Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

„Chtěli nás vyhladit.“ Nucené sterilizace romských žen v Česku pokračovaly i po listopadu

CC0 / Pixabay / Lékaři během operace
Lékaři během operace - Sputnik Česká republika, 1920, 02.08.2021
Sledujte nás na
V červnu poslanci schválili odškodnění nuceně sterilizovaných žen. K přijetí zákona přispěla aktivistka Elena Gorolová, která se sama stala obětí protiprávního zákroku a jež dnes bojuje za práva takto postižených žen. „Nechtěli, aby se rodily romské děti,“ vysvětluje Gorolová Sputniku, co stálo za nedobrovolnými sterilizacemi.
Humanita je program český, řekl kdysi Masaryk, a zformuloval tak základ české zahraniční politiky. Po sametové revoluci koncepci znovu oživil Václav Havel a od té doby se Česká republika snaží prosazovat lidská práva na celém světě. Doma to však pokulhává. Prosazení zákona o odškodnění nedobrovolně sterilizovaných žen, jejichž většinu tvořily Romky, trvalo téměř dvacet let.
Praxe nucených sterilizací jako nástroje eugeniky, zavrženíhodné „vědecké“ snahy o vylepšení „genetického fondu člověka“, je typicky spojována s nacistickými zločiny. Nezůstala však výhradně v učebnicích dějepisu. Nedobrovolná sterilizace, která byla programově cílena na romské ženy, se prováděla v komunistickém Československu, a dokonce přežila režim.
Specifický právní rámec zákrokům poskytovala směrnice k zákonu z roku 1966, zavádějící možnost sterilizací se souhlasem. K plnému a informovanému souhlasu však nedocházelo. I když v roce 1993 byla směrnice zrušená, násilné sterilizace pokračovaly. Poslední ověřený případ v Česku proběhl v roce 2007. Podle odhadů od roku 1972 mohly být na území bývalého Československa nedobrovolně sterilizovány tisíce žen. Elena Gorolová je jednou z nich.
Elena Gorolová: Byl rok 1990, září. Čekala jsem druhé miminko, když mě odvezli do porodnice, měla jsem komplikace. Přijela jsem do porodnice v Ostravě-Vítkovicích. Večer se pak rozběhly bolesti, vzali mě na porodní sál, přišel nějaký starší doktor. Po propíchnutí plodové vody mi vyletěla pupeční šňůra. Hned se seběhlo několik lékařů a shodli se na tom, že mě musí připravit na císařský řez; jednoho syna jsem již císařem porodila, šlo by o druhý takový zákrok.
Dostala jsem sedativa. Zdravotní sestra se mě zeptala, jak se dítě bude jmenovat. Měla jsem uvést, pokud to bude holčička nebo chlapeček. Hned také chtěla, abych vyplnila druhý formulář. Ten se týkal sterilizace, kterou mi nikdo ale nepopsal, natož aby mi to vysvětlil. Přitom jsem celé těhotenství docházela do rizikové poradny. O sterilizaci po druhém císařském řezu nebyla řeč. Nikdo se mnou neprobíral to, že bych neměla mít další děti. Papír jsem vzala a podepsala, načež mě hned odvezli na operační sál. Následoval císařský řez, během něhož provedli sterilizaci. Dál mě odvezli na pooperační, kde jsem dostávala injekce proti bolestem…
Na třetí den odezněl účinek léků, dali mě na pokoj k ostatním maminkám. Dostavil se pan primář, sdělil mi, že jsem „utekla hrobařovi z lopaty“, až teď mi sdělil, že mi provedli sterilizaci… Na mou otázku „co to znamená“, odpověděl, že už nebudu mít nikdy děti. Když mi toto sdělil, začala jsem brečet. Bylo mi pouhých dvacet jedna let. Nemohla jsem v to uvěřit. Do té chvíle nebyli o povaze zákroku informováni ani mí rodinní příslušníci, když se chodili ptát na můj zdravotní stav. Manžel se vše dozvěděl, ale personál nemocnice se s ním odmítal bavit…
© AFP 2021 / Michal CizekRomská aktivistka a oběť nucené sterilizace Elena Gorolová
Romská aktivistka Elena Gorolová - Sputnik Česká republika, 1920, 02.08.2021
Romská aktivistka a oběť nucené sterilizace Elena Gorolová
Sterilizace se vlastně prováděla u některých žen podvázáním vaječníků. Některé za to dokonce dostaly finanční náhradu. Každopádně jsem se šla na úřady informovat, proč mi byl takový zákrok vůbec proveden. Informace jsem neobdržela žádné. Nikdo si mě nevšímal… Problém byl také v tom, že mi nevěřil manžel, měl dojem, že jsem se sterilizací souhlasila, že jsem to tak chtěla. Ovlivnilo to rodinu. Došlo i na zbytečné hádky, které by jinak nevznikly.
Původně jsme se těšili na třetí dítě, byli bychom ho vychovávali v novém bytě. S oběma syny jsme bydleli u rodičů, plánovali jsme si, že další dítě budeme vychovávat už sami… O tohle všechno jsme byli připraveni. Během dalšího života jsem se rozhodla, že udělám něco proto, aby můj osud nekopírovaly další ženy, aby si tím projít nemusely…
Po sametové revoluci se vám někdo omluvil, za systém, za stát?
Osobně se mi nikdo neomluvil. Ve všeobecné rovině se omluvila Fischerova vláda v roce 2009, když už ten „boj“ vedeme tak dlouho… To bylo zhruba vše.
Nucené sterilizace se týkaly hlavně romských žen. Jak to sama pro sebe vysvětlujete?
Ze začátku jsem se setkala jen s romskými ženami se stejnou zkušeností. Dokonce jsem poznala jednu sociální pracovnici, která pracovala s Romkami. Přesvědčovala je, aby si nechaly udělat sterilizaci; těmto ženám se odměnou nabízely nějaké sociální výhody či „dary“ ve formě různého zboží atd. Nechtěli, aby se rodily romské děti, aby nebylo více Romů…
Když jsem začala s činností za nápravu/odškodnění, zjistila jsem, že se sterilizace netýkaly jen Romek. Později se k nám připojily další poškozené ženy, myslím tím nejen romské. Ale většinou se to dělo romským ženám. Chtěli nás vyhladit.
Poslední známý případ nucené sterilizace v Česku se odehrál v roce 2007, dlouho po revoluci. O čem to podle vás svědčí? Nelze tedy všechno přičíst jen režimu…
V tom případě asi ještě pořád přetrvával režim. Sociální pracovnice, která pracovala s dotyčnou ženou, jí manipulovala tak, že ji přímo strašila možností odebrání dětí. Celkově se takové praktiky už poté moc neděly, ale i tak se ženám líčilo, jak se o děti nebudou moci postarat, v Romkách se vzbuzoval pocit, že své děti nezvládnou.
Pomohlo to, že postižené ženy sledovaly během všech těch let zprávy. Já sama jsem o nezákonných sterilizacích veřejně mluvila. Začal se o nás zajímat tisk. To způsobilo, že se ozvaly další ženy, ale určitě jen některé, protože jsou takové, které mají strach ze zrovna takového veřejného odhalení… Za tím vším hledejme i to, že někteří manželé dodnes zřejmě netuší, co systém provedl jejich manželkám. Ženy mají možná obavu, že je muži opustí.
Počátkem června naši poslanci schválili zákon o odškodnění protiprávně sterilizovaných žen… Proces uvědomění poslanců trval 20 let. Je něco takového vůbec možné odškodnit?
My, kterých se nás to týká, jsme zestárly, máme zdravotní problémy. Když jsme chtěly, aby nás vyslyšeli, byly jsme přece jen poněkud mladší. Některé ženy již mezi námi nejsou. Naše nenarozené děti se nedají ničím odškodnit, ale částka kompensace alespoň pomůže nezákonně sterilizovaným ženám krýt výlohy, které teď mohou mít se zdravím. Třeba si z odškodnění žena koupí léky či pobyt v lázních.
Odškodnění je na místě, ale děti to nevrátí. Jak říkám, stalo se mi to v jednadvaceti, změnilo mi to život. Nikdy na to nezapomenu, i když dostanu nějaké odškodnění nebo omluvu. Na to se nedá nikdy zapomenout. V člověku to zůstane až do hrobu.
Něco úplně jiného by bylo, kdybychom se tak záměrně s manželem dohodli. Ale ani v mém případě to nebylo mé dobrovolné rozhodnutí. Bylo to během vteřiny. Strčí vám do ruky papír a podepíšete i svou smrt…
Ujistili vás současní politici, že se něco takového již nebude opakovat?
Setkala jsem se s paní doktorkou z rizikové poradny, když už jsem byla angažovaná do našeho projektu. Paní doktorka tvrdí, že kdyby tenkrát byla doba jako dnešní, asi by se mi nic takového nestalo. Jak jsem to měla pochopit? Že by lékaři nevěděli, co dělají? Nebyli ponaučení?
Já dnešním lékařům nevěřím, že jsou najednou upřímní. I tehdejší medicína by si určitě poradila, jen kdyby byla vůle. Sterilizace se prováděly i po interrupcích. Proto nemám důvěru k lékařům. Naopak věřím v to, že naše činnost určitě přispěla k tomu, že se takové věci dnes snad už nedějí. Každopádně nyní ženy vyhrávají čas. O svém stavu mohou hovořit, a i se poradit.
Co byste řekla lékařům, kteří vám vzali možnost dalšího mateřství?
Těm lékařům bych vzkázala: udělali jste velkou chybu. Mohlo se narodit více dětí. Přiznám se, že nad touto otázkou raději dál přemýšlet nechci.
Děkujeme vám za ochotu a za rozhovor.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала