Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Názory: komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Voráček: Masaryk byl demokrat. Vědomě vytvářel tvrdé politické oponenty

První prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk - Sputnik Česká republika, 1920, 14.09.2021
Sledujte nás na
Dnes má výročí úmrtí náš první československý prezident Tomáš G. Masaryk. Žil v nelehké době. Po válce se vraceli do vlasti radikálně naladěni naši legionáři v Rusku, přes milion lidí zažívalo existenční potíže, ve státě žilo mnoho Němců, politicky kompaktních. Řešily se šlechtické tituly, nevyřešila se smlouva s Vatikánem. V Evropě to zase vřelo.
Poznámka: Níže přinášíme rozhovor s historikem Emilem Voráčkem, který pro nás částečně cituje ze svého rukopisu. Činíme tak u příležitosti výročí úmrtí T.G.M.
Sputnik: Jaké byly poválečné roky a vůbec realita raného ČSR? Splnil se sen, tím, že jsme se odtrhli od Rakouska-Uherska?
Emil Voráček, historik: Zřejmě nejkřiklavější, nejviditelnější ve všech zemích po „Velké válce“, tedy i v ČSR, byla bída, hlad, nedostatek hygieny. Při pohledu do budoucnosti lidé cítili skepsi a často odhodlanost k radikálním krokům. Část mužské populace ve válce přišla o život – mnoho set tisíc jich skončilo v invaliditě, byla vysoká kojenecká úmrtnost a vysoká incidence infekcí…
Pak tu byla tzv. sociální otázka, ta byla v Masarykově době obecně velkým problémem: řada lidí trpěla sociální nouzí, není divu, že část obyvatelstva byla levicové orientace. Docházelo ke stávkám v řadě měst ČSR, třeba na Kladensku; svolávaly se tzv. hladové bouře (např. v Mladé Boleslavi), tábory lidu, zkrátka demonstrace, které byly skutečnou zatěžkávací zkouškou pro nově vzniklý stát.
Protesty lidu však propukaly i na venkově. Nepokojů se účastnily rovněž demobilizovaní vojáci. Demonstrovalo se nejen kvůli hladu, ale i kvůli vysokým cenám, pak také proti lichvě… Když se blíže zaměříme na situaci tehdejšího poválečného Československa, zjistíme, že přímé ztráty na životech (v důsledku „Velké války“) jsou na našem území odhadovány na 400 000. Z toho vyplývá že se nenarodilo mnoho dětí, ale je pravda, že po válce došlo k určitém populačnímu boomu. Tak taková byla realita, do níž vstupovalo mladé Československo, o jehož vznik se zasloužil prezident Masaryk.
V knížce Tomáš G. Masaryk od Milana Machovce (1968) přímo čteme, že Masaryk věděl, že vznik ČSR nemohl šmahem vyřešit všechny problémy. Jak to bylo s republikou dál? V antikvariátech jsem viděl velké a výpravné knihy, které bilancují první roky republiky…
Nestabilní situace přetrvávala ještě několik let po skončení „Velké války“ (I. světová válka, pozn. aut.), na niž navázaly nejen četné další ozbrojené konflikty, ale také mnohé vnitropolitické krize. Průmyslová produkce v posledních měsících monarchie klesla zhruba na polovinu produkce r. 1913, byl zoufalý nedostatek surovin, paliva. Zemědělská produkce byla v ještě horší situaci. Došlo na kritický nedostatek potravin, ten doléhal těžce zejména na obyvatelstvo ve městech. Po vzniku ČSR vázlo zásobování spotřebním zbožím a palivem. Požadavky sociální na sebe nabalily požadavky politické. Ano, vznik československého státu věci uklidnil jen částečně. Ona euforie českého obyvatelstva trvala chvíli, protože nadšení ze samostatnosti jednak nemohlo naplnit prázdné žaludky, za druhé se rychle diferencovaly názory na další politické směřování státu a jeho vnitřní uspořádání.
Velkým problémem byla politická radikalizace. Němci ve státě vystupovali proti „českému imperialismu“, bývalí legionáři v Rusku (někteří) načichli bolševismem. Své místo měly i dobové projevy antisemitismu. V roce 1919 docházelo k plenění obchodů. Na části území byla vyhlášena zvláštní bezpečnostní opatření. Mladý československý stát byl nucen se v prvních letech své existence vypořádávat s celou řadou nepříjemných problémů, které ve svém souhrnu vykazovaly silný potenciál nebezpečí krize. Jejich řešení bylo těžkou výzvou a zkouškou pro odolnost demokratického státu a jeho společnosti. Právě na příkladu reflexe těžkých zásobovacích problémů, chaosu, hospodářského propadu, včetně ne zcela příjemného mezinárodního prostředí, s nimiž se musela vyrovnávat především vláda, nicméně také celá společnost, se ukázalo, jak důležitý vklad do budování stability mladé demokracie přinesla tehdejší generace a náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Francouzský generál Eugène Mittelhausser (třetí zleva v popředí) sleduje defilé čs. armády, které se uskutečnilo 28. října 1928 při příležitosti 10. jubilea vzniku Československé republiky - Sputnik Česká republika, 1920, 10.02.2021
Názory
Jan Berwid-Buquoy: První republika byla francouzským protektorátem. O nějaké suverenitě nemůže být ani řeč
Jaký byl tedy vklad T. G. M. ke konsolidaci poměrů?
Masaryk psal pod pseudonymem články do novin, přímo ovlivňoval politickou pětku, resp. představitele hlavních politických stran dobové koaliční vlády (sociální demokraté, agrárníci, republikáni, národní demokraté, socialisté); to byl ten kdysi známý boj o Lidový dům. Masaryk uměl na politiky apelovat. Jeho slovo bylo často respektováno.
Jinak ta Machovcova kniha o Masarykovi je první publikace ze socialistického období, která se snažila zhodnotit jeho životní dílo objektivně, což šlo v rámci pražského jara. Do té doby byl Masaryk komunisty zatracován, hlavně v 50. letech. Ještě Gottwald mu chtěl dát věnec na hrob. Za něj to udělal Antonín Zápotocký. V 50. letech se brzy rozjela bezpečností akce, která uvalila embargo na jakoukoli památku na Masaryka. Masaryk se zkrátka odsoudil se vším všudy.
Čím vadil Masaryk komunistům?
Masaryk byl symbolem buržoazního státu. Vlastně měl dvojí historickou podobu. Masaryk „první“ bojoval za lidi do r. 1918. Masaryk „druhý“ byl představitelem buržoazního státu. Asi to od komunistů schytal za legionáře, kteří se nechovali v Rusku jenom dobře. První prezident byl antikomunistou a nikdy nešel s dělníky, byť mezi ně rád chodil diskutovat. Radikální komunistické hnutí pro něj nebylo akceptovatelné, odmítal marxismus. Bral ho jen jako učení. Odmítal jej jako dějinný zlom… Masaryk považoval za nutné spíše „revoluci hlav“, nikoli revoluci síly.
Masaryk uvažoval o slovanství. Je znám jeho postoj k Rusku?
Podle T. G. M. je Rusko velmocí. Tvrdil, že musíme mít dobré vztahy s velmocemi, tedy i s Ruskem. V knize Nová Evropa kritizuje germanizaci, hovoří o nutnosti kultivovat spolupráci slovanských národů. Kde to dnes vezmete. Slovanství je dnes pojem málo přijatelný. Je to tím, že Masaryka současní „ideologové“ neznají, nebo to zatloukají. Myslí si, že si tím dělají lepší kariéru…
Co Masaryk st. a Masaryk ml.?
Oba Masarykové se lišili. Masaryk měl 4 děti. Vedl rodinu přísně. Honza (syn) byl velice otevřený, měl rovněž americkou zkušenost. Měl cit pro to, aby lidi zaujal, ale neměl některé kvality otce, hlavně ty státnické, jinak velice zajímavá je vůbec otázka pohraničí.
Například publicista Tomáš Krystlík mi řekl, že být Čechů tolik, kolik je Němců, a kdyby Němců bylo tolik, kolik je teď Čechů, prý bychom provedli Němcům to samé, co oni nám…
Nejde tu o spravedlnost, ale o právní řád. Masaryk a odboj usilovali o obnovení státu v historických hranicích. K tomu patřila pohraniční území. To je skutečnost. Problém byl se Slovenskem. Hranice se tu tvořila uměle; kumuloval se tam problém s Maďary, Košice bývaly málem maďarské město. Slováci také byli silně maďarizováni. Proto bylo mnoho Čechů vysláno na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Měli kultivovat tato území. V pohraničí v Čechách převládali Němci. Spojenci fandili ČSR, měli pocit, že to nějak zvládneme, že žijeme na stabilním území. Nebyla to tak úplně pravda.
A konec Masarykovy éry? Jaké to bylo v době, kdy T. G. M. končil prezidentování?
Na našem území bylo soustředěno 60 % průmyslu celé monarchie. Vyráběli jsme a neměli jsme problém s odbytem, resp. dokud jsme byli v monarchii. Dobře tu fungovalo zásobování, neměli jsme celní bariéry jako s Německem či Ruskem. S pádem monarchie ale došlo k tomu, že náš stát neměl průmyslový odbyt. To byl vážný problém. Ekonomika se stabilizovala až kolem roku 1926. Ano, přišla hospodářská krize. Nejhůře to postihlo oblasti, kde byla německé enkláva, kde byl textilní průmysl.
Po nástupu Hitlera k moci se situace silně mění. U nás zesílila nenávist k Němcům. Němci ale i tak měli pár ministrů v naší vládě. V oblasti se silnou německou menšinou se mohlo úřadovat v němčině. Němci měli u nás i své univerzity – brněnskou techniku, v Praze měli vlastní právnickou fakultu. Nebyli výrazně diskriminováni. Ale pak přišla 90% nezaměstnanost textiláků v pohraničí. Německý radikalismus měl zelenou. Situace se zhoršila. Masaryk už tehdy ale není prezident, je nemocný. Kupodivu Hitlera nepovažoval – iluzorně – za tak velký problém. Zde prezident udělal chybu v odhadu, bohužel už upadal na zdraví. Ale to se „pomalu“ již psala další kapitola dějin.
Masaryk byl osobností všestrannou. Byl to vědec, politik, byl osobností humanistickou. Vědomě nevytvářel žádnou svou školu, ale tvrdé politické oponenty.
Děkujeme za vzpomínku na našeho prvního československého prezidenta.
Masaryk si dopisoval s Berthou Suttnerovou, což byla ženská pacifistka, které byla udělena Nobelova cena za mír. Masaryk byl proti revolucím, ctil metodu pokroku „po kroku“…
Lidé v rouškách. Ulustrační foto - Sputnik Česká republika, 1920, 17.07.2021
Názory
Publicista Vlastimil Podracký o západní společnosti: Zájmy jednotlivce stojí nad společností
Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikacích Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала