Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

V nedávných katastrofách vrtulníků zahynuli známí miliardáři. Rozhovor s piloty o bezpečnosti létání

© Sputnik / Nina Padalko / Přejít do fotobankyStíhací letoun MiG-31
Stíhací letoun MiG-31 - Sputnik Česká republika, 1920, 30.04.2021
Sledujte nás na
Nedávno došlo ke katastrofám vrtulníků, během nichž krátce po sobě zahynuli významní finanční magnáti. V minulosti se ve vrtulníku zabila i manželka Gustava Husáka, nehodu vrtulníku přežil Vladimír Remek. Sputniku se podařilo hovořit s piloty vrtulníku a stíhacího letounu. Rozhovor proto získal širší rámec.
Rozhovor s vojenskými piloty o bezpečnosti létání
Plk. v. v. Petr Tichý, bývalý pilot Display Teamu, létal s MiG-29, a generálmajor Bohuslav Dvořák, pilot vrtulníku Mi-24, sloužil u 11. vrtulníkového pluku v Plzni, během kariéry létal všechny typy našich armádních vrtulníků. Oba jsou absolventi letecké školy v Košicích. Společně působili i na Generálním štábu AČR v Sekci rozvoje sil MO, v Odboru vzdušných sil, kde se podíleli na koncepční práci podstatné pro reformu této složky armády.
Protože hovoříme s piloty tak rozdílných strojů těžších než vzduch, tak na úvod: čím se liší princip letu vrtulníku a stíhačky, v čem je jiná pilotáž?
Dvořák: Vše, co se drží ve vzduchu, jsou letadla. V užším slova smyslu: u strojů těžších než vzduch jde o to, zda jsou jejich nosné plochy pevné či pohyblivé. S fixními křídly jsou třeba stíhačky, pohyblivým rotorem jsou opatřeny vrtulníky. Existují i letadla lehčí než vzduch, tam hovoříme o balónech atd.
A co gyroptery (autogyra)?
Dvořák: Ano, specifickým aparátem jsou tzv. vírníky. Byly používány i za druhé světové války (viz Focke-Achgelis Fa 330). Například je za sebou tahaly německé ponorky. Princip autogyra spadá do roku 1924. Koncepce vrtulníků je pak ještě starší.
Tichý: Vrtulníky a stíhačky spojuje věda zvaná aerodynamika. U letadel vytváří vztlak křídlo, díky čemuž je takový stroj schopen letu, u vrtulníku vztlak vytváří listy rotoru. U ostatních aerodynamických sil to mají vrtulník a letadlo podobné…
Kdybychom se ohlédli do minulosti, mívali jsme daleko početnější letectvo než dnes, resp. Vzdušné síly AČR. Počátkem 90. let jsme vyřadily stíhací letouny MiG-29, nyní je letectvo výrazně štíhlejší a „vlajkovými loděmi“ se staly švédské Gripeny. V čem tkví přínos? Jde o kvalitnější techniku, že stačí méně kusů letadel?
Dvořák: Rozhodnutí, které tenkrát padlo, bylo správné. K vyřazení MiGů vedly provozní náklady. Někdy kolem roku 2002 jsme se rozhodli, že půjdeme západním směrem. Měli jsme mít minimálně 24 stíhaček, což vyplývalo z operačních úkolů, které měla armáda plnit. Zredukovaný stav rozpočtu pro armádu pak vedl k tomu, že jsme podepsali pronájem 14 letadel Saab JAS-39 Gripen.
Tato porevoluční koncepce nás nicméně posunula dopředu, co se týká techniky, schopností i možností. Je to neoddiskutovatelný fakt. Přáli bychom si, aby nadzvukové letectvo disponovalo minimálně čtyřiadvaceti letadly. V současnosti probíhá znovu přepracování rozvoje koncepce vzdušných sil do roku 2030 a dále. Uvidíme, s čím naši nástupci kalkulují. Za vyřazené MiGy jsme tenkrát dostali vrtulníky, polské Sokoly (W-3A Sokół). Z mého pohledu to bylo dobré rozhodnutí.
Tichý: Ať se na to díváme jakkoliv, po pravdě řečeno jsme nemohli vymyslet nic jiného. Měli jsme 20 letadel MiG-29 a došlo k dělení státu. Letadla byla pod zárukou. V roce 1991 se ale rozpadl SSSR a nemohli bychom zřejmě nakupovat náhradní díly. Tehdejší podmínky na území rozpadlého SSSR byly takové, že bychom asi nic stejně nevyjednali.
Se Slovenskem jsme dělili devětadvacítky v poměru jedna ku jedné. Protože nebyly náhradní díly, nezbylo by nám tu ani deset letuschopných letadel. Polsko MiGy ve výzbroji mělo, jejich možnosti byly větší, za naše MiGy-29 nám Poláci poskytli nové vrtulníky V3A Sokol, které svou službu plní dodnes.
Pohledem roku 1993 se výměna devětadvacítky za Sokoly mohla jevit jako nevýhodná. Teď tvrdím, že se to 100krát vyplatilo. Co se týká počtu letadel – 14 kusů je minimální počet, který má ČR mít pro ochranu svého vzdušného prostoru. Pokud bychom se měli aktivněji podílet na mezinárodních operacích, pak je 14 letadel málo.
Fregata Admirál Gorškov při zkoušce námořní přehlídky v den námořnictva v Kronštadtu - Sputnik Česká republika, 1920, 24.04.2021
Názory
Fregaty, ne křižníky. Proč se zmenšuje ruské loďstvo?
Plk. Václav Vašek odešel od stíhacího letectva s koncem éry MiGu-29 v našem letectvu. Kdybych se na věc díval očima automobilisty, každý majitel vozu nedá na svůj stroj dopustit. Lze říci, že má pilot i citový vztah ke své technice? Vždyť Slováci, Poláci i Němci MiGy-29 dále provozovali, nějak to vyřešili s těmi díly…
Tichý: Zda to má citovou rovinu? Bez diskuze má. S MiG-29 je spojen vrchol mé kariéry, létal jsem ukázky na leteckých show. Kdybych toto letadlo porovnal s MiGem-21, pokročilejší MiG byl opravdu zcela jiným strojem. MiG-29 představoval výrazný skok. Poznali jste to už při startu na forsáž. MiG-29 měl pohodlnou kabinu. Byl to asi první sovětský aeroplán, který dbal o ergonomii prostoru pilota. Síla motoru, autopilot, na tu dobu adekvátní avionika…
MiG byl dobrý stroj. Zda Václav Vašek odešel, že mu bylo líto, že MiGy končily? Nejspíše vstoupil do další fáze, uvažoval o další kariéře. Rozhodl se pro civilní létání. Létal s L-410. V ČSA strávil další roky. Služba u supersonických letadel je limitována věkem nějakých padesáti - pětapadesáti let. V civilním sektoru se dá létat i déle. Takhle nějak bych to viděl, jak znám Václava Vaška.
Zmínili jste Display Team českého vojenského letectva. Existuje v našem letectví nějaká taková současná skupina, která by měla stejné charakteristiky?
Dvořák: Ano. Máme teď piloty, kteří létají ukázky… Třeba s Gripenem, L-159 či MI-24… Jsem na ty kluky pyšný, byť to vše nemá takový rozmach jako kdysi.
Tichý: Ne. Sice se Slávkem souhlasím, ale ten někdejší tým byl opravdu „týmem“, metodicky se řídil jako celek. Mělo to globální myšlenku, ať šlo o výcvik, rozvoj techniky, strategie při předvádění. Dnes má každá základna svého předváděcího (display) pilota. Je to dnes na individuální bázi, žádné zastřešení obecnou myšlenkou.
Když jsem ve Zruči u Plzně viděl Mi-24 zblízka, helikoptéra přece jen působila „křehce“, byť Hind za letu budí respekt. Ale asi to nemůže být přímo tank v pravém slova smyslu. Jak moc si pilot připadá bezpečně, letí-li do ostré mise. Jaký má pocit ochrany?
Dvořák: Mi-24 je odpovědí na vrtulník AH-1. Vrtulník skutečně pancířem nelze přímo oplácat. Je tam ale určité pancéřování, pancéřová skla, chráněny jsou i motory. Vrtulníky mají k dispozici také výmětnice klamných cílů. Systémy vrtulníku také informují pilota, zda je zaměřen nepřátelskými radary. Toto vše poskytuje pilotovi takové podmínky, aby mohl vykonávat činnost, jež se po něm vyžaduje. Každá bojová činnost je nebezpečná. Je na pilotovi, jak zhodnotí zkušenosti z výcviku. Ale zcela vyloučit riziko – to samozřejmě nelze.
Dnes na sebe opět Východ a Západ nevraží… Jak to bylo v 80. letech? Vnímali jste jako armádní piloti nějaké ohrožení?
Dvořák: Petr potvrdí, v Žatci drželi hotovost na ochranu vzdušného prostoru ČSSR. Nasazeny byly i vrtulníky, nasazeny měly být proti pomalu letícím cílům. Neměli jsme však pocit nějakého přímého ohrožení. Později v Alianci jsem potkal kolegy, dali jsme si sklenku vína, pohovořili si „o starých časech“…
Tichý: Sloužil jsem v Žatci. Po třech letech jsem byl zařazen do hotovostního systému. Dodnes si pamatuji svůj ostrý vzlet se zavěšenými ostrými raketami. Neměl jsem dobrý pocit při myšlence, že bych dostal rozkaz zničit nějaký konkrétní cíl. V 90. letech jsem studoval v USA. Tamní piloti mívali podobný pocit.
V předcházejících dekádách se stávalo, že naši piloti museli eskortovat zpět k hranicím „zbloudilé“ na naše území cizí letadlo. Kdyby tehdy k něčemu došlo, měli jsme šanci s naší tehdejší technikou? Proti té západní?
Tichý: Jasně, měli jsme šanci, určitě na taktické úrovni. Ať už se dnes diskuze o tom vede kterýmkoli směrem – tehdejší technika u nás snesla srovnání s tou západní. Jako piloti jsme byli dobře vycvičeni. V 90. letech jsme létali cvičné boje třeba s letadly Mirage. Drželi jsme krok.
Dvořák: Tam, kde jsme možná zaostávali, kde bych si tak jistý nebyl, tak to bylo v oblasti řízení, v operačním a strategickém smyslu. Mluvím teď o operačním plánování na vyšší úrovni. Toto konstatuji díky tomu, že jsem poznal, jak to chodí v Alianci. Když si vezmeme létající personál, ať z Východu či Západu, když si všichni sednou k jednomu stolu – je to jedna krevní skupina.
Eugenie Číhalová na sletu Chvilkařů vyslovuje obavu, že Moskvané zaplaví Prahu - Sputnik Česká republika, 1920, 29.04.2021
Názory
Zeman je velezrádce, vřelo na Václaváku. Chvilkaři si našli důvod pokračovat v existenci?
V měsíci březnu teď došlo k několika nehodám helikoptér a shodou okolností v nich našli smrt významní miliardáři. Kdysi jsem četl, že vrtulník může bezpečně přistát i s vysazeným motorem při použití autorotace. Jak si vysvětlujete nehody vrtulníků obecně?
Dvořák: Vrtulník bezpečný je, ale pořád je to technika. Jde také o kvalitu pilota. Lidský činitel hraje roli při pilotáži i při údržbě. Své sehrává i medializace případů. Nedovolil bych si předjímat, co může být příčinou zrovna těchto havárií. Vrtulník celkově bezpečný je. K haváriím ovšem někdy dochází…
Tichý: Několik let jsem dělal důstojníka bezpečnosti letového provozu. Za nehodami se skutečně nejčastěji ukrývá lidský faktor. Pokud odhlédneme od publicity některých vybraných nehod, pak lze jen konstatovat na základě statistiky, že letectví je jedním z nejbezpečnějších způsobů dopravy. O nehodě dopravního letadla se v médiích mluví dlouho, což nelze říct o běžné automobilové nehodě.
Dvořák: Velký důraz se klade na kvalitu přípravy personálu i pilotů. Proto ta příznivá statistika.
Tichý: Nehoda vrtulníku na Aljašce bude jistě vyšetřena. Definuje se příčina, následně se definuje další způsob, jaká opatření podniknout, aby se něco takového v budoucnu neopakovalo, aby nespadla helikoptéra z těch samých důvodů. V letectví se příští nehoda odehraje asi kvůli jiné příčině. Proto je letectví stále nejbezpečnější způsob přepravy.
V ČSSR se v licenci dělala letadla, sami jsme letadla vyráběli, šlo-li o originální konstrukce, a také tu byly projekty lehkých vrtulníků československé provenience. Proč jsme se k tomu po roce 1989 nevrátili, zaměřme se na československé vrtulníky.
Dvořák: Licenční výroba se u nás realizovala v podniku Aero Vodochody. Je to firma v podstatě se stoletou tradicí. Je to i Let Kunovice, Zlín… Zlín 50, 142…. Historie vývoje a výroby letounů v ČR je široká a dlouholetá. Dnes se můžeme pochlubit letounem L-159, který byl vyvíjen v koprodukci s firmou Boeing. Máme tu čerstvě L-39 NG. Tento typ je zbrusu nový a jen vizuálně navazuje na staršího předchůdce. Naše nová letadla splňují řadu moderních nároků, včetně těch kladených na pokročilou avioniku s integrací virtuálních výcvikových systémů.
Abych se vrátil k otázce československých vrtulníků: tento vývoj je spojen s inženýrem Jaroslavem Šlechtou, viz HC-102. Kdyby rada RVHP projekt povolila, mohli jsme být úspěšní. Nicméně vrtulníky dostali na starosti Poláci. Právě od nich jsme získali Sokoly. Prosadily se třeba v záchranné službě. Po roce 1989 jsme již neměli pro obnovu výroby vrtulníků kvalifikovaný personál. Přesto máme jiné inženýry, třeba pana Ing. Jaromíra Langa, šéfkonstruktéra Aera Vodochody a jeho tým. Pořád jsme u nás schopni vyvíjet skvělé letouny, byť to nejsou vrtulníky. Třeba u nás máme nový Zlín-242, modernizovaný L-410. Jinak světovým lídrem jsme v oblasti vývoje a výroby ultralightů.
Kam se ubírá trend vrtulníků a letadel dnes?
Dvořák: Pravidelně se zúčastňuji mezinárodních konferencí. Co se týká vrtulníků – už to není o klasické konstrukci – rotor a vyrovnávací vrtulka... Armáda chce rychlé stroje s možností vertikálního startu a přistání. Je třeba nových konstrukcí, slibný je další vývoj konvertoplánů například V-22 Osprey. Dnes se ale stále klasické vrtulníky vyrábí. Značně perspektivní jsou bezpilotní bojové prostředky. Není vyloučeno, že piloti vrtulníků budou postupně nahrazeni pozemními operátory, kteří budou vše řídit od stolu s monitory a joystickem.
Moderní technologie vidíme i na Východě, vzpomeňme poslední modely letounů Suchoj či MiG. V době, kdy jsme s Petrem lítali, 80 % pracovní zátěže pilota představovala pilotáž samotná a zbylých 20 % bylo možné věnovat řešení bojové situace. Dnes je to obráceně. Potvrdí to piloti Gripenů. Letoun je tak skvěle navržen, že pilot má větší možnost věnovat se taktickému managementu. Nesnižuje to nároky na přípravu dnešních pilotů, jen mají ještě větší operační možnosti. A to nehovořím o další elektronice, která posouvá pilotáž současných bojových strojů o pár pater výš.
Sdílí vrtulníky a stíhačky výzbroj?
Dvořák: Ne, vše je kompatibilní. Třeba se dají použít na letounech i vrtulnících řízené protitankové střely. Jiné zbraně jsou vyrobeny přímo pro konkrétní typy letounů. Občas je třeba drobných uzpůsobení, aby se tytéž rakety či neřízená munice mohly použít jak na platformě letounu, tak vrtulníku.
Tichý: Poslání vrtulníků je jiné než letounů. Určité malé spektrum výzbroje je zaměnitelné a může být použito tam i tam.
Zažili jste nějaké kritické situace?
Tichý: Čas od času to potká asi každého pilota. Jednou jsme letěli do Španělska na letecký den. Letěl jsem poprvé ve skupině ve dvojici, a navíc u křídla dopravního letadla. Byla velká oblačnost. Vidět bylo na půl metru. Byl jsem rád, že jsme to dotáhli až na zem. Navigační zařízení západního typu mělo jen Tůčko. Některé věci se rády proberou s kolegy, jiné „zážitky“ si člověk rád nechá pro sebe.
Dvořák: Párkrát jsem měl také kliku.
Terorista - Sputnik Česká republika, 1920, 23.04.2021
Názory
Žádná mediální hra. O tomto teroristovi se v Česku příliš nemluví. Názor
Máte rádi nějaký letecký film? Něco z populární kultury, co je spojeno s letectvím? Když vidíte letadlo na nebi dnes, dělá to s vámi něco?
Dvořák: Máme rádi Top Gun. Jsou i naše filmy. Znám piloty Mi-17 z filmu Copak je to za vojáka… Mám vztah k filmu Černý jestřáb sestřelen. Osobně jsem se setkal s pilotem, který byl předobrazem filmového hrdiny. S oním pilotem jsem se setkal jak v zahraničí, tak jednou v ČR. Ze starších filmů mám rád Stíhači na start. Celkově na mě zapůsobil zahraniční snímek Rudý baron… Dobře natočené letecké filmy jsou fajn.
Tichý: Top Gun jsem viděl ještě před revolucí. Rudý baron? Vidím tu vlající bílou šálu… Byla to éra leteckého gentlemanství. Jinak válku si nikdo nepřeje. Když vidím letadlo dnes na obloze, rozhodně to se mnou stále něco dělá. Jsem rád, že jsme po revoluci navázali na dlouholeté letecké tradice…
Dvořák: Machiavelli napsal, že ten, kdo si nejvíce váží míru, je voják, jelikož je to ten, kdo vždy nasazuje svůj život jako první… Vojáci se občas dívají s obavou, jak politici zachází s mírem.
Pánové, moc děkujeme za tento rozhovor.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала