Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Мужчина работает с планшетом на компьютере - Sputnik Česká republika, 1920
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Vadim Petrov: Rusko je mocnost. A principem každé mocnosti je expandovat a dobyté državy držet

© Josef SkupienVadim Petrov starší a mladší
Vadim Petrov starší a mladší - Sputnik Česká republika, 1920, 07.12.2021
Sledujte nás na
Letos uplynulo sto let od Ruské pomocné akce. Díky ní mohly tisíce ruských uprchlíků, kteří byli nuceni opustit svou vlast po bolševické revoluci, najít nový domov v Československu. Jedním z jejich potomků byl skladatel Vadim Petrov. Před rokem odešel. O osudu ruské emigrace Sputnik mluvil se synem slavného hudebníka Vadimem Petrovem mladším.
Váš otec byl možná nejznámějším potomkem vlny ruské emigrace v Česku. Mnozí odjeli, někteří z vlastní vůle, někteří ne. Ostatní se postupně rozplynuli. Proč se tak stalo? Je rysem ruské kultury rozplynout se, nebo naopak rysem té české absorbovat?
Vůbec bych neřekl, že rysem ruské kultury je rozplynout se. Ale souhlasím, že rysem české kultury je absorbovat. Německý, rakouský, židovský, ruský vliv… to je na Česku právě úžasné. Na jedné straně sice jsme provincionální, ale na druhé straně, i přes spoustu řečí, jsme velmi liberální a otevření. A k tomu ruskému rozplynutí se - Rus je příslušníkem velkého a silného národa, je z podstaty expanzivní, i co se týče vlastních hodnot, kultury i fungování světa.
Proč se rodina ocitla v Praze, a ne třeba v Paříži nebo jiných centrech ruského exilu po roce 1917? Sehrála v tom roli Ruská pomocná akce T. G. Masaryka?
Jako u všech emigrantů, naše rodina neměla představu, že zakoření někde jinde. Počítali s tím, že se vrátí. Rus je hodně ztotožněný se svou vlastí. Československo nebylo daleko. Část rodiny odešla do Paříže, sestra dědečka skončila v Kalifornii. Následovala tam manžela. Na sklonku života ale také měla za přítele Rusa. Za podpory Masarykovy pomoci oba bratři, dědeček a strýc, vystudovali v Československu medicínu a stali se uznávanými lékaři.
Československá vláda považovala Ruskou pomocnou akci za projekt výchovy mladé ruské inteligence, která se poté vrátí do Ruska a bude rozvíjet československo-ruské vztahy…
Jestli tomu tak bylo, hodil jí do toho vidle Stalinův režim. Co vím, tak ruští emigranti se do Sovětského svazu nevraceli, ale některé z jejich dětí, pod vlivem komunistické propagandy a mládežnického nadšení v padesátých letech, odcházely do SSSR, aby se pak v devadesátých letech vracely do České republiky. Znal jsem některé osudy, ti lidé se vraceli s podlomeným zdravím a považovali své tehdejší rozhodnutí za osudovou životní chybu.
Dnes by byl takový projekt pravděpodobně nazván měkkou sílou.
Pokud by to byl záměr, ano, byl by to nástroj soft power, který ale totálně nevyšel. Ale spíš si myslím, že to záměr nebyl, přeci je jasné, že když si emigranti založí prosperující rodiny v zemi uprostřed Evropy, nebudou se vracet do země krvácející pod gilotinou Stalina. Pokud by to byl záměr, poměrně brzy muselo být jasné, že byl mimo.
Možná, že si Masaryk myslel, že se bolševici dlouho u moci neudrží?
Určitě. Nejen Masaryk, ale celý kapitalisticky svět. Lenin si zase myslel, že revoluce zatočí s kapitalismem jednou provždy. Zatím se ale ukazuje, že individualismus je silnější než kolektivismus. Teď tu máme další pokus, jak nadřadit kolektivní zájem nad ten individuální. V případě covidu i Green Dealu. Uvidíme, jak toto kolo dopadne.
Je docela těžké si dnes představit, že před sto lety československá vláda vyčlenila obrovské prostředky na pomoc ruským uprchlíkům. Myslíte si, že vzpomínka na tuto akci může pomoci zlepšit vztahy mezi zeměmi, nebo to bude jen další důvod k zúčtování?
Nemyslím. Masaryk je nostalgická vzpomínka na doby, které dávno minuly. Už teď se ozývají hlasy, že rozbití Rakouska-Uherska byla chyba, ozývají se hlasy po novém soustátí uprostřed Evropy a nesouhlas s totální orientací na EU v čele s Německem. Masarykova doba byl pokus o samostatnost, který nevyšel.
V prostředí první vlny ruské emigrace se zrodila myšlenka o její misi: „Nejsme ve vyhnanství, jsme v poslání.“ Být nositelem ruských předrevolučních tradic a kultury. Myslíte si, že toto motto bylo aktuální pro vaši rodinu?
Naše rodina byla představitelem ducha Ruska devatenáctého století, které skončilo v roce 1917. Od té doby prarodiče, tedy kněžna Rěpninská a profesor Vasil Petrov, žili z prostředků, které pro ně zajistil český stát a jejich děti. A takhle na tom byla většina ruských emigrantů. Pokud si někdo nalhával, že to je mise, proč ne, asi se mu lépe s touto představou žilo. Ale byl ve vyhnanství a nové sovětské moci se musel bát i v Československu, které bylo zaplaveno agenty NKVD, a občas někdo z ruských emigrantů zmizel. Dědeček za protektorátu se jako lékař snažil pomáhat pacientům, kteří se dostali do hledáčku gestapa. Několik dní po skončení války přišel k němu do bytu sovětský voják kapitán Puškarenko, člen NKVD z oddílu SMĚRŠ, aby rozhodl o dalším osudu rodiny podle toho, jak se dědeček choval za války. Jednání se zúčastnili i příslušníci ilegální místní komunistické organizace, která během války sledovala činnost ruských emigrantů.
Potomci rodu Repninů-Rěpninských dosud žijí po celém světě. Udržujete nyní s některými z nich kontakt?
O ruské rodině jsme toho moc nevěděli, protože se o tom prarodiče báli mluvit. Až můj bratranec v devadesátých letech našel na internetu adresu „nějakého Michala Repnina“ žijícího v Paříži. Tak jsme se až nedávno dozvěděli víc o historii našich předků knížat Repninů – Repninských. S Michalem Repninem byl táta v kontaktu. Ten mu daroval svou knihu, kterou o rodině napsal s názvem Les princes Repnine. V ní popisuje historie členů rodiny. Jsou tam i rodokmeny a životopisy maršálů, generálů, umělců i děkabristů.
Dnes média často zaměňují pojmy ruské a sovětské. Například, pokud jde o události roku 1968, často píší ne o „sovětské“ okupaci, ale o „ruské“. Podle vašeho názoru je Rusko a Sovětský svaz ve své podstatě jeden a tentýž stát, nebo jsou to zásadně odlišné státní formace?
Carské Rusko, SSSR a Putinovské Rusko jsou jen momentální státní zřízení ve jménu nějaké ideologické doktríny; podstata Ruska spočívá v jeho síle, v rozlehlosti, v surovinových zdrojích, v obrovské schopnosti lidí žít a přežít, v intelektuálním a kulturním potenciálu. Rusko je mocnost. A principem každé mocnosti je expandovat a dobyté državy držet.
Vadim Petrov kdysi během jednoho z rozhovorů řekl, že Češi se v roce 1989 rozhodli, že budou politicky, ekonomicky a hodnotově patřit k Západu. Při posledních parlamentních volbách však jedno z hesel vítězné koalice znělo: „Patříme na Západ, ne na Východ.“ Je potřeba to ještě po 30 letech někomu dokazovat?
Česká republika je definována územím, kde leží, tedy uprostřed mezi vyspělým západem a východní Evropou a dále severní Asií. Jsme na hranici. Západní Evropa se snaží demarkační linii tlačit dále na východ, Rusko zase na západ. A obě strany si na vlivových územích vytvářejí páté kolony. My jsme teď vazalem experimentu EU, jako jsme dříve byli ve vleku toho sovětského. Se Sověty jsme sdíleli touhu nastolit nový sociálně spravedlivý světový řád, s Německem sdílíme svaté nadšení zachránit planetu skrze Green Deal. Vzhledem k naší historické zkušenosti se ale z žádné takové velké myšlenky tady nezblázníme. Jsme pragmatici. Snažíme se žít, vychovávat děti a mít se dobře. Dějiny se valí přes nás.
Váš otec v roce 2019 obdržel Řád přátelství, nejvyšší ruské státní vyznamenání pro cizince, které vnímal jako gesto dobré vůle pro smíření své rodiny s novým Ruskem. Česko-ruské vztahy během posledního roku výrazně ochladly a prožívají možná nejvážnější krizi v historii nového Ruska. Co myslíte, že by při pohledu na současnou situaci řekl Vadim Petrov starší?
Táta už v poslední době vnímal především ty podstatné věci. Rovnováhu mezi útokem a obranou, ať se to týká USA, Ruska, Německa a Číny, bral jako fakt, on věděl, že pokud se při tom lidstvo nevyhubí, tak to tak bude vždycky. Dobývání a nutnost se bránit je součástí života člověka i principu společnosti. Věřil, že Homo sapiens, tedy člověk moudrý, tu zatáčku před sebezničením úspěšně vybere, byť by to bylo na poslední chvíli.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала