Podíváme-li se například na výsledky toho, co udělal Washington s kdysi prosperujícím a bohatým bankovním systémem malého Lotyšska, není těžké si všimnout, že proti němu byly uplatněny sankce porovnatelné se sankcemi proti KLDR a Íránu. Jenže málokdo v ruském, lotyšském nebo americkém tisku říká věcem jejich pravými jmény, poněvadž Lotyšsko je teoreticky přítel a věrný spojenec USA a myšlenka, že se vůči příteli a věrnému spojenci dají použít stejné sankce, jako proti bankám Kim Čong-una, prostě nejde mnohým do hlavy.
Agentura Reuters informuje, že lotyšský parlament přijal pod nátlakem USA rozhodnutí o zákazu pro lotyšské banky práce s „vysoce rizikovými klienty", což jsou offshore společnosti, jež jsou hlavními klienty a zdroji prostředků celého lotyšského bankovního sektoru. Toto rozhodnutí ohrozilo desítky miliard dolarů, jež Rusové „zaparkovali" v pobaltské jurisdikci, která se zdála spolehlivou. Mnozí dnes budou muset vynaložit velké úsilí, aby z lotyšských bank získali své peníze zpět.V Rusku se bohužel vytvořila celá třída středně velkých byznysmenů (a úředníků), kterým se Lotyšsko zdálo jakýmsi prototypem „správného Ruska", tedy zemí integrované do Evropy, která se přátelí se Západem a má výborný bankovní systém s dobrým servisem, který zajišťuje majetková práva na aktiva (často získaná nečestným způsobem). Zvláštní příčinou lásky a úcty této třídy zabezpečených ruských občanů vůči lotyšskému státu byla jeho zdůrazněná neochota nějak značně zdanit tato aktiva. Riga si vydělávala na prodeji takříkajíc vedlejších služeb: povolení k pobytu, nemovitostí (ze kterých platili daně) a bankovních služeb.
Ruské a evropské finanční společenství dnes velmi aktivně posuzuje nekonečné historky o „Rusech, kteří uvízli v Lotyšsku", přičemž občas v nich zní soucit, avšak mnozí projevují nepokrytou škodolibost, což je také správné.
Jeden německý finanční poradce, který se specializuje na práci s ruskými klienty, sdělil autorovi tohoto příspěvku celkem typickou historku pro dnešní Lotyšsko a Rusko: ruský byznysmen, ne moc velký, se rozhodl, že ubrání své peníze a vyveze je ze země. „Aby nemusel napínat svůj mozek, učit se angličtinu a zabývat se nudnými finančními podrobnostmi, koupil v jisté moskevské právnické firmě hotový offshore na Britských Virginských ostrovech a konto si založil v Lotyšsku. Banka mu ale dnes peníze nevrací a poukazuje na nové požadavky ohledně praní peněz, zato ale žádá, aby prokázal, že firma mu skutečně patří. Podle dokumentů je ale majitelkou offshore jistá tučná černoška, kterou úředník nezná, a jediným jeho nástrojem kontroly nad firmou je generální plná moc na jeho jméno. Jenže ta bance dnes nevyhovuje."
Z této situace existuje samozřejmě několik variant východu. Avšak majitel peněz se docela správně obává, že všechny budou mít stejné následky: jeho jméno navždy zůstane ve všech možných seznamech úřadů USA a EU, jež se zabývají odhalením případů praní peněz, a pak se může také dostat do dispozice ruských úřadů. Ani jedna kampaň mající za cíl diskreditaci „svatého Západu", ať jakkoli dobře organizovaná a reklamovaná, by nedokázala udělat tolik pro převýchovu ruského byznysu a části úřednictva, jako americké ministerstvo financí, přičemž ve velmi krátkém termínu.Zvlášť citlivě postižení dnes podle rižských zdrojů velmi vážně uvažují o investicích do Krymu, na základě logického předpokladu, že je tam americké ministerstvo financí určitě nedopadne. Zbývá jen poděkovat americkým úředníkům za takovou účinnou reklamní kampaň a pozitivní PR pro Rusko.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce
Kliknutím na tlačítko „Přidat“ vyjadřujete výslovný souhlas se zpracováním údajů na vašem účtu Facebook, abyste mohli pomocí tohoto účtu komentovat zprávy na našem webu. S podrobným popisem zpracování údajů se můžete seznámit v Zásadách ochrany osobních údajů.
Souhlas můžete zrušit smazáním všech vašich komentářů.
Všechny komentáře
Ukázat méně komentářů (0)
Odpovědět(Ukázat komentářSkrýt komentář)