeho suverénního státního území. A tak se na závěr znovu musím zeptat: dokáží si politikové NATO položit otázku, jak by se chovaly USA, kdyby se něco takového dělo v blízkosti jejich hranic?“ ptá se Filip.

Předseda KSČM se osobně domnívá, že my možná sami sebe ohrožujeme víc, než jsme schopni unést, a směřujeme k tomu, že se území našeho státu stane místem válečných operací.