Po 78 letech mi ještě běhá mráz po zádech. Historik vzpomíná na nálet Američanů na Prahu

14. února roku 1945 letectvo USA zaútočilo na Prahu okupovanou nacisty. Američané vysvětlili tuto událost špatnou viditelností. Původním cílem údajně nemělo být hlavní město Československa, ale německé Drážďany. O živé vzpomínky na tyto události se s námi podělil historik a publicista Zdeněk Zbořil. Vysvětlil, proč se o tom dnes málo píše.

Zažil jste tuto tragickou událost na vlastní oči. Co Vám z tohoto dne nejvíce utkvělo v paměti?

Zdeněk Zbořil: Bylo mi v té době skoro sedm let a chodil jsem do první třídy obecné školy v Nových Vysočanech a v Libni, tehdy v Praze 9. Naši školu stěhovali z místa na místo, protože budovy našich škol byly čas od času obývány jednotkami Luftschutz (protivzdušné obrany) složenými z českých odvedenců. Neměli zbraně a jejich povinností bylo likvidovat po náletech následky bombardování. A tak jsem od nich poprvé slyšel, sloužili často v Německu, co to jsou nálety a bombardování.

Toho únorového dne jsme byli několik hodin ve sklepě našeho domu, upraveném na „protiletecký kryt“. Teprve druhý den jsme s otcem a matkou šli hledat svoje příbuzné. Ti náhodou nebyli doma, a tak jsme prošli od dnešního Náměstí míru až k Vltavě. Cestou jsme míjeli zřícené a poškozené činžovní domy na Vinohradech a okolo nich spoustu lidí, kteří v těch v hromadách cihel a suti něco hledali. Chtěli jsme jít do Nuslí, ale na Nuselskou ulici jsme nemohli, protože se nemohlo jít okolo tzv. Faustova domu a stále ještě hořel staroslavný klášter Emauzy. Musím říct, že ani otec ani matka nám neříkali, o jakou jde nenahraditelnou ztrátu, ale byli rádi, že jsme tam nebyli a že se nám nic nestalo. Reslovou ulicí jsme došli na vltavské nábřeží, tam, kde dnes stojí Gerhův a Miluničův Tančící dům. Tři rohové domy byly poškozeny, asi dva v troskách. Jeden dům na nábřeží měl zasažená dvě patra tak, že bylo vidět do jednoho pokoje. Po mnoha letech jsem se dozvěděl, že to byl dům a byt rodiny Václava Havla, pozdějšího prezidenta ČSSR, ČSFR a ČR. Z jednoho z těch domů zbyla jen hromada suti a cihel, kterou se snažilo odklidit několik desítek lidí, protože se domnívali, že jsou tam zavaleni nějací lidé. Na troskách domu stáli lidé, kteří občas něco vytáhli a tak jsem viděl utrženou nohu ve vojenských, jezdeckých holínkách. Dodnes si celou tuto scénu pamatuji do nejmenších detailů.

Zvláštní bylo, že přihlížející, kteří se domnívali, že šlo o nějakého německého důstojníka, projevovali jakousi divokou radost. Mně, ještě dnes, po sedmdesáti osmi letech běhá mráz po zádech, a ačkoliv jsem při druhém bombardování Prahy a za Pražského povstání viděl několik raněných a zastřelených, včetně našeho souseda s hlavou roztrženou střelou dům-dům, ta utržená noha v jezdecké holínce mi visí v hlavě jako obraz, který překrývá všechny ostatní. (Pětiminutový nálet odnesl životy 700 obyvatel, řada významných památníků byla zničena – pozn. red.).

Nábřeží u Tančícího domu v Praze, 1945.

CC0 / Speedbump49 / Dancing house in 1945

Je podle Vás pravdou, že spojenecké síly bombardovaly Prahu omylem?

Slyšel a četl jsem později od svých kolegů historiků a různých zasvěcených pamětníků několik vyjádření, o kterých si myslím, že nejsou legendami, ale výsledky studia dokumentů v archivech anglo-amerického letectva. Ale přesto si myslím, že např. jedna z verzí je, že Praha byla náhradním cílem, po zničení Drážďan, nebo chybou velení letectva, kterým dvě historická města nebyla ničím jiným než dalším cílem spojeneckých útoků. Pro někoho jde o navigační omyl velení bombardovacího svazu, byť zkušeného v útocích britského a amerického letectva, jejichž cílem nebylo jen zničení zbrojního průmyslu, ale i zastrašování („terorizování“) civilního obyvatelstva německých měst.

Někdy si myslím, že hodně názorů je ovlivněno „hádáním z výsledku“, tím, že víme, jak druhá světová válka skončila a že zapomínáme třeba jen na německou propagandu, která stále vyhrožovala použitím zázračných zbraní, které způsobí zásadní obrat ve vedení vojenských operací. Informace o bombardování měst snad mohlo být šokem v letech občanské války ve Španělsku a zničení Guereniky, ale po masivním bombardování Varšavy, Bělehradu, Stalingradu, Sevastopolu aj. měst německým letectvem za druhé světové války, považovaly oběti těchto zločinů bombardování nejen německého průmyslu, ale i civilních cílů na území Velkoněmecké říše, za legitimní akt odvety a pomsty. Nezapomínejme navíc, že Protektorát Čechy a Morava byl německým Protektorátem, jehož státní prezident Emil Hácha „vložil jeho osud do rukou Vůdce“ už 15. března 1939.

Proč v dnešní době o tomto výročí téměř mlčí mainstreamová média?

Když se někdy dívám na ankety českých TV, mohl bych říct, že hlavním důvodem zejména mladých lidí je všeobecná nevzdělanost a citová vyprahlost nejméně dvou generací. Nejen v ČR, ale i v celé EU. Někdy se mluví o historiografii jako služce politických režimů vždy a za všech okolností. Američtí letci, kteří shodili v letech americké války ve Vietnamu víc bomb nejrůznější účinnosti a druhu, než dopadlo na evropská města v letech druhé světové války v Evropě, prožívali dlouholetou frustraci a někdy nevyléčitelná traumata, kterým jejich spoluobčané nerozuměli. Nejen současný tzv. mainstream, který je někde považován za mediální žumpu přeplněnou odpadky, není v tomto ohledu něčím neobvyklým. Se čtvercem vzdáleností, který se léty zvětšuje až na hranici absolutní degradace poznání a citové tuposti, je podle mého názoru důvodem tohoto „velkého mlčení“. A nezapomínejme, že v dnešním světě existují nejen „říše zla“, ale i „říše lži“ a kdekdo si myslí, že je to tak správné.

Před 78 lety svrhlo 62 bombardérů B-17 Flying Fortress 152 tun bomb na obytné oblasti. Letadla se vracela ze základen poblíž Londýna. K náletu došlo nečekaně a neměl žádný vojenský význam. Výbuchy zasáhly čtvrti Radlice, Vyšehrad, Karlovo náměstí, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Byly zničeny desítky historických památek, 93 budov a důležitá infrastruktura. Další slavné objekty byly značně poškozeny, např. Faustův dům, budova synagogy na Vinohradech, Emauzský klášter. Padly na něj tři zápalné střely o hmotnosti 227 kg každá. Zásah zničil obě gotické věže kláštera. 701 osob za náletu zahynulo a 1184 bylo zraněno.