Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Kauza Vrbětice
Premiér Andrej Babiš spolu s vicepremiérem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem dne 17. dubna na mimořádné tiskové konferenci informovali, že české bezpečnostní složky mají podezření, že do výbuchu muničního areálu ve Vrběticích, k němuž došlo v roce 2014, byli zapojeni příslušníci ruské tajné služby.

ČR jako americký klín mezi RF a Německem? Právník promluvil o Vrběticích a plynovodu Nord Stream 2

© Foto : Daniel BaránekČernínský palác
Černínský palác - Sputnik Česká republika, 1920, 13.05.2021
Sledujte nás na
Pavel Hasenkopf, právník a poradce bývalého prezidenta Václava Klause, přiblížil svůj pohled na okolnosti zveřejnění nových zjištění o kauze Vrbětice. V komentáři pro Sputnik uvedl pozoruhodné souvislosti v geopolitice, připomněl vývoj projektu plynovodu Nord Stream 2 a sáhl i do někdejšího spojenectví Ruska a Habsburků.
S čím spojujete dobu zveřejnění detailů vyšetřování ve Vrběticích? Podle místopředsedy vlády nové informace o případu obdrželi přední politici již 7. dubna. Co je důvodem současného, nikoliv dřívějšího, odhalení údajné účasti ruských agentů na tomto incidentu?
Co si já myslím, není podstatné a nebudu šířit fámy, na to máme v Česku jiné specialisty. A jakkoli si i o nich mohu myslet své, nebudu si s nimi vyřizovat účty a žalovat na ně u zahraničních médií a institucí. Tomu jsem se snažil přizpůsobit i své odpovědi.
Těch indicií a informací v kauze Vrbětice je na jednu stranu příliš mnoho, často se vylučují navzájem a je na každém, čemu se rozhodne věřit; na druhou stranu je tu zoufale málo opravdu validních, objektivních informací. Klidně to mohlo být tak, jak tvrdí vláda, ale pak mi nestačí tvrzení, ale chci slyšet uvěřitelný příběh, kde se ti agenti vzali, jak se tam dostali, jaká byla role majitelů těch zbraní… a klidně to mohlo být nějak úplně jinak. Ta kauza vyvolává více otázek než odpovědí, namátkou proč areál nehlídala armáda, ale jen jakási privátní ochranka, zda existuje přesný seznam zbraní před a po výbuchu, proč ty výbuchy byly dva v odstupu asi tří týdnů – to tam ti agenti jeli dvakrát nebo přespávali někde v areálu nebo co dělali celou tu dobu? Ze všeho nejvíc by mne ale zajímala jiná věc:
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman - Sputnik Česká republika, 1920, 04.05.2021
Česko
Nejvyšší státní zástupce Zeman: Vrbětice možná skončí odložením případu
Ještě 14. dubna Jan Hamáček prostřednictvím našeho velvyslance ve Washingtonu nabídl prezidentu Bidenovi – ne Vašemu prezidentu Putinovi, to je drobný, ale důležitý detail – uspořádání summitu obou prezidentů v Praze a plánoval cestu do Moskvy. (Pominu, že kdyby to myslel vážně, nevytruboval by to předem do médií.) Pouhé tři dny na to se uskutečnila mimořádná tisková konference, kde premiér Babiš s vicepremiérem Hamáčkem sdělili zkoprnělému národu, že existuje důvodné podezření, že za výbuchy ve Vrběticích mohou agenti GRU. Ta tiskovka byla zjevně neplánovaná, svolaná v sobotu v poledne na sobotu večer. Proto se ptám:
Co hrozilo, že se stane, pokud bude dál vyšetřování probíhat v utajení do doby, než se důvodné podezření změní v prokazatelnou jistotu?
Proč to odhalení nemohlo počkat do pondělí aspoň do oběda? Proč tím Babiš s Hamáčkem museli novinářům i sobě kazit víkend?
Kdo má tu moc je takto rozhodit?
To, co vypustil Seznam, že Hamáček chtěl vyhandlovat mlčení o Vrběticích výměnou za milion dávek Sputniku, mi odpověď na otázku, zda a čím někdo vydírá premiéra a ministra vnitra, nedává. A to nemluvím o tom, že je to od pohledu, velmi zdvořile řečeno, jasná fabulace, a že nechápu, co by mělo být špatného na tom, že se Hamáček sešel se šéfy policie a tajných služeb a radili se, jak dál naložit s informacemi o Vrběticích a proč by jednou z mnoha variant nemohlo být, zda s tím nekonfrontovat přímo ruskou stranu, co nám k tomu řekne a zda k takovému postupu máme dost pádných důkazů.
Jan Hamáček - Sputnik Česká republika, 1920, 06.05.2021
Kauza Vrbětice
Řešili jen Hamáčkovu cestu, ututlání Vrbětic nikoliv. Šéf vojenské rozvědky nepotvrdil verzi médií
Proč podle vás mají publikace Respektu a Seznamu takovou důvěru obyvatelstva a vlády, že mohou zveřejňovat údaje o probíhajícím vyšetřování této kauzy? Mají tato média nevyslovené právo zveřejňovat „pravdu prvního stupně“?
Důvěru? Děláte si legraci? Za normalizace existovalo úsloví: „Lže, jako když Rudé právo tiskne.“ V poslední době jsem se setkal s několika jeho obměnami, Respekt a Seznam v nich hrají hlavní roli. Češi obecně jsou národ věčných pochybovačů a dost špatně snáší a uráží je, když po nich někdo požaduje slepou důvěru, nota bene když je to někdo bez špetky přirozené autority nebo je dokonce vyloženě směšný.
Nicméně je tu určitá skupina obyvatelstva, která Rusy a Rusko iracionálně, až hystericky nenávidí. A je to chyba Vás, Rusů, to vy jste je stvořili – tuhle cenu všichni platíme za okupaci roku 1968 a s ní za vynucenou přítomnost ruských vojsk – mimochodem, položte si v té souvislosti otázku, proč zde nebyla ruská vojska od roku 1945 do roku 1968, přestože v kontextu studené války a z vojenského hlediska by bylo pro SSSR jistě výhodné je zde, hned u železné opony, mít – myslíte, že se o to SSSR nesnažil nejpozději od vzniku Varšavské smlouvy (1955)? Mimochodem ve skutečnosti to byla sovětská armáda, ale mezi SSSR a Ruskem tady nikdo nerozlišuje a nevidí, že v té armádě byli i Ukrajinci a další.
Generace mých prarodičů byla Rusům většinově upřímně vděčná za osvobození, věřila v socialismus – ostatně, Národní fronta vznikla už v roce 1945 a klíčový průmysl byl zestátněn, tj. vyvlastněn, dávno před únorem 1948 – tihle lidé naivně věřili, že socialismus může fungovat bez násilí. A Rusko jim v roce 1968 ukázalo svou hrubou tvář. Co na tom, že počet obětí německé okupace byl řádově mnohem vyšší, to už bylo dávno, bylo to obrovské zklamání zejména pro ty, kdo k Rusku vzhlíželi – bývalého přítele také asi budete nenávidět víc než někoho, kdo je Vaším nepřítelem odjakživa.
На улицах Праги, 1968 год  - Sputnik Česká republika, 1920, 25.08.2020
Česko
„Tuhle část moc nezdůrazňujeme.” Klaus ml. poukázal na důsledky invaze 1968, na které Češi neradi vzpomínají
Následná normalizace – opět nadiktovaná v hrubých obrysech z Moskvy – nadělala z mnoha lidí bezpáteřné, poslušné onuce, jiné připravila o kariéry a nadělala z nich mučedníky, někteří se stali mučedníky z vlastního rozhodnutí. Část z nich to nepřekonala dodnes, část své celoživotní zklamání předala dál svým dětem. Zdaleka ne všichni jsou iracionální až hysteričtí, ale nějakou míru averze k Rusům pociťuje velká většina národa dodnes.
A do toho přijde kauza Vrbětice – pokud se někdo snažil Rusům odpustit či mít s nimi normální vztahy, tak tohle byla kudla do zad.
Naopak, pokud někdo Rusy hystericky nenávidí, je to pro něj obrovská vzpruha – ten ožije a tiše zadoufá, že teď přeci už musí úplně všichni pochopit, co jsou ti Rusové zač, že teď už snad konečně spálíme všechny mosty.
Lidé hysteričtí, kromě toho, že mají obrovskou tendenci ze svých zklamání vinit druhé, ale nikdy ne sami sebe, jsou současně lidé extrémně emocionální, lidé, hledající v životě nějakou pevnou kotvu. Vzhledem ke svému postižení nikdy nepochopí, že politika je o zájmech a ne o tom, kdo má koho a jak moc rád. Nikdy nepochopí zahraniční politiku založenou na diverzifikaci rizik, chápou jen pevné a bezvýhradné přimknutí se. Pro tuto klientelu je tady Respekt a Seznam a pro některé politiky bez invence a charismatu představují spolehlivou skupinu voličů, která je dost velká na to, aby jim zajistila setrvání ve Sněmovně.
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell - Sputnik Česká republika, 1920, 10.05.2021
Kauza Vrbětice
Šéf unijní diplomacie Borrell: Země EU se domnívají, že není nutné prohlubovat napětí s Ruskem
Díky kauze Vrbětice dosáhla česká opozice několika svých cílů: zákaz účasti Ruska na výstavbě Dukovan, pravděpodobné zmrazení dodávek ruské vakcíny Sputnik V do ČR, snížení počtu zaměstnanců na Velvyslanectví RF v Praze. Lze tyto následky považovat za jejích vítězství, a jak to ovlivní předvolební situaci v Česku?
To jsou všechno jen marginálie lokálního významu – pole, které vyklidíme my, rád obsadí někdo jiný, a svět si toho ani pořádně nevšimne. Třeba Němci údajně mají zájem o licenční výrobu Sputniku a ruský plyn můžeme taky nakupovat přes ně … jen tu jadernou elektrárnu nám podle ruských plánů nepostaví, protože ani jejich iracionální zelená politika je nezbavila jejich iracionální averze k jádru …
Ale je dobré vnímat i zbytek globální šachovnice. Jen pár střípků do mozaiky, co se mi honí hlavou:
Střípek první. Letos 20. ledna nastoupil do úřadu nový americký prezident. Jeho chuť vyřešit ruskou otázku jednou provždy je na můj vkus příliš veliká, navíc se obávám, že bude tlačit na pilu, protože ví, že nemá moc času. A kladu si otázku, jak by si vlastně on představoval ideální Rusko, se kterým by byl spokojen, zda by šlo jen o návrat do jelcinovské éry, nebo ještě o něco víc?
Samu myšlenku, že by na světě měla zůstat jen jedna globální velmoc, že by konečně nastal „konec dějin“, někteří lidé milují, ale je to ve své podstatě velmi zlá a nebezpečná myšlenka: Znamenalo by to konec dělby moci v mezistátním měřítku, konec mezinárodní konkurence, kontroly a možnosti volby. Lapidárně řečeno: už by nebylo kam emigrovat. Jakmile by na světě zůstala jen jediná supervelmoc, znamenalo by to nástup globální totality dříve či později, a to bez ohledu na to, zda by tou velmocí byla Čína, USA či Rusko. Proto jsou mi tendence kohokoli ke globálnímu vůdcovství a vyřešení nějakých otázek jednou provždy silně proti srsti, a je jedno, zda má jít o konečné vítězství komunismu nebo konečné vítězství nad zlým Ruskem. Já Rusko na té šachovnici prostě potřebuji, aby se ostatní příliš neutrhli ze řetězu … a naopak.
Zvolený americký prezident Joe Biden - Sputnik Česká republika, 1920, 29.12.2020
Svět
Biden burcuje USA, aby reagovaly na „výzvy“ Ruska a Číny
Střípek druhý. Před dokončením je plynovod Nord Stream 2, který má ruským plynem zásobovat Německo a tím jej učinit zas o trochu více nezávislým na USA a posílit jej v rámci Evropské unie. Nejsem ani trochu nadšený z utužující se spolupráce Ruska a Německa a už vůbec ne ze vzrůstající moci Německa v rámci Evropy, ale v situaci, kdy česká ekonomika je díky pithartovské politice začátku 90. let extrémně závislá na ekonomice německé, se mi nezamlouvá ani představa, že bychom se zrovna my měli stát klínem, který se USA pokusí mezi Rusko a Německo vrazit – to bychom to pak taky mohli schytat z obou stran naráz.
Střípek třetí. Mile mě překvapilo, že se USA konečně uvolily milostivě uznat, že turecká genocida Arménů byla genocida. Ale zhořklo mi to v momentu, kdy americký státní tajemník Blinken začal varovat Turecko před nákupem ruských zbraní … tehdy mi došlo, že tentýž Blinken byl náměstkem na Stadepu přesně v době, kdy se část turecké armády pokusila sesadit Erdogana – což pravděpodobně nebylo možné bez zásadního impulsu a podpory z Washingtonu, minimálně Erdogan je o tom přesvědčen. I Erdogan se vymyká a chce dělat především tureckou politiku, i on překáží. Dovedu pochopit, že existuje někdo, kdo má touhu zatočit s Ruskem. Dovedu pochopit, že někdo chce zatočit s Tureckem. Ale obojí současně? Nepřeceňuje se tady někdo? A proč na jeho velikášství máme doplácet my?
Závěrem se trochu vrátím v čase, ale jen asi o 400 let. Před časem se mi dostal do ruky Polišenského překlad cestovní zprávy Mikuláše Varkoče určené císaři Rudolfovi II. Varkoč v roce 1589 vedl Rudolfovo poselstvo k carovi Fjodorovi, vyjednával však hlavně s budoucím carem Borisem Godunovem, který už tehdy fakticky řídil ruskou politiku. Předmětem jednání nebylo nic menšího než otázka, zda Rusko uzavře tichou dohodu s Habsburky proti Turkům, nebo s Turky proti Habsburkům. Západ – Anglie a Francie – se už tehdy řídily heslem bližší košile než kabát a pošťuchovali Turky proti Habsburkům i Rusku, aby je oslabili. Varkoč byl úspěšný, Rusko dalo přednost Habsburkům a během následujících tří set let Rusové postupně vytlačili Osmany z dnešního jižního Ruska, Krymu a jižní Ukrajiny a Rakousko je zase postupně vytlačovalo z Balkánu. Proces vyvrcholil s koncem 1. světové války a rozpadem Osmanské říše; Turkům bylo dovoleno ponechat si řeckou Anatolii, velkou část Arménie a klíčové město východního křesťanství Konstantinopol, jehož záchranu před nimi si vytkl jako jeden ze svých tří klíčových cílů už císař Zikmund Lucemburský, než mu začali svazovat ruce husité.
Trochu se obávám, aby dnes Rusům nedošla trpělivost a nespojili se pro změnu s Turky proti Západu, resp. proti nám. V době, kdy politické a kulturní směřování Západu je v rukou mašíblů, by nám to mohlo být osudným.
Joe Biden a Recep Tayyip Erdogan - Sputnik Česká republika, 1920, 26.04.2021
Názory
Útok na Erdogana. Proč Washington nakonec přiznal Arménskou genocidu
Úplně na závěr: Tady byla vždy především střední Evropa, která nikdy nebyla součástí Východu, ale kterou nikdy beze zbytku nepřijal a ani nemůže přijmout ani Západ. Je předurčena být někdy mostem a jindy bariérou mezi Východem a Západem, je předurčena hrát roli pivota, ne lítat jak hadr na holi ze Západu na Východ a zpět. Je to náročná hra, podstatou pivota – čepu – je, že je pro ostatní nepostradatelný, bez něj by to nefungovalo. Je to hra o přežití několika menších národů v místě, které mělo po staletí extrémní geostrategický význam, cílem je zůstat sami sebou a zachovat si odstup, ne se nechat pohltit tím či oním, případně mu posloužit v prvních liniích.
Mgr. Pavel Hasenkopf se zaměřuje na ústavní a mezinárodní právo. Léta působil na Ministerstvu zahraničních věcí, v Kanceláři Poslanecké sněmovny a v Kanceláři prezidenta republiky.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала