Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Český politik zaútočil na Poláky, omluvou situaci nezachránil. Názor

Jan Skopeček - Sputnik Česká republika, 1920, 02.07.2021
Sledujte nás na
Čeští politici mají před volbami do Poslanecké sněmovny bojovnou náladu. Anebo si Česko chce popudit, kromě vlivné velmoci, jakou je Rusko, i tradičního partnera? Vlivný politik zaútočil na Polsko.
Jak to chodí u politiků z koalice Spolu, kteří chtějí po říjnových volbách vládnout naší vlasti, nevíme. Možná, že před ulehnutím do peřin přemýšlejí, jak na sebe obrátit pozornost. Janu Skopečkovi, poslanci za ODS a ekonomickému expertovi občanských demokratů se to povedlo.
„Až do dnešního protestu několika výtvarných umělců jsem netušil, že šéfkou Národní galerie je Polka. Mám Poláky rád, je to hrdý národ, který nás má v oblibě, ale přeci jen jsem přesvědčen, že instituci tohoto charakteru, navíc s adjektivem národní v názvu, má vést prostě Čech,“ napsal politik na svém Twitteru.
Když si toho veřejnost všimla a začala Skopečka kritizovat, tak svůj tweet raději smazal. Protože nic není pevnějšího než názor politika.
Opoziční politik zareagoval na fakt, že ředitelkou této instituce je od letošního 1. ledna Alicja Knast. Ve funkci nahradila ekonomku Anne-Marii Nedomu, která galerii dočasně vedla poté, co exministr kultury Antonín Staněk odvolal předchozího ředitele Jiřího Fajta. Knast je polská občanka, narodila se ve slezském Radlíně, vyrůstala jen několik desítek kilometrů od českých hranic.
Vtipně na Skopečkův výrok reagoval ministr kultury Lubomír Zaorálek. „Pane poslanče, počkejte, až zjistíte, kdo je šéfdirigentem České filharmonie,“ napsal Zaorálek rovněž na Twitteru. Poukázal na to, že Českou filharmonii vede také cizinec. Jejím šéfdirigentem je Semjon Byčkov, který je původem Rus. Že si toho nevšiml občanský demokrat, který má vůči Rusku averzi, je zvláštní.
Ale humor stranou. Jde o vážnou věc. Polsko patří k naším blízkým zahraničním partnerům. Poláci mají Čechy rádi a větší část naší společnosti jim tento cit opětuje. Varšava je důležitý pilíř společného projektu zvaného Visegrádská čtyřka. Pouze ve spolupráci s Polskem může menší a politicky méně dravější Česká republika vzdorovat Evropské unii a bruselským byrokratům.
Aniž bychom si toho všimli, tak dochází k napětí mezi našimi státy. Problém kolem dolu Turów, který je ekologicky citlivý pro českou stranu a ekonomicky kritický pro polskou, je klínem rozevírající naše spojenectví k velké radosti Bruselu.
A pak tu jsou menší klíny. Třeba to extempore poslance Skopečka o polské ředitelce Národní galerie. To vše se může a možná i bude vršit na jednu haldu, až vztahy mezi Českem a Polskem ochladnou natolik, že se koalice rozumných středovýchodoevropských států rozpadne.
O vztazích s Polskem a k Polsku Sputnik hovořil s poslancem za SPD, místopředsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a bývalým diplomatem Jiřím Kobzou.
„Myslím si, že českou Národní galerii, která spravuje miliardové majetky a umělecká díla nevyčíslitelné hodnoty, by už z hlediska obrovské zodpovědnosti a trestně právní postižitelnosti měl vést občan České republiky. Myslím, že nejen vysoká odbornost v oboru, ale i vztah k ČR a českému národu by měly hrát svoji roli při výběru ředitele. Nevnímám tudíž komentář poslance Skopečka jako protipolský, ale jako velice pročeský,“ říká pan poslanec.
Jak hodnotíte česko-polské vztahy? Nemůže mít někdo zájem, aby se vyostřily?
„Česko polské vztahy byly vždy velice komplikované, historicky ani zdaleka ne pouze přátelské, naopak.
Těsně po vzniku Československa v roce 1918 zabralo Polsko českou část Těšínska, a poté následovala v tzv. sedmidenní válce, kterou suverénně vyhrála československá armáda a získala území zpět pod naši kontrolu. Týden po podpisu Mnichovské smlouvy pak polská armáda Těšínsko obsadila (po dohodě s mocnostmi Osy).
V roce 1968 se polská armáda účastnila invaze vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR, i když mohla odmítnout, podobně jako náš opomíjený historický spojenec Rumunsko.
Z historických zkušeností vztahů ČSR vs. Polsko můžeme naše vztahy definovat jako účelová, časově věcně či časově omezená, spojenectví proti společnému nepříteli.
V současnosti máme s Polskem řadu věcí společných (vztah k uskupení V4, značně rezervovaný vztah k EU, hodnotový konzervatismus, odpor proti nelegální muslimské migraci do Evropy) a řadu věcí přímo antagonistických (polská nenávist k Rusku, adorace USA a Evropské unie, kde ČR vystupuje značně zdrženlivě).
Jedno je ale jisté: bez spolupráce s Polskem nás EU dříve či později zničí. Polsko je středoevropský hegemon a spojenectví silné V4 + další státy střední a jihovýchodní Evropy se jeví jako naděje pro jednání s EU.
Proto případné úzké spojenectví ČR-Polsko je trnem v oku eurofilním kruhům a EU obecně,“ míní známý politik.
Exministr zdravotnictví Jan Blatný - Sputnik Česká republika, 1920, 02.07.2021
Česko
Exministr Blatný: Stále nevím, proč mě odvolali. Možná za tím stál Sputnik V
Proč je pro některé strany lehčí útočit na sousedy a nekritizovat třeba EU?
„Napsal jsem kdysi článek o nenávisti doporučené, povolené a zakázané. Nenávist vůči vybraným sousedům je povolená až doporučená. Nenávist vůči EU je zakázaná a vrchní cenzorka Jourová na to dohlíží, aby si někdo náhodou nepustil pusu na špacír proti EU. Takže eurofilní strany napadají Maďarsko a Polsko, protože je to EU-trendy,“ říká poslanec za SPD Jiří Kobza.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала