Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Afghánské dědictví. Z misí NATO pro ČR nikdy nic dobrého nevzešlo, tvrdí Štefec

© Sputnik / Said Zakeriya / Přejít do fotobankyIlustrační foto. Afghánští ovčáci pasou ovce poblíž letecké základny Bagram
Ilustrační foto. Afghánští ovčáci pasou ovce poblíž letecké základny Bagram  - Sputnik Česká republika, 1920, 23.08.2021
Sledujte nás na
Šéf české diplomacie Kulhánek s evropskými kolegy zaujal obezřetnější pozici vůči Afghánistánu. Podoba budoucích vztahů EU podle vojenského analytika Jaroslava Štefce ovlivní náboženský význam prohry koalice, soupeření skupin ve formálně dobyté zemi a vnitřní různorodost Tálibánu*. Expert zhodnotil výsledky a spoluzodpovědnost za pokračování mise.
Dne 17. srpna na virtuálním setkání ministrů zahraničí EU, kterého se účastnil Jakub Kulhánek, se řešil postoj Evropského společenství k situaci v Afghánistánu. Dle tiskové zprávy MZV diskuze o podobě budoucích vztahů EU a Afghánistánu je zatím předčasná. Navzdory původnímu Josep Borell po tomto setkání informoval, že společenství zastavuje finanční podporu pro vývoj Afghánistánu plánovanou pro roky 2021-2024 dokud neproběhnou jednání s Tálibánem.
„Tálibán vyhrál válku. Budeme si s nimi tedy muset promluvit, abychom co nejdříve zahájili dialog s cílem zabránit humanitární a potenciální migrační katastrofě, ale také humanitární krizi,“ prohlásil přední evropský diplomat. Dialog s novým vedením v zemi se dle Borella musí především zaměřit na prostředky, jak zabránit návratu zahraniční teroristické přítomnosti v Afghánistánu. Obavy z vytvoření teroristického centra v tomto státě v neděli vyslovil prezident České republiky Miloš Zeman. Za chybu považuje odchod koaličních vojsk z Afghánistánu i premiér Andrej Babiš, který na pondělní schůzce s diplomaty podotkl, že současná situace „hrozí přerůst do masivní uprchlické krize“.
Vojenský analytik a bývalý ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování Jaroslav Štefec v rozhovoru pro Sputnik vyjmenoval několik skutečností, které mohou přímo ovlivnit další vývoj jednání Evropské unie s jižně asijským státem. Vyhlášení Islámského emirátu Afghánistán je dle jeho slov předčasné z důvodu přítomnosti několika dalších politických seskupení, které podporují Spojené státy, ale také i jiných teroristických skupin.
Vojenský analytik Jaroslav Štefec - Sputnik Česká republika, 1920, 20.01.2020
Česko
„Patříme na Západ? Spíše patříme Západu.“ Vojenský analytik se pozastavil nad návrhem Vondry vybudovat základnu v ČR
Náhlé obsazení téměř celého území státu Tálibánem a údiv spojenců vojenský expert považuje za předem inscenovanou akci. V rozhovoru se dotkl i tématu podstaty vojenských misí a jejich rozdílu v boji pro svou vlast. Spoluzodpovědnost by se podle Štefce měla týkat především možnosti jejich včasného a odůvodněného ukončení.

Česká republika vůči Afghánistánu postupuje spolu s EU a NATO? Vyhlídky do budoucna

Vaše otázka nevystihuje úplně přesně situaci. Přístup ČR k hnutí Tálibán nejde ruku v ruce s EU a NATO, ale jako celá zahraniční politika českého státu především na ruku USA. Přesto souhlasím, že slova Jakuba Kulhánka, tak jak jsou citována (V nedávnem rozhovoru ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek uvedl, že Česká republika musí „respektovat realitu, která tam nastane“ -pozn.red.), naprosto dokonale vystihují realitu, z níž budeme muset vycházet při formátování budoucích vztahů nejen s Afghánistánem, ale i s dalšími islámskými zeměmi. Týká se to nejen ČR, ale všech evropských zemí EU a NATO. Budeme prostě muset respektovat realitu, ať už bude jakákoliv. Důvodů je hned několik:
1. Pro naprostou většinu Afghánců, bez ohledu na jejich národnost, nebo příslušnost ke konkrétní větvi islámu, jsme poražení nepřátelé a nenávidění okupanti. V tomto duchu se pro několik příštích desetiletí ponesou vztahy obyvatel celého regionu nejen k USA, které válečný konflikt zahájily, ale i k Evropanům, kteří se pod falešnou záminkou „solidarity podle článku 5 Severoatlantické smlouvy“ nechali do tohoto amerického dobrodružství hloupě a nesmyslně zatáhnout.
2. Jako primárně „křesťanská“ koalice jsme prohráli válku s islámskou zemí. Před několika dny řekl jeden z vojenských vůdců Tálibánu na videu, které již bylo (proč asi?) z YouTube odstraněno, naprosto jednoznačně: „Dnes přišlo islámské právo do Afghánistánu a my věříme, že brzy ovládne celý svět. Nespěcháme, máme dost času.“ Ví, o čem mluví. Vítězství muslimů nad křesťanským světem v Afghánistánu, ať už ho v NATO a EU prezentujeme jakkoliv, výrazně pozvedlo sebevědomí těm silám, jejichž cílem je celosvětové vítězství islámu za jakoukoliv cenu. Podle toho se k nám také budou islámské země chovat.
3. Tálibán, ačkoliv si velmi pospíšil s vyhlášením (dosud nikým neuznaného) Islámského emirátu Afghánistán, zatím nemá své tak úplně jisté. Soupeřící islamistické skupiny, politicky, finančně a materiálně podporované ať už ze strany USA, Iránu, nebo Turecka působí na nedobytých i formálně dobytých částech jeho území.
Afghánistán - Sputnik Česká republika, 1920, 23.08.2021
Situace v Afghánistánu. Tálibán vstoupil do hlavního města
Generální tajemník OSKB varoval před možnou občanskou válkou v Afghánistánu
V Pandžšírském údolí se „zabarikádoval“ s několika tisíci bojovníků, vybavených zčásti západní a zčásti bývalou sovětskou technikou, bývalý viceprezident Amrullah Saleh, původem Tádžik. Ten se dokonce prohlásil „úřadujícím afghánským prezidentem“ a se synem národního hrdiny boje proti sovětským vojskům, Ahmada Šáha Masúda, údajně formuje guerillové jednotky pro boj s vítěznými tálibánci a žádá Západ o podporu, zbraně a peníze.
ISIS* má stále poměrně silnou pozici v dobytých okresech Kúnar a Lógar. Přívržence získává i organizace Chorásán, de facto odnož Al-Káidy*, jejímž cílem je obnovit islámský chalífát v rozsahu stejnojmenného historického území s rozlohou přibližně 268 000 km², zahrnující podstatné části území dnešního Íránu, Afghánistánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu. Ne zcela zanedbatelný je také vliv organizace Al-Nursá*, rovněž blízké Al-Kaidě.
4. Ani samotný Tálibán není homogenní skupinou. Jednotlivé frakce, podporované Iránem, Pákistánem a Tureckem (prostřednictvím posledních dvou zemí se na podpoře „vhodných“ skupin podílí i USA, jakkoliv to může vypadat paradoxně), už teď soupeří o peníze a vliv. S převzetím moci a vytváření státních struktur se budou rozpory nejspíše zvětšovat, protože je určitě lehčí být v opozici vůči nenáviděné vládě, než vést zemi, a je dost pravděpodobné, že s postupem času se o podíl na moci budou hlásit i současní „odbojníci z Pandžšíru“, kteří rychle zjistí, že kdo chvíli stál, stojí opodál.
5. V hnutí mají z pochopitelných důvodů svůj vliv i RF a samozřejmě Čína. Hlavním zájmem obou posledních aktérů je celkem logicky co nejrychlejší uklidnění situace a dosažení pokud možno mírového vývoje na většině afghánského území. Ale zprávy o připravenosti USA použít „v případě nutnosti“ bombardéry B-52 k podpoře vzdorujících vojenských skupin a deklarovaná možnost přesunu bojové skupiny jedné z amerických letadlových lodí do Arabského moře příliš nadějí na rychlé ukončení krize a mírový vývoj nedávají.
Президент Турции Реджеп Тайип Эрдоган во время выступления перед членами своей партии - Sputnik Česká republika, 1920, 15.08.2021
Situace v Afghánistánu. Tálibán vstoupil do hlavního města
Erdogan varoval před hrozbou nové migrační vlny z Afghánistánu
Samozřejmě existují i další faktory, především ekonomické povahy. Včetně tzv. „zmrazení aktiv“ ze strany USA, představující zadržení 22 tun afghánského zlata. To všechno bude muset brát české ministerstvo zahraničí do úvahy, pokud bude ČR chtít dosáhnout aspoň nějaké smysluplné úrovně vzájemných vztahů, umožňující vzájemně výhodnou obchodní výměnu a spolupráci. Vůbec si ale nejsem jist, že nám to bude dovoleno. Stejně jako celá EU a NATO budeme nejspíš jen trpně přihlížet dění v této části světa, a pokud se USA rozhodnou z jakéhokoliv důvodu opět vojensky vstoupit do děje, zase poslušně vyšleme naše vojáky umírat za cizí zájmy.
Průvodní jevy, jako tlak EU na „spravedlivé rozdělení migrantů“ v důsledku růstu jejich počtů, prudký pokles bezpečnosti způsobený nezvladatelným růstem kriminality a projevy terorismu nebo problémy s integrací a inkluzí tzv. afghánských tlumočníků budou pro většinu českých politiků jen „drobnostmi“, které není třeba řešit. Prostě nám bude muset stačit se s nimi naučit žít.

Bleskový postup Tálibánu a jeho příčiny

Při hledání odpovědi na tuto otázku je třeba vycházet ze dvou základních faktorů. První je dán tím, že neexistuje a nikdy neexistovalo něco jako afghánský národ. Obyvatelstvo Afghánistánu je tvořeno kmeny, které vládnou na svých územích. A ačkoliv Tálibán původně tvořili výhradně Paštunové, představující cca 40 až 42 % obyvatelstva, podíváte-li se na jeho současnou demografickou strukturu, zjistíte, že se za posledních 7-8 let radikálně změnila. Dnes je i v jeho dobře organizovaných řídicích strukturách významný podíl zástupců jiných kmenů, majících zájem podílet se na nově vznikající moci. To mu zajišťuje poměrně širokou podporu místních vládců napříč celou zemí.
Dalším faktorem, možná ještě významnějším, je sdílená ideologie islámu a právo šaría. Oficiální afghánská armáda vůbec neměla šanci proti tomuto faktoru bojovat vojensky, a už vůbec ne ideologicky. Na rozdíl od bojovníků Tálibánu vládním vojákům naprosto chyběl jakýkoliv relevantní ideologický základ nebo vize. Představa, že budou bojovat za jakási fiktivní lidská práva, vychází čistě z našeho, západního pojetí světa. I ty skupiny, které dnes bojují proti Tálibánu, vyznávají islám a sdílejí právo šaría.
Islámský stát - Sputnik Česká republika, 1920, 09.08.2020
Svět
„Nejhorší možný scénář pro Evropu...“ Zkušený český diplomat varuje před novým chalífou Islámského státu
Při znalosti těchto faktorů nemělo být bleskové vítězství Tálibánu žádným překvapením. Afghánské armádě chyběla motivace s Tálibánem vůbec bojovat, vzdávala se bez boje a ochotně odevzdávala západní techniku jeho bojovníkům. Je až s podivem, že se západní zpravodajské služby včetně CIA tvářily tak překvapeně. Nemůžu uvěřit, že by nedokázaly předvídat vývoj situace. Spíše to ukazuje na fakt, že předání moci Tálibánu bylo předem dohodnuté divadlo s cílem neprodlužovat agónii zkorumpované vlády „západního typu“, omezit excesy a zároveň si zachovat aspoň zdání kontroly nad situací.

Rysy vojenské služby v Afghánistánu

Nevím přesně, jak to myslíte. Pokud se ptáte na vojenskou službu v afghánské armádě, neznám podmínky, za kterých probíhala. Jejím specifickým rysem ale v každém případě musela nutně být rozpolcenost a stále větší frustrace. A také nízká efektivita západní výzbroje, způsobená jejími logistickými a technologickými vlastnostmi, v mnoha případech naprosto nevhodnými do afghánského prostředí.
Pokud se ale ptáte na specifické rysy vojenského působení českých vojáků, pak ano, dokážu odpovědět. Jeho leitmotivem byla snaha dostat se do elitní skupiny lidí, kterým bude umožněno vyjet do mise. Musíte si uvědomit, že zatímco průměrný plat například poručíka AČR činí se vším všudy kolem 50.000 korun měsíčně, činil jeho denní rizikový příplatek v Afghánistánu v závislosti na zařazení i 5000 a více korun. Když v tom uměl chodit, mohl si měsíčně k svému platu, který mu stále běžel, přijít i na více než 200.000 korun. Jedna mise, trvající nepřetržitě 6 měsíců, tak pro něj znamenala vítaný příspěvek do rodinného rozpočtu. Vojáci, kteří se bezprostředně podíleli na vedení bojových operací, například odstřelovači, mohli navíc dostávat zvláštní prémii za každého zlikvidovaného bojovníka Tálibánu, vyplácenou přímo „na místě“.
Není tedy divu, že o zařazení do elitní skupiny vojáků, rotujících v misích, se vedly velmi tvrdé boje nejen na úrovni fyzické a jazykové připravenosti. K tomu přistupovaly i další faktory – přednostní vybavování výstrojí a výzbrojí, vysoká úroveň výcviku, pěstování vědomí výjimečnosti a sounáležitosti se spolubojovníky a nadřazenosti „obyčejným“ vojákům, sloužícím na území ČR.
Český voják v Afghánistánu - Sputnik Česká republika, 1920, 19.08.2021
Česko
Zmrzačení čeští vojáci, rozházené miliardy a drtivá porážka. Štefec shrnul výsledky afghánské mise
To vše spolu s fyzickým drilem, občas velmi drsnými bojovými zkušenostmi, psychickou deprivací z půlročního života v neustálém stresu a strachu sice vytvářelo ideální elitní vojáky pro mise NATO, podle sociálních a psychologických analýz však jen omezeně použitelné k obraně vlastní země v případě skutečného ohrožení. A také jen obtížně se přizpůsobující životu v civilu po opuštění armády, ať už vynuceném okolnostmi, nebo neprodloužením smlouvy po odsloužení smluvní doby. I to je jedním z „dědictví“ Afghánistánu, s nímž se budeme jako ČR muset vyrovnat. Bohužel, český stát zatím k těmto lidem, novodobým veteránům, přistupuje dost macešsky. Byl bych rád, kdyby se to změnilo.

Úspěchy českých vojáků v akcích během afghánské mise

Je pravda, že čeští vojáci a vojenští policisté byli velmi pozitivně hodnoceni ve všech misích, jichž se AČR zúčastnila. Nedivím se tomu, podobná hodnocení Čechů jako skvělých vojáků, pilotů, navigátorů, tankistů i techniků byla obvyklá jak během první, tak druhé světové války.
Je však podstatný rozdíl mezi bojem za svou vlast a za svobodu, a účastí na okupaci cizí země pod falešnou záminkou „solidarity se spojenci“, jen s vidinou peněz a výhod. Jedná se o zásadní degradaci vojenského řemesla, jehož hlavním účelem je obrana vlastní země a lidí v ní žijících, na pouhou příslušnost k okupační armádě, přinášející obyvatelstvu cizích zemí strach a smrt.
21. srpna 2021 uplynulo 53 let od neblahého vstupu spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy na území tehdejší ČSSR, která stála životy 245 Čechů a Slováků. 30. září budeme vzpomínat stejně neblahé 83. výročí podpisu Mnichovské dohody, která se stala symbolem zrady tehdejších spojenců ČSR, vyústila v okupaci naší země armádami Německa, Polska a Maďarska a stála životy téměř 300.000 českých občanů.
Sovětské tanky v ulicích Prahy, 1968 - Sputnik Česká republika, 1920, 21.08.2021
Názory
21. srpen 1968. Co dnes říkají bývalí sovětští vojáci o vstupu vojsk do Československa?
Tyto dvě historické zkušenosti by pro nás, Čechy, měly být zásadním varováním. Bohužel se tak nestalo. Proto je z mého pohledu vše pozitivní, co jsme snad po vojenské nebo humanitární stránce v rámci účasti v naprosté většině misí od roku 1990 učinili, negováno jejich negativním politickým kontextem a dopady na obyvatele zemí, které jimi byly dotčeny.
Říká se, že konec korunuje dílo. A také „Konec dobrý, všechno dobré“. Bohužel musím konstatovat, že z žádné mise, kterých jsme se zúčastnili nejprve jako čekatelé, a později jako členové NATO, v konečném důsledku nikdy nic dobrého nevzešlo. Ani pro nás, ani pro ty, jimž jsme takzvaně „pomáhali“.

Lidské ztráty

Těch mrtvých kluků, kterých mi je jako bývalému vojákovi skutečně upřímně líto, bylo ve skutečnosti 15. Bohužel, jediné, co bych mohl v této souvislosti našim spoluobčanům sdělit je fakt, že zemřeli pouze a jedině ve jménu hlouposti a zbabělosti českých politiků.
Zemřeli kvůli neschopnosti vlád českého státu, poslanců a senátorů říci ve světle historických zkušeností našeho národa jasné „NE“ účasti naší armády na nesmyslných okupačních misích, jichž jsme byli (a stále jsme) nuceni se pod různými falešnými záminkami, generovanými našimi staronovými „spojenci“, zúčastňovat jako stafáž a spoluviníci jejich vojenských dobrodružství. Smrt našich vojáků nepřinesla nikomu ani více svobody nebo demokracie, ani lepší život nebo naději na lepší budoucnost. Víc k tomu bohužel nemám co dodat.
Ministr obrany Lubomír Metnar - Sputnik Česká republika, 1920, 31.07.2021
Česko
„Nevybíráme podle ceny, ale podle požadavků armády.“ Ministr Metnar promluvil o modernizaci vojska

Postoj k obvinění generála Petra Pavla ze spoluzodpovědnosti na obětech a politice NATO

Petra Pavla nemám rád z mnoha důvodů. Osobně se domnívám, že jeho zvolení prezidentem ČR, na němž nyní některé kruhy včetně zahraničních velmi intenzivně pracují, nešetříce penězi, by byla pro ČR katastrofa srovnatelná s obdobím normalizace 70. let.
Přesto nemohu jako člověk, který zná struktury a fungování NATO, souhlasit s tvrzením, že je spoluodpovědný za smrt českých vojáků nebo dokonce za politiku NATO v období, kdy zastával pozici předsedy vojenského výboru Severoatlantické aliance. Bez ohledu na honosný název se totiž jedná o relativně bezvýznamnou funkci reprezentativního charakteru. O tom svědčí mimo jiné fakt, že do ní s výjimkou prvního předsedy, kterým byl armádní generál Omar N. Bradley, nikdy nebyl jmenován Američan.
Na Petru Pavlovi byl v této roli výjimečný jediný fakt – stal se prvním předsedou vojenského výboru NATO z bývalých zemí Varšavské smlouvy. V této pozici ale neměl sebemenší možnost jakkoliv ovlivnit nebo dokonce určovat politiku NATO (tu určují výhradně USA a Velká Británie) a neměl ani žádné rozhodovací pravomoci ve věci účasti nebo neúčasti v misích nebo dokonce v jejich zahajování.
Proto nelze bývalého generála z titulu jeho působení v této funkci vinit ani ze zodpovědnosti za politiku NATO, ani ze smrti českých vojáků. Přesto na něho vina padá. Jako náčelník generálního štábu AČR měl možnost uvést na pravou míru falešný výklad českými politiky neustále omílané odpovědnosti vůči spojencům. Jako NGŠ měl a mohl žádat, aby vláda ČR stáhla české vojáky z mise, která už v době jeho odchodu do vedení NATO byla naprosto prokazatelně nesmyslná a neměla východisko, a využila jejich zkušeností k výcviku nových vojáků, zaměřeném na obranu ČR. A také aby peníze, vynakládané na tyto mise, využila AČR k modernizaci a zlepšení personální situace. Tím, že nic z toho neučinil, spočívá na něm podle mého názoru nejen spoluzodpovědnost za smrt českých vojáků, ale i spoluvina za dnešní zoufalý stav české armády.
*Teroristická organizace zakázaná v Rusku a jiných státech.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала