Byly zveřejněny další důkazy hitlerovských provokací proti SSSR v Katyni a Vinnycji

Hitlerovské Německo chystalo provokace nejen v Katyni, aby obvinilo SSSR z masakrů. V Rusku byly zveřejněny nové archivní dokumenty.

Dokumenty se nacházejí ve Státním archivu novodobých sociálně politických dějin Smolenské oblasti, Sputnik se s nimi obeznámil.

Jsou to fotokopie výslechů zajatých Němců, Kurta Gronera a Fritze Jurascheka, kteří byli mezi bezprostředními vykonavateli provokací v Katyňském lese a ukrajinské Vinnycji. Výslechy se konaly po Velké vlastenecké válce sovětskými orgány státní bezpečnosti.

Groner byl příslušník kriminální policie Třetí říše, kriminální tajemník oddělení pro vyšetřování vražd. Juraschek byl fotograf, který pracoval u kriminální policie.

Podle jejich výpovědí představili nacisté tisícové společné hroby sovětských občanů zastřelených hitlerovci během okupace Vinnycji jako oběti sovětského masakru v roce 1938.

Fotografie ostatků vykopaných z hrobů ve Vinnycji byly vybrány tak, aby to byla „pomůcka v protisovětské propagandě“. Navíc hitlerovci vydali knihu O masakru ve Vinnycji.

Z textů výslechů vyplývá, že stejné triky použili nacisté v Katyňském lese na jaře 1943, aby obvinili SSSR z masových vražd polských důstojníků.

Od Katyně do Buči

Německé ministerstvo propagandy v čele s Goebbelsem zveřejnilo 13. dubna 1943 zprávu, že v Katyňském lese ve Smolenské oblasti byl objeven masový hrob polských důstojníků zastřelených údajně NKVD. Po osvobození Smolenska Rudou armádou byla sestavena sovětská komise, která dospěla po vyšetřování k závěru, že Poláci byli na podzim 1941 zavražděni německými vojáky po okupaci Polska.

Ve Varšavě mají za to, že se na vraždě polských důstojníků podílel NKVD SSSR, polští představitelé to označili za genocidu. V SSSR bylo v roce 1990 zahájeno trestní řízení podle faktu objevení masových hrobů s pozůstatky polských vojáků. V roce 2004 zastavila Hlavní vojenská prokuratura RF řízení z důvodu smrti viníků.

Podle názoru řady ruských historiků učinili masakr v Katyni nacisté, takzvaný „katyňský případ” byl provokací tajných služeb Třetí říše, které usilovaly o rozkol v protihitlerovské koalici, chtěli to představit Polsku, přes které se měla Rudá armáda dostat ke hranici s Německem, jako „bestialitu Moskvy“. Experti upozornili na to, že o katyňském případu začali mluvit prakticky hned poté, co SSSR odmítl vrátit Polsku území západní Ukrajiny a západního Běloruska, která byla legitimně vrácena do složení Sovětského svazu v listopadu 1939.

Odborníci zdůrazňují, že sovětské vedení nemělo žádné důvody k zastřelení polských důstojníků, protože nebyli vůbec nebezpeční pro Moskvu. Navíc v napjaté situaci konce třicátých let bylo zastřelení polských válečných zajatců faktorem, který by přispěl k dalšímu vyhrocení napětí ve vztazích mezi SSSR a Anglií a Francií, a v budoucnu k použití daného faktoru k jejich útoku na Sovětský svaz, míní experti.

Historici rovněž upozorňují na nesrovnalosti v důkazech, na které se opírá Varšava. Ruští odborníci vysvětlili, že verze katyňského masakru jsou rozporné, poněvadž hlavní část zdrojů těchto událostí je dosud tajná a vědci k ní nemají přístup. V RF také prohlásili, že vzniklá interpretace katyňského masakru není objektivní a je v rozporu s historickými principy a že se dá hodnotit jako jeden ze směrů informační a propagační kampaně s cílem uvalit na SSSR odpovědnost za rozpoutání 2. světové války.

Experti poukazují na podobnost způsobů použitých hitlerovci v Katyni a akcemi kyjevského režimu, který zorganizoval provokaci v Buče na jaře 2022.

Ministerstvo obrany RF učinilo loni v dubnu prohlášení, že všechny kyjevským režimem zveřejněné fotografie a videa, jež prý svědčí o zločinech ruských vojáků ve městě Buča Kyjevské oblasti, je „další provokace“.