Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Мужчина работает с планшетом на компьютере - Sputnik Česká republika, 1920
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Schneider: Boj s hybridním působením je hybridní hrozba aneb Debolševizace „po bolševicku“

© Foto : Hans Štembera/Parlamentní ListyBezpečnostní analytik Jan Schneider
Bezpečnostní analytik Jan Schneider - Sputnik Česká republika, 1920, 08.11.2021
Sledujte nás na
S bezpečnostním analytikem Janem Schneiderem mluvíme o tom, proč se objevují nové orgány pro potírání hybridních hrozeb a působení, co tyto jevy obnáší, proč se veřejnost informuje o bezpečnostním školení státních zaměstnanců. Jan Schneider v neposlední řadě řekl, kde ÚSTR zaspal na vavřínech a jak dochází k debolševizaci bolševickými prostředky.
Sputnik: Pane Schneidere, audit národní bezpečnosti ve zkratce: hybridní hrozby se dle něj projeví až v součtu jednotlivostí (zdánlivě neškodných). Myslím ale, že je vždy otázka interpretace, kdo co sčítá a jak tomu rozumí… Je možné zde šlápnout vedle? Má strach velké oči? Už koncem října o daném auditu hovořili na ČRo (Plus).
Jan Schneider: Máme zde činnost médií a určité stanovisko auditu. Ptal bych se, co z toho má něco společného s realitou?
A má?
Ono totiž ve vzduchu „vždycky něco visí“ a kdo se věcmi vážněji zabývá, vnímá řadu neznámých. Jenže se pak do hry vkládá také hysterický aktivismus, kterým může načichnout právě úřednická sféra.
Jsou lidé, kteří si na něco hrají, píše o tom například Naomi Kleinová; jde o knihu Šoková doktrína. V knize se popisuje, jak se dá manipulovat pomocí strachu. Lidé se udržují v napětí tak, aby neměli čas kontrolovat klasické demokratické procesy. Lidem je omezena kapacita, takže se nemohou ujmout své role v demokratickém systému. Občan je „demokraticky“ obejit. Vede to ke změnám, které považuji za nevratné. V toku událostí lidé ani nemají šanci domyslet důsledky. Co se mě týká: je to součást hybridní strategie. Nikoli té, před níž jsme varováni. Jde o strategii, již naši političtí představitelé sami uplatňují.
Co je známo: bezpečnostní rada státu určila 15 úkolů, jež do dvou let mají splnit ministerstva a úřady; jde o akční plán hybridní strategie... Cílem je manuál pro detekování hrozeb a pro případné reakce. Na Úřadu vlády nově funguje koordinátor – spadá pod Bezpečnostní radu státu. Akční plán má prý schválit napřed vláda. Co na to analytik Jan Schneider?
Jak říkám, stimuluje se zde hysterie ve veřejném prostoru a vzduch čpí příslovečným honem na čarodějnice atd. Znovu to potvrzuje, že boj proti hybridní hrozbě (hrozbám) je dokonalý element hybridní hrozby (případně i války).
Překvapující je, že je veřejnost informována o tom, že státní zaměstnanci budou procházet jakýmsi anti-hybridním školením (iniciativa MV ve spolupráci se zpravodajskými službami a NBÚ). Proč se o tom vůbec veřejnost má dozvědět?
Podstata by měla být přesně v nezveřejňování. Známe přece přísloví: „Zloděj křičí: ‚Chyťte zloděje!‘“ Ti, kdo strach rozsévají, jsou největším nebezpečím. Jak se proti tomu dá postupovat? Nezbývá než si z nich udělat legraci, pokud je rovnou nechcete – ze slušnosti – poslat někam…
Víme, jak dopadla satirická kampaň Roberta Smetany, tzv. „tykadlová aféra“…
Je to lakmusový papírek demokracie. Všimněte si, jak se oficiální vyvolávači strachu (odlišme je od civilních „panikářů“) snaží používat kvaziargumenty. Navrhuji proto, aby si každý člověk sám analyzoval fakta, pokusil se je očistit od ideologického balastu. Každý může zkusit zdravě posoudit, co z věcí, které se mu médii předkládají, může být pravda, případně, jak závažná.
Řada věcí se neříká, zamlčuje se. Tohle je těžký občanský úkol – nenechat se balamutit. Na to není žádné školení dost účinné. To musí každý zvládnout na své individuální úrovni.
Můžeme to zkusit ilustrovat na konkrétním příkladu?
Jistěže. Vzpomínáte, jak nám lhali o tom, že Husajn (Irák) je hrozba, jelikož má zbraně hromadného ničení? Určitě vy sám jste to tenkrát slyšel i z našich sdělovacích prostředků. Znáte přísloví, že kdo lže jednou…
Lže vždycky?
Ona dezinformace o Husajnovi vedla k napadení Iráku a celá světová veřejnost to vesměs „spolkla“… Byl to školní/ učebnicový příklad zneužití médií. Je to ukázka globální „oblbovací“ kampaně. Agrese proti jinému státu se nesla pod „demokratickým“ heslem – „Kdo to tak nevnímá, je proti nám“ (těm správným). Kolik bylo uvědomělých, kolik odvážných?
Tehdy frčelo heslo v ČR – „blízko Loket, daleko Bagdád…“ Jinak si také vybavuji americké klišé ze začátku milénia: „You are either with us, or against us.“
Člověk se nemá zabývat jen otázkou – zde s vámi souhlasím – kdo informaci říká, měl by také pečlivě dbát o to, co se přesně sděluje, jak je sdělení formulováno… Jedině tak dosáhneme toho, že destruktivní proces, je-li někým úmyslně nastolován, podrazí nakonec nohy tomu, kdo to s námi myslí zištně či jakkoli neupřímně.
Za prvé – kdo je autorita, resp. kdo kompetentní posoudí adekvátně hybridnost hrozby? Za druhé – člověk by si myslel, že když státní zaměstnanec bude postupovat podle svých obvyklých pokynů, přece nemůže ujet, ať už to na něj budou cizí mocnosti („autoritářské a revizionistické velmoci s regionálními či dokonce globálními mocenskými aspiracemi…“) zkoušet jakkoli nekale. V případě nestandardní situace by to stačilo jen ohlásit. Nebo ne?
Autoritou pro hodnocení (hybridních) hrozeb by měli být zkušení analytici. Najdeme je i v akademické sféře. Otázka by měla být konzultována, nikoli apriorně politizována. V tomto ohledu je akademická sféra zbytečně zanedbávána.
Teď se prý plánuje spolupráce s akademiky a se specializovanými firmami…
Akademici jsou přesně ti lidé, kdo jsou schopni samostatného myšlení. Ale pozor: není divu, že se mnohým vytvářejí problémy pro jejich další činnost. Dokonce musí z akademických postů odcházet, pokud to nejsou „ti loajální“… Stalo se to třeba panu Miloši Balabánovi. Odváděl velmi dobrou práci. Z UK jej cíleným a usilovným způsobem odstranili.
Je na vládě, aby se postarala o to, z jakých zdrojů získává informace, pomocí koho (jakého klíče) se interpretují. Pokud se mají sehnat podpůrná stanoviska pro to, co se „má dokázat“ (co má být dopředu jasné), pak je jakákoli analýza zbytečná, jelikož je vše dopředu scenáristicky determinované.
Každý úředník, který pracuje s citlivými údaji, by měl mít prověrku. Ví, co podnik, ministerstvo, stát sděluje, co nesděluje. Takový úředník má takové schopnosti, že určitě rozpozná nestandardní situaci. Naopak mnohé analýzy „také“ odborníků, které prosakují do médií, považuji namnoze za přímo nekvalitní… Tito lidé jsou určitě výslednicí různých analogických, dobře míněných, „školení“…
V roce 2019 jsem slyšel hovořit Jana Paďourka k plzeňským studentům o hrozbách, strašilo se Ruskem. Překvapilo mě, že se ze studentů skoro nikdo na nic neptal. Na agitačním vystoupení Ondřeje Kundry naopak mé otázky s protinázorem sklidily nevoli. Vše to připomíná svazácké školení z let padesátých…
Setkal jste se tímto pádem s aktéry hybridní války. Co k tomu dodat… Snad jen, že kdo chce manipulovat, musí to zařídit tak, aby posluchači odcházeli s ještě větším počtem otázek, než s kolika byli přišli. Že se lidé neptají, to ještě neznamená, že by se zeptat nechtěli. Klást otázky na politickém školení má ale vždycky určitý rizikový rozměr po toho, kdo by otevřel ústa s dotazem. Na druhou stranu jedině tak, že klademe dotaz, můžeme odlišit zrno od plev… Jaké to je vyslovit otázku, víme třeba z Černých baronů a podobných děl.
Jsme teď v situaci, kdy ideologové prorůstají státní struktury a podobají se komunistickým kádrovákům. Ústav pro studium totalitních režimů (tzv. ÚSTR) by se měl zmátořit a upozornit panáčky, že dělají nemlich to samé, co se obecně nelíbilo lidem před rokem 1989. V opačném případě vidíme debolševizaci po bolševicku. V čem by pak byl rozdíl. Po revoluci se říkalo „nejsme jako oni…“
Možná by v ÚSTRu měli vyřešit napřed svou budovu na Praze-3 a zamést si před vlastním prahem /viz reportéři ČT/. Pojďme dále: Je propíraná obava z působení cizích mocností, viz audit. Protože už je vše zase nekonkrétní v detailech, nebude to opět tak, že „cizí mocnost“ je nebezpečná už jen tím, že prostě existuje?
Rekonstrukce budovy je v podmínkách státní instituce vždy složitá. Spíše bych zde řekl, že jsem měl z ÚSTRu pocit, že když už se o něm jednou mluví méně, že o to větší a konzistentní činnost ÚSTR vyvíjí. Asi to tak nebude… Ústav by neměl studovat jen jednu totalitu… Chce se to zaměřit na totalitu obecně, a i na současné projevy totality.
Je na čase věnovat se i fenoménu nacismu, pak také tomu, jak se falšují dějiny druhé světové války. ÚSTR by měl přece varovat před dopady rezoluce EU ze září 2019. Čekal bych, že ÚSTR mocným hlasem řekne, že druhá světová válka nezačala napadením Polska, ale právě mnichovskou zradou. O tom bychom se měli bavit. Oni se naopak snaží hodit odpovědnost na komunisty 50. let. To s počátkem války nic společného nemělo.
V ÚSTRu, kdyby jen trochu chtěli, mají dost látek na studium a pro analýzy, resp. máme-li se všichni z historie skutečně poučit. Že se nám ÚSTR připomíná neohrabanou rekonstrukcí budovy, smutné.
Zabýváme se vůbec tím, zda se my sami nejevíme v očích „cizích mocností“ jako ti nebezpeční?
Působení cizích mocností – je jev standardní. Kompetentní analytik nesmí mít akorát klapky na očích… Neměl by hledět na svět skrz tankový průzor. Musí mít rozhled na 360 stupňů, potom by nedocházelo k jednostrannému obviňování Ruska.
Co se týká vlastní české sebereflexe – ano, účastníme se různých avantýr, míním tím vojenské zahraniční mise. Pak se divíme, že odtamtud prchají uprchlíci poté, co jim tam vyvezeme demokracii.
Určitě tam máme ale i body k dobru: součástí našich misí byli i lékaři, kteří odváděli fantastickou práci, zmíním Marka Obrtela; zachraňoval na těchto misích životy… Když zjistil, jak se věci mají, vrátil vyznamenání a z tohoto vlaku – řečeno obrazně – vystoupil.
Kromě lékařů na misích udělali kus dobré práce i naši ženisté. Neměli bychom se ale účastnit expanzí NATO. Armáda by měla vlastní roli odvíjet od ústavy: renomé tkví v obraně území a v pomoci během živelných katastrof. Jinak za tragický považuju nákup houfnic.
Má tedy vzniknout další (meziresortní) bezpečnostní orgán, částečně na půdorysu existujících struktur, který bude analyzovat a interpretovat? Copak nestačí již existující struktury? Přitom okruh „hrozeb“ je snad stále týž, nebo ne?
Ano, je to naprosto zbytečné. Vidím v tom pašalíky pro některé „vyvolené“, nemluvím o povolaných. Dokonce si myslím, že to, „co“/kdo na post přijde, urazí některé skutečné úředníky. Sám Černínský palác jde kvalitativně dolů. Vážně si myslím, že mezi některými úředníky proti tomuto vznikne odpor a nedivil bych se, kdyby novým „orgánům“ z jiných kabinetů prostě „namydlili schody“. Ve všem tom vidím tendenci dát ministrovi zahraničí na hlavu ohlávku a dokonale si ho ochočit.
Takže je to záminka?
Jistě. Záminka ideologická. V rámci toho vzniknou jistě další kádrující fízlácké útvary. Budou sledovat „z důvodů ohrožení světového míru“ jeden cíl: obyčejné práskání na lidi. Zvrtne se to určitě do něčeho takového.
Paralelní struktury považuji buď za zbytečné, nebo dokonce za dost nebezpečné. Co udělal Václav Nosek v roce 1946 poté, co se stal ministrem vnitra? Začal budovat paralelní informační linie. Ony paralelní linie ústily do partaje. Tím vzniká angažovanost. Máme několik zpravodajských služeb plus další „orgány“ – Francouzi by to nazvali „košíkem krabů“… Vznikající volná místa budou mít těžko uchopitelnou náplň práce. Nepřipadá vám to jako vrtání červotoče do státní správy? Konečně dříve nebo později se všichni požerou navzájem…
Co říkáte tomu, že se nové bezpečnostní orgány začnou třeba chlubit tím, jaké hrozby odvrátily, ale nepůjde to verifikovat. Kdo to zkontroluje? Zvlášť, pokud budou tvrdit – jak jsme to zažili s aférou Končakov či Vrbětice – že nesmí přece „prozrazovat zdroje“…
Jako, že se sami pochválí a zaplatí si za to? Byly by to takové „císařovy nové šaty“…
Mnoho povyku pro nic“?
Byl by tu velký „vzor“ v BIS, která „odhaluje“, ale nedokumentuje. Nikdo se toho nedočká. Ti zas mají své vzory v britské a americké zpravodajské službě. Krátce a dobře: dělají, co nemají, co mají, nedělají. Viz údajný atentát na Skripalovi. Kde je Skripalům konec? Viděl někdo nějaké relevantní důkazy? Ani z dálky. Bylo by toho více. Podání důkazního materiálu – jedno velké nic.
Žijeme v době dětinských záminek. Jako kolovrátek se točí propaganda strachu, až tomu lidé začínají věřit. Nikdo neví, kde Skripal je, hlavně, že už se o něm točí filmy a stupeň rusofobie roste…
Říká se nicméně, že na každém šprochu, pravdy trochu. Jak odlišit zrno od plev a vyvíjet činnost skutečně adekvátní tomu, co se ve světě děje? Jak reagovat na skutečné bezpečnostní hrozby, nikoli na nesmyslné rádobyhrozby, tedy hrozby domnělé?
Tuto otázku si také dávám, včetně četných mých přátel, vzácných profesionálů. Občas jsou asi vydávány peníze na generování „špatných“ zpráv. Bohužel je slabá poptávka po seriózních zpravodajských informacích. Je poptávka po ideologicky podpůrných informacích.
Doufal jsem, že Andrej Babiš bude řídit stát jako firmu, že zpravodajcům rozdá přiléhavé úkoly, aby se zabývali reálnými hrozbami. Bohužel opak je pravdou. Zpravodajci se spikli proti premiérovi a asi ho vydírali skrz jeho zahraniční akvizice. Babiš na to rezignoval, buď se mu to již vymstilo, nebo vymstí… I Václav Havel kdysi řekl, že Kubiceho zpráva mohla počkat po volbách. S Babišem to bylo podobné.
Závěrem: Hrozí nám návrat do atmosféry padesátých let? Se všemi konfidenty, udáváními, peticemi za potrestání (viz aféra v životě herečky Štěpničkové…). Hrozí návrat do temné atmosféry strachu a násilí?
Určité signály se bohužel objevují. Ostatně do tajných mučíren CIA v Evropě se létalo i přes naše území. Náš spojenec USA na Guantánamo drží desítky let některé lidi bez soudu, nemluvě o porušení lidských práv v Abú Graíb. Sama Amerika byla sama sebou šokována…
Hlavně, že se tady hovoří dokola o tvrdých metodách výslechů v procesech, jako je ten se Slánským… Ten současný režim, přinejmenším americký, také nese určité symptomy zločinnosti. Viz výše, viz falešné záminky pro ostré vojenské akce (viz Powelova zkumavka s antraxem…) Nedomnívám se, že nám hrozí návrat do 50. let. Bojím se totiž, že v atmosféře strachu, jako tenkrát, už dávno (zase) jsme. Myslíte, že přeháním? Zamyslete se, kdy v hovoru s vámi jiní lidé ztiší hlas.
Díky za rozhovor.
Poznámka: byl jsem při tom, když před časem Jan Paďourek (2019) /CEVRO INSTITUT/ „politicky“ školil studenty v Plzni či Ondřej Kundra (2018) pořádal zájezdní agitaci na Praze-západ. V minulosti se alespoň hovořilo o jasných hrozbách: pamatuji si třeba, že jako žáci základní školy jsme v 80. letech podstupovali cvičení, jak se chovat v případě jaderného/chemického útoku.
Markéta Pekarová Adamová - Sputnik Česká republika, 1920, 07.11.2021
Česko
„To už fakt není možný.“ Pekarová Adamová se dotkla plánu vlády o hybridních hrozbách a naštvala lid
Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikací Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала