Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Věda a technologie
Věda a technologie | Novinky v technologiích, objevy a výzkum

Záhada zmizelé Franklinovy expedice. Podrobnosti byly objeveny po 176 letech

© Foto : Public domainObraz Françoise Musina Hledání sira Johna Franklina v Arktidě
Obraz Françoise Musina Hledání sira Johna Franklina v Arktidě - Sputnik Česká republika, 1920, 20.05.2021
Sledujte nás na
V roce 1845 se expedice britského námořnictva vedená Johnem Franklinem vydala na pátrání po severozápadní cestě z Atlantiku do Pacifiku a zmizela beze stopy.
Po mnoha letech byly ostatky členů posádky nalezeny na jednom z ostrovů Kanadského souostroví, vykopávky pokračují dodnes. V našich dnech byly na mořském dně nalezeny obě potopené lodě. Nedávno vědci poprvé podle DNA identifikovali jednoho z účastníků nešťastné expedice.

Z Evropy do Asie přes pól

Několik století pátrali mořeplavci po nejkratší cestě z Evropy do Indie a jihovýchodní Asie. Zdálo se jasné, že leží přes Arktidu, od Grónska podél severního pobřeží Kanady a dál přes Beringův průliv do Tichého oceánu. Na začátku 17. století dorazil britský cestovatel William Baffin na Kanadské souostroví, ale prorazit cestu na západ nedokázal kvůli silným ledům.
V roce 1818 vyslala Britská říše hned dvě polární expedice. Na severozápad se vydala posádka Johna Rosse, přes Severní pól posádka Davida Bechana a Johna Franklina (byl kapitánem druhé lodi).
Ross proplul Baffinův záliv, ale byl nucen se vrátit zpátky. Bechan a Franklin se pohybovali mezi Grónskem a Špicberky a narazili na neprůchodné ledy, jak také očekávali. Dřevěné lodě bez parních strojů neměly žádnou šanci. Franklin chtěl pokračovat dál sám, ale podřídil se rozkazu velitele a také se obrátil zpět.
Již za rok vyslala Velká Británie dvě další výpravy. Pozemní vedl Franklin. Od Hudsonova průlivu měl po jezerech a řekách dorazit do Severního ledového oceánu. Cestovatelé zažili spoustu těžkých chvil, mrzli, hladověli, došlo také ke zradě. Z 19 členů výpravy 11 zahynulo, ale úkol byl splněn. Franklin se proslavil jako člověk, který snědl vlastní boty.
V roce 1825 podnikl ještě jednu, úspěšnější expedici po Kanadském souostroví a pak se dlouhou dobu do Arktidy nevrátil.

Zmizení beze stopy

V roce 1845 vypravila Velká Británie znovu expedici pro pátrání po severozápadní cestě. Vedl ji 59letý sir John Franklin, zkušený arktický cestovatel. Měl k dispozici dvě lodi, Erebus a Terror,a 129 členů posádky.
Franklin obeplul Grónsko a dostal se do Baffinova moře. Na začátku srpna 1845 je tam naposledy spatřili lovci velryb. Ani rozhlas, ani telegraf ještě neexistoval, takže skutečnost, že dlouhou dobu nejsou o výpravě žádné zprávy, byla považována za normální.
Znepokojení ve vlasti začalo až po třech letech. Přes padesát výprav pátralo v různých letech po pohřešovaných námořnících. Bylo přitom podrobně prozkoumáno Kanadské souostroví. Severozápadní cestou proplul poprvé v letech 1903-1906 Roald Amundsen, jenž se stal průzkumníkem Arktidy v mnohém díky Franklinovým pamětím. Zkáza dvou lodí a 129 lidí je dodnes považována za největší arktický neúspěch v dějinách.
Ledovce v Antarktidě - Sputnik Česká republika, 1920, 19.05.2021
Svět
Od Antarktidy se oddělil největší ledovec na světě

Hrozné objevy

Členy Franklinovy expedice viděli, soudě podle všeho, Inuité, původní obyvatelé kanadské Arktidy. Jejich svědectví pomohla pátracím oddílům objevit v roce 1859 tábor na Ostrově krále Viléma a také těla a záznamy.
V roce 1981 tam byly zahájeny archeologické vykopávky, které pokračují dodnes. Po lodích Erebus a Terror aktivně pátrali nejedno desetiletí. V roce 2014 a 2016 byly jejich kostry nalezeny na dně zálivu západně od krále Viléma.
Postupně byl osud výpravy vysvětlen. Lodě obepluly Baffinův ostrov. Na Beecheyho ostrově pohřbili tři členy posádky, jež zemřeli v lednu 1846. Byly objeveny jejich hroby, ostatky identifikovali podle osobních věcí. Pitva provedená v osmdesátých letech ukázala, že mrtví byli vyhladovělí, měli zápal plic a tuberkulózu.
Lodě vpluly do souostroví, v Larsenově průlivu byly sevřeny ledy, které je unášely na západ od krále Viléma. Ledové zajetí trvalo dva roky. Hladem a na různé choroby zemřelo 24 lidí, hlavně důstojníci, včetně kapitána Franklina.
© AFP 2021 / Ben StansallKožená bota na výstavě v Národním mořském muzeu v britském Greenwichi
Kožená bota na výstavě v Národním mořském muzeu v britském Greenwichi - Sputnik Česká republika, 1920, 20.05.2021
Kožená bota na výstavě v Národním mořském muzeu v britském Greenwichi
Ze záznamů se vědci dozvěděli, že 22. dubna 1848 podniklo 105 námořníků, jež zůstalo naživu, zoufalý pokus dorazit po souši k řece Baсk a z ní na pevninu. Tahali za sebou čluny s nákladem. Na této trase bylo objeveno 35 míst s lidskými pozůstatky. Nejdál to bylo 400 km od táboru, na poloostrově Adelaide.
V roce 1992 bylo ze zálivu Erebus vyloveno asi 400 kostí patřících 11 lidem. Rozbor v nich odhalil vysoký obsah olova. Tento těžký kov je toxický, ničí kognitivní schopnosti. Vědci navrhli hypotézu, že otrava olovem ovlivnila přijetí rozhodnutí, jež vedla k tragédii.
Vědci z Kanady, Velké Británie a USA prozkoumali za tímto účelem vlasy člověka identifikovaného jako Harry Goodsir, lékař výpravy. Jeho tělesné pozůstatky byly nalezeny koncem 19. století a přepraveny do Velké Británie. Na rozdíl od kostí, jež hromadí toxiny po léta, zachovávají vlasy během svého růstu informace o stravování a vlivu životního prostředí, což je přibližně měsíc před smrtí. Koncentrace a poměr izotopů olova potvrdily předpoklad o otravě. Nebezpečný kov mohl pocházet z konzerv s olověnou pájkou a také z odsolovacího zařízení lodí z olověného potrubí.
Mezi dalšími důvody zkázy vědci uvádějí botulismus a skorbut. To vše ale do konce nevysvětluje tuhle velkou úmrtnost mezi členy posádky.
Franklin měl zásoby na pět let, kanystry s citronovou šťávou. Co se s nimi stalo, není jasné. Podle Inuitů však námořníci byli vysílení a dokonce klesli tak hluboko, že praktikovali kanibalismus. Výzkum to potvrdil, na kostech jsou vidět stopy po noži, po drobení, vaření a ohni. Zjistit, jestli byli tito lidé zabiti a až pak je snědli anebo zemřeli sami, není možné.
Planeta Mars - Sputnik Česká republika, 1920, 19.05.2021
Věda a technologie
Čínské vozítko Ču-žung zaslalo své první snímky Marsu

Identifikace podle DNA

Zanalyzovat DNA z ostatků z Ostrova krále Viléma navrhli již dávno. Vyřešilo by to hned několik otázek, pomohlo by to také zjistit přesný počet mrtvých, povrchová poškození hrobů, pokusit se identifikovat ostatky, když se najdou přímí potomci.
Kanadští vědci v čele s Duglasem Stentonem zveřejnili v roce 2017 výsledky průzkumu 37 vzorků ze zálivu Erebus. DNA odebrali ze zubů a kostí, prozkoumali mitochondriální genom, jenž se dědí po matčině straně, a chromozom Y, který se předává po otcově straně.
Jsou to tělesné pozůstatky 24 lidí, dva byli Inuité, ostatní Evropané. Ve čtyřech případech šlo o ženy. I když je však známo, že v té době sloužily u námořnictva ženy převlečené za muže, v daném případě je to vyloučeno. Jde nejspíš o omyl.
Stejný tým vědců nedávno zrekonstruoval zevnějšek jednoho z důstojníků, jehož ostatky byly nalezeny v hrobě. Tvar lebky a DNA svědčí o evropském původu.
Stenton s kolegy začali před osmi lety pátrat po přímých potomcích členů výpravy a porovnávat jejich DNA. Tentokrát získali vzorek sliny Jonathana Gregoryho z JAR. V jeho rodině vyprávěli o předku Johnu Gregoryovi který se zúčastnil Franklinovy výpravy. Nyní to potvrdil rozbor DNA.
John Gregory sloužil jako námořní podporučík na Erebusu. Byla to jeho první plavba. Z Grónska poslal ženě dopis, ve kterém vylíčil velryby a ledovce.
Пещера Балкарка в Моравском карсте - Sputnik Česká republika, 1920, 19.05.2021
Foto
Moravský kras se může pochlubit novými krásami
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала