Мужчина работает с планшетом на компьютере - Sputnik Česká republika, 1920
Názory
Komentáře k událostem, rozhovory s osobnostmi

„Pořád mu zapaluji svíčku, jako by byl živý!“ Nejstrašnější příběhy o zločinech proti Srbům

© Foto : Игор СалингерZáběr z filmu Žlutý dům
Záběr z filmu Žlutý dům  - Sputnik Česká republika, 1920, 03.10.2022
Stále je ještě malá naděje, ale čím dál tím větší jistota, že otec byl unesen za účelem obchodování s orgány. Byl mladý, v těch dnech měl oslavit své čtyřicáté narozeniny. Nedávno nás navštívili lidé z Haagského tribunálu, kteří opět sbírali informace, ale neřekli proč. Jsem ráda, že jeho osud bude tématem filmu a že se lidé dozvědí, co se stalo.
Takhle pro Sputnik v souvislosti s natáčením filmu „Žlutý dům“ z produkce Srbské rozhlasové televize (RTS), vypráví Katarina Vitoševićová z města Orahovac v západním Kosovu. Její otec Siniša byl spolu se svým přítelem Gradimirem Majmarevićem unesen a stal se nezvěstným 22. června 1999 na cestě do vesnice Velika Hoča.
„Byli zatlačeni do auta a odvezeni, jak řekl jeden ze svědků, neznámým směrem. Maminka kontaktovala francouzská média, která pak získala informaci, že auto mého otce bylo spatřeno poblíž hasičské stanice v Orahovaci. Druhý den byl pryč, auto zmizelo,“ říká žena.
Později se Katarina z médií dozvěděla, že jejího otce a přítele viděli koncem července nebo začátkem srpna poblíž vesnice v severní Albánii.
V tom roce 1999 bylo uneseno mnoho lidí. O děsivých událostech spojených s obchodem s lidskými orgány vypráví film RTC, který byl natočen podle zpráv Dicka Martyho* a mise OSN v Kosovu (UNMIK) z roku 2003. První část natáčení právě skončila. Vychází z výpovědí osmi svědků albánské národnosti, kteří byli členy teroristické Kosovské osvobozenecké armády a kteří se přímo či nepřímo podíleli na transportu lidí z Kosova do Albánie.

„Žlutý dům“ je pouze tranzitní bod

Autorka filmu Žlutý dům Slađana Zarićová v rozhovoru pro Sputnik připomíná, že únosy začaly, když srbské bezpečnostní síly již nebyly schopny řádně působit v Kosovu a Metochii. Svědci, kteří se přímo či nepřímo podíleli na převozu, říkají, že jak Srbové, tak i Albánci, o kterých bude ve filmu řeč, byli nejprve drženi ve sklepích a pak byli ve druhé polovině července 1999 přemístěni do několika lokací v Albánii.
„Podle zprávy Dicka Martyho byl Žlutý dům jen jedním z tranzitních bodů, protože ve skutečnosti jich bylo víc. Dosud se pátrá po 350 příslušnících srbské národnosti, jejich osud stále neznáme. Víme, že byli distribuováni po nějakých táborech, často i v soukromých domech. Tam byl prováděn výběr podle věku. Samozřejmě, že v tomto tragickém příběhu obchodování s orgány dostávali mladí lidé větší přednost,“ říká Zarićová.
Žlutý dům v Albánii - Sputnik Česká republika, 1920, 03.10.2022
Žlutý dům v Albánii
Dodává, že výběr lidí, kterým byly odebírány orgány, byl také prováděn na základě jejich zdravotního stavu, rozboru krve a ultrazvuků. Šlo výhradně o obchod s ledvinami.
„Na rozdíl od srdce a dalších orgánů mohou ledviny při správném skladování přežít mimo tělo 24 hodin. Na druhou stranu je pro ledvinu velmi obtížné najít shodu mezi příjemcem a dárcem. To je důvod, proč byli ti lidé přesouváni z domu do domu a proč podle Martyho také trávili několik měsíců v Albánii. Byli zabiti těsně před explantací orgánů, načež orgány byly transportovány do Istanbulu přes letiště v Tiraně,“ říká Zarićová s tím, že přesný počet lidí, které takový osud potkal, není znám.

Když sousedé zastaví auto...

O natáčení filmu ví i Slobodan Stevanović z vesnice Donjice, jehož syn Vlastimir byl ve věku 29 let mobilizován. Vlastimir jednou v sobotu 12. června jel autem z vesnice do města pro jídlo spolu se Slobodanovým bratrancem.
„Když dorazili do sousední vesnice, byli zastaveni a donuceni vystoupit z auta a zvednout ruce za účelem osobní prohlídky. To všechno mi řekl můj bratranec, seděl vpravo. Tam dole rostl nějaký keř, bratranec ho přeskočil a začal válet sudy. Využil zmatku, když syna a auto prohledávali, a utekl. Stříleli po něm, místní ho pronásledovali na traktorech, ale on utekl,“ říká Stevanović.
Slobodan se okamžitě vydal syna hledat, ale marně. Otec se nakonec vydal do Prizrenu, města, kde se nacházela jeho armáda.
„Přišel jsem přímo k veliteli Božidaru Deliciovi, který mi řekl „uvidíme“. Co uvidíme, říkám, armáda je stále ve vašich rukou, obkličte vesnici a najděte člověka. Velitel odpověděl, že nic z toho udělat nemůže, protože přišel KFOR. Právě v ten den vstoupili do Kosova, tak to bylo,“ říká Stevanović.
Slobodan nechce věřit, že jeho syn skončil ve „žlutém“ či jiném domě, ze kterých byli unesení lidé převezeni do Albánie a pak zabiti tím nejstrašlivějším způsobem.
„Stále mu zapaluji svíčku, jako by byl naživu,“ říká Slobodan.
© Foto : Спутњику уступила Катарина ВитошевићSiniša Vitošević, jenž byl unesen 22. června 1999
Siniša Vitošević, jenž byl unesen 22. června 1999 - Sputnik Česká republika, 1920, 03.10.2022
Siniša Vitošević, jenž byl unesen 22. června 1999
*Poznámka: Speciální zpravodaj Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) Dick Marty v roce 2010 předložil svou zprávu, ve které se uvádí, že na konci 90. let během ozbrojeného konfliktu v Kosovu mezi Srby a Albánci vznikla v kraji zločinecká skupina zabývající se únosy lidí z řad Srbů, neloajálních Albánců a lidí jiných národností s cílem barbarského odebrání jejich orgánů za účelem dalšího prodeje.
Podle výsledků vyšetřování bývalé prokurátorky ICTY pro bývalou Jugoslávii Carly del Ponteové a Dicka Martyho byly od roku 1999 prováděny operace „černých transplantací“ v takzvaném „žlutém domě“ na severu Albánie. Vyšetřováním těchto zločinů se i nadále zabývá zvláštní soud v Haagu pro zločiny v Kosovu.
© Foto : Игор СалингерFilm Žlutý dům je filmovou adaptací zprávy Dicka Martyho
Film Žlutý dům je filmovou adaptací zprávy Dicka Martyho - Sputnik Česká republika, 1920, 03.10.2022
Film Žlutý dům je filmovou adaptací zprávy Dicka Martyho
Zprávy
0
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала