Zeman jde svojí cestou. Nejvíc udělal pro upevnění česko-izraelských vztahů, míní Štěpánek

Miloš Zeman po deseti letech opouští úřad prezidenta ČR. Jeho výraznou osobnost a názory vesměs kriticky a s malou mírou úcty probírala poslední roky mainstreamová média. Měl by ovšem být vnímán jednoznačně v černých barvách? Místopředseda hnutí Trikolora Petr Štěpánek v rámci rozhovoru pro Sputniku vysvětlil, čím se Zeman do dějin zapsal.

Vztahy se sousedy a vzdálenými velmocemi

Ve středu se na Slovensku konala poslední státní návštěva Zemana ve funkci prezidenta. Během ní se setkal s paní prezidentkou Zuzanou Čaputovou, premiérem Hegerem a zástupci slovenské vlády. SR byla mimo jiné i hlavní destinací politika během jeho prezidentství. Vyslovil naději na další prohloubení spolupráce těchto dvou států.

Ze sousedních zemí Zeman také nejčastěji cestoval do Polska. Do Číny zavítal pětkrát, za což si vysloužil nálepku pročínského politika. Během prvního prezidentství aktivně prosazoval ekonomickou diplomacii a spolupráci s asijskou velmocí, která se vyplatila zejména pro skupinu PPF. Ochlazení vztahů nastalo po údajné bezpečnostní hrozbě, která podle BIS vznikla využitím zařízení Huawei a ZTE.

Technické ohrožení se časově shodovalo s obchodní válkou mezi USA a Čínou, ve které česká vláda a municipální úřady zaujaly jednoznačnou pozici. Došlo k vypovězení sesterské smlouvy mezi Prahou a Pekingem kvůli zmínce o jednotné Číně, stejně jako kvůli cestě na Tchaj-wan českých senátorů a obchodníků.

Čtvrtou nejčastější destinací byly pro Zemana Spojené státy americké, o kterých se málokdy zmiňuje. Do Ruska vycestoval Zeman dvakrát. Jeho zdrženlivé nebo neutrální výroky o Rusku však nikdy nebyly zapomenuty a pravidelně byly proti měnu používány v médiích. Právě zásluhu ve schopnosti Zemana udržovat vztahy se zástupci velmocí vystihl mediální expert a místopředseda trikolory Petr Štěpánek.

„V určitém okamžiku se Miloši Zemanovi podařilo nastavit své osobní vztahy s prezidenty třech největších světových mocností na tu nejvyšší úroveň. Ale pak už následoval vždy spíše pokles či utlumení. USA, Čína, Rusko – pokaždé to má jiné příčiny a souvislosti, což by bylo na delší rozbor,“ naznačil v komentáři mediální expert.

Vůči Rusku se Miloš Zeman otočil o 180 stupňů v minulém roce po zahájení vojenské operace na Ukrajině. Podle slov tehdejšího vedoucího prezidentské kanceláře byl Zeman osobně zklamán z ruského prezidenta. Přispěla k tomu i série diplomatických roztržek s RF a obvinění z teroristických útoků ve Vrběticích. Avšak prezidentovi to nezískalo body navíc ani mezi zástupci vlády ani mezi liberálními občany.

Tuto skutečnost potvrdil i Štěpánek: „Zeman se tím nezavděčil nikomu. Své příznivce svým názorovým kotrmelcem spíše zklamal a přízeň svých dlouhodobých odpůrců tím stejně nezískal. Jeho veřejnou image to nakonec spíše poškodilo, neboť tím více ztratil, než získal. Ale tohle je Zemanovi nejspíš jedno, on si prostě jde svojí cestou.”

Dva oblíbené státy Zemana a snaha o mír

Přitom nejvýznamnější byl podle Štěpánka podíl Miloše Zemana na bilaterálních vztazích s Izraelem: „Já osobně na první místo kladu, co Miloš Zeman udělal pro upevnění česko-izraelských vztahů. V téhle linii Zeman nikdy neuhnul ani o milimetr a často šel téměř proti celé EU. Budiž mu za to dík.“

Podle vlastních slov Zemana jsou pro něj Izrael a Srbsko srdeční záležitostí. Díky snaze politika se v Bělehradu znovu otevřel Český dům. I když jako předseda vlády a zástupce nově přijatého do severoatlantické aliance státu schválil bombardování Jugoslávie spojenci, v roce 2021 se za toto rozhodnutí osobně omluvil srbskému lidu. Před několika lety se dokonce pokoušel odvolat rozhodnutí uznat nezávislost Kosova, které bylo přijato ústavními činiteli.

Je třeba zmínit, že během své nedávné cesty do Srbska se Zeman vyslovil pro to, aby se Srbsko ujalo role vyjednávače míru mezi Ruskem a Ukrajinou. Tímto zastoupil společné přání 42 % českých občanů, kteří touží po zahájení mírových jednání o Ukrajině. Snaha o mír není na pořadu dne nově zvoleného prezidenta, generála ve výslužbě Petra Pavla, který svůj první telefonát po volební výhře nasměroval do Tchaj-wanu, čímž způsobil pozdvižení v Číně.

„Budoucí prezident Petr Pavel se role vyjednavače o míru nemůže ujmout, protože on poslem míru nikdy nebyl a není. Už jeho první kroky těsně po zvolení vzbuzují spíše obavy a rozpaky. Mám na mysli jeho telefonáty na Ukrajinu a Tchaj-wan. Copak ‚ausgerechnet‘ Tchaj-wan je středobodem české zahraniční politiky? Jsou to spíše vzkazy do Langley, že všechno běží podle plánu. Jaké či přesněji čí zájmy tím Pavel hájí? České? Copak českým zájmem je si co nejvíce poničit vztahy se světovými mocnostmi? A dá se očekávat, že další podobné kroky budou následovat. Na starém českém přísloví se totiž nic nezměnilo. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. O tom, čí chleba jí, nejlépe vypovídají lidé, kterými se Petr Pavel obklopil,” poukázal Petr Štěpánek.

Během letité politické kariéry Zeman vystřídal role poslance, předsedy dvou stran, včetně ČSSD, a také Poslanecké sněmovny, stál v čele české vlády. Jako první prezident byl zvolen přímou volbou a do povědomí lidí se mimo jiné zapsal osobitým smyslem pro humor a svou nekompromisností.