Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Až 1/4 Čechů si myslí, že bývalo lépe. Právník: Nedáte-li si dnes pozor, skončíte pod mostem

Advokát JUDr. Čestmír Kubát
Advokát JUDr. Čestmír Kubát - Sputnik Česká republika, 1920, 13.09.2021
Sledujte nás na
Proč roste ve společnosti nostalgie po minulosti? Někteří si myslí, že jsme vystaveni průmyslové revoluci 4.0. Doba robotizace nepotřebuje, aby každý pracoval. A tak jsou ve stresu i ti, co práci mají. Bojí se o ni. Nechávají se šikanovat poměry. Níže rozhovor s právníkem Čestmírem Kubátem. Tvrdí, že stačí málo a člověk skončí pod mostem eins zwei.
Sputnik: Roste určitý sentiment po minulých socialistických časech. Agentury zjišťují, zda jsme se měli – dle respondentů – mít dříve lépe. Zhruba každý 4. Čech si myslí, že ano… Vy jste napsal dvě kapitoly do kolektivní monografie Jak to bylo doopravdy 1989-2010. Kniha porovnává polistopadový vývoj s tím „předsametovým“. Proč myslíte, že se dnes ozývá sentiment, dokonce v generaci 45+, která si pamatuje jen závěrečnou fázi trvání ČSSR?
Čestmír Kubát, právník: Myslím, že život je stále obtížnější. Nejen, že jsou neustále kladeny nároky na obnovu znalostí v zaměstnání, kde vlastně za pochodu musíte svou vysokou školu vlastně vystudovat minimálně dvakrát. Vidíte, že nové technologie vypadají jako život ulehčující, velmi často ho stěžují a vedou k neodpovědnosti třeba v legislativě. Pomáhají člověka více ujařmit. V zaměstnání jsou lidé přetíženi, roste konkurence a vzájemné konflikty. Majetková a sociální diferenciace se výrazně projevuje už i v základních školách. Tohle všechno je stres. Kdo by si liboval v permanentním napětí? Dříve člověk věděl, že přežije. Dnes je na všechno sám…
Doba je rychlá, věci kupodivu nejsou zas až tak kvalitní, přitom dokumentace je kolikrát objemnější než produkt sám. EU má propracované normy dokonce na krabice od zboží. Škoda, že se občas nevěnuje stejná péče obsahu balení…
Příklad z mé branže: Dříve se přijímaly zákony, které vydržely desítky let bez podstatných změn, protože byly promyšlené a kvalitní. Legislativní proces před přijetím zásadního zákoníku trval třeba 10 let, během kterých proběhlo několikeré kolečko posuzování a připomínkování zainteresovaných institucí, ale i občanů. Dnes se přijme zákon a ještě, než nabude účinnosti, už se mění. Nejde jen o politický stav roztříštěnosti společnosti (daný mimo jiné vazalským postavením naší země); ČR je v centru pozornosti mnoha zahraničních vlivů… Globální zájmy jsou tu zastoupeny silně, jsou místy protikladné. Pro mnohé profesionály špatně identifikovatelné… A ano, dříve se šlo spolehnout, že stůl je stůl a nějakou dobu vydrží. Dnes se počítá s nutností spotřební obnovy. Kvalita výrobků proto může být menší. Něco bylo dříve zkrátka kvalitnější.
Lidé si stěžují, že jednání s úřady má stále více odlidštěný charakter. Pořád se podepisují stohy papírů. Nevím, jak důchodci vůbec vidí na malá písmena někde v koutku smluv. Je možné, aby psychické nepohodlí pramenilo i z těchto záležitostí? Média doslova varují před různými podezřelými obchodními zástupci, tzv. „šmejdy“…
Průměrný člověk se dnes nemá šanci jen tak vyznat. Bez počítačových právních programů už byste vlastně ani reálně nemohl zjistit aktuální úplné znění zákonů. Dříve to šlo. Vždyť jen občanský zákoník se od převratu v r. 1989 novelizoval asi padesátkrát a když už odpovídal novým podmínkám, ovšem s alespoň trochu lidským rozměrem, přišla skupina lidí s nápadem přijmout zcela nový kodex, který zavrhl ten starý, k němuž již existovala ustálená judikatura vypracovávaná desítky let. Masová propagační vlna v hlavních „(dez)informačních“ kanálech tomu uvolnila cestu. Kdyby to bylo dávkováno po kapkách, nemohlo by to projít, protože každý poslanec by ty jednotlivé změny mohl promyslet, poradit se o nich a věděl by, kam míří. Když se mu najednou předložilo na stůl nové znění v rozsahu 3081 paragrafů se zcela novou systematikou, založených na nových principech, hodnotách, a dokonce i ve zcela nové terminologii, parlament byl zcela vyřazen ze hry. Byl dobrý akorát k tomu, aby to odhlasoval. Nové občanské právo bylo postaveno na nových principech a hodnotách již plně odpovídajících novým poměrům ve prospěch bohatých a proti chudým. Takže na nízké úrovni máme ty „šmejdy“ a na vysoké úrovni jsou lidé odtrženi od reality běžného občana. Občan svůj stát necítí, necítí zastání. Odsud si myslím, že se bere část onoho sentimentu, na nějž se mne ptáte.
Vlajka Ruska a vlajka České republiky - Sputnik Česká republika, 1920, 11.09.2021
Názory
Analytici Petrov a Schneider o Českých elfech aneb Proč se Češi straší Ruskem? Jinak nelze?
Uvádíte právní příklad. Když jsem se bavil s bývalým manažerem ČKD Hušnerem, říkal, že dříve mezi lidmi platilo čestné slovo, dokonce i mezi profesionály. Dnes to vypadá už jako sci-fi. Jiný příklad: v Prodané nevěstě (opera) jsou slova – „na tu smlouvu my nic nedáme, my tu smlouvu roztrháme…“ A to se psalo 19. století. Tak jak to vlastně s tím právem bylo, jak to je?
Zcela panuje zásada „pacta sunt servanda“. Bez advokátauž se neobejdete a za něj se musí platit. Kdo na to má? Vše ovládají mohutné společnosti. Ať přijdete do banky nebo k mobilnímu operátorovi, uzavíráte smlouvu o odběru plynu nebo elektřiny atd., vždy uzavíráte smlouvu, která ve skutečnosti není smlouvou, ale diktátem. Existuje pro ně oblíbený dokument, všeobecné smluvní podmínky o mnoha stranách, kde podstatné momenty jsou třeba malým písmem někde v rohu, které jsou společné pro všechny ale bez jeho podepsání se ke službě nedostanete. Bývá v nich ustanovení, že se mohou měnit uveřejněním na webu společnosti a že se změnou budete souhlasit, pokud proti nim nebudete mít v určité lhůtě námitky. Pak teprve podepisujete třeba dvoustránkový dokument. Kdo to všechno může sledovat? Říká se tomu právní stát, kterému je občan vydán na pospas. Dříve, když u nás nebyl tzv. právní stát, byly v podstatě tyto všeobecné podmínky vydány jednotnou vyhláškou a všem bylo jasné na čem jsou. Lidé měli více času na sebe a své přátele a žilo se i družněji. Byl jeden filozof, který řekl, že svoboda člověka se měří množstvím jeho volného času.
Jak říká klasik, ita est… Dnešní doba nás v podstatě nutí ukousnout to, co se těžko dá spolknout. Souhlasil byste s takovou metaforou? Pořád nám dávají za příklad Skandinávii, ale z dob svých studií v regionu vím, že je tam hodně lidí na antidepresivech… Populární kultura v jednom filmu dokonce jásá nad tím, že žijeme v éře Prozacu (antidepresivum)…
Přetíženost lidí vede k tomu, že nezvládají své životní role. Narůstají psychiatrické problémy. Na amerických filmech mě dříve zaráželo, že tam bylo normální mít svého psychoterapeuta. Dnes už se tomu nedivím. Při předposledních volbách se na mě obrátil bezdomovec a stěžoval si, že není zanesen do volebního seznamu podle místa svého původního bydliště. Nedovolili mu tam odvolit. Mluvil spisovně, stížnost měl sepsanou krásným rukopisem, vybraným slovníkem s perfektní gramatikou. Byl zjevně nadprůměrně inteligentní, inženýr, absolvent nějaké technické školy. Příklad ukazuje, že dnes takhle může skončit doslova každý. Stačí jedna chyba, kterou nepřekonáte a už jste oslabený, nabalí se na ni další, přestanete být pánem procesu a už se vezete. Osobnost člověka má stránku rozumovou, citovou a volní. O inteligenci tu však nejde, jde zejména o to, že ti lidé jsou psychiatricky nemocní tím, že už je to vše nad jejich síly a oni ten svůj boj se životem již nejsou schopni vést. Jako advokát jsem se setkal s člověkem, který se začal třást, když uviděl úřední papír. Byl ve stresu, přestal být schopen racionální úvahy a jednání. Nemohl se bránit a odevzdal se osudu.
Díky za rozhovor.
Depersonalizace. Ilustrační foto - Sputnik Česká republika, 1920, 13.07.2019
Česko
Záhadný fenomén: Nejen lidi v ČR sužují pocity vlastní neexistence. Jsou odborníci bezradní?
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала