Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Milan Syruček: Co by se stalo, kdybychom invazi v srpnu 1968 odrazili?

© AP Photo / Libor Hajsky / CTKSovětské tanky v ulicích Prahy v roce 1968
Sovětské tanky v ulicích Prahy v roce 1968 - Sputnik Česká republika, 1920, 20.08.2021
Sledujte nás na
Již 53 let uplynulo od vpádu zemí Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Historie sice nezná podmiňovací způsob, ale přece jen…
Jak by se vyvíjely vztahy mezi SSSR a Československem, Ruskem a Českem, kdyby se sovětské vedení nevydalo touto cestou? Svůj názor Sputniku sdělil tehdejší hlavní redaktor Mladé fronty, nyní nestor české žurnalistiky Milan Syruček.
Syruček: V podstatě celý svůj pracovní život se zabývám historií a už proto neuznávám tu alternativní „co by, kdyby“. To bych se také mohl zeptat: a co kdybychom invazi v srpnu 1968 odrazili – co by se stalo? V historii žádné „kdyby“ neexistuje, prostě se to bohužel nestalo, invaze se stala skutečností a vryla se do myslí pamětníků. Lze těžko říci, co by bylo, kdyby… Já si myslím, že k tomu muselo tehdy zákonitě dojít. Já jsem jezdil do Sovětského svazu, znal jsem vedoucí představitele. Netroufám si to prostě transformovat do současné doby.
Myslím si, že současné vztahy nemají vycházet z této historie. Mají se vytvářet na novém základě a tím spíš, že neexistuje Sovětský svaz a neexistuje Československá socialistická republika. To všechno se kardinálně změnilo. Takže by se měly hledat základy vzájemných vztahů někde zcela jinde. I když samozřejmě připouštím, že se někdy vracíme historií tím, abychom prokázali třeba určitou příbuznost nebo kontinuitu nějakých idejí a zásad. Ale samotná politika se vždycky vytváří těmi živými současnými politiky, kteří ji dělají, nikoliv historiky nebo na základě odkazů těch, kteří již nežijí.
Jednou jste řekl: „Všechno pomíjí, my už také ve vztahu k Německu nevzpomínáme na Mnichov roku 1938, březen 1939, protože si myslím, že je to nesmyslné.“ Proč ale mnozí lidé v České republice nemají výčitky vůči Němcům, ale datum 21. srpna 1968 pokaždé vyvolává pocit nepřátelství, výtky vůči Rusům? Bude Rusům někdy odpuštěno za hřích, který již přiznali?
Proč Češi a Slováci vzpomínají na srpen 1968, ale nevzpomínají na Mnichov 1938? To je celkem jednoduché: protože většina srpen zažila, ale kolik žije těch, kteří zažili Mnichov? Mně v té době bylo šest let a v lednu příštího roku mi bude devadesát. Myslím si, že to je dost, ale na Mnichov si opravdu nepamatuji. Snad jen na to, že právě v tom roce se konal Všesokolský slet, jehož jsem se zúčastnil ve vystoupení matek s dětmi. Cvičil jsem tam s maminkou a jen mi uvízlo v paměti, že jsme si během strahovského vystoupení nasazovali plynové masky – byla to už předzvěst blížící se války.
Ale je tu ještě jeden důvod, podstatně důležitější: se SSSR nás pojily výjimečně přátelské vztahy, dominovala hesla jako Se Sovětským svazem na věčné časy. Ani otec mi nevyprávěl, že by před Mnichovem někdo nesl standartu S Francií (nebo Británií) na věčné časy. A ta země, s níž jsme se spojili „na věčné časy“, k nám vtrhla, to byla dýka do zad, největší zrada, protože přicházela od přítele. Kdo toto nepochopí, nepochopí ani podstatu srpna 1968 a proč ho nemůžeme zapomenout. Alespoň ta generace, která se toho rána probudila hukotem sovětských tanků.
Jedna poznámka: přes internet sleduji ruský tisk a ruskou televizi a nevycházím z údivu, když se při každém srpnovém výročí objevují v provládních médiích články a pořady, které sovětskou invazi do Československa schvalují a dokonce obhajují. Pak jsem na rozpacích, zda oficiální omluva byla skutečně upřímná…
Ano, v Rusku existují různé názory na důvody invaze do Československa v roce 1968, ale toto je jen projev svobody slova.
A ještě jedna poznámka: v dubnu 1968 jsem byl v Moskvě a můj přítel z Komsomolské pravdy, který měl blízko ke generálnímu štábu, u něhož jsem bydlel, mě pro jistotu pozval na procházku po nábřeží Moskvy, doma o tom raději nechtěl mluvit. Řekl mi: „Milane, já vám fandím, ale u Drážďan se už připravují naše divize, učí se pár větám česky, studují české mapy, Brežněv to pražské jaro nenechá jen tak.“ Po návratu do Prahy jsem okamžitě zašel za Sašou Dubčekem, léta jsme se znali, tykali jsme si a povídám mu to. On mi odporoval: „Ale rozvědka mi nic nehlásí.“ Sašo, ty máš rozvědku i na východě? Říkám mu: „To nemám, ale oni by mi to neudělali.“ To jsme si mysleli, my všichni: oni by nám to neudělali.
Už v roce 2007 prezident Vladimír Putin na tiskové konferenci s tehdejším českým prezidentem Václavem Klausem řekl, že Rusko nemůže nést odpovědnost za činy sovětského vedení, ale cítí za ně morální odpovědnost. Zdá se, že v České republice si tato slova nikdo nepamatuje. Co se dnes děje, mám na mysli nekonečnou válku s pomníkem maršála Koněva, pokusy přejmenovat ulici, která nese jeho jméno, přejmenování náměstí poblíž ruské ambasády, Vrbětice, nekonečné pátrání po ruských špionech atd., udivuje a uráží Rusy. Jako by se někdo mstil dnešní generaci Rusů za invazi v roce 1968. Přátelé a partneři to nedělají, že?
Nevím, kdo koho označuje za nepřítele, ale u nás nikdo neuveřejnil seznam ne – přátelských (správněji asi nikoliv přátelských) států, jako se to stalo v Ruské federaci, kde na takovém seznamu jsme byli uvedeni na druhém místě – hned za Spojenými státy.
Je ovšem na druhé straně pravda, že řada našich politiků je skutečně protirusky naladěna, Rusko považuje dokonce za našeho protivníka. Pro mne to zní poněkud směšně už proto, že na ruské území by se umístilo 200 našich republik, to je jako by blecha chtěla poštípat slona. Mně se to také nelíbí, ale respektuji, že většina občanů si ve svobodných volbách zvolila demokracii. A jejím charakteristickým rysem je prostě fakt, že každý může mít svůj názor, pokud jím ovšem vysloveně neuráží na cti atd., což je vymezeno zákonem.
Mne také jeden novinář, poslušen svého chlebodárce, nepravdivě na internetu pomluvil. Horší bylo, že když jsem se mu na to několikrát pokusil napsat odpověď, vždy se okamžitě smazala. To už byla rána pod pás, to se v demokracii nedělá. A tak někteří urážejí i Rusko, s čímž rovněž nesouhlasím, není to názor proti názoru, ale urážka. Většinou to činí ti, kteří ani Rusko neznají, možná byli maximálně jako turisté v Moskvě či Petrohradě a i o tom pochybuji, ale vyjadřují se k vnitřním poměrům země, o níž prakticky nic nevědí. To rovněž nepovažuji za demokratické, je to zneužití než využití svobody slova. „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého,“ řekl britský filosof a politický ekonom John Stuart Mill (1806 – 1873) a platí to beze zbytku i dnes.
Staň se světlem. Brno, leden 2019 - Sputnik Česká republika, 1920, 19.07.2021
Názory
Ivan David: Na čin Palacha nemáme zapomínat. Není ale ani vhodné provokovat k jeho následování
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала