Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Ruská „podmořská hrozba“ znepokojuje Západ: proč je nyní ohrožena kabelová infrastruktura Atlantiku?

© Sputnik / Alexei Danichev / Přejít do fotobankyPonorka Volchov
Ponorka Volchov - Sputnik Česká republika, 1920, 27.03.2021
Sledujte nás na
Zlí Rusové mohou „odpojit“ Evropu. Pro tento případ plánují Britové postavit monitorovací a výzvědnou loď. Odkud pochází koncepce ruské podmořské hrozby?
The Daily Express oznámil, že Británie plánuje vyvinout monitorovací a výzvědnou loď za účelem ochrany před ruskými útoky na životně důležité podmořské kabely v Atlantickém oceáně. Není zatím žádná informace o projektu lodě ani o termínech jejího projektování a výstavby, ale už se píše o tom, že nová loď bude reakcí na ruskou „podmořskou hrozbu“. O jakou hrozbu jde a do jaké míry je reálná?

Problémy budou mít dokonce i vojáci

V Atlantiku mezi východním pobřežím USA a Kanady a jejich bývalou metropolí – Velkou Británií – je velké množství komunikací. Jsou to kabely již zastaralých spojovacích systémů i moderní optické kabely. Jde hlavně o informační a komunikační systémy, které jsou národní a zároveň i mezinárodní. Již zmíněné noviny píší: „Podobná hrozba existuje už dávno, zdůraznil James Rogers z Geostrategické rady (Council on Geostrategy). Spojené království je centrálním uzlem systému výměny informací, podmořské kabely vedou přes Atlantik do Británie, Biskajského zálivu, Gibraltaru a Středozemního moře. Nejvíce kabelů spojuje Wales a Cornwall se Spojenými státy a Kanadou“.
Teoreticky existují dva typy hrozeb: za prvé zastavení přenosu informací a porušení spojovacích linek, a za druhé neoprávněný přístup k důvěrným informacím.
A skutečně, aby bylo vyprovokováno evropské nebo dokonce světové informační kataklyzma, stačí jen přetrhnout několik klíčových informačních kanálů mezi Evropou a Amerikou. Podobná katastrofa může sama o sobě způsobit vážné problémy s fungováním komunikačních systémů různého druhu, internetu a bankovních systémů výměny informací. Všechny tyto informační kanály využívají nesporně i vojáci. Všichni určitě mají rezervní družicové informační kanály, avšak přenosová schopnost družicových kanálů a optických kabelů na dně oceánu je zatím nesrovnatelná, a v případě přerušení transkontinentálního spojení budou mít problémy všichni.

Snímat informace lze sice těžko, ale je to možné

Ta druhá hrozba může být neméně citelná a nebezpečná – odposlouchávání choulostivé informace může poskytnout jedné ze stran rozhodující převahu, a nesankciovaný přístup k informacím je samozřejmě jedním z hlavních cílů činnosti každé rozvědky.
Tu je třeba podotknout, že snímání informací z moderních komunikačních kanálů je mimořádně těžký technický úkol, který nebude snadné realizovat. Pro napojení na optický sdělovací kanál je třeba nějakým způsobem nepozorovaně propustit tento kanál přes vlastní dost specifické zařízení a vyřešit přitom ještě problém dešifrování. S ohledem na to, že i sebemenší přestávka v práci komunikačního kanálu nezůstane bez povšimnutí, je podobné napojení speciálního zařízení na fungující sdělovací kanál úkolem skoro fantastickým. Dokonce i jednoduchý fyzický kontakt cizího předmětu (například velkého kamene) a podvodních objektů (například torpéda nebo bezpilotní ponorky) s optickým kabelem se nejspíše kontroluje zvláštními ochrannými hydroakustickými systémy, a přiblížit se ke kabelu nepozorovaně bude sotva možné. Nicméně teoreticky podobná hrozba existuje, a jak vidíme, vyvolává zbytečné nebo odůvodněné znepokojení.

Systém SOSUS je znovu ohrožen?

Tak tedy zdroje v masmédiích tvrdí, že nová britská loď pro ochranu kabelových komunikací se bude vyvíjet na základě amerického katamaranu USNS Impeccable (délka 86 metrů, výtlak 5368 tun). Podobná loď může spouštět pod vodu prakticky libovolné speciální zařízení pro kontrolu situace pod vodou včetně bezpilotních pozorovacích prostředků. Loď bude vybavena mj. vlečeným systémem senzorů (Surveillance Towed Array Sensor System – SURTASS), který umožňuje sběr důležitých výzvědných údajů.  S jakými objekty se chystají bojovat britští vojenští námořníci a před jakými ponorkami chtějí chránit Severoatlantickou kabelovou infrastrukturu?
To první, co přichází na mysl, jsou ruské atomové hlubokomořské stanice. Jakožto unikátní ponorky určené pro plnění nejrůznějších speciálních úkolů na dně moří a oceánů jsou tyto stanice teoreticky schopny pracovat s objekty na mořském dně. Předpokládá se, že už v SSSR se podobné hlubokomořské ponorky vyvíjely nejen pro zvedání z mořského dna různých předmětů – potopených letadel, raket, bojových hlavic, pum, speciálního zařízení a různé potopené techniky. Podle jedné z mnoha legend o dějinách tajné eskadry hlubokomořských ponorek bylo jejich hlavním úkolem narušení funkce hydroakustického protiponorkového systému ozvěnových hloubkoměrů SOSUS v době ohrožení.
Systém SOSUS (Sound Surveillance System) byl vyvinut v 80. letech pro monitorování pronikání sovětských ponorek do Atlantiku a je řetězcem hydrofonů na linii Grónsko – Island – Velká Británie. Přes tuto linii by neměla proniknout nepozorovaně do Atlantiku ani jedna sovětská ponorka. A zachycená ponorka může být moderními protiponorkovými silami poměrně rychle zničena, vždyť hlavní předností ponorek je právě jejich neviditelnost.

Druhý vznik atomových hlubokomořských stanic

A podle té legendy, proč by se potřebovaly sovětské ponorky dostat do Atlantiku? Aby přerušily plavbu lodí mezi Amerikou a Evropou. Předpokládalo se, že bez přesunu velkých sil by mohla Evropa samostatně čelit sovětským tankovým armádám jen poměrně krátkou dobu. A proniknutí sovětských ponorek do Atlantiku by mohlo rozhodnout o výsledku eventuálního konfliktu mezi NATO a SSSR.
Proto by síť hydrofonů SOSUS měla narušit činnost hlubokomořských a téměř nehlučných atomových stanic, které se mohly využívat jak samostatně (projekt 1910 Kašalot), tak i z velkých mateřských ponorek (projekt 1851 Nelma). K operacím na mořském dně byly speciální ponorky vybaveny manipulátory a různými zařízeními jak ke zvedání ze dna různých objektů, tak i pro vykládání speciálního zařízení na oceánské dno. Nejsou samozřejmě žádná dokumentární svědectví toho, že se ponorky tohoto typu připravovaly k průlomu obrany Atlantiku, avšak „na papíře“ bylo možné jejich nasazení proti SOSUSu vymodelovat.
V současné době se zvýšením zájmu o osvojení Arktidy a také s plánovaným vznikem nových systémů zbraní, jako je robotizovaný bezpilotní systém Poseidon, který může mít mj. i civilní uplatnění, dostaly atomové hlubokomořské stanice a speciální ponorky ruského loďstva nový podnět k rozvoji. Končí výstavba největší speciální ponorky Bělgorod projektu 09852, která se může stát nosičem jak atomové hlubokomořské stanice, tak i systému Poseidon.
Vzhledem k nevalné situaci ve vztazích mezi Moskvou a Londýnem je zcela přirozené, že Britové „skripalizují“ všechno, co je spojeno s Ruskem, a jsou proto ochotni „posílat“ ruské ponorky do Atlantiku, aby tam přeřezávaly kabely.
Vzniká tu jiná, čistě praktická otázka: délka jen jednoho kabelu Havfrue/AEC-2, který vlastní Google a Facebook, činí 7200 kilometrů. V příštím roce bude uveden do provozu další Google kabel Grace Hopper od New Yorku až po Bilbao. Stačí jedna britská loď k tomu, aby odrazila útok „zlých Rusů“?
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала