Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Slušovice. Stát ve státě aneb Polekal se Západ socialistického hospodaření třetího stupně?

CC BY-SA 4.0 / Mr. František Čuba / Slusovicka Dalnice (cropped photo)Pohled na Slušovice
Pohled na Slušovice - Sputnik Česká republika, 1920, 29.09.2021
Sledujte nás na
JZD Slušovice byly známy jako gigant s obratem až 8 mld. korun, ve kterém práci našlo 7 000 zaměstnanců po celém ČSSR. Družstvo rozvíjelo biotechnologii, mikroelektroniku a strojírenství. První naše počítače se vyráběly zde, v počtu až 2 500 ročně. Agrokombinát obchodoval se zahraničím. Jak na to vzpomíná pracovník obchodní sekce Jaroslav Novák?
Čím se vymykal agrokombinát Slušovice? Říkalo se mu impérium mezi Zlínem (tehdy Gottwaldov) a Vsetínem. Tvrdí se dnes, že komunisté Slušovicím nadržovali, že z agrokombinátu udělali vitrínu socialismu, že to bylo umělé. Bývalý úspěch prý není zásluha Slušovic, ty však působily futuristicky, používali tam už dávno počítače viz MINSK 22 a MINSK 30 či československý RPP-16.
Jaroslav Novák, bývalý zaměstnance ve Slušovicích: Musím oponovat. Slušovický tým byl týmem nadšenců. Pracoval v baťovském kraji. Tento region býval chudší a vždy se tu muselo echt pracovat. Našel se fanda jako František Čuba, dlouholetý předseda JZD Slušovice; Čuba říkával: „Podniku je lhostejno, zda je okolo kapitalismus či socialismus…Podnik se musí rozvíjet sám. Existují principy podnikání, a o ty jde.“
Čuba kolem sebe sdružil spolupracovníky. Neváhal bych je nazvat zapálenými srdcaři rozvoje. Právě tito lidé mají na svém kontě úspěchů slušovický zázrak. I dnes se najde plno škarohlídů, co to budou zostouzet. Klasická Čubova věta je, že „budeme dělat výrobky z pole až na vidličku. Budeme prodávat s maximálním zhodnocením vlastních výrobků…žádný strop činnosti neexistuje“. Geniální manažer Čuba prosadil komplexní výrobu. Najednou tu byla vlastní mlékárna, vlastní masokombinát... Analytici tehdy zjistili, že peníze zůstávají v tehdejších Jednotách, Priorech… Proto vznikl projekt vlastních slušovických obchodů-řetězců jménem Quatro. Řada zaměstnanců dodnes vzpomíná na ty časy, na časy za Čuby.
Čím se Slušovice vymykaly? Výrobou počítačů? V TV dokumentu (Slušovický zázrak /1999/) o agrokombinátu zaznělo, že se jednalo o vizi, která mohla vyvést socialismus z krize… Říkali tomu tenkrát socialistické plánování III. stupně…
V první řadě to bylo řízení. JZD se vymykalo náročným přístupem ke všem zaměstnancům. Ve své podstatě šlo o psychologicky lépe zvládnutou lokální perestrojku, než byla všeobecná perestrojka sama.
František Čuba se bavil/jednal s každým, kdo měl potenciál a vůli řešit problémy. Já jsem pracoval v obchodním úseku. Proto vím, že tento agrokombinát na Tchaj-wanu nakupoval počítače, výjimečné byly i platy zaměstnanců… To není zdaleka vše: implementace výpočetní techniky do výroby se stala samozřejmostí. Už tehdy se přešlo na digitalizaci účetních osnov atd. Ty počítače, na něž se ptáte, ve Slušovicích pomáhaly v řízení v návaznosti na události v reálném čase. Systém takto běžel roky před revolucí 1989… Na vývoji a výrobě počítačů – včetně software – Slušovice spolupracovaly s předními ústavy v ČSSR. JZD mělo vlastní počítačovou sekci. Velice pokrokovým byl na tu dobu tehdejší slušovický „intranet“. Ke konci éry se používaly i západní počítače. Při ohlédnutí zpět to vypadá neuvěřitelně, ale je to fakt, realita.
Co přesně Slušovice dělaly?
Slušovice obstarávaly zemědělskou prvovýrobu, rostlinnou výrobu… Navazovala na to živočišná výroba. V agrokombinátu se snažili, aby produkty byly okamžitě zpracovány a ve vlastních řetězcích nabízeny zákazníkům. Quatro domy se plánovaly rozšířit do regionů. Slušovice si v neposlední řadě pronajímaly velkou zemědělskou plochu na Ukrajině. Dokázaly vbrzku sklízet 8-10 tun z hektaru, obvyklá výše tamních výnosů byl menší. Slušovice byly tudíž progresivně řízenou společností, která „ideologicky“ i prakticky mohla znervózňovat některé firmy na Západě.
Myslet si, že to na Západě šlapalo bez chybičky, by bylo absurdní. Ona lidská závist není vynález socialismu. Ke konci slušovického rozmachu řada pracovníků vyrazila na zkušenou do světa. Tito lidé s jejich know-how pili krev i lidem, kteří se chopili politického vesla po revoluci 89. Všechny tyto záležitosti potom přispěly ke krachu zázraku.
Obecně řečeno – Západ se „bál“ slušovických inovací? Je to vůbec možné? Ten samý kapitalistický Západ?
Přece víte, kolik firmem se v ČSFR/ČR „poroučelo“ kvůli úředníkům, některým úplatným manažerům… Později se ukázalo, že za vším opravdu nutno hledat konkurenční boj, ostré lokty a vše, co to provází.
Myšlenka změny struktury prvovýroby – ukázka fungujícího příkladu (Slušovice) – mohla by způsobit nestabilitu v tom smyslu, že každý přechod na nový systém nese rizika. Kdybychom uvnitř státu, ale také ve světě museli Slušovice napodobit, mnoho lidí by mělo pěkně na pilno. A proč by si měli chtít přidělávat starosti? Kdyby se v ČSSR dokázala sjednotit podle vzoru Slušovic jiná JZD a kdyby se stihly provést určité reformy systému vůbec, Západ by měl zaděláno na o to větší konkurenci. Nevěřme tomu, že se v ČSSR nic nevyrábělo. To až teď jsme příslovečnou montovnou s přebytkem elektřiny. Bývaly ale doby jiné…
Řekněte mi, který podnikatel přímo skáče radostí, že mu zraje konkurence? Slušovice ukázaly, že když je výroba realizována jedním podnikem od prvovýroby po obal, pokud usilujete o vlastní distribuční řetězce, konečná cena pro spotřebitele je více než příznivá. Jenomže západní svět nezohledňuje jen cenu pro spotřebitele, ale také vlastní zisky, občas bezohledně... Zde tkví jedna z příčin konce Slušovic. Všechno je to vlastně zabaleno do neprůhledného obalu jménem „živelná privatizace po česku“. Víme, že zde určitou úlohu Západ sehrával. V národě bychom nikdy neměli takový kapitál, aby privatizace mohla proběhnout.
Takže: Slušovice prodávaly za výrobní cenu plus jakousi humánní marži. Byly levnější než Jednota. Pan Čuba, Trnka pečlivě sledovali třeba nákladovou cenu výrobků, zkrátka měli velmi dobře promyšlenou cenovou strategii. Čuba se choval v personalistice jako sportovní náboráři. Stahoval ty nejlepší mozky k sobě do podniku. Nechal pracovníky soutěžit, prováděly se jakési vnitropodnikové soutěže. Oceňoval nápady. JZD mělo vnitřní banku. Je to krásná ukázka západního modelu podnikání v té ideální podobě – viz zápal pro věc a ušlechtilé přání zlepšit region.
Měl tedy Čuba nějakou „tlačenku“ v Praze?
Ničeho takového nevyužíval. Já osobně striktně odmítám tezi, že by Slušovice byly absurdní potěmkinovskou vesnicí. To by totiž nemohly mít výkon, který měly. A to je nepopiratelný fakt. Slušovice měly spoustu problémů a dohadování s komunistickou nomenklaturou, která až koncem 80. let (pozdě) pochopila, že Slušovicím je třeba pomáhat, nikoli jim bránit. Nepochopitelné je, že i Václav Havel viděl ve Slušovicích „temné žilky, prorůstající naším potravinářstvím…“ (Viz Dokument František Čuba: Slušovický zázrak. ČR/1998/) U nás v Česku se ještě říká, že „úspěch se neodpouští“…
Co od Slušovic odkoukali Číňane?
Do Slušovic jezdila řada delegací z celého světa. I z takových zemí jako Čína či Turecko. Inspirovaly se tím, čemu se dnes říká „optimalizace řízení“ (vertikální koordinace procesů). Slušovice byly skutečně státem ve státě, jakýmsi kapitalistickým experimentem, který měl reálné výsledky. Slušovice obchodovaly i se zahraničím. Co se týká počítačů a software, nebylo se za co stydět a programy se kupovaly venku (za hranicemi, pozn.).
Je Čuba druhým Baťou? Zastínily Slušovice Zlín?
Po vzoru Tomáše Bati se chtěl Čuba zasadit o rozvoj regionu. Ve vsetínských vrších je krajina taková, že tam máte určitá omezení. Pokud něco děláte, musíte být dvakrát dobrý. V rámci diverzifikace Slušovice vyvíjely i vlastní software, vlastní operační systém i programovací jazyk. Slušovičtí odborníci se jezdili učit i do Států… Myšlenka, že se někdo na Západě mohl Slušovic bát, absurdní vůbec není.
Jaký byl úpadek a konec Slušovic?
Mně osobně se to jeví tak, že jedním z cílů sametové změny bylo, aby se Slušovice zametly pod koberec co nejrychleji. Slušovice se likvidovaly ještě brutálněji než takové ČKD. Nemusíte mi to věřit, ale dokumentace neshořela ve své době jen v STB. Revoluce mohla být sametová, ale žádný čistý převrat to nebyl. Možná se jednou budeme i divit. Kdo ví. Slušovic je velká škoda. Mezi gottwaldovskými politiky byla navíc velká rivalita. Tím, že se svezli po Slušovicích, udělali si u nového režimu plus. Stačí vám to takto?
Děkujeme moc za rozhovor.
Sovětské tanky v ulicích Prahy v roce 1968 - Sputnik Česká republika, 1920, 28.09.2021
Názory
Biolog vysvětlil, jak české přírodě prospěla přítomnost sovětských tanků
Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikacích Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала