Мужчина работает с планшетом на компьютере - Sputnik Česká republika, 1920
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

Zbořil rozluštil slova ruského diplomata. Proč jim čeští politici nerozumějí?

© REUTERS / Francois LenoirNáměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Gruško
Náměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Gruško - Sputnik Česká republika, 1920, 17.01.2022
Na závěr jednání Rusko-NATO v Bruselu zazněla otázka o dalším vývoji česko-ruských vztahů. Vyjádření náměstka ministra zahraničí RF Alexandra Gruška bylo stručné a důrazné: Česká republika ví, co je potřeba udělat, aby byla vyřazena ze seznamu nikoli přátelských zemí. Nad možnými kroky české strany uvažuje politolog Zdeněk Zbořil.
Zdeněk Zbořil: Současní čeští politici a většina u nás publikovaných politických komentátorů pracují s informacemi o zahraniční politice Ruské federace z druhé, možná i třetí ruky, a většinou opisují z anglických textů a projevů. O postojích různých zemí k RF se dozvídají spíše z Bruselu než třeba z Berlína nebo z Paříže. Dovolil bych si tvrdit, že neznají dobře ani ruskou geografii a např. Česká televize obvykle ukazuje z Moskvy jenom Kreml a chrám Vasila Blaženého. Někdy, myslím si, že omylem, lze v TV zahlédnout hlavní budovu ruského MZV, ale o ruské diplomacii, její historii, tradici a dikci jejích projevů vědí málo, nebo ji nechápou. Teprve nový zpravodaj ČT v Moskvě Filip Rožánek se zdá pohybovat na tomto poli s poněkud větší jistotou, ale je jedinou světlou výjimkou mezi „nejhůře informovanými mezi neinformovanými“.
Myslím si proto, že té jedné větě náměstka ruského ministra zahraničních věcí RF Alexandra Gruška nerozumějí a domnívají se, že ruská strana čeká na nějakou českou iniciativu. Na rozdíl od mnoha mluvících a nemyslících víme, že Rusko nečeká. Poslalo pouze zprávu, že si myslí, že jednat ani není třeba, protože česká zahraniční politika nevzniká v Praze, ale někde jinde. A dokonce, že je zbytečné ptát se, kde.
Jsou podle Vašeho názoru vztahy s Ruskem na pořadu dne v novém kabinetu Ministerstva zahraničí České republiky?
Podle programu nové vlády, včera v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR schváleného, má se pozornost České republiky v nadcházejícím vládním období zaměřit také a mimo jiné na vztahy k Ruské federaci a Čínské lidové republice. Je o tom v tomto dokumentu napsáno jen několik slov a je obtížné z nich soudit, co se předpokládanou koordinací české zahraniční politiky se zeměmi Evropské unie myslí. Před rokem 1989 se s nadsázkou říkalo, že vztahy ČSSR a SSSR dělá jeden telefon, přesněji zázračné pohádkové sluchátko, které jen informuje o přáních Moskvy, co je třeba dělat. Dnes to vypadá podobně, jen vektor pravdy se trochu změnil.
Lze dokonce říci, že do jisté míry je obtížné zjistit, kdo vlastně vytváří a prezentuje českou zahraniční politiku. Prezident republiky, který jako hlava státu zastupuje stát navenek je při každém svém vyjádření kritizován, někdy i dehonestován. K problémům české zahraniční politiky se vyjadřují představitelé nejvyšších soudních institucí, zahraničně politické postoje vysvětluje na Tchaj-wanu předseda Senátu, nová mladá předsedkyně Poslanecké sněmovny vyzývá Maďarsko, aby se zbavilo ministerského předsedy Viktora Orbána a vulgární výhrůžky řeporyjského starosty nebo starosty Prahy 6 jsou určeny nejen ruskému ministru zahraničních věcí Lavrovovi, ale dokonce i prezidentu Vladimiru V. Putinovi.
Mladý a v politice začínající český ministr zahraničních věcí Lipavský jmenoval jako svého náměstka pana Dvořáka, který považuje V 4 (Visegrádskou čtyřku) za smetí, které by mělo být z EU odstraněno, ačkoli vládní prohlášení mluví o „rozvíjení spolupráce V4“. A tak nám nezbývá nic jiného, než považovat za konkrétní vyjádření nového kurzu české zahraniční politiky jen slova o „návratu k zásadám politiky Václava Havla“.
Ale i to je prohlášení nedostatečné a špatně srozumitelné, protože Václav Havel považoval za nezbytné rozpustit na území Evropy vojenské bloky (NATO i Varšavský pakt), byl jedním ze zakladatelů Visegrádu, v roce 1993 podepsal Smlouvu o přátelství a spolupráci mezi ČR a RF s Borisem Jelcinem a společně si připili pivem v jedné za Malostranských hospod nedaleko parlamentu. Potom s Madeleine Albrightovou vítal vstup České republiky do NATO v předvečer bombardování Bělehradu, které považoval za „humanitární akci“, vyzýval amerického prezidenta k útoku proti Iráku, propagoval odtržení Tibetu od ČLR tak důrazně, že ho před tím varoval i sám dalajláma. Česká komisařka v EU paní Jourová upozorňuje EU, že se v ČR vyučuje historie podle „sovětských schémat“, aniž by řekla, která to jsou. Varuje před „českým nacionalismem a panslavismem” a ti, kdo znají úroveň jejího vzdělání, vážně pochybují o tom, že ví, o čem mluví.
Zcela opačné jsou názory významných představitelů českého průmyslu aj. odvětví ekonomiky, velmi často úzce propojené s německými nebo nadnárodními korporacemi realizujícími své zisky právě v kontextu rostoucích objemů spolupráce v euroasijském ekonomickém prostoru. Takže si dovolím tvrdit, že jsem sice politický optimista a idealista, ale obávám se věřit, že k pozitivnímu vývoji v česko-ruských vztazích dojde, a dokonce si myslím, že Česká republika může časem patřit k těm malým, zlostným a zlým přívěskům Evropské unie nebo dokonce jen Spojených států. Konečně i v části vládního prohlášení, věnované lidským právům, samozřejmě v české nebo evropské interpretaci, bychom mohli najít skrytou výzvu k aplikaci amerického Magnitského zákona, trestajícího podle amerických pravidel všechny ruské soudce a politiky, a vlastně všechny, kdo nedodržují jejich „západní“ výklad. Nejen v kuloárech Poslanecké sněmovny nebo Senátu PČR se už o tom někdy diskutuje.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová - Sputnik Česká republika, 1920, 13.01.2022
Česko
Zacharovová: RF je připravena k obnově vztahů s Českem, ale míč je na straně Prahy
Můžeme s ohledem na citovaná slova očekávat od nového šéfa české diplomacie pana Jana Lipavského konkrétní kroky?
Obávám se, že nemůžeme očekávat nic dobrého, a dokonce, že může relativně brzy dojít ke zvýšení množství nedorozumění mezi prezidentem republiky, vládou a panem ministrem Lipavským. Někteří novináři a anonymní hlasy z prostředí českého MZV se dokonce obávají, že se novému panu ministrovi může podařit rozvrátit nebo podstatně omezit agendu Černínského paláce (budovy MZV), a to dokonce ještě před zahájením českého předsednictví EU, které, i když není strategicky důležité, má jistou ornamentální a reprezentativní funkci.
Dokonce si myslí, a já s nimi souhlasím, že v návaznosti na citovaný výrok pana Gruška, náměstka ruského ministra zahraničních věcí, že ČR zůstane na seznamu „nikoliv přátelských zemí“ ještě dlouho. Jeho slovy proto, že „…sama ví, co má dělat!“ Jen to „vědět“ bychom mohli použít i v jiném slovesném tvaru.
Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikací Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.
Zprávy
0
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала