Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

„Německé reparace Česku nemají dvojí výklad a nesmí být zpochybňovány.“ Poslanec SPD vysvětlil důvod

© AP PhotoNěmečtí vojáci v Brně během německé invaze do Československa
Němečtí vojáci v Brně během německé invaze do Československa - Sputnik Česká republika, 1920, 22.04.2021
Sledujte nás na
Začátkem května Řecko a dříve i Polsko vznesly vůči Německu své požadavky na návrat poválečných reparací. Plnou kompenzací válečných škod chtějí po Německu i poslanci hnutí SPD. Právní důvody tohoto kroku a jeho šance na úspěch vysvětluje poslanec PČR za SPD Jiří Kohoutek.
Česká republika svého času obdržela od Německa něco pod jedno procento válečných náhrad (v dobové měně 230,1 milionů Kčs ze 306 miliard Kčs). Přestože se v 90. letech s Německem dohodla, že k této otázce se již vracet nebude, nároky dle MZV ČR stálé má. Podle odhadu hnutí SPD se v současnosti jedná o 10 až 15 tisíc miliard korun neboli deset státních rozpočtů České republiky.
Na úspěšné vymáhání reparací Izraelem poukázal ve svém příspěvku předseda strany SPD Tomio Okamura.
Připomněl, že na základě dohody s Německem obdržel Izrael od roku 1952 až po rok 1966 tři miliardy marek, které významně pomohly infrastruktuře mladého státu Izrael.
Co se týče Evropy, nejedná se o ojedinělý případ. Řecko se letos k otázce reparací vrátilo u příležitosti 80. výročí německého útoku na svůj stát, přestože podle SRN byla celá záležitost vyřešena podepsáním smlouvy Dva plus čtyři v roce 1990. Výše škody způsobené nacistickým Německem odhaduje Řecko na €289 miliard (2080 miliard Kč). Mluvčí řeckého ministerstva zahraničí Alexandros Papaioannou informoval Die Welt, že tento požadavek je stále platný a aktuální.
Karla Maříková - Sputnik Česká republika, 1920, 27.09.2020
Česko
Maříková: Od Němců znovu zaznělo, že by Benešovy dekrety měly být zrušeny. Je normální, že se o tom stále diskutuje?
Podle vzoru Řecka se o válečných reparacích zmiňuje i Piotr Muller, mluvčí vlády a státní tajemník kancléře polského premiéra. Podle jeho slov by toto „náročné téma“ mělo být předmětem dvoustranného jednání nejen s Německem, ale také i v rámci EU. Náměstek polského ministra kultury Jaroslav Sellin v dubnu také připomněl, že podle slov vysoce postavených představitelů německého státu ze všech náhrad, které Němci vypláceli během poválečných let, dostalo Polsko pouze jedno procento z částky, která byla vyplacena všem státům světa. Polsko přitom své škody vyčísluje v hodnotě 80 miliard EUR. Náhradu ve výši 2 miliard EUR obdrželi od Německa jednotliví polští občané.
Otázku aktuálnosti náhrady válečných škod Německa vůči České republice v kontextu dějin a práva vysvětlil agentuře Sputnik Jiří Kohoutek, poslanec za hnutí SPD.

Vaše strana se již poměrně dlouho věnuje problematice náhrady válečných škod České republice ze strany Německa. Proč je toto téma znovu na stole? Souvisí to s blížícími se volbami?
Nikoli. Toto téma je na stole hlavně proto, že jednak nebylo dodnes uspokojivě uzavřeno, resp., že právoplatně Německu vyměřené válečné reparace za škody, které Československu způsobilo během druhé světové války, nebyly z drtivé části dosud zaplaceny (uhrazen byl jen naprostý zlomek) a pak též z toho důvodu, že v posledních letech ožívají tendence k přepisování moderních dějin a k relativizaci zločinů německého nacismu, včetně snah o změnu politických a právních výsledků a důsledků druhé světové války, kterou Německo vyvolalo a prohrálo. Proto se o reparace hlásíme nejenom my, ale třeba i Poláci a Řekové.
Československé reparační nároky dle Pařížské dohody o reparacích činily 306 miliard Kčs v dobové měně a bylo z nich vyplaceno 230,1 milionu Kč. Zbytek nebyl zaplacen z důvodu, že do roku 1973 ČSR a SRN neudržovaly diplomatické styky. MZV se k výši válečných reparací vyjádřilo následovně: „V 90. letech se země následně dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své do budoucna orientované vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti.“ Proč podle SPD tento postoj není ospravedlněn?
Je nutné stále opakovat, že Německu byla náhrada válečných škod předepsána řádnými nástroji a normami mezinárodního práva, které nelze anulovat nějakým politickým prohlášením bez právních důsledků, jako je např. Vámi citovaná Česko - německá deklarace z roku 1997, která nemá povahu právně závazného dokumentu?
Navíc tato deklarace neřešila válečné škody a reparace, o kterých již bylo autoritativně rozhodnuto dávno předtím, v letech 1945-1946, ale týkala se politických otázek a vzájemných bilaterálních diplomatických vztahů, které by neměly být na úrovni ústavních orgánů obou států zatěžovány vzájemnou nenávistí orientovanou do minulosti. Záležitost reparací je otázkou nikoli vzájemných budoucích česko-německých vztahů, ale jasně řešenou mezinárodněprávní otázkou, která nesnese dvojího výkladu a nemá a nesmí být zpochybňována. Zejména s ohledem na úctu k památce obětí německého nacismu, kterou musíme chránit.
Dr. Josef Skála - Sputnik Česká republika, 1920, 31.12.2020
Česko
Skála: Nařčení Posselta z etnické čistky není jen pobuřující. Jde zde o hrozbu, na kterou musí Česko razantně odpovědět
Vládnoucí pravicová polská strana Právo a spravedlnost (PiS) od roku 2015 obnovila apel na vrácení válečných reparací Německem. Arkadiusz Mularczyk, předseda polského parlamentního výboru pro reparace uvedl, že výše újmy Polska může činit přes 850 miliard dolarů. Navíc Polsko ve svém postoji ohledně reparací trvá na tom, že smlouva, kterou podepsal SSSR s Německem v roce 1953 o skončení dalších výplat reparací, byla tehdejším polským vedením podepsána pod nátlakem, a proto má Polsko právo žádat o plné splácení náhrad za válečné škody. Jedná se podle Vás o spravedlivou snahu napravit minulost, nebo sovětská minulost slouží v tomto případě jako pohodlná záminka?
Ano, jde o oprávněnou polskou snahu. Polské reparace byly vyměřeny z majetku a prostředků tzv. východní okupační zóny Německa, pozdější Německé demokratické republiky, která byla pod plnou kontrolou SSSR.
Takže Polsko, i jako stát v tzv. sovětské sféře vlivu, v období 1945-1989 nemělo svobodu mezinárodního jednání a svobodu reparace vymáhat, navíc vůči tehdejšímu „spojenci“, kterým Německá demokratická republika jakožto součást RVHP a Varšavské smlouvy byla. Tedy nejde o žádnou záminku, ale o pravdivý popis skutečnosti. A z těchto i dalších důvodů, které jsou podobné těm českým, právo vymáhat po Německu válečné reparace Polsko bezesporu má.
Německo zastává názor, že válečné reparace byly právně a politicky vyřešeny Smlouvou dva plus čtyři neboli Smlouvou o konečném uspořádání ve vztahu k Německu z roku 1990 umožňující sjednocenému Německu celkovou svrchovanost. Smlouva explicitně nezmiňovala nároky Polska a Řecka na reparace. Nakolik je tento právní přístup Německa ospravedlněn?
Nijak, jde o politické prohlášení. Tzv. Smlouva dva plus čtyři nijak nezpochybňuje a nemění ani Postupimskou dohodu, ani Pařížskou dohodu o reparacích. Netýká se jich.

Navíc Německo je největším dárcem do rozpočtu EU. Někteří Němci považují tyto příspěvky za velkorysou kompenzaci přijímajícím zemím, které utrpěly újmy za doby nacistické vlády. Lze podle Vás tyto dva způsoby finančních výplat vzájemně zaměňovat a proč?
Vůbec ne. Jde o dvě naprosto oddělené a odlišné záležitosti. Německé zločiny během druhé světové války jsou nepromlčitelné, nikdo již nevrátí život milionům jejich obětí.
Stejně tak jsou nezměrné škody, které nacistické Německo způsobilo okupovaným evropským zemím. Bylo za to po právu odsouzeno a musí za to zaplatit do posledního eura.
Evropská unie je projekt, který Německu politicky vyhovuje a ze kterého hlavně enormně ekonomicky a finančně profituje, mj. v podobě volného bezcelního přístupu na trhy dalších členských států a v tom smyslu, že na jejich území mohou Němci a německé firmy volně podnikat, využívat levně tamní infrastrukturu a pracovní síly a na tomto základě z oněch zemí vyvádět obrovské zisky a nezdaněné dividendy.
Fotografie z průběhu Mnichovských jednání – zleva: Neville Chamberlain za Velkou Británii, Édouard Daladier, zástupce Francie, Adolf Hitler za nacistické Německo a Benito Mussolini za fašistickou Itálii - Sputnik Česká republika, 1920, 02.10.2020
Česko
„Je rozumné lhát někomu, na němž závisím pro přežití?“ ptá se Čulík z Britských listů u příležitostí výročí Mnichova
Vláda České republiky se nevrací k otázce reparací i kvůli tomu, že Německo může požádat o návrat majetku sudetských Němců. Údajně, pokud by se sečetla hodnota zabaveného německého majetku na území bývalého Československa a újmy, způsobené Německem za dobu Protektorátu a během válečných let, šlo by o stejné částky. Nemáte obavy z podobného scénáře?
Toto by hrozilo pouze v případě, pokud by se v České republice ujaly vlády a moci protinárodní síly kolaborující s Německem a neuznávající např. Benešovy dekrety. Takové síly zde nepochybně existují, jejich zástupci se každoročně účastní sjezdů sudetských Němců a pronášejí tam podlézavé projevy. Jde v první řadě o KDU-ČSL a TOP 09. Ale hlavně: na pařížské konferenci v roce 1945 československá vláda deklarovala, že pokud by se měl na konto válečných reparací započíst tzv. sudetoněmecký majetek, hodlá jej použít k vyrovnání pohledávek Československa vůči Německé říši ve výši 1,7 miliardy amerických dolarů. O tuto částku se také snížilo vyčíslení československých válečných škod.
Československu se tehdy navíc nakonec podařilo začlenit do pařížské reparační dohody pasáž, která uvádí, že majetek, který byl vlastnictvím dané věřitelské země v době její anexe nebo okupace Německem, tedy v našem případě v letech 1938 resp. 1939, nebude započítáván na její účet reparací.
To jen pro pořádek, žádný „majetek sudetských Němců“ dnes fyzicky ani právně neexistuje.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала