Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Svět
Světové zprávy: aktuální novinky a události ze zahraničí

Hubert Seipel: Putin se již dávno stal na Západě smyšlenou postavou

© Sputnik / Sergey Guneev / Přejít do fotobankyRuský prezident Vladimir Putin běnem tiskové konference po jednání s americkým lídrem Joem Bidenem
Ruský prezident Vladimir Putin běnem tiskové konference po jednání s americkým lídrem Joem Bidenem - Sputnik Česká republika, 1920, 21.06.2021
Sledujte nás na
Jaké to je, poznat prezidenta Vladimira Putina jako nikdo jiný v Německu, co má společného ruský lídr s kancléřkou SRN Angelou Merkelovou, proč pozornost Západu vůči osobnosti Putina neslábne dlouhá léta, a za jakých podmínek budují Moskva a Berlín Nord Stream 2.
Na tyto a další otázky odpověděl v rozhovoru pro Sputnik autor knihy „Putinova moc: proč Evropa potřebuje Rusko“ známý německý novinář, spisovatel a dokumentarista Hubert Seipel.
Pane Seipele, v médiích se o vás mluví, že jste „jediný západní novinář, který má přímý osobní přístup k ruskému prezidentu Putinovi“. Co mají na mysli? Máte číslo Putinova mobilu?
Seipel: Bohužel, musím vás zklamat. Také si nemyslím, že ruský prezident má pořád u sebe mobilní telefon a čeká, kdy mu zavolám. Má samozřejmě jiné priority, netrávíme rovněž spolu dovolenou. Když si správně pamatuji, napsal to (německý týdeník) Spiegel v jednom článku před mnoha lety, a od té doby mojí kolegové tuto větu s radostí používají. Pravdou je, že se pravidelně během mnoha let setkáváme a posuzujeme politickou situaci. Poskytuje to dost materiálů pro filmy, interview a knihy, které jsem naspal o ruské a světové politice.
Kolikrát jste se sešel s Putinem? Pamatujete si, kdy se to stalo poprvé?
Seipel: Za posledních deset let to bylo asi několik desítek schůzek. Všechno začalo televizním dokumentárním snímkem (německé veřejnoprávní televize) ARD o „Němcích a plynu z východu“, který jsem natočil. V roce 2009 jsem obědval s bývalým federálním kancléřem (Německa) Helmutem Schmidtem, mluvili jsme o Nord Streamu 1. Řekl mi, že v dějinách SRN vždy existovaly problémy s USA, když šlo o dodávky ruských energetických zdrojů. Již v padesátých letech (minulého století) za (kancléře SRN) Konrada Adenauera. Helmut Schmidt také chtěl v osmdesátých letech dostávat plyn ze Sovětského svazu a měl obdobný problém jako dnešní federální vláda, USA byly kategoricky proti a Ronald Reagan zavedl sankce proti Německu jako dnes, ale Helmut Schmidt se rozhodně bránil a dosáhl svého.
Pro mne to bylo důvodem pro natočení filmu o projektu Nord Stream, za tímto účelem jsem požádal Vladimira Putina o rozhovor. Byla to naše první schůzka v Novo-Ogarevu. Předtím jsem jenom jednou měl do činění s Ruskem. V roce 1999 jsem natočil televizní dokument o válce v Jugoslávii, požádal jsem tenkrát o rozhovor Viktora Černomyrdina. (tehdejší prezident Ruska Boris) Jelcin jmenoval bývalého premiéra (Černomyrdina) speciálním vyslancem pro Jugoslávii.
Máte také dojem, že osobnost ruského prezidenta je dnes hlavním obsahem problematiky vztahů mezi Ruskem a Západem? Jak se dá vysvětlit fakt, že se dokonce debaty v německém parlamentu o 80. výročí útoku na SSSR stávají rozborem „role Putina“?
Seipel: Vladimir Putin se již dávno stal na Západě kvůli dlouhému pobytu u moci smyšlenou postavou. Projekcí zla. Viděl, jak nastupuje a odchází pět prezidentů USA. Čtyři pánové Elysejského paláce ve Francii… Západní tisk uveřejňuje dlouhá léta politické nekrology, ale Putin je stále na místě. Pouze (německá kancléřka) Angela Merkelová je u moci stejně dlouhou dobu.
Co se týče vzpomínek na útok Německa na tehdejší Sovětský svaz, pak čím dál od nás je tato událost, tím slabší je emocionální vnímání. Navíc existuje určitě rozdíl mezi obětí a zločincem, což má velký význam. Zločinci nechtějí vzpomínat, oběti tím spíš. Zvlášť, když později znovu vzniknou politické konflikty. Federální prezident (SRN) Frank-Walter Steinmeier takhle vysvětlil tuto dynamiku na loňské Mnichovské konferenci pro bezpečnost:
„Líbí se nám věřit, (že) jsme si velmi důkladně vzali ponaučení z naší minulosti. Je to omyl, který nás připravil o „možnost si uvědomit fakt, že naši sousedé vnímají svět jinak,“ řekl Steinmeier. Za posledních 100 let zažilo Rusko hodně zlomů. Revoluce, doba Stalina, druhá světová válka, a nakonec rozpad Sovětského svazu v roce 1991. Kolektivní paměť o vítězství ve druhé světové válce hraje rovněž jako historická jednota jinou a závažnou roli v národním vědomí všech občanů Ruska. Samo o sobě to nestačí, ale je to důležitý stěžejní kámen. Pro ty, kdo mají dnes 21 let, je rok 1945 velmi vzdálený, a budou samozřejmě určovat svoji kulturní a národní identitu jinak.
Německá kancléřka Angela Merkelová - Sputnik Česká republika, 1920, 19.06.2021
Svět
Merkelová označila 22. červen 1941 za důvod k hanbě Němců
Ve Vaší nové knize jste velmi podrobně napsal o nejdůležitějších událostech rusko-evropských dějin posledních let, také v souvislosti s válkou v Sýrii, nebo změnou administrativy v USA. Vzniká pocit, že mluvíte o boji. Souhlasíte s tím?
Seipel: Samozřejmě, je to neustálý boj. Je to geopolitický boj po rozpadu Sovětského svazu. Boj o památku, o národní identitu. Jde také o traumata, z nichž některá pramení z carských dob, když jde o Polsko a pobaltské země. Vždy existují dvě pravdy: ta, která se nám zamlouvá, a jiná, která nás pronásleduje. Spor s USA bude pokračovat.
Joe Biden učinil při nástupu na post jasné prohlášení: USA „obsadí své místo v čele stolu ve světě,“ takhle vysvětlil svůj zahraničněpolitický program v časopisu The Foreign Affairs. USA „jsou připraveny v kteroukoli chvíli vstoupit do boje s našimi nepřáteli.“ A uvedl Čínu a Rusko. Pro nás v Evropě vzniká otázka: budeme i nadále považovat sebe za dodavatele politických služeb pro globální zájmy USA, anebo budeme prosazovat vlastní koncepci? Byli jsme svědky toho, jak USA stáhly svá vojska bez zvláštního oznámení z Afghánistánu, kde jsme také byli… od samého počátku.
Francouzský prezident Emmanuel Macron shrnul hlavní problém budoucnosti: nemůžeme stále mluvit pouze o americkém požadavku ohledně zvýšení výdajů na obranu v Evropě, zatímco USA jednostranně odstupují od dohody s Ruskem o snížení počtu raket středního doletu, aniž by se nás na to zeptaly, dokonce když jsou vážně dotčeny naše zájmy ve sféře bezpečnosti. Ženeva (kde se 16. června konala schůzka Putina s Bidenem) se stala do jisté míry pokusem o obnovení normálního politického styku. Bude to těžká cesta, ale je to nutný krok.
Prezident Vladimir Putin po jednání s Bidenem - Sputnik Česká republika, 1920, 20.06.2021
Svět
Putin napsal článek k 80. výročí od začátku tažení Hitlerova Německa na Sovětský svaz
Které události se dají podle Vašeho názoru označit za nejdůležitější v dějinách rusko-německých a rusko-západních vztahů po příchodu k moci prezidenta Putina?
Seipel: S těmito vztahy je to jako v klasickém výroku Viktora Černomyrdina, pokud si ještě tento výrok pamatujete. „Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždycky.“ Přelomovým byl ideologický a geopolitický konflikt kolem Ukrajiny, který stále rostl více než 10 let, a který v roce 2014 po převratu v Kyjevě prudce zhoršil vztahy.
Starý konflikt mezi východní a západní Ukrajinou, který trvá v podstatě mnoho století, a pokračuje dodnes od dob Rzeczy pospolité, který přežil okupaci Habsburků a Sovětský svaz, který zažíval stále další změny. Pak se (kancléřka SRN) Angela Merkelová a Vladimir Putin nicméně dohodli v roce 2015 na pokračování jednání a na výstavbě Nord Stream 2.
Rusko ze své strany nehodlá zrušit stávající tranzitní dopravu plynu přes Ukrajinu, což poskytne Kyjevu miliardové příjmy do rozpočtu během několika dalších let. Pak to oba skutečně ztělesnili jako minimální konsensus v prosinci 2019 (pozn. při uzavření řádné smlouvy o tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu), nehledě na urputný odpor, který trvá dodnes. Byla to pravděpodobně pro danou chvíli poslední demonstrace síly mezi Německem a Ruskem. Normandský formát, tedy čtyři státy - Německo, Francie, Rusko a Ukrajina, odsouhlasily pak určité kroky v urovnání konfliktu v minských dohodách, avšak zatím nedosáhly velkého pokroku, a to nezávisí povinně na Německu, Rusku, nebo Francii.
V ruské společnosti, jak jistě víte, a částečně o tom píšete ve své knize, existuje pevný dojem, že na Západě chtějí uvalit na Rusko odpovědnost za všechno zlo na světě, přitom ale sami mají máslo na hlavě. Cožpak se to dá vysvětlit jenom z politického hlediska?
Seipel: Je to složitá a dlouhá historie. Každý z velkých národů má vlastní dějiny, vlastní představy o sobě. Ale konkrétní politika se zakládá na historických zkušenostech jako doplnění ke konkrétním zájmům, běžným důvodům, nebo konfliktům. Navíc existuje víceméně zjevný pocit mesiášství. Dá se o tom mluvit dlouho a podrobně. Avšak jedno je obvykle stejné. Z konfliktů je vinna výhradně druhá strana. Zlo přichází zvenčí. (Americký dramatik) Arthur Miller to jednou velmi dobře vylíčil ve své hře Zkouška ohněm (Čarodějky ze Salemu), když napsal o velmi silné vnitropolitické paranoii a konfrontací s reálnými a předpokládanými komunisty v USA v padesátých letech. Anebo abychom to charakterizovali slovy Lva Tolstého: „Každý chce změnit lidstvo, ale nikdo nemyslí na to, jak změnit sebe.“
Ve své knize „Moc Putina: proč Evropa potřebuje Rusko“ hodně píšete o německé politice vůči RF. Považujete za osobní odpovědnost kancléřky Merkelové skutečnost, že se vztahy stávají stále napjatějšími? Proč se Merkelové nepodařilo dosáhnout vzájemné integrace Ruska a Evropy v smyslu „ekonomického prostoru od Lisabonu do Vladivostoku“, „společného evropského domova“ ? Cožpak proto, že to mezi Merkelovou a Putinem, jak píšete, „nikdy nebylo snadné“?
Seipel: Jde samozřejmě vždy o národní zájmy, ale také o vlastní povahu. Oba mají určitě společný sklon k síle a taktice. Merkelová je stejně jako Putin znepokojena tím, že jiný člověk jí může nahlédnout do karet… a možná zjistit, že nemá žádný generální plán. O politice rozhodují dějiny, kolektivní zkušenost a konkrétní zájmy. Skutečnost, že Angela Merkelová cítí náladu Němců, není obvykle prorocký talent, ale užitý průzkum veřejného mínění. Skutečnost, že oba ovládají jazyk toho druhého, je další shoda okolností. Jenže to situaci moc nezlepšilo.
„Svoboda je pro ni Amerika,“ napsal bývalý šéf mezinárodního oddělení (jednoho z předních německých listů) Süddeutsche Zeitung v životopisu pod názvem „Angela Merkelová, kancléřka a její svět“. Kniha cituje dogma kancléřky. „To, co nás, Evropany, sdružuje a stmeluje, je náš společný souhrn hodnot.“ Logický následek: Německo nesmí nikdy provádět politiku odporující zájmům USA. Poněvadž Vladimir Putin žije v jiném světě, řekla jednou (tehdejšímu prezidentovi USA) Baracku Obamovi, Nebyla si prý jistá, má-li (Putin) stále ještě kontakt s realitou. (Avšak) ani Vladimiru Putinovi nebude svět Angely Merkelové blízký, nehledě na to, že žil v NDR pět let za dob Sovětského svazu.
Španělští námořníci jdou pod vlajkou NATO vedle štábu aliance v Bruselu - Sputnik Česká republika, 1920, 15.06.2021
Názory
Kanónenfutr, který má mlčet? Jaké je místo ČR v NATO
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала