Český premiér s dredy na hlavě? Prezident USA ho ochotně přijme, pokud vláda ČR bude dostatečně submisivní. Názor

Zdá se, že výsledky posledních průzkumů veřejného mínění motají politikům hlavu. Předseda Pirátů Ivan Bartoš a předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan, jejichž koalice by dnes zvítězila ve volbách proti ANO, již přemýšlí o budoucí vládě.

Ambiciózní mladí politici usilují o obnovení státu po pandemii koronaviru prostřednictvím vyšších daní z těžby a komerčních nemovitostí. Andreje Babiše považují za slabocha, který je jako premiér závislý na prezidentovi. Možná nastal čas položit si otázku: Jaké změny lze očekávat v domácí a zahraniční politice České republiky, pokud na podzim tohoto roku zvítězí koalice Pirátů a STAN? Co se stane například s problémem přerozdělování migrantů? Bude v zemi pokračovat debata o legalizaci marihuany? Jaký osud připraví nová vláda, pokud ji povede (hypoteticky!) Ivan Bartoš, účasti Rosatomu v tendru na dostavbu Dukovan? O své domněnky se podělil se Sputnikem politický analytik PhDr. Vladimír Pelc:

Pokud jde o domácí politiku, nelze z jejich programových prohlášení mnoho usoudit − volební programy jsou většinou produkty podniku zvaného slibotechna: Každému vše slíbit, nikoho nezarmoutit; zkrátka pokud Piráti a STAN budou v příští vládě, nadejde, podle jejich programu, všeobecný blahobyt a zářivá přítomnost i budoucnost. Některé jejich dílčí a konkrétní návrhy a aktivity podnětné jsou - „obrana krajiny proti suchu“, mnohdy však jsou nekonkrétní a nerealizovatelné - „zavedeme skutečnou rovnou daň pro všechny”. Individuální aktivity jejich poslanců v regionálních zastupitelstvech svědčí spíše o majetkové nenasytnosti až chamtivosti - „nepotismus při obsazování lukrativních funkcí, nakupování předražených zařízení pro vlastní užití z veřejných prostředků”. Lze předpokládat, že se tak budou chovat i v případě utvoření vlády ČR.

V zahraniční politice by došlo k utužení účasti na expanzivní vojenské a hospodářské politice NATO a USA, zaměřené též proti Rusku. V programové vizi koalice Pirátů a Starostů se dočteme, že jejím záměrem je „navyšování vojenského rozpočtu směrem ke společným cílům v NATO”; společným cílem NATO je vytvářet vojenskopolitický a hospodářský tlak na Rusko pro získání strategických výhod na jeho úkor. Ve stejném programu je zapsáno, že to vše chtějí dělat pro efektivní zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti EU, čímž vytvářejí prostředí strachu a negativního očekávání údajného hospodářského a politického ataku Ruska, či dokonce jeho vojenského útoku na evropské státy včetně ČR.

Výrazné by byly snahy o instalování vojenských základen NATO a USA v ČR. Političtí reprezentanti Pirátů formulují tzv. globální odpovědnost ČR slovy: „Podporujeme symbolickou i konkrétní pomoc disentu v autoritářských zemích … je nedílnou součástí naší diplomacie.” 

Součástí zahraniční politiky by tedy mělo být i vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí, především Ruska. V hospodářsko-politických vztazích by, myslím, došlo k silnému utlumení hospodářských vztahů ČR a Ruska, zejm. v oblastech jaderné energetiky (dostavba JE Dukovany). Rosatom bude, v případě vlády Pirátů a spol., z možné dostavby Dukovan vyloučen. Už nyní je proti Rosatomu český Senát a část současné sněmovny. Přitom veřejné mínění je většinově nakloněno k tomu, aby jadernou elektrárnu dostavěl dodavatel s nejkvalitnější technologií a solidní cenou, a to bez ohledu na zemi jeho sídla.

V koaliční smlouvě Pirátů a STAN pro volby do sněmovny v roce 2021 zdůrazňují: Zasadíme se o reformu služeb v oblasti návykového chování a racionalizaci politiky v této oblasti. Předložíme návrhy k legalizaci a zdanění konopí a dostupnosti vhodných lékových forem konopí pro léčbu. Došlo by tedy k legalizaci tzv. rekreačního používání marihuany.

Piráti se považují za revolucionáře. Měla by společnost čekat na revoluční změny, pokud se koalice dostane k moci, nebo se stanou Piráti a Starostové, jak se to v politice často stává, kompromisníky, hrajícími podle pravidel Bruselu, zapomenou, že si říkají „korzáři“?

Obraz revolucionáře je dobrý pro volební kampaň, ale není vhodný pro seriózní politickou činnost. Důvod, proč se Piráti prezentují jako údajní revolucionáři, je jednoduchý: Je to pro některé voliče přitažlivé, nic je to nestojí, nemají vládní zodpovědnost. Jejich hesla o tom, co všechno změní, jsou absolutní. Avšak mnohdy bez konkrétní znalosti problematiky. A tak se tváří revolučně.

Jako příklad lze uvést působení jejich zástupců na pražském magistrátě; jak víte, jedním z velkých problémů Prahy je doprava a parkování. Do místních voleb šli Piráti s heslem dopravu vyřešíme, Praha bude dobře průjezdná, bude dost parkovacích míst, vybudujeme… A výsledek? Nic z předvolebních slibů neuskutečnili, zmohli se pouze na restrikce, tedy na zákazy v dopravě, dopravní situaci v Praze k lepšímu nezměnili. Jejich vláda by byla, myslím, výrazně probruselská a to i na úkor národních zájmů ČR, tedy nikoliv revoluční. Podporovala by i přijímání migrantů. Pokud je politická strana v opozici, je radikální a je rázně proti mnohým rozhodnutím aktuální vlády.

Víme, jak důležitý je zevnějšek politika. Existuje zde určitý protokol. Dokážete si představit, že by předseda vlády s dredy na hlavě jednal například se ctihodným prezidentem USA?

Pokud by vláda Pirátů a Starostů byla vůči expanzivní politice USA dostatečně submisivní, přijme ctihodný prezident USA nectihodného českého předsedu vlády třeba i s dredy na hlavě, jointem v koutku, potrhanými džíny a sandály na nohou.

Někdo řekne, že s těmito prognózami předbíháme. Existuje názor, že průzkumům veřejného mínění by se nemělo věřit, že nejsou příliš spolehlivé. Vondra si evidentně myslí, že Moravec s Kantarem falšují volební průzkumy ve prospěch Pirátů. Zdaleka není jediný, kdo má pochybnosti, píše na Facebooku Erik Best. Souhlasíte nebo ne?

Do jisté míry souhlasím. Cílem průzkumů je ve veřejném politickém prostoru působit motivačně, tedy orientovat voliče k podpoře konkrétní politické strany, uskupení, politického směru. Průzkumy veřejného mínění jsou proto vždy přesné – ovšem podle politického zaměření objednatele a zpracovatele. Průzkumy jsou vždy spolehlivé – objednatelé spoléhají na to, že přinesou tzv. vědecké potvrzení jejich politických představ. Průzkumy je proto nutné brát s mimořádně velkou nedůvěrou.