Při stavbě Krymského mostu byl nalezen unikátní objev, nyní vědci objasnili jeho původ

Vědci ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů a Kurčatovova institutu společně s archeology z Archeologického ústavu s vysokou pravděpodobností zjistili původ starověké terakotové hlavy nalezené v Kerčském průlivu při stavbě Krymského mostu. Informovala o tom tisková služba Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně.

Analýza materiálů, které antický sochař použil, ukázala na Itálii. Podle předního odborníka Kurčatovova institutu Eduarda Grešnikova, vědci použili pouze takové typy výzkumu, které zaručovaly minimální dopad na unikátní artefakt z V. století př. n. l.

„Vždyť se jedná o kus díla, autorské dílo, které je vytvořeno tomografickou metodou," zdůraznil Grešnikov.

„Tato terakota je hodna nejen Kerčenského muzea, kde se nyní nachází, ale dokonce i Louvru nebo Ermitáže, kde jsou často umístěny římské kopie nedochovaných řeckých originálů, zatímco krymská terakota je nepochybným originálem,“ řekl.

Odborníci použili neutronovou aktivační analýzu, synchrotronovou difrakci, infračervenou spektroskopii, skenovací elektronovou a optickou spektroskopii a také energeticky disperzní rentgenovou mikroanalýzu. Na částech sochy byla nalezena pryskyřice, která napodobovala vlasy, knír a vousy. Vzorky byly odeslány k radiokarbonovému datování na univerzitu v Georgii (USA) a bylo zjištěno, že artefakt byl pokryt pryskyřicí v 5. století př. n. l. Odborníkům se také podařilo určit druh pryskyřice: umělec použil „sandarak“, pryskyřici vylučovanou stromy v západním Středomoří.

Hmotnostní spektrometrie byla použita také ke studiu ložisek olova z vnitřní části hlavy a jako místo původu olova byly označeny doly Lavrio poblíž řeckých Atén. Athénské olovo se vyváželo do starověkých řeckých kolonií po celém Středomoří. A olovo mohl hrnčíř použít ke srovnání nebo upevnění terakoty, což byla ve starověkém světě běžná praxe.

Zkoumání pigmentových barviv v pórech keramiky ukázalo, že oblast imitace vlasů na hlavě byla pokryta barvivy na bázi železa a manganu, která dodávala šperku černohnědou barvu. V oblasti rtů byl použit červený okr a část objektu byla pokryta omítkou, která byla pod barvivem.

Jedinečnost keramického materiálu sochy je v tom, že obsahuje jacobsit - sloučeninu železa a manganu, která vzniká vypalováním jílů obsahujících oxidy manganu a železa.

Další etapou studia terakoty byl výzkum v Laboratoři neutronové fyziky Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně.

„Díky tomu se nám podařilo zjistit 41 chemických prvků a prvkové složení terakoty se podobalo složení jiných vzorků, pocházejících především ze střední Itálie,“ poznamenal výzkumný pracovník Wael Badawi.

Statistické zpracování všech těchto údajů ukázalo, že nejblíže geochemickým vlastnostem terakotové hlíny jsou vzorky z oblasti Lacium ve střední Itálii.

Unikátní terakotová hlava byla nalezena mezi fragmenty starořecké keramiky a amfor v roce 2017 poblíž mysu Ak-Burun v Kerčském průlivu při stavbě pilířů Krymského mostu. Socha zobrazuje mužskou hlavu v životní velikosti z pálené hlíny, což je vzácné: starověké terakoty obvykle nepřesahují výšku 40 cm. Předpokládá se, že je to starověký bůh nebo hrdina. Nyní na něm pracuje početný tým archeologů, chemiků a fyziků, včetně pracovníků Spojeného ústavu jaderných výzkumů.

Sledujte náš kanál na jedné z nejbezpečnějších chatovacích aplikací Telegram, na kterém vám budeme přinášet aktuální zprávy a zajímavá videa.