Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Svět
Aktuální novinky a události ze zahraničí

Vědci varovali před katastrofální erupcí supervulkánu

© AFP 2021 / Kazuhiro NogiVulkán Šinmoedake v Japonsku
Vulkán Šinmoedake v Japonsku - Sputnik Česká republika, 1920, 03.09.2021
Sledujte nás na
Geologové zkoumající spící supervulkán Toba na ostrově Sumatra v Indonésii zjistili příznaky toho, že v jeho hlubinách pokračuje akumulace magmatu. Svědčí o tom pomalé zvednutí kupole ztuhlé lávy v kaldeře vulkánu. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v časopise Communications Earth & Environment.
Erupce kteréhokoli ze supervulkánů, jichž je na Zemi v současné době asi dvacet, může nejen vyprovokovat globální změnu klimatu, ale také se stát katastrofou pro všechno živé. Proto se vědci snaží co možná nejlépe pochopit mechanismy, které přivádějí ke vzniku obrovských objemů rozžhaveného magmatu pod supervulkány.
Výsledky experimentů a digitálního modelování ukazují, že k erupcím supervulkánů dochází kvůli vystoupení tekutého magmatu přes zemskou kůru – při výstupu z hloubky přes deset kilometrů dochází k jejímu prudkému roztažení, které přivádí k explozi a katastrofální erupci.
Vědci pozorují pomocí geofyzikálních přístrojů stav zemských hlubin pod supervulkány, aby nepromeškali okamžik, kdy začne vystupování tekutého magmatu, ke kterému podle geologických údajů dochází jednou za několik desítek tisíciletí.
Vědci z USA, Německa, Austrálie a Indonésie zkoumali složení zatvrdlého magmatu supervulkánu Toba a určovali stáří vrstev sopečných hornin z izotopového složení argonu a helia v minerálech - živci a zirkonu. Autoři zjistili, že k velkým erupcím docházelo v intervalech asi 17 tisíc let, ale i mezi nimi si sopka zachovala určitou aktivitu. Tyto údaje tak zpochybnily obecně přijímanou teorii, že supervulkány mezi epizodami velkých erupcí nepředstavují nebezpečí.

„Pochopení toho, co se děje během těchto prodloužených období klidu, nám pomůže předvídat budoucí erupce mladých, aktivních supervulkánů,“ uvádí v tiskové zprávě australské Curtinovy ​​univerzity jeden z autorů studie, docent Martin Danišík.

Pomocí geochronologických dat a tepelného modelování autoři dokázali, že po dobu 5-13 tisíc let po každé velké erupci sopky Toba magma nadále pomalu proudilo do kaldery sopky a postupně zvedalo zatuhlé vrstvy lávy jako obří želví krunýř.

„Získaná data nás nutí přehodnotit stávající znalosti a metody studia supervulkánů, které obvykle zahrnují hledání tekutého magmatu pod nimi, abychom mohli posoudit budoucí nebezpečí. Nyní musíme vzít v potaz to, že k erupcím může dojít i v případě, kdy pod sopkou není ohnisko tekutého magmatu,“ říká Danišík a dodává: „Naše výsledky ukazují, že nebezpečí super-erupcí nezmizí a nebezpečínových hrozeb přetrvává i o mnoho tisíc let později.“

Autoři dále poznamenávají, že zásadní význam pro pochopení rizik nových erupcí nemá přítomnost magmatu pod samotným supervulkánem, ale jeho stav, rychlost akumulace a dynamika šíření v zemské kůře.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала