Registrace byla úspěšná!
Klikněte na odkaz v e-mailu zaslaném na adresu
Мужчина работает с планшетом на компьютере - Sputnik Česká republika, 1920
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Lipavský chce lepší vztahy s RF? Škoda, že ČR rezignovala na samostatnou zahraniční politiku. Názor

CC BY-SA 3.0 / VitVit / Budova českého ministerstva zahraničních věcí
Budova českého ministerstva zahraničních věcí - Sputnik Česká republika, 1920, 09.12.2021
Sledujte nás na
Jan Lipavský tvrdí, že by ČR měla usilovat o normalizaci vztahů s Ruskem, ale zároveň neví, jak toho docílit. Kdo by to měl vědět, když ne šéf diplomacie? Nebo se o osudu vztahů ČR s Ruskem nerozhoduje vůbec v Praze, ale někde jinde? Sputnik se ptal diplomata a poslance za SPD Jaroslava Bašty a historika Ivo Šebestíka.
Kandidát na ministra zahraničních věcí Jan Lipavský po setkání s prezidentem Milošem Zemanem na briefingu k revizi česko-ruských vztahů řekl, že se pracuje na nové koncepci; již je vypracován audit těchto vztahů (interní dokument MZV). Dodal, že zařazení České republiky na seznam pro Rusko nepřátelských států – po kauze Vrbětice –, je pro ČR „dlouhodobě nevýhodné“… Zamrzlé vztahy je prý potřeba normalizovat, ale přiznal, že neví, jak toho dosáhnout.
Šebestík: Budeme-li mluvit úplně narovinu, pak Česká republika žádnou vlastní nezávislou a jednotnou zahraniční politiku už dlouhodobě nemá. Nejvíce je to patrné všude tam, kde se v globálním měřítku projevují jednoznačné zájmy Spojených států a kde se v měřítku omezenějším uplatňují zájmy, řekněme, Německa, ať už přímo nebo prostřednictvím EU.
Priority zahraniční orientace, včetně názorů na to, jak vlastně vypadá svět, kdo je dobrý a kdo zlý, to formují americké tajné služby. Ty vědí všechno nejlépe a nikdy neřeknou, odkud to mají. Jejich opisovači dodávají noty a jednotliví „tvůrci zahraniční politiky“, včetně ministrů, podle těchto not hrají. Někteří přesně a svědomitě, jiní občas připojí vlastní akord. Tu a tam si někdo nevšimne, že Washington už přešel do jiné tóniny, a šumaři si to vesele vržou v té staré dál.
Jaroslav Bžoch (ANO) na PrimaNEWS například řekl, že Rusko okupuje Gruzii… Jen tak na okraj.
Šebestík: Na české zahraniční politice také participuje množství ochotníků. Zasahuje do ní kdekdo, dokonce i starostové městských obvodů a zaměstnanci médií a neziskovek.
Všichni, co se z Česka k Rusku vyjadřují, mívají před sebou v podstatě tytéž noty. Jen prezident Zeman hrával a hraje občas ze své vlastní partitury. Připouštím, že je v tom trocha ironie a že popravdě řečeno si myslím, že každý potenciální ministr zahraničí, který se odhodlá posadit se na tuto židli, má v zásadě jen dvě možnosti: Buď bude velice odvážný a pokusí se prosazovat české národní zájmy, což se mu těžko vyplatí, nebo tak nějak naváže na své nedávné předchůdce a bude v nejlepším případě dbát na to, aby sám sebe a svoji zemi nezostudil až příliš.
Co by si přál udělat pan Lipavský, nemám tušení. V nejlepším případě může omezit vlastní destruktivní iniciativy směřující k dalšímu zhoršování česko-ruských vztahů. Vypadá to jako málo, ale obávám se, že tohle je asi úplné maximum, jaké můžeme očekávat.
Bašta: Ano, byl jsem ve studiu, slyšel jsem Bžocha… Člověk nestihne všechno korigovat.
Co se týká Lipavského – já myslím, že to vystihuje přesně jednak přístup kandidáta na ministra a pak taky vlastně naši dlouhodobou politiku vůči RF. Není řízena našimi národními zájmy, ale tím, co přichází zvenku. Letos v květnu byla situace na hranici Ruska a Ukrajiny napnutá, naše MZV, a i premiér se postavili na stranu těch, kteří rozdmýchávali tamní krizi obecně. Bylo to paradoxně v době, kdy USA a RF jakožto důležití hráči už začali vést docela smírné rozhovory, tímto připomínám schůzku prezidentů Bidena a Putina v Ženevě…
Před těmito schůzkami se vždy objeví pokusy summit sabotovat. Před Ženevou se hovořilo o ruských hackerech, před on-line summitem se omílala mantra možného ruského vpádu na Ukrajinu, který už už se prý přihodí…
Bašta: Vždy má někdo zájem na eskalaci… Dříve jsem varoval před další eskalací a jedna taková přišla, mimo jiné v podobě problému na Olšanských hřbitovech viz potíž s tamní kryptou.
O co šlo?
Pravoslavné církvi vypověděli nájem. Veškerý spor koření zhruba tam, kde začínají problémy se sochou maršála Koněva; v obou případech se viditelně exponuje paní Číhalová. Na jisté úrovni to vypadá jako spor staré a nové ruské emigrace... Má to ale širší souvislosti. Praha se postavila na jednu z těch stran, zcela jednoznačně…
Teď kandidát na zamini sice verbalizuje své nejlepší intence, jako, že je pro nás nevýhodné mít špatné vztahy s Ruskem, ale i nadále se dělá vše pro soustavné zhoršení toho, co ještě zbývá a co je stále možné pokazit… Mohla by to být jen kouřová clona…
Podle Lipavského problém optimalizace česko-ruských vztahů, jak říká, to teď není otázka pro ministerstvo zahraničí… Má to být otázka na celou českou politickou scénu. Jak rozumět jeho slovům? Příliš velká polízanice na jedno ministerstvo?
Šebestík: Ano, v tom má pravdu. Jenomže teď, když je snad ještě stále kandidátem na křeslo, na jakém kdysi dávno sedávali Beneš, Jan Masaryk nebo Kamil Krofta, tak mu možná došlo, že je nesmírný rozdíl v tom, když někdo odstřeluje zahraniční politiku z opozičních lavic, než když je člověk za ni sám odpovědný.
U mladší politické generace je přítomno poměrně hodně furiantství, lehkomyslnosti, neodpovědnosti nebo sladké nevědomosti. Pokud by se snad zamini pokusilo dělat alespoň méně konfliktní zahraniční politiku směrem k Rusku a k Číně, bylo by velice užitečné, aby na tuto novou strategii přistoupili také předseda Senátu, nová předsedkyně Poslanecké sněmovny a několik aktivních „dobrovolníků“ z komunální sféry i odjinud.
Vzhledem k tomu, že vládu tvoří pět stran, které po volbách už skoro nic nespojuje, tak mohou do hry vstoupit i různé osobní spory. Aby se zastavilo prohlubování příkopů mezi ČR a Ruskem nebo Čínou, tak by bylo také vhodné, aby některá média přestala vychovávat své diváky, posluchače či čtenáře k nelásce vůči těmto zemím. Připomíná to standardní mediální „práci“ v časech předválečných. Výchova k nenávidění toho, s kým možná budeme (nedejbože!) válčit. Ptejme se, co je za mírnější rétorikou…
Bašta: Po pravdě řečeno, vztahy jsou pokaženy takovým způsobem, že náprava bude dlouhá a vyjde na léta. Možná je něco pravdy na tom, že bude třeba součinnosti několika rezortů… V případě pana Lipavského je třeba vzít v úvahu nicméně fakt, že patřil k těm, kteří vztahy plánovaně kazili již před rokem. On to byl, kdo navrhl zákon, který měl vyloučit ruské a čínské firmy z dostavby Dukovan. Vzpomínám, jak se doslova radoval, že Rosatom je vyřazen z tendru apod. Tváří se sice konstruktivně, ale domnívám se, že prostě není.
Když ne šéf diplomacie, kdo by se měl podílet na zlepšování vztahů mezi zeměmi? Je to přiznání vlastní neschopnosti nebo náznak toho, že se o osudu vztahů ČR s Ruskem nerozhoduje vůbec v Praze, ale někde jinde?
Šebestík: Už jsem částečně odpověděl. Češi mají historicky špatnou zkušenost se spojenci, ať ze Západu nebo z Východu. Už Jiří z Poděbrad nebo Komenský by mohli vyprávět. Proto by měli vést takovou zahraniční politiku, jaká upřednostňuje národní zájmy, nikoliv zájmy někoho cizího, protože to pak bývá na úkor sebe sama…
Být nevelkou zemí neznamená úplně rezignovat na vlastní zahraniční politiku a nechávat se poslušně vést cizími zájmy a potřebami. Realismus říká, že v globálním světě vedle velmocí je nezávislost malých států vždy nějak omezena. Nemusí být však zcela likvidována.
Malé státy mohou spolupracovat, a tím alespoň trochu vyrovnávat svůj deficit vůči velkým zemím. Formát V4 takovou možnost nabízel a snad ještě nabízí, byť například Polsko hraje především samo na sebe a má zájem obnovit pozici regionální mocnosti ve východní Evropě, což opět patří ke starým příčinám konfliktů na Ukrajině. Maďarsko si také může „vzpomenout“ na staré časy velkých Uher… Zdá se, že jenom Češi a Slováci jsou jaksi bez ambicí. To je možná dobře, ale na druhé straně ani neambicióznost se nemá přehánět.
Bašta: Je škoda, což vám otevřeně neřeknou, že ČR rezignovalo na samostatnou zahraniční politiku. Německo zvýšilo svůj objem obchodu s RF o 16 %. Kde Češi vyklidili v Rusku pozice, tam nastoupilo SRN. Dívejte se, jak na to reagujeme my. Představitelé naší vlády a další politici zdůrazňují, jak jsme zásadoví a že zastáváme ty správné hodnoty, tu správnou hodnotovou orientaci. Tato orientace v tomto případě znamená rezignaci na národní zájmy. Naše firmy, pokud budou chtít obchodovat s RF či Čínou, to budou dělat pouze na úrovni subdodavatelů. To je trochu málo na produktivní zahraniční politiku a zahraniční obchod... Před ztrátou národní iniciativy jsem varoval již v roce 2017 ve svých článcích.
Oběma děkujeme za rozhovor.
Zprávy
0
Nejdříve novéNejdříve staré
loader
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала