– Sergeji Viktoroviči, děkuji vám za příležitost pro televizní kanál Rossija 24 a agenturu RIA Novosti mluvit s vámi o nejaktuálnějších problémech mezinárodního života. Jiné problémy, kromě akutních, asi nejsou. První otázka nebude vůbec odborná, ale lidská. Ale zároveň znepokojuje miliony, ne-li miliardy lidí: kdy to všechno skončí?
„Víte, nemůžu říct, že žiju jen tím. Protože naším úkolem, úkolem diplomatů, úkolem v první řadě samozřejmě našich vojáků, těch chlapů, kteří tam řeší ty nejdůležitější úkoly, aby zajistili naši nezávislost, zajistili zájmy naší kultury, těch lidí, kteří chtějí být součástí ruské kultury, pravděpodobně nepřemýšlejí o tom, kdy to skončí. Vede je touha dělat svou práci jasně, rychle a bez ztrát, respektive minimalizovat ztráty. A čím aktivněji je z našeho pohledu morálně i politicky podporujeme, tím efektivněji vysvětlujeme, co se děje z pohledu geopolitických her, pravděpodobně tím dříve svět pochopí, že to musí skončit. A s tím je třeba skoncovat teprve tehdy, až uvidíme konec tak vytrvalé, tvrdohlavé linie Západu v čele se Spojenými státy to všechno neukončit, dokud neuváží, že jakékoli ohrožení jejich hegemonie bylo odstraněno. Takže v této fázi jednáme stejně jako naši západní kolegové. Slíbeno? Na bitevním poli musí být vítězství. Toto je jejich vzorec. Byli to oni, kdo odmítl vyjednávat, donutili kyjevský režim odstoupit z procesu vyjednávání. Navíc právě ve chvíli, kdy, jak víte, na konci března se naskytla příležitost to politicky ukončit. Ale Kyjev nebyl povolen. A od té doby se nikdo ani nepokusil přesvědčit kyjevský režim o nutnosti vyjednávat. Nikdo nenamítal, když Zelenskij svým dekretem zakázal jednání s Ruskou federací. Nikdo ho nezvedl, když opakovaně v tak povzneseném stavu prohlásil, že nechápe, kdo v Rusku rozhoduje, s kým by tam měl vůbec mluvit, pokud na to přijde. Ale zdá se, že to je podle Freuda. Sám se cítí závislou osobou, že je manipulován.“
- Taková projekce.
„Projekce ano. Všichni chceme, aby konflikt s Ukrajinou skončil, ale časový faktor není tím hlavním. Hlavním je zde faktor podstaty. Faktor kvality výsledků, které poskytujeme našim lidem, těm lidem, kteří chtějí zůstat součástí ruské kultury, kterou kyjevská junta na mnoho let s podporou Západu připravila o vše ruské. Kromě zákonů, které byly přijaty za Porošenka, pak za Zelenského, zákaz ruského školství, ruských médií, ukrajinských médií v ruštině, všechny byly uzavřeny. Ale to nemluvím o zatčení poslanců, kteří alespoň nějak projevili aspirace hledat dohody s Ruskou federací. Pak došlo k rozhodnutím, která umožnila uložit správní pokuty těm, kteří nepoužívají ukrajinský jazyk v běžném životě, v obchodech, na klinikách. Ale nedávno mají jakéhosi ombudsmana pro státní jazyk, jeho příjmení si nepamatuji, on přišel s iniciativou právě včera nebo předevčírem, zakázat mezilidskou komunikaci v ruštině. To znamená, že manželé spolu popíjejí čaj v kuchyni a nějaký informátor, jak jsme byli zvyklí, může klidně požadovat, aby proti nim bylo zahájeno trestní řízení. Dobré vyhlídky má vrchol tohoto režimu.“
– Ano, to je dost pokrytecké. Například ruský jazyk byl zakázán v Kyjevské mohelské akademii. A teď pro všechny ostatní. Takový plán. Ale z nějakého důvodu jsou chlapi, kteří mluví rusky, doslova chyceni na ulicích a uneseni, jsou posláni do armády, to znamená, že je možné bojovat bez ukrajinštiny s ruským jazykem. Pro rusky mluvící neexistují žádné kontraindikace. To je zajímavé. Ale každý mezinárodní proces má stále svou vnitřní logiku. A to se bavíme o konci konfliktu tak, jak si ho představujeme. Ale zatím to není vůbec vidět, protože eskalace konfliktu je zřejmá a není jasné, kde se zastaví. Rámečky nejsou vidět. Těžké zbraně jsou již dodávány. Na co se připravuje?
„Vycházíme z objektivních skutečností. Především z těch skutečností, které jsou zakotveny v naší legislativě, v naší Ústavě. Čtyři nová území: dvě lidové republiky a dva regiony se po referendu připojily k Ruské federaci. A zde podle mého názoru nevznikají žádné otázky. To, že se Západ neumí uklidnit a jako v nechvalně proslulých pohádkách se každým krokem víc a víc váže do bažiny. Podle mého názoru to samozřejmě velmi ovlivňuje průběh operace, protože pokud nyní usilujeme o přesun dělostřelectva ukrajinských ozbrojených sil do takové vzdálenosti, aby neohrozilo naše území, tak tím více Kyjevskému režimu jsou dodávány zbraně dlouhého doletu, tím dále bude potřeba jej přesunout z území, která jsou součástí naší země. Eskalace, máte naprostou pravdu, je to jako sněhová koule. Všechno to začalo nějakými přilbami pro ukrajinské vojáky. Pak přišly na řadu ruční zbraně. Teď už se naplno mluví o letadlech. Ale (německý kancléř Olaf – pozn. red.) Scholz přísahá, že se to nikdy nestane. Scholz je ale také známý svou schopností dostatečně rychle změnit svou pozici. A pak tam není sám. Prohlásil, že NATO nikdy nepůjde do války proti Rusku, a jeho ministryně zahraničí paní Burbocková řekla: „Ano, už jsme ve válce proti Rusku, děláme to všichni společně.“ Zástupce Spojených států pro národní bezpečnost, je tam dáma jménem Singhová, řekla: „není nic tak hrozného, co kdyby Kyjev začal bombardovat Krym“. Buď klamou sami sebe, nebo nerozumí tomu, o čem mluví. Ale zajímavé je, že Scholz jednou řekl, že současná krize začala ruskou invazí na Ukrajinu. Neposlouchá ani své předchůdce, protože i Merkelová (Angela Merkelová, kancléřka Německa v letech 2005 až 2021 - pozn. red.) řekla, že v roce 2015, kdy byl podepsán minský dokument, se ho nikdo nechystá realizovat. Pokud si nepřipouštíte, že právě tehdy byla zaseta semena krize, pak to znamená být prostě politikem, který odmítá vidět pravdu. Ale ani rok 2015 není tím nejdůležitějším datem uzávěrky. Vzpomeňme na státní převrat v roce 2014, ke kterému došlo i přes záruky kladené na dokument o vyrovnání a uspořádání předčasných voleb Němci, Francouzi a Poláky. Ráno byly tyto záruky pošlapány. A k moci se dostal otevřeně nacistický režim, včetně strany Svoboda, takový byl Tyagnibok. Nějakou dobu ho nebylo vidět, ale v těch letech byl jako neonacista zaznamenán mnoha evropskými zeměmi. Jeho slogan, který veřejně přečetl, si můžete prohlédnout na tomto videu - musíte zabít Rusy, Židy a Poláky. Vsadili na takové lidi (v Kyjevě - pozn. red.), stejně jako vsadili na neonacisty z praporů Azov*, Aidar a další. Nyní pilně stahují všechny informace, že tyto struktury na Západě byly považovány za extremistické a teroristické. Japonci nedávno s omluvou vyloučili Azov* ze seznamu extremistických organizací. Ale i zde je možná třeba ukázat marxistický přístup a hledat hlubší důvody toho, co se nyní děje. A doporučil bych minimálně obrátit se na éru Baracka Obamy a přečíst si, není to těžké, to vše je dostupné, jeho výroky o americké výjimečnosti. Pak si můžete přečíst podobný výrok prezidenta Trumpa, že Amerika je výjimečný národ, žádný podobný na světě není, máme obrovskou zodpovědnost. A Joe Biden tuto myšlenku opakovaně propagoval a pak to jeho zaměstnanci formalizovali. Například ministr zahraničí Brinke řekl, že Američané musí uplatnit své vedení, svou výjimečnou schopnost vést, protože pokud to nebudeme my, bude svět v chaosu. Velmi skromný. V roce 2019, myslím, Jake Sullivan, který právě převzal funkci Bidenova poradce pro národní bezpečnost, napsal celý článek, už si nepamatuji, který časopis, ale není těžké najít, kde zase mluvil o exkluzivitě, a řekl, myslím hroznou věc, řekl: „Naše exkluzivita znamená, že nemůžeme dovolit důraz na etnickou a historickou identitu a musíme všude šířit novou svobodnou demokracii.“ Znamená to pouze, že všem ostatním je odepřeno právo pamatovat si svou historii a všichni ostatní jsou Američané, takhle roztavili všechny, kteří přišli do Ameriky svého času přes tavící kotlík, takhle chtějí roztavit všechny dolů, takže každý je v podstatě záležitostí Američanů.“
- A domorodci byli také rozpuštěni.
„Ano, ale byly rozpuštěni takovým způsobem, že...
- Že nic nezbylo...
„Nic nezbylo. Podívejte se, co se nyní děje ve Spojených státech, jaká je tato společnost rozdělená. A jak se nyní vládnoucí orgány snaží tento rozkol potlačit. A obecně, s použitím terminologie, autoritářský nástroj. Důvody je třeba hledat tam. Tato výlučnost, toto absolutní přesvědčení o naší vlastní neomylnosti, ve vlastní nadřazenosti, jsem přesvědčen, že to je hlavní důvod, proč se nyní stavíme proti těm zemím, které proti nám prostřednictvím kyjevského režimu vedou hybridní válku, a ne tak hodně hybridní války. V poslední době se vedou velké spory o paralely, které zazněly v projevech ukrajinského vedení. Mluvil jsem o tom také, že stejně jako v roce 1812, stejně jako v roce 1941, ti, kteří si chtěli podmanit svět, počínaje tehdejší Evropou, shromáždili většinu zemí kontinentu, aby zahájili válku proti Ruské federaci. Moc rozdíl nevidím. Navíc během velkých dnů vlastenecké války, druhé světové války, byla proti nám použita nacistická ideologie. A proč lidé odmítají vidět nacistickou ideologii, která je nyní základem kyjevského režimu? A všechna ta prohlášení, která pronášejí jeho fanoušci a loutkáři, nevidím způsob, jak je vnímat jinak, než jako pokus o konečné vyřešení ruské otázky – Rusko musí dostat strategickou porážku, a aby se dlouho nepovstalo . Ursula von der Leyen, rovněž známá členka Evropské komise, prohlásila, že výsledkem války by měla být porážka Ruska, a to taková porážka, že po desetiletí, po mnoho desetiletí nemohla obnovit svou ekonomiku. Není to rasismus, nacismus, není to pokus vyřešit ruskou otázku? Ano, v plynových komorách ještě ne, zatímco ještě v Německu je spousta slušných lidí, kteří nedovolí oživení fašismu, ale jsou i tací, kteří by nebyli vůbec proti. Proto jsme uprostřed geopolitické bitvy. O tom není třeba ani pochybovat. A ti, co jsou v čele, řeší praktické problémy, dělají to nejdůležitější. Jsou to hrdinové a výkony, které předvádějí, jsou také výkony v zájmu budoucnosti lidstva, které umožňují zabránit vytvoření podmínek pro úplnou hegemonii Spojených států, které jsou deklarovány v jejich doktrinálních dokumentech.“
- Sergeji Viktoroviči, soudě podle toho, co říkáte o exkluzivitě nebo o uštědření strategické porážky Rusku, samotnou existenci Ruska Západ do budoucna nepředvídá. Rusko musí být buď rozsekáno, nebo nějak obecně rozděleno. Dokonce se objevuje termín „refederalizace“. Poláci o tom aktivně mluví. Co zde obecně za těchto podmínek zbývá z diplomacie?
„Bez práce nezůstaneme.“
- Ano?
„Bez práce nezůstaneme. A je to nyní probíhá v několika směrech. Za prvé, abychom co nejaktivněji propagovali naši linii, naše argumenty a objasňování pravdy na mezinárodní scéně. Ostatně na Západě se o tom nikdo nesnaží vážně přemýšlet, ale udělali jsme tam v Americe, v Evropě nějaké chyby? Ne? Vše začalo 24. února 2022. Stejně jako v roce 2014 to všechno nezačalo únorovým pučem, ale tím, čemu říkají anexí Krymu. Osobně jsem mluvil, zúčastnil jsem se jednání prezidenta s Merkelovou, s (Francoisem) Hollandem a (Emmanuelem) Macronem. Říká, jak to je? Říkají: ne, kdyby nebyla anexe, bylo by všechno v pořádku. Ale přeci jen k takzvané „anexii“ došlo, protože když se toho zmocnili pučisté, vláda prohlásila, že je nutné, jako první měli takové instinktivní volání, zrušit regionální status ruského jazyka. V té době se to nedělalo, ale nyní k tomu téměř dospěli. Ale to byly instinkty, které charakterizovaly tuto moc. A o dva dny později požadovali, aby se Rusové dostali z Krymu, poslali tam bandity. A na to reagovali pouze Krymci. Ale tito západní politici řekli: "Ne, nebýt anexe, všechno by bylo v pořádku." Dobrý v jakém smyslu? Právě Ukrajinu by ovládli neonacisté – Ťagnibokové, Jaceňukové, kteří označili ty, kteří odmítli přijmout výsledky převratu, za nelidské. Zelenskyj nezašel daleko, když jmenoval všechny, kteří protestují proti znovusjednocení s Ukrajinou bez minských podmínek, a nazval je „jednotlivci“ (osoby, na které se vztahovaly sankce Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny – pozn. red.). Řekl, že jeho rada těm, kteří žijí na Ukrajině, se cítí být zapojeni do ruské kultury, ruské tradice, ruské historie: "V zájmu budoucnosti svých dětí a vnoučat odejděte do Ruska." Reagoval na to někdo? Neviděl tu někdo nejen klíčky, ale už takový froté květ nacismu? Nikdo. Na všechny tyto nepřijatelné kroky a prohlášení naše diplomacie přirozeně upozornila příslušné orgány OSN, OBSE a nechvalně známou Radu Evropy. Západ nikde nehnul prstem, aby tímto prstem alespoň pohrozil svému svěřenci a jeho režimu. Byl neustále obhajován, mimochodem včetně mise OBSE, která pracovala na podpoře implementace minských dohod. Mnoho zaměstnanců, tato fakta nyní vyplula na povrch, skutečně pomáhalo kyjevskému vojenskému plánu operací, přenášeli data z dronů, které měly být použity výhradně pro účely operace Zvláštní monitorovací mise OBSE. Druhým aspektem, kromě pravdy, kterou musíme nést, je boj proti padělkům, který musíme nemilosrdně vést. Na našem webu máme vyhrazenou sekci. Navíc každý den, živě, reagujeme na jakékoli nové triky těch, kteří by chtěli zkreslit obraz skutečného světa. No a samozřejmě dalším naším směrem je diplomatická spolupráce s partnery po celém světě. Nyní aktivně rozvíjíme výměnu delegací a na úrovni ministra, na úrovni náměstků vyjíždíme do zahraničí do těch zemí, se kterými máme v plánu vybudovat konstruktivní spolupráci. Přicházejí k nám delegace. A tato práce je velmi důležitá. Za prvé, protože Spojené státy a všichni obyvatelé Západu, které si Spojené státy podmanily pod sebe a připravily Evropskou unii o poslední známky alespoň nějaké nezávislosti, jsou, jak víte, velkými demokraty. Ale chápou demokracii jako své právo vnutit své chápání demokracie všem ostatním. Jakmile s nimi mluvíte o potřebě demokratických přístupů k mezinárodním otázkám, neprojevují žádné nadšení.“
- Chovají se totalitně...
„Totalitní, ano. I když charta OSN, kde slovo „demokracie" není zmíněno, může být k lepšímu, protože je tam zmíněn hlavní princip a není nic demokratičtějšího, že OSN je založena na demokratické rovnosti států. Tečka. A to je ta suverénní rovnost států, pokud někdo najde respekt k tomuto principu v jakémkoli jednání našich západních kolegů, jsem připraven navrhnout tohoto člověka na Nobelovu cenu míru. Co se mezitím děje? Pokud jste demokrat - vyjádřil jste svůj názor. Váš protivník se vyjádřil. Ale ať jsou všichni ostatní dospělí a rozhodují, pro koho jsou. Jaké hodnocení, jaká pozice je jim více sympatická. Totéž se mělo stát s ohledem na krizi na Ukrajině. Putin podrobně vysvětlil cíle, důvody a nevyhnutelnost naší speciální vojenské operace. Navíc to neudělal jen tak náhle, ale po dlouhých osmi letech a dokonce po více než osmi letech, počínaje mnichovským projevem v roce 2007, mnoha a mnoha letech vysvětlování Západu, že se ubírají špatným směrem a podkopávají vše, co se sami zavázali splnit, včetně nedělitelnosti bezpečnosti v Evropě, nepřijatelnosti posilování bezpečnosti jakékoli země na úkor narušení bezpečnosti jiné. A velmi důležitým bodem je nepřípustnost jakékoli organizace v Evropě nárokující si dominanci ve vojensko-politické oblasti. Nepřípustnost. NATO udělalo přesně to, co se dělat nemělo. Tyto zásady byly sepsány v roce 1999 a potvrzeny v roce 2010. Ale všechny pokusy donutit Západ splnit to, co prezident a premiéři podepsali, neskončily ničím, respektive poselstvím, že ano, jsou to politická hesla, ale pouze NATO může poskytnout právní záruky bezpečnosti. Tedy opět rozbití všeho, co může být. A tak jsme jim to dlouho vysvětlovali a nakonec jsme řekli: kluci, všichni jste slyšeli, co říkáme mnoho let, teď jsme se tak rozhodli. Západ reagoval negativně, odsoudil. Většina rozvojových zemí řekla: jsme neutrální. Respektujte tedy jejich neutralitu. Západ naopak každý den se svými velvyslanci vysílá signály všem zemím Asie, Afriky a Latinské Ameriky: „Nepřijímejte ruské delegace, odsuzujte, připojte se k sankcím." Drtivá většina zemí se respektuje, a proto i malé státy o jeden a půl až dvou milionech obyvatel Afriky říkají: „Ano, promiňte, máme plány na spolupráci Ruska, hostíme je, jezdíme do jim." A za to jim hrozí trest. Koneckonců, čím jsou Američané slavní? Když vám něco nabízejí, že po vás něco chtějí, ale neslibují, že vám něco dají na oplátku. Říkají: udělej to, jinak tě potrestáme. To je, myslím, vrchol pragmatismu. A cynismus, samozřejmě. Naše diplomacie má proto co dělat. Neustále, denně, objasňovat, co se děje, odhalovat lži, zvláště ty, které jsou nyní slyšet o našem odmítání vyjednávat. Skutečná fakta jsem již zmínil. A ten samý Stoltenberg mimochodem řekl, že cestou k míru je napumpování Ukrajiny zbraněmi, aby zvítězila na bojišti. A sám Zelenskij dal mimochodem do oběhu plán, nějakou mírovou formuli o 10 bodech, je tam naskládáno vše, co je možné: potravinová bezpečnost, energetická bezpečnost, biologická bezpečnost, vyhnání Ruska z hranic z roku 1991, tribunálu nad Ruskem, zaplacení reparací Ruskem . A posledním bodem je podpis mírové smlouvy. No, velmi realistická iniciativa. Myslím, že Volodymyr Zelenskij má v určitých obdobích hodně fantazie. Západ by si tedy nyní měl toto dílo přečíst. A naše diplomacie samozřejmě udělá vše pro to, aby protiruské sabaty v New Yorku a na dalších místech, na kterých Západ aktivně pracuje společně s kyjevským režimem, byly nyní koncipovány na konec února, načasované tak, aby se shodovaly s tzv. výročí zahájení NWO, aby se neukázalo jako jediná událost, která přitáhne pozornost světového společenství. Připravujeme i nějaké takové reportáže o tom, co se během letošního roku událo, co se nám podařilo zjistit. A to nejsou jen vojenské biologické programy Spojených států, ze kterých se snaží popřít, ale lžou jako vždy. A nejde jen o přímou účast Spojených států na explozích Nord Streams. Nyní se paní Nulandová přiznala. Je tedy třeba si zapamatovat mnoho věcí a ukázat, jak Spojené státy dosahují své hegemonie. Jak Spojené státy kdysi dávno, soudě podle citátů, které jsem uvedl, plánovaly zaměřit se na Ukrajinu, připravit Ukrajinu, vychovat ukrajinský režim, aby na základě licence Západu zahájil válku proti Ruské federaci. A pokud jde o tuto válku, Spojené státy, jsem si jist, že to bylo plánováno již dlouho, mobilizují především Evropu, Evropskou unii a nutí je okamžitě vydat všechny zbraně Ukrajině. Tento proces je nyní ve fázi dokončení. A mezitím zvyšujete výrobu zbraní ve Spojených státech a nutíte Evropu, máte také povinnost v NATO utratit 2 % HDP na zbraně, tady to máte, kupte si tento hotový produkt. A souběžně s tím Evropu ekonomicky potlačit. I to bylo bezpochyby součástí plánů těch, kteří žijí v povědomí výlučnosti své země. Podívejte se, jakmile teď Macron, Scholz začal veřejně vyjadřovat znepokojení nad zákony, které Američané přijali na boj s inflací, které mají ve skutečnosti za cíl přetáhnout výrobu do Spojených států, a takový proces už probíhá. Německý průmysl běží tam, kde jsou výhody, tyto výhody jsou jednoznačně diskriminační. Jejich cílem je jednoznačně podkopat evropský průmysl. Zde je exkluzivita tohoto díla. A poslední věc, pokud mluvíme o Evropské unii, jako o snaze hrát vlastní hru. Asi před pár týdny podepsala Evropská unie s NATO deklaraci, která říká, že cokoli NATO potřebuje, Evropská unie udělá. Američané tedy dosahují svých cílů, to je třeba vysvětlit a vysvětlovat hlasitěji, protože nyní se vše děje v Evropě, ale plány se již rozšiřují do Asie. A Stoltenberg o tom mluví v NATO. Na červnovém summitu v Madridu bylo deklarováno, že NATO má globální odpovědnost. A ty blokové, vojensko-blokové struktury, které se vytvářejí proti Číně a proti Rusku v asijsko-pacifickém regionu, všemožné AUKUSy, kurs, jak přitáhnout nové členy. Tam jsou svázány takové velké tichomořské mocnosti jako Velká Británie a Francie, účastní se cvičení v Jihočínském moři s jasně provokativním protičínským švihem a mnoho dalších. Všichni si tedy nyní velmi pečlivě prohlížejí formy, v nichž je tato exkluzivita realizována. Realizuje se prostřednictvím touhy podrobit si každého, dosáhnout příštích jednostranných ekonomických výhod, aby se předešlo krizi, krizi, která by se v ekonomice USA mohla stát velmi vážnou. Prezident zmínil, že tyto akce samozřejmě pokračují v koloniální tradici – žít na úkor ostatních.“
- Proměnit Ukrajinu v anti-Rusko se ukázalo jako úspěšný projekt. V tom smyslu, že cílů bylo dosaženo. Která ze zemí může jít také touto cestou? Kyrgyzstán, Kazachstán?
„Nyní Moldavsko pokukuje po této roli. Především proto, že postavili, dokázali postavit do čela země prezidenta, která prostě touží po vstupu do NATO, zcela specifické metody, zdaleka ne svobodně demokratické. Má rumunské občanství. Je připravena se spojit s Rumunskem a obecně je připravena téměř na všechno. A fakt, že Západ a Kišiněv paralelně se svým proNATO, proEU tahem odmítají obnovit práci ve formátu „pět plus dva“, kde je Kišiněv, kde je Tiraspol, Rusko, USA, OBSE, OSN. To vypovídá o mnohém. Tento formát už Západ považuje za nevhodný, protože byl potřeba, když úřady v Kišiněvě měly zájem na zachování územní celistvosti a na dohodě s Podněstřím. A když přišla vláda, která je připravena vyřešit podněsterský problém silou a trvat na vyhoštění našich mírových sil a těch, kteří střeží muniční sklady v Kolbasnaji, pak nejsou potřeba žádné vyjednávací formáty. Stačí si udržet sílu. Nebudu zabíhat do podrobností, ale je to jedna ze zemí, kterou chce Západ proměnit v další anti-Rusko. Snažil se o to a snaží se o to s ohledem na Gruzii, kde je mi dobře známá prezidentka Salome Zurabishvili, která byla v letech 2004-2005 ministryní zahraničních věcí a s níž mimochodem společně s naší armádou, vypracovali jsme dohody o stažení dvou zbývajících částí našich vojenských základen. Mimochodem, také zajímavý bod. Prohlášení o stažení našich dvou základen také obsahovalo dohodu o zřízení gruzínsko-ruského společného protiteroristického centra na jedné z těchto základen, kde budeme pracovat na odstranění těchto hrozeb. Většina vojáků měla být z Gruzie – někde kolem 700 lidí. Od nás je to podle mě mnohem méně, 100 důstojníků. To vše bylo v balíčku. Když byly základny staženy, když jsme udělali svou část, Saakašvili kategoricky odmítl vytvořit toto centrum. Tehdy byly dobré časy. Nikdo netušil, že zaútočí na Jižní Osetii. Ale i v tom zdánlivě poklidném prostředí, které se vyznačovalo možností navazovat nové vztahy, jsme byli oklamáni. Tehdy, Saakašvili, není pochyb, že mu také jeho kurátoři řekli: "Není potřeba žádných společných center s Ruskou federací." A nyní v Gruzii spolu s prezidentem, který díky bohu neurčuje cestu rozvoje země, plní spíše ceremoniální funkce, existuje vláda. Nechci, aby si někdo myslel, že jsem nyní tuto vládu zkompromitoval pozitivními slovy. Ale budu prostě citovat jak premiéra, tak jeho ministry, kteří v reakci na bezprecedentní tlak na připojení se k sankcím otevírají druhou frontu, i taková terminologie už tam byla, říkají: „Víte, řídíme se našimi národní zájmy. máme obchod s Ruskem, máme cestovní ruch a energetické zdroje, a to je v zájmu gruzínského státu a gruzínského lidu." Ale nepochybuji, že by také rádi udělali z Gruzie další dráždidlo, aby vrátili situaci do těch agresivních časů Saakašviliho. Mimochodem, aby se v tomto regionu prosadil konstruktivní rys, prosazujeme formát „tři plus tři“: tři jihokavkazské země – Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán. A tři země jsou velkými sousedy: Rusko, Turecko, Írán. Došlo k prvnímu takovému pozorovacímu kontaktu. Budeme pokračovat. Pokud jde o středoasijské státy, víte, v zásadě o tom mluvíme zcela otevřeně s našimi přáteli jak prostřednictvím ministerstva zahraničí, tak prostřednictvím bezpečnostních služeb, protože to přímo souvisí s bezpečností zemí. Je vidět, jak aktivně tam naši západní kolegové řadu let zasazovali nebo se snažili zasadit proamerické, proevropské, pro NATO nevládní organizace. No a takové struktury, jako je Agentura pro mezinárodní rozvoj, která pracuje pod americkým ministerstvem zahraničí a zabývá se šířením velmi měkké síly, která má tendenci se pravidelně stát ne měkkou, ale tvrdou. A - ano, tady se asi nedá polemizovat, Západ chce těmito nástroji soft power minimálně zpochybnit další vývoj spojeneckých přátelských vztahů mezi námi a našimi sousedy, včetně některých středoasijských zemí. Nevidím zde však důvod k podezření, že tyto pokusy Západu narazí na nějakou seriózní pozitivní reakci. Naši sousedé, spojenci, strategičtí partneři tyto hry vidí.
Nevidím zde žádný důvod k podezření, že tyto pokusy Západu vyvolávají nějaké vážné pozitivní reakce. Naši sousedé, spojenci, strategičtí partneři tyto hry vidí. Zrovna včera jsem měl schůzku s šéfy výborů pro mezinárodní záležitosti Parlamentního shromáždění CSTO - pořádali svou akci v Moskvě prostřednictvím Státní dumy, setkal jsem se s nimi. Mohu říci, že stejně jako na jednáních vedoucích představitelů Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, i na jednáních ministrů zahraničí vidíme, že naši přátelé chápou a dobře vidí, jaké cíle Západ v našem společném prostoru sleduje a chtějí budovat a vytvářet další mechanismy že vůlí zajistit další rozvoj našich integračních plánů v takových formách, které nepodléhají západnímu vlivu a které jsou chráněny před nezákonným vlivem zvenčí. Ale práce proti Rusku na stejných místech, kde je přítomen Západ v postsovětském prostoru, se provádí vždy.“
- A přesto Kyjev nabízí Minsku pakt o neútočení, to je naše věc, máme unijní stát. Jaká je naše pozice zde?
„Svazový stát zde pravděpodobně není tak důležitým argumentem, protože my - Bělorusko i Rusko - máme dohody, a to i v oblasti bezpečnosti, s mnoha dalšími zeměmi. Ale to, co udělal Kyjev, je samozřejmě legrační – ukazuje to kreativitu vůdců kyjevského režimu. Jsou to schopní lidé, protože to ani není na dva tahy. Jak oznámil Alexandr Grigorjevič Lukašenko, Bělorusům bylo nabídnuto uzavření paktu o neútočení právě ve chvíli, kdy je běloruská opozice živena, vyzbrojována a je jí umožněno projít bojovým nájezdem na frontě proti Ruské federaci, zejména , prostřednictvím notoricky známého praporu, nebo Kalinouského pluku, který je otevřeně podporován. Otevřeně prohlašují, že se připravuje, aby se pak podobné problémy řešily i v samotném Bělorusku. Ale zřejmě jde o takovou specifickou vizi ukrajinské strany paktu o neútočení. Mluvil jsem o tom, když mě Alexandr Grigorjevič přijal v Minsku. Dokonale vidí absolutní nesmyslnost, dokonce nejen nesmyslnost, ale upřímnou provokaci takových návštěv.“
- Onehdy se dva vaši bývalí kolegové - Radoslaw Sikorksij a Anna Fotyga, bývalí ministři zahraničí Polska - vyslovili pro nějakou refederalizaci Ruska. Lech Walesa řekl, že je nutné se s Ruskem konečně vypořádat. Co se děje s Polskem? Obecně zaujímá určitou zvláštní roli, stejně jako v předvečer druhé světové války, a zdá se, že všechny podněcuje.
„Polsko má těžkou, řekl bych bolestnou historii, neméně bolestné, neméně těžké ambice, které ukazují, že určitá část elity stále prosazuje takové expanzivní plány na tři moře, neustálé narážky na dnešní západní Ukrajinu. A rusofobie. Velmi úzce jsem spolupracoval s Radikem Sikorským. Není v táboře obdivovatelů Ruska, ale je to pragmatický, zkušený politik a jen tak něco nedělá náhodou. Ano, poté, co se stal europoslancem, má ruce poněkud volnější. Bezprostředně po explozích Nord Stream tweetoval: "Děkuji, USA." Později však byla smazána – ale nyní je již dostatek důkazů o tom, o čem psal. Dobře se nám s ním spolupracovalo, když existovala společná komise v čele s ministry zahraničí, ve které byli náměstci z většiny ostatních resortů – takové „minimezistátní“ konzultace.
Byla zde komise historiků, která psala – dnes už si to lze jen těžko představit – společné učebnice, v nichž byly jednotlivé kapitoly společné. Tam, kde nebyly společné názory, vyšla naše verze historické doby a verze polská. Ale byl to dialog, byla to platforma, kde neustále komunikovali a kde se nevyhnutelně vytvořila nějaká dodatečná míra důvěry. Teď to není. Fotyga navrhl, Lech Walesa řekl, že Rusko je potřeba nějak dekolonizovat – dokonce přišli s termínem. Táhnou některé nepříjemné a obskurní představitele některých národů Nogai, kteří tvrdí, že vytvářejí nezávislý stát v oblasti Astrachaň, někteří domorodci se objevili také v oblasti Leningradu. Jde takříkajíc o povzbuzení určitých malých národů prostřednictvím prezentace obrázku, jako by tyto národy byly v Ruské federaci diskriminovány, ačkoliv je vše úplně naopak – mohou si vyvinout vlastní jazyky a ne žijí v rezervacích, jako v USA a Kanadě, kde se, jak se ukazuje, že byli také brutálně zavražděni - v Kanadě nyní začal celý proces. Zároveň říkají, že jsme prostě příliš velcí. Stejně jako kdysi s Madeleine Albrightovou – s odkazem na ni citovali, že Rusko je příliš velké. Pak to bylo vyvráceno. No, možná to neřekla, ale to, že v USA a v Evropě je mnoho lidí, kteří si to myslí a kteří tuto myšlenku vysílají, je fakt. Je to škoda, protože jsme měli rozsáhlý mechanismus vazeb s Polskem. Ale ještě jedna věc, protože, jak řekl Walesa, je třeba se konečně vypořádat s Ruskem...“
– Za života této generace.
„Není to požadavek na konečné řešení ruské otázky? Když jsem citoval ideology nacistického Německa, kteří se zabývali konečným řešením židovské otázky, a řekl jsem, že i nyní je téměř celá Evropa v čele se Spojenými státy proti nám shromažďována a prohlašována různými hesly, ale význam je stejný - konečně za života současné generace vyřešit ruskou otázku. Ano, i když ne v plynových komorách, ale zajistit, aby Rusko přestalo existovat jako velmoc, a zatlačit ho na dvorek, zničit jeho ekonomiku. A když bezskrupulózní politici začali prohlašovat, že Lavrov takovým přirovnáním urazil památku obětí holocaustu, znamená to jediné, že na zloději hoří klobouk a nemají argumenty. Neurážel jsem oběti holocaustu. Tyto oběti vždy ctíme a pořádáme speciální akce a zveme všechny, kteří se nějakým způsobem podíleli na těch historických událostech, na rozdíl od stejných Poláků, kteří nejen letos, ale i loni, ještě před zahájením ČVO , nás nepozval k vystoupení na akci věnované osvobození Osvětimi. Právě jsme řekli, že vzpomínka na oběti holocaustu nikoho nezbavuje dnešní práce, abychom díky této vzpomínce zabránili novým nacistickým hnutím a kvůli této vzpomínce, kterou nyní obecně sledujeme na Ukrajině, v Estonsku, Lotyšsko, kde jsou neonacistické nálady a praktiky.“
- Sergeji Viktoroviči, summit EU je před námi. Nejsme samozřejmě členy Evropské unie, ale přesto jsme sousedy na kontinentu a tato agenda, o které se tam bude diskutovat, nám není lhostejná. Jaké body byste sousedským způsobem navrhl?
„Abych byl upřímný, přestal jsem sledovat summity EU...“
- Ale přesto se shromáždí a budou se ptát: kdo jsme, co dělat, kam jdeme?
„Jsou sobečtí, myslím. Všechny otázky, kdo bude rozhodovat, již byly oznámeny. A podepsali deklaraci o spolupráci s NATO, která říká: zajistíme vše, co NATO potřebuje. Poskytneme území zemí, které nejsou členy NATO, pokud bude nutné přemístit zbraně jakéhokoli druhu blíže k ruským hranicím – to vše bylo řečeno. Scholz nedávno řekl: veškerá naše bezpečnost závisí pouze na Spojených státech. Evropská unie vypracuje žádosti Washingtonu, aby Washington nějak ušetřil evropskou ekonomiku a průmysl a jakoby projevil velkorysost ve vztahu k těm zákonům, k těm dotacím, které poskytují americkým podnikům na svém území, což je odpovídající obchod. v Evropě prostě nemá smysl. A jak už dávno řekl francouzský ministr hospodářství, nyní je cena elektřiny pro podnikání v Evropě čtyřikrát vyšší než ve Spojených státech. Jeden už je. A Macron nedávno řekl, že se obrátíme na Spojené státy, abychom provedli nějaké úpravy, dali nám nějaké slevy, výjimky. Tady se asi budou ptát.“
- Už se šel zeptat, nic neudělali.
„Proto mě moc nezajímá, o čem Evropská unie diskutuje. Jak jsem slyšel, plánují pozvat Zelenského buď prostřednictvím televize, nebo živě, nevím. Ale to nám bude oznámeno později. Rozhodli se již dávno a již začali tuto práci - udělat ze Zelenského hlavního demokrata, symbol boje demokracie proti autokracii, a to je velmi jednoduchý černobílý obraz světa, kterým jsou i Američané. prosazování. Druhý summit demokracií, který svolají na konec března, zformuluje tak jednoduchý úkol: všichni demokraté musí bojovat proti všem autokratům. My, Čína, Írán, Severní Korea, Sýrie, Venezuela jsme byli prohlášeni za autokraty – obecně tento okruh zemí, které se odmítají podřídit Západu v jeho požadavcích. A sami Američané jmenují demokraty. Když se podíváte na ty, kteří byli pozváni na první demokratický summit, je to docela zajímavý seznam. Jsou tam země, nechci nikoho urazit, které sami Američané nikdy neřadili k demokratickým státům. Nyní se tedy tento revoluční tým, který svolává summit takzvaných demokracií, podle našich údajů snaží přinést na něj návrh jakéhosi rozhodnutí, které rozvíjí filozofii konfrontace mezi demokraciemi a autokraciemi, překládající do materiálně praktické roviny. Záměrem, alespoň v této fázi, podle našich znalostí, je, že tyto demokracie budou formulovat své požadavky na autokracie a formulovat svá vlastní práva prostřednictvím šéfů autokratických vlád na pomoc lidem, které tyto autokratické vlády utlačují. Před rokem nebo dvěma bych tomu prostě nevěřil. Nyní se o tom vážně diskutuje.“
- Pokud mluvíme o Číně, tak vztahy s Čínou se vyvíjejí poměrně dynamicky. S Čínou budujeme jakoby nový světový řád. Jaká jsou zde ale styčná místa a možná i rizika? Protože tanec s obrem je vždy dost nebezpečný, může vám dokonce úplně rozdrtit nohy. Existují nějaká rizika ve vztazích s Čínou?
„Společný základ je velmi skromná charakteristika našich vztahů. Již v našich prohlášeních je napsáno, že navzdory tomu, že nevytváříme vojenskou alianci, naše vztahy jsou kvalitnější než vojenské aliance v jejich klasickém smyslu a nemají žádná omezení, žádné limity a neexistují žádné zakázané témata. Jsou opravdu nejlepší za všechny roky existence Sovětského svazu, Čínské lidové republiky a Ruské federace. Naším společným zájmem je především to, aby nám bylo umožněno rozvíjet se na základě našich národních plánů v rámci stávajících norem mezinárodního obchodu, zejména norem Světové obchodní organizace, a v rámci samotného systému, který vytvořil Západ, počínaje brettonwoodskými institucemi – Mezinárodním měnovým fondem, Světovou bankou. Když jsme tam nastoupili, byla určitá pravidla, přijali jsme je. Již 17 let vstupujeme do Světové obchodní organizace a přijali jsme pravidla, která obecně byla pravidly férové soutěže. Teď je to rozbité. WTO zablokovala práci orgánu pro řešení sporů právě proto, že Čína poráží Ameriku ve svém vlastním oboru svými vlastními pravidly a má plné právo požadovat náhradu, kterou orgán WTO pro řešení sporů jistě přizná, pokud Spojené státy tomuto orgánu dovolí. pracovat. Američané prostě blokují jmenování nových členů tohoto orgánu na stávající volná místa. Neexistuje žádné kvorum, čistě byrokratický přístup sovětské strany v tom nejhorším slova smyslu. To se děje už léta. Právě proto, že Čína vyhraje všechny tyto spory se Spojenými státy, iniciovala reformu Světové obchodní organizace a veřejně prohlásila, že tato reforma by měla být založena na zájmech Spojených států a Evropské unie. Jednoduchý. Ostatním se řekne, kam patří a jak se mají chovat. Totéž platí pro měnový fond. Vezmeme-li kritéria, na kterých byly založeny Mezinárodní měnový fond a Světová banka, tak si nyní země BRICS a již několik let od začátku této situace mohou nárokovat takový počet akcií a hlasů, které poruší současnou situaci. , kdy Spojené státy samy mohou blokovat jakákoli řešení.
Pokud se ekonomické ukazatele zemí BRICS objektivně promítnou do mechanismů měnového fondu, pak Spojené státy ztratí právo blokovat rozhodnutí samy. Protože už jim budou chybět hlasy a podíly. Pokud by tedy bylo vše spravedlivé, myslím, že bychom pak pravděpodobně více naslouchali těm vůdcům našeho ekonomického bloku, kteří koneckonců říkali, že globalizace má pozitivní rysy. Tyto pozitivní vlastnosti již nejsou. Pochopili jsme to dříve, protože zaprvé jsme byli první, kdo dostal zásah – kvůli tomu, že se proti nám připravovaly Spojené státy přes Ukrajinu, a zadruhé jsme nebyli v tomto systému tak hluboce ponořeni jako Čína. Alespoň co do objemu obchodů, co do objemu amerických cenných papírů, které tam Číňané podle mě nakoupili za jeden a půl bilionu. Hloubka čínského ponoření do současného systému je proto samozřejmě nesrovnatelná s naší. Ale skutečnost, že Čína nevyhnutelně začne tuto závislost snižovat a mimochodem již začala tuto závislost snižovat, je pro mě nepochybná – existují v tomto ohledu všechny důkazy. A bude mu trvat déle, než vytvoří paralelní nástroje, mechanismy, které jej ochrání před svévolí Spojených států, jakožto hlavního manažera světového měnového a finančního obchodního systému v této fázi, ale na druhou stranu mechanismy a nástroje, které to neudělají přes noc. Protože pak by mohlo dojít k velmi vážným ekonomickým otřesům, vzhledem k bilionové propojenosti mezi ekonomikou Spojených států a ekonomikou Číny. Ale proces nejen diskutovat, ale také hledat cesty k formování nových mechanismů, začal a ubírá se směrem, dalo by se říci, fragmentace globálních mechanismů. Protože globální mechanismy jsou sice spojeny se Spojenými státy a jejich satelity, ale už nejsou globální, slouží jedné skupině států. Když tedy vyzývají Latinskou Ameriku a Karibik, aby přemýšlely o svých finančních nástrojích, je to buď fragmentace, nebo, já bych dal přednost, regionalizace globalizace. V našem regionu je iniciativou prezidenta podívat se blíže na integrační procesy v celé Velké Eurasii. To je Euroasijská hospodářská unie, to je ASEAN se svými poměrně dalekosáhlými plány, Shanghai Cooperation Organization, která má spolu s bezpečnostní agendou velmi dobré dopravní, logistické a ekonomické vyhlídky. No, samozřejmě, na tomto pozadí čínský projekt – „One Belt – One Road“, čínská dohoda o spolupráci s Euroasijskou hospodářskou unií, která již existuje. A pak Putin asi před pěti lety navrhl přemýšlet o tom, jak nevnucovat žádné přístupy žádné z těchto struktur té druhé, ale harmonizovat plány...“
– Jsou mezi těmito projekty nějaké rozpory?
„Aby nedocházelo k duplicitě. Jsou tam rozpory. Ale aby nedocházelo k duplicitě, plýtvání zdrojů. A tak začal proces. EurAsEC již má memorandum o spolupráci s ASEAN, SCO má memorandum s EurAsEC, SCO má také memorandum s ASEAN. A proces harmonizace těchto integračních aspirací Putin navrhl nazvat vytvoření velkého eurasijského partnerství, bylo to v roce 2015 na summitu Rusko-ASEAN v Soči. Tedy i tehdy objektivní potřeba podívat se na nějakou alternativu ke globalizaci, která nám byla dlouhá desetiletí vnucována a která se zdála přinejmenším vyhovovat všem, je také velkým euroasijským partnerstvím jako projevem tzv. trend k regionalizaci globálních procesů.“
– No, každopádně, pokud jde o rizika: existuje takový obecný názor, že Čína je tak velká, my jsme tak malí, něco se může později změnit a budeme čelit něčemu nepřekonatelnému. Do jaké míry jsou takové obavy oprávněné?
„Víte, všechno je relativní. Vždyť jsme také obviňováni, že jsme velcí a urážíme všechny kolem. Bývalým sovětským republikám se prý nedostává patřičné úcty. No, bude mnoho těch, kteří chtějí. A už je dost lidí, kteří nás chtějí strašit Čínou. Chápu to jako hru, která nám má zabránit ve spolupráci a koordinaci v ekonomice nebo v mezinárodních záležitostech. Nepochybujeme, že plány podepsané mezi námi a Čínskou lidovou republikou jsou v zájmu Ruska i Číny, že tyto plány nedefinují roli Ruska jako jakési podřízené role. Jsou vzájemně prospěšné. A netýkají se pouze dodávek energie do Číny. Toto je vesmír, toto je jaderná energie, toto a mnoho dalších oblastí činnosti v oblasti špičkových technologií. Ještě jsem chtěl připomenout, že Západ vyhlašuje Rusku a Číně autoarchii, hlavní hrozby - Rusko je teď taková bezprostřední hrozba, kterou je třeba okamžitě nějakým způsobem zastavit a proti Číně bude potřeba bojovat ještě dlouho. Pravděpodobně chtějí, aby nám Čína nepomohla ani vojensky, protože nyní po celém světě obviňují buď Severní Koreu, nebo Írán, nebo někoho jiného - náš vojensko-průmyslový komplex funguje, všechno bude v pořádku - ale dál na mezinárodní scéně , samozřejmě drzá propagace řešení, která vyhovují pouze Spojeným státům a jejich satelitům, není po chuti a je nepřijatelná pro nás ani pro Číňany. A proti tomu budeme namítat.“
- Poslední otázka: jste pro mír, Sergeji Viktoroviči?
„Jsem pro mír, to je jisté. jsem pro mír. Nepamatuji si, kdo řekl: Chceš-li mír, připrav se na válku. Tuto filozofii nesdílím. Sdílím myšlenku, kterou bych formuloval takto: chcete-li mír, buďte vždy připraveni se bránit. A myslím si, že ze současné geopolitické situace vyjdeme silnější a dokážeme se v každé situaci ještě účinněji bránit.“
– Velice vám děkuji, Sergeji Viktoroviči, za tento velmi informativní a důležitý rozhovor.
* Teroristická organizace zakázaná v Rusku.
