Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Мужчина работает с планшетом на компьютере - Sputnik Česká republika, 1920
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

„Malá NATO“: USA, Velká Británie a Austrálie vedou svět k nové válce

© AFP 2021 / Andrew HarnikAustralský ministr obrany Peter Dutton, australská ministryně zahraničí Marys Payneová, americký ministr zahraničí Anthony Blinken a americký ministr obrany Lloyd Austin pózují pro fotografii
Australský ministr obrany Peter Dutton, australská ministryně zahraničí Marys Payneová, americký ministr zahraničí Anthony Blinken a americký ministr obrany Lloyd Austin pózují pro fotografii

 - Sputnik Česká republika, 1920, 19.09.2021
Sledujte nás na
Jednou z hlavních událostí minulého týdne bylo nepochybně založení trojstranné aliance USA, Velké Británie a Austrálie (AUKUS), které se nyní aktivně posuzuje ve světě.
Většina komentářů je dnes věnována „ráně do zad Francie“, zjevné urážce způsobené spojenci Paříže touto dohodou, což mělo za následek bezprecedentní odvolání francouzských velvyslanců z Washingtonu a Canberry.
Nejde ale jenom o Francii. Američané, kteří pošťouchli k této dobrodružné dohodě britského premiéra Borise Johnsona a „tohoto chlapa z dolního světa“, jak mile nazval hlavu australské vlády zapomnětlivý prezident USA Joe Biden, zaútočili také na záda svých nejbližších spojenců z různých paktů a aliancí, protože zjevně ignorovali jejich zájmy a ohrozili celý systém globální bezpečnosti.
Britská média se dnes otevřeně posmívají Francii a jejímu prezidentu Emmanuelu Macronovi a uvádějí přitom velmi pozoruhodné podrobnosti dohody uzavřené před nosem hlavních spojenců USA. Soudě podle příspěvku The Times byly předběžné podmínky dohody projednány na nejvyšší úrovni již během červnového summitu G7, který hostil v Cornwallu Boris Johnson.
Jen si představte, jak se v sousedních místnostech nacházeli lídři hlavních partnerů, včetně samotného Macrona, zatímco Biden, Johnson a speciálně pozvaný Morrison tajně chystali skandální rozhodnutí. The Times doprovodily tuto zprávu uštěpačnou poznámkou: Scott Morrison projednal obrannou dohodu s Borisem Johnsonem na summitu G7, zatímco Francouz se soustředil na párky. Mezi Francií a Velkou Británií totiž vypukly obchodní spory, jež dostaly název „války párků“.
Ještě cyničtěji vypadá chování australského premiéra, který hned po summitu zavítal do Paříže, aby osobně potvrdil Macronovi věrnost dohodě o výstavbě francouzských ponorek. Není divu, že Francouzi reagují na to, co se stalo, tolik bolestivě.
Ale na tomto summitu byli přece přítomni lídři EU. Ti informovali veřejnost, že v polovině září hodlají prezentovat novou, dlouho připravovanou strategii EU v Indicko-Tichomořském regionu. Samotní Američané ujišťují, že si nepřáli časovou shodu založení AUKUS s prezentací evropské strategie, avšak mnozí mají za to, že toto oznámení den před zprávou Josepa Borrella, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, nebylo náhodné.
Hlavní evropský diplomat tak nyní nahlas lituje toho, že jeho úřad neinformoval o této dohodě. Nikdo se moc netají tím, je že EU „nahněvaná“ tímto vztahem vůči spojencům. Analytik Evropské rady pro zahraniční věci Frederik Grar správně poznamenal, že „Evropské unii oznámili, že nemá co pohledávat v Indicko-Tichomořském regionu.“ V souvislosti s tím nazval ředitel analytického sdružení Eurointelligence Wolfgang Münchau zcela otevřeně a bez okolků AUKUS „katastrofou pro Evropu“.
NATO, v němž dominují Američané, nemá z pochopitelných důvodů právo otevřeně nesouhlasit s danou dohodou. Jenže jde nepochybně o těžkou ránu způsobenou Severoatlantické alianci, kterou v tomto případě rovněž ignorovali.
Zvlášť dnes, kdy celý svět mluví o hanebném krachu NATO v Afghánistánu, vyvstává velmi ostře otázka další úlohy tohoto paktu a účelnosti jeho existence. A po vzniku struktury, kterou již nazvali „malé NATO“, se dá konstatovat, že krize této organizace bude aktuální otázkou na jednáních různé úrovně, Macron se svého času již proslavil prohlášením o smrti mozku NATO, nyní zazněly ve Francii výzvy k vystoupení z Aliance kvůli takové zradě ze strany těch, koho považovali za spojence.
Není to jediný pakt, jehož úlohu úplně ignorovali při založení AUKUS. Hodně se mluví o takových strukturách jako Five Eyes (Pět očí) a ANZUS (ANZUS Security Treaty). První je průzkumná aliance pěti států (USA, Kanada, Velká Británie, Austrálie a Nový Zéland), jejíž podstata spočívá ve výměně vojenských a jiných informací souvisejících s bezpečností. Druhý je obranný svazek USA, Austrálie a nového Zélandu. Jak vidíme, Washington, Londýn a Canberra se také vykašlaly na zájmy Wellingtonu, který je účastníkem obou struktur.
Premiérka Nového Zélandu Jacinda Ardernová se přiznala, že navzdory všem závazkům v rámci vzpomínaných paktů ji nikdo neinformoval o chystané dohodě. A přece se to stalo doslova několik dní po oslavách 70. výročí ANZUS.
Ardernová na to reaguje klidněji než Evropané, ale předem varovala účastníky AUKUS, že nepustí do svých vod budoucí atomové ponorky, které mají být postaveny v rámci dohody. Avšak novozélandská ministryně zahraničí Nanaia Mahuta byla upřímnější a vyslovila znepokojení ohledně zahájení závodů ve zbrojení v regionu.
Nedá se říct, že v zemích, jež se zúčastnily podepsání nové dohody, ji jednoznačně schválili. Provládní australské noviny se jen hemží nadšenými titulky o epochální dohodě, aktivně pracují na blížící se předvolební kampani Morrisona, který má značný pokles v žebříčku popularity. Kritiky je ale také dost. Zvlášť tvrdě se vyslovil bývalý australský premiér Paul Keating, který nazval tuto dohodu „dramatickou ztrátou australské suverenity“ a připravením jeho země o „volbu v jakékoliv věci, kterou bude pokládat za účelnou“. Podle Keatinga bude Austrálie nyní nucena zaplést se do jakékoliv vojenské avantýry USA proti Číně.
Mnozí australští pozorovatelé připomínají svým úřadům, že Peking, nehledě na všechny třenice posledních let, zůstal hlavním obchodním partnerem Canberry, připadá na něj více než třetina australského zahraničního obchodu. Zatímco USA a Británie jsou pouze třetí a sedmý partner. Není také náhoda, že na čínských sociálních sítích získalo v posledním době popularitu video z australského seriálu Utopie, ve kterém se praví: „Ročně vynaložíme 30 miliard dolarů, abychom uhájili náš obchod s Čínou.“ Kdežto dohoda AUKUS „ubrání“ Austrálii nikoli před Čínou, ale před obchodem s Čínou, což Peking již přímo naznačil.
Také Boris Johnson dostal v parlamentu řadu nepříjemných otázek. Přičemž tu nejtvrdší položila členka jeho strany a jeho předchůdkyně na postu premiéra Theresa Mayová. Téměř rovnou se zeptala, jestli daná dohoda zaplétá Británii do hypotetické války proti Číně v případě jejího „vpádu“ do Tchaj-wanu.
Bylo vidět, jak Johnson nervózně prohlížel na své „zadní lavice“ (vnitřní opozice v jeho straně), které svorně povstaly na znamení podpory otázky Mayové. Je legrační, že premiér během odpovědi na tuto a další otázky o Tchaj-wanu stále prohlašoval, že Británie bude v případě útoku Číny „hájit mezinárodní právo“, a za tímto účelem již vyslala do daného regionu útočnou skupinu letadlových lodí. Johnson zjevně zapomněl, že Tchaj-wan je podle tohoto mezinárodního práva součástí Číny. Jenže víme, že Západ zapomíná na svoji věrnost „principu suverenity a státní celistvosti“, jakmile jde o „tchajwanský problém“.
Takže Američané ignorovali své hlavní spojence a přinutili Velkou Británii a Austrálii, aby se připojily k jejich avantýře, a zabodly nůž do zad doslova všem. Mohli bychom samozřejmě mávnout nad tím rukou a ze strany přihlížet nesvárům uvnitř Západu. Jenže hlavní rána byla v důsledku uzavření dané dohody zasazena globální bezpečnosti, a systému zdržování a protiváhy, ustálenému během několika desetiletí. To nepochybně nutí Čínu pátrat po tvrdých symetrických odpovědích na novou výzvu.
Během virtuálního podepsání dohody se všichni účastníci snažili vyhnout slovu Čína a zdůrazňovali, že jejich aliance není konkrétně zaměřena proti někomu. Johnson také v parlamentu stále opakoval, že to všechno není proti Číně. Avšak jeho ministr obrany Ben Wallace hned na to prohlásil přímo opak, čímž potvrdil všem jasnou pravdu, že AUKUS je samozřejmě zaměřen především proti Číně.
Málokdo pochybuje o tvrdé reakci ze strany Pekingu. Ten již nedávno reagoval na četné provokace ze strany amerického vojenského loďstva, jež pravidelně porušuje mořské hranice Číny pod záminkou „ochrany svobody navigace“. Čínské vojenské lodě demonstrativně vpluly do vod výhradního ekonomického prostoru USA v okolí Aljašky. Hu Si-cing, vlivný redaktor čínských novin Huanqiu shibao, dal na srozuměnou, že cvičení čínských lodí u pobřeží Aljašky je pouhý začátek doby „velkého námořního soupeření mezi Čínou a USA“.
Když si někdo myslí, že výstavba nových amerických základen v Austrálii a vznik sedmé země na světě s atomovými ponorkami zmírní napětí v Pacifiku, hluboce se mýlí. AUKUS je nůž do zad všem hráčům světové politiky. Zdá se, že si Američané, kteří znovu ničí architekturu globální bezpečnosti, zatím neuvědomili, že je to nůž do zad samotných USA. Dokonce ani Afghánistán je v tomto smyslu nic nenaučil.
Americký prezident Joe Biden, britský premiér Boris Johnson a australský premiér Scott Morrison oznámili vytvoření nového partnerství AUKUS  - Sputnik Česká republika, 1920, 19.09.2021
Česko
„Evropská unie je na pokraji kolapsu.“ Štefec důrazně varuje před fatálními následky dohody AUCUS
Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikacích Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала