Мужчина работает с планшетом на компьютере - Sputnik Česká republika, 1920
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

24 % Čechů chce žít v zahraničí. 2,2 milionů a více našinců tam už žije. Co se stalo?

© Depositphotos / KonejotaПожилая пара на мосту в Праге
Пожилая пара на мосту в Праге - Sputnik Česká republika, 1920, 19.01.2022
TV Nova s odvoláním na zdroj Nielsen Admosphere informovala, že až 24 % Čechů chce žít v zahraničí, tzn. mimo Českou republiku. Jde o čtvrtinu Čechů, a to se jeví jako hodně. Zeptali jsme se sociologa Petra Hampla, s čím by tento jev mohl být spojen a co z něho vyplývá, uvážíme-li, že poměrně dost našich krajanů dlouhodobě v zahraničí již žije.
Pane doktore, přes 2,2 milionů našinců již v zahraničí žije, prý se do kalkulace ani nezapočítávají ti, kteří tam žijí desítky let. Česko se vylidňuje? V podstatě každý 6. Čech žije v zahraničí.
Petr Hampl: V posledních dvaceti letech odchází z ČR více lidí, než kolik jich odnesla emigrace z ČSSR z důvodů událostí roku 1968. Po listopadu odešlo až 200 000 lidí, což je násobek oné vlny ze 60. let. (cca roky 1968-72) … Dlouhodobě je to každoročně tak, že až polovina vysokoškoláků plánuje odchod do ciziny. Mě by nepřekvapilo, kdyby těch 24 % bylo zastoupeno zejména mladými, studujícími ročníky.
No ale vždyť tito lidé mohou cestovat. Mohou studijně vyjíždět za vzdělávacími programy. Mohou se přesvědčit, že ve značné míře platí – „všude dobře, doma nejlépe“. (viz již historická cestopisná pozorování Karla Pecha, pozn. autora). Tak proč tedy by spíše preferovali život mimo Českou republiku?
Typická postava čes. kultury – český Honza na cestách – „Proč mám jinde hledat nebe, když to svoje znám?“
Ptejme se po motivech. Mně motiv „můžu cestovat“ nepřipadá zrovna jako něco, kvůli čemu by se měl mladý jedinec v podstatě připravit o vlast. Říká se, že doma je také tam, kde člověk dlouhodobě žije. Čili rodiště je velmi důležité, ale nestačí to.
Za jakých okolností by Češi naopak doma zůstali?
Pokud mladý člověk u nás sežene práci, bydlení, bude se moci oženit, vdát, pak tu prostě má určité perspektivy a zůstane…
Legendární „Árie tuláka“, který obdivuje vůni domoviny, autor Rudolf Piskáček
Pokud u nás nejsou byty, nejsou dobrá pracovní místa, byť všeobecně práce je, pak je naše území příznačné absencí dobrých šancí. Výsledkem je, že věří-li si mladý člověk, rozhodne se pro odchod do světa, kde tak nějak očekává, že těch šancí bude více.
Z ČSR se odcházelo už kdysi dávno, po roce 1918. Přece ale stát musí někdo budovat, musí pro něj něco vytrpět. V národě je celkem rozšířeno rčení, „dobře tam, kde zrovna – bohužel – nejsem…“. A tak proto ti mladí chytnou „toulavou“? Letmo člověka napadá, zda se vůbec v naší zemi ví určitě, co chtít od života, co čekat od státu? Zda to máme utříděné, vracím se tím teď k té čtvrtině Čechů…
Z dostupných dat se nezdá, že bychom se zas až tak vymykali ostatním. Naopak my Češi jsme více konzervativní – stále – a v zásadě jsme i pro rodinu (prorodinní). Ideální by bylo, aby se národ nezbavoval mladých a perspektivních tím, že je vůči nim až příliš pasivní. Bylo by fajn, kdyby se do ciziny jezdilo maximálně na dovolenou. Jinak za první republiky, již jste zmínil, to nebylo tak, že by odcházely české elity. Odcházeli chudí, aby je chudoba ještě více nezdevastovala.
Chudí tedy odcházeli zejména v období mezi válkami. Pro elity tu bylo dost příležitostí, to první republika uměla zajistit, ale jen některým... To jsou všichni ti filmem tradovaní gymnaziální profesoři, technici. Těm se dařívalo. Vznikaly tehdy české podniky, zajímavá místa byla ve státní správě a jejich managementech. Chytří lidé měli nějakou tu šanci se uplatnit. Ale jiní měli v těch časech hlad…
Dneska se tedy lidi jen tak neuplatní?
ČR již není tak samostatnou zemí, jakou bývala dříve. Jsme teď spíše územím, kde si korporace vyřizují své pomocné aktivity. Nevznikají tady nějaké významnější životní šance. Dneska chytří očividně hledí, jak odsud „zmizet“…
ČRo uvedl glosu Ondřeje Neffa (17.1.2022) s názvem Splněný sen; autor citoval situaci v Německu, kde zatím uvažují, zda nedat každému Němci, který dosáhne plnoletosti, určitý startovací objem peněz. Takovéto „zafinancování“ by mělo být bezpodmínečné. To ale předčí komunistické Československo. Že by se k nám komunismus, zjednodušeně řečeno, dostal zpět ze směru netušeného – tedy od Západu? Když to tak uvážíme, je pořad dvakrát logické, že 24 % lidí chce žít „na Západě“? Přece jsme tu chtěli mít kapitalismus…
Kdyby mladá rodina dostala nějaký startovací kapitál, někomu by to pomohlo. Vraťme se ale k nám.
V regionech, kde seženete byt, neseženete pracovní místo. To jsou ty vybydlené kraje, odkud mizí i kultura. A opačně – pokud seženete práci, v daném místě zase nenajdete vhodný, nepředražený byt. Pozoruji, že vláda na to nemá žádný silný názor a nechce s tím nic dělat. Na vše má standardní liberální výmluvu o tom, že „všechno vyřeší trh“. Jenže vše „netržní“ nemusí nutně být chápáno jako marxistické, potažmo komunistické. A to víte, že největším znárodňovatelem v ČSR byl vlastně Edvard Beneš? Marxistou nebyl. Další znárodňovatel T.G.M. se taktéž k marxismu přece nehlásil.
Je tu ještě jedna poloha: to, co je státní, není přece špatné. Nemělo by to s námi v těch státnických úvahách smýkat ode zdi ke zdi. Správný je koneckonců zdravý pragmatický přístup. I v 70. letech na Západě existovaly státní sektory, v nichž se stát angažoval. Jinak si myslím, že ubývá těch, kteří chtějí žít v cizině, kdybychom to porovnali s euforií, která u nás byla třeba před nějakými deseti patnácti lety. V cizině klesla bezpečnost. To je důvod, proč si to teď někteří rozmyslí, zda opouštět rodné břehy.
Migrační fenomén hodně změnil tvář Francie, Británie či Švédska. Už to nejsou ty země zaslíbené. Možná tam mají teď dokonce v něčem větší problém než my. Ve všech těchto zemích se také zhoršil ukazatel chudoby. Prosadit se na Západě může dnes jen – a nebudu se bát výrazu – hrstka geniálních.
Kennedy kdysi apelovala na Američany, aby se zamysleli, co mohou udělat pro vlastní stát… Co my? Klademe si tuto otázku vůbec?
Naši globálně myslící mladí nejsou vedeni k vlastenectví. Právě proto si myslím, že u nás se musí projevit i stát, který si nemá myslet, že poté, co ministr „dostane“ úřad, je z obliga s veškerou odpovědností.
Vlastenecká píseň Kolíne, Kolíne s kultovní postavou Pepíčka, který má „klobouček na stranu“…
Musí jít příkladem mladým a vysvětlit jim, že jsou tu národní hodnoty, které buď zaniknou, nebo přežijí. Kromě nás v tomto smyslu nikdo nic neudělá, a za nás už vůbec ne. Ale napřed musí stát zajistit pracovní dobré příležitosti a pochválit každého, kdo umí a chce přiložit ruku k dílu. Jen bych poznamenal, že moje generace to měla jistým způsobem snazší.
Děkujeme za rozhovor.
Председатель Палаты депутатов парламента Чешской Республики Маркета Пекарова Адамова с Премьер-министром Словацкой Республики Эдуардом Хегером - Sputnik Česká republika, 1920, 18.01.2022
Slovensko
Slováky strašně rozesmálo to, na čem se dohodli Heger a Pekarová Adamová
Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikací Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.
Zprávy
0
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала