Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Мужчина работает с планшетом на компьютере - Sputnik Česká republika, 1920
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

O poselství klasika F. M. Dostojevského v Čechách

© Sputnik Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 - 1881)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 - 1881) - Sputnik Česká republika, 1920, 10.11.2021
Sledujte nás na
Odkaz světového spisovatele v České republice od roku 2004 připomíná Společnost Dostojevského. Spoluzakladatelka spolku a lektorka Karlovy univerzity Miluša Bubeníková v rozhovoru u příležitosti 200 let od narození klasika vysvětlila, proč vznikl a trvá zájem o jeho díla. Náročnější tvorba romanisty podle ní vždy vyžadovala přípravu čtenáře.
Dobrovolná a nezávislá zájmová společnost se zaměřuje na „poznávání odkazu spisovatele v kontextu ruských, českých a evropských duchovních a uměleckých proudů“. Zmíněné poselství navazuje na původní Společnost Dostojevského založenou v roce 1930. Spolek podobně jako dnešní nástupce sjednocoval nejen odborníky, ale také zájemce o ruskou literaturu z jiných oborů. Existoval do okamžiku příchodu k moci v Československu nacistického Německa.
Neposlední roli pro vytvoření původního spolku hrála Ruská pomocná akce (RPA) organizovaná vládou Československa v roce 1921. Na programu pomoci ruským emigrantům a vesměs vědecké a kulturní inteligenci prchající ze své vlasti po bolševické revoluci se ve velkém podílel i první prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk. O jeho významu pro podporu ruské emigrace, včetně zavedení ruského školství, promluvila paní doktorka Miluša Bubeníková.
Český čtenář se poprvé seznámil s dílem F. M. Dostojevského díky nakladatelství Otto, které začalo překládat a publikovat díla budoucího klasika literatury v roce 1891. Stala se druhá vlna slovanství a národního obrození podnětem zájmu o díla Dostojevského v Čechách?
Miluša Bubeníková: Samozřejmě, že slovanství hrálo v Čechách silnou roli a ovlivňovalo nakladatelskou politiku, ale současně tam hrála roli skutečnost, že česká společnost byla hladová po velkých dílech světové literatury. Samotní čeští intelektuálové a literáti nebyli úplně spokojeni se současnou českou produkcí.
Existuje práce našeho spisovatele Josefa Svatopluka Machara Konfese literáta (1901), kde se velice kriticky zamýšlí nad stavem tehdejší literatury. Určitým způsobem byla poptávka nejen po literatuře vydávané v Rusku, ale i po jiných světových literaturách, zejména literatuře německé, francouzské a anglické. Velký vliv tehdy měli francouzští „prokletí“ básníci na českou literaturu a byli hodně překládání. V rámci literatury bych jistě vnímala zájem o Dostojevského jako snahu zvýšit úroveň domácí produkce.
Zabývala jsem se způsobem, jak byla překládaná světová literatura mezi dvěma válkami. Vím, že jakmile vznikla významná díla světové literatury, byla okamžitě překládána. Když to porovnám s pozdějšími lety, všechno bylo podstatně pomalejší. Jakmile šlo o nějaký originál na Západě nebo třeba v Rusku během jednoho roku byl přeložen a vydán v Čechách. Slovanství je jiná záležitost. Navíc mnoho děl světové literatury se do Čech dostalo přes německé překlady, ale to už je jiná historie.
Танзанийский писатель Абдулразак Гурна - Sputnik Česká republika, 1920, 07.10.2021
Svět
Nobelovu cenu za literaturu dostal tanzanský literát Abdulrazak Gurnah
První prezident Československa a zakladatel české státnosti Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1892 uveřejnil Studii o F. M. Dostojevském, která byla koncipována jako recenze k českému vydání Zápisků z mrtvého domu, v níž vyjádřil nadšení z díla ruského spisovatele. Jako jeden z hlavních znalců Ruska ve své době věnoval pozornost filozofii Dostojevského ve třetím svazku svého díla Rusko a Evropa. Jakou roli hrál Masaryk v „prezentaci“ Dostojevského díla Čechům?
Masaryk byl důležitý pro Čechy nejenom jako znalec Ruska, ale vůbec jako osobnost, politik a státník. Řada autorů, kteří o něm píší, říká, že jeho unikátnost spočívala v tom, že nebyl katedrálním filozofem uzavřeným ve své pracovně, ale dokázal vlastní vize a myšlenky propojené s filozofickými názory převést v praxi do života.
Jsou tam dvě roviny. Jedna věc je, že se mu podařilo se svými spolupracovníky nejenom vytvořit Československo, ale zároveň mu vnést i nějakou ideu. U té příležitosti sice necitoval Dostojevského, ale znalost tohoto spisovatele byla součástí jeho uvažování. Masaryk původně působil jako univerzitní profesor a podporoval profesuru a ovlivňoval ji svými myšlenkami. Z těch, koho znám, nejvíce ovlivnil slavistu Jiřího Horáka, který o něm psal (například práce Masaryk a Dostojevskij, 1931 – pozn. red.). Masaryk zároveň velkoryse finančně podporoval ruskou emigraci, která žila v té době v Československu. Došlo k založení středního a vysokého ruského a ukrajinského školství na našem území. Byla v tom do značné míry zásluha Masaryka.
Spisovatel Vítězslav Nezval řekl, že „historie Ruska, ne-li celé Evropy, je obsažena v dílech F. M“. Co podle Vás znamená druhá část tohoto tvrzení? Milan Kundera naproti tomu označil Dostojevského za ztělesnění všeho protizápadního v ruské kultuře. Kdo z českých spisovatelů má blíže k pravdě?
Nechtěla bych být arbitrem. Tím, že jsem měla možnost účastnit se mnoha zasedání jak české Společnosti Dostojevského, tak i Mezinárodní společnosti Dostojevského, tak vím, že o spisovateli se občas s humorem říká, že o něm bylo napsáno už mnohonásobně více prací, než napsal sám Dostojevskij. Byl probírán ze všech možných rovin a hledisek. Kdybych měla stručně shrnout tvrzení obou spisovatelů, tak to jsou krajní protipóly, které vyjadřují mínění všech generací o Dostojevském. Protikladnost ve vnímání Dostojevského v Čechách stálé trvá. Zároveň jsou i lidé mírnějších názorů a lidé, kteří vnímají i jiné roviny spisovatele. Totální kritika vyslovená Kunderou dnes ale nepřevažuje.
Papež František - Sputnik Česká republika, 1920, 13.09.2021
Slovensko
Papež na návštěvě Slovenska citoval Dostojevského
František Xaver Šalda napsal, že „veškeré dílo F. M. je školou, jak milovat život, nehledě na nic a navzdory všemu“. Hesse přirovnával díla Dostojevského k Beethovenovi, jehož hudba je poznáním štěstí, k němuž však přichází se slzami v očích a ve stavu bezmoci z prožitého utrpení. Co může Dostojevskij nabídnout současnému čtenáři? Je dnešní společnost připravena na náročné texty a složitý způsob získávání moudrosti?
Zcela jistě jsou dnešní čtenáři a společnost připraveni. Dostojevskij znázorňuje protiklady světa, který nás obklopuje. Ten svět není jednodušší, než byl v minulosti, a nebude jednodušší ani do budoucna. Společnost je stále velice kontroverzní. Jak píše například František Kautman ve své monografii Dostojevskij – věčný problém člověka svět a kultura se neustále hroutí, přicházejí nové šokující věci a člověk na to není připraven. Tento stav je vlastně trvalý. Dostojevskij dává dobře nahlédnout do pocitů člověka v této situaci.
Jiná věc je, na jaké úrovni je čtenář. Dostojevskij není autor elementární a vyžaduje čtenáře připraveného, hloubavého a takových čtenářů si, myslím, není v žádné době dost. Toto je trochu problém. Vidím v tom i další rovinu: nemám sice k dispozici podrobnější statistiku, ale myslím, že v dnešní mladší generaci je méně čtenářů. Zde trochu narážíme na problém, zda čtenáře oslovovat jinými způsoby a jinými médií (Srpnový průzkum zveřejněný na portálu Weforum tvrdí, že prodej tištěných knih v EU v posledních letech klesá, stejně jako import a export knih do EU. Nicméně tištěné knihy jsou v oblibě v porovnání s elektronickými verzemi. – pozn. red.).
Lze 20. století nazvat stoletím Dostojevského? Do jaké míry má tento spisovatel blízko k evropskému čtenáři v porovnání s jinými ruskými klasiky?
Rozhodně bych neomezovala Dostojevského jen na 20. století. Je to autor, který patří ke stálicím, jeho význam pro lidstvo trvá. Z hlediska dalších autorů a sporu o tom, kdo je významnější – Dostojevskij nebo Tolstoj - troufám si říct, že Dostojevskij je jaksi živější z hlediska jeho vlivu na světovou a evropskou literaturu. Jde také o Spojené státy, kde je velice aktivní Mezinárodní společnost Dostojevského a kde má Dostojevskij mnoho stoupenců a vášnivých čtenářů.
Jak se podle Vás změnil zájem Čechů o tvorbu spisovatele během posledních let? Souvisí to s vydáním v roce 2014 nového překladu Bratrů Karamazových z pera Libora Dvořáka?
Myslím si, že ne. Zájem Čechů o Dostojevského je setrvalý. Pokud bychom zkoumali jistý pokles zájmu, mohli bychom ho vysvětlit tím, že se méně čte. A také změnou čtenářského vkusu po roce 1989. Do sametové revoluce byla ruština na školách povinným jazykem a četba ruských autorů byla povinná. Od toho, co je povinné, člověk zpravidla dává ruce pryč, snaží se tomu uniknout. V 90. letech byl určitý odklon od ruské literatury. Postupně se lidé vracejí nejen k ruské literatuře. Vytvářejí si svoji představu, jaká literatura je pro ně důležitá a zjišťují si, že i ta ruská je pro ně důležitá. Zde mluvím o vzdělanějších a hloubavějších čtenářích. Každá generace možná by se měla vyrovnat s klasiky a vytvořit si nový vlastní překlad, jakousi aktualizaci. To je velká výzva přeložit román Bratři Karamazovi.
Ruský spisovatel Sergej Lukjanenko na knižním festivalu Rudé náměstí v Moskvě - Sputnik Česká republika, 1920, 22.12.2018
Česko
V Česku stoupá zájem o ruskou literaturu, a to i navzdory protiruské hysterii
Existuje podle Vás způsob, jak přiblížit složitou tvorbu Dostojevského mladší generaci? Můžeme hovořit o perspektivě v nové interpretaci jeho díla prostřednictvím moderních divadelních představení/kinematografie, jako to udělali například Britové, když v roce 2012 natočili film Anna Karenina?
Určitě. V České republice je velice živá tradice divadelních inscenací založených na tvorbě Dostojevského. Ve sborníku naší Společnosti z roku 2007 jsem měla příspěvek Dostojevskij ve vysílání Českého rozhlasu. Mí kolegové byli překvapení, kolik bylo v Českém rozhlasu vysíláno dramatizací a čtení na pokračování na základě tvorby Dostojevského, nemluvě o vlivu Dostojevského na českou hudbu a výtvarné umění.
Pokud mluvíme o mladé generaci, dovedu si představit takové věci, jako počítačové hry, nebo ztvárnění motivů z Dostojevského ve filmu. Upoutalo by to alespoň část mladé generace. Co se týče britského filmu Anna Karenina, získal vesměs kritické ohlasy. Když jde o znalce nebo fajnšmekry, může film působit skandálně nebo nepřijatelně. Pokud to ovšem přiláká aspoň malou část mladé generace k zájmu o literaturu, asi je to legitimní.
Jste jednou ze spoluzakladatelů Společnosti Dostojevského, obnovené na Karlově univerzitě v Praze v roce 2004. Společnost se stejným názvem byla založena již v roce 1930. Lze hovořit o návaznosti na tradice tohoto spolku? Jaká je mise a nejvýznamnější události Vašeho zájmového společenství?
O návaznost se jedná rozhodně. I když jsme generačně různí (zejména pan doktor František Kautman byl o třicet let starší než já), tak jsme se všichni jistým způsobem zajímali o Dostojevského a najednou jsme si řekli, že by bylo dobře to obnovit s velice hlubokou znalostí a vědomím tradice. Doktor Kautman se Dostojevským zabýval od konce padesátých let. Napsal o něm mnoho prací, například, menší ale obsahově velice významnou brožuru Boje o Dostojevského. Vyšla v roce 1966. V ní právě shrnul ohlasy Dostojevského v české kultuře ve všech možných směrech, tzn. literatura, výtvarné umění, filozofie. Bylo velice důležité, že všechno zmapoval, je to výborný zdroj informací pro zájemce. Kromě toho vydal i dopisy Dostojevského. Pan doktor se zajímal o dílo našeho významného kritika Františka Xavera Šaldy. Začal připravovat monografii o Dostojevském, ale práci se mu nepodařilo po okupaci Československa v srpnu 1968 oficiálně vydat. Poprvé vyšla v samizdatu v roce 1976.
Osobně jsem se zabývala výzkumem Alfreda Bema. Byl to ruský emigrant, lektor Karlovy univerzity a také odborník na Dostojevského. Paní doktorka Radka Hříbková učila klasickou literaturu a publikovala práce o Dostojevském. Všichni jsme spojili síly a obnovili Společnost Dostojevského.
Základní program našeho společenství kotví v jeho preambuli. Naši práci vedeme formou seminářů, konferencí. Někdy je tato činnost intenzivnější, někdy méně intenzivní, podle časových možností zakladatelů. V roce 2016 nás pan doktor Kautman opustil. Od té doby je činnost společnosti méně intenzivní. Vydali jsme v roce 2007 sborník Dostojevskij dnes a v roce 2015 jsme věnovali naše setkání prácia dílu pana doktora Kautmana. Je to velmi důležité, protože ve zmíněné práci je pojednáno nejen o tvorbě pana doktora Františka Kautmana, ale jsou uvedeny i zajímavé body z jeho života, který byl dlouhý a velice pestrý.
PhDr. Miluša Bubeníková, Ph.D působí jako lektorka Karlovy univerzity. Odborně se zabývala ruskou emigrací v Československu, tvorbou a působením významných rusistů v České republice. Je spoluzakladatelkou obnovené Společností Dostojevského v Praze.
První prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk - Sputnik Česká republika, 1920, 14.09.2021
Názory
Voráček: Masaryk byl demokrat. Vědomě vytvářel tvrdé politické oponenty
Sledujte náš kanál na chatovací aplikaci Telegram, která je jednou z nejbezpečnějších. Budeme vám tam přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала