Widgets Magazine
23:06 22. září 2019
Francouzský prezident Emmanuel Macron během projevu k národu

„Sestoupil z nebes na zem“. Jaké ústupky vymámili Francouzi z Macrona

© AFP 2019 / Ludovic Marin
Byznys
Získat krátkou URL
7351
Sledujte nás na

Skoro měsíc pokračují velké protesty ve Francii. Prezident Emmanuel Macron vyhlásil „hospodářský a sociální výjimečný stav“ a v podstatě protestujícím ustoupil. Rétorika francouzských úřadů ale naznačuje, že jakmile se všechno uklidní, obnoví Elysejský palác antisociální reformy.

Moc „přebírá část viny"

Večer desátého prosince musel „prezident bohatých", jak říkají Macronovi jeho političtí odpůrci, ustoupit chudým. Hlava státu slíbil zvýšit minimální mzdu o 100 eur, snížit daň pro část důchodců a zbavit daní platy za přesčasovou práci.

Navržená opatření se dotýkají těch nejméně majetných: lidí, kteří žijí z minimální mzdy, a důchodců, kteří mají příjem menší než 2000 eur. Mnozí z těchto lidí se cítí ublížení změnami, které provedl v posledních dvou letech francouzský prezident. Nově rozdělil normy placení celonárodní daně tak, že ji musejí platit lidé v důchodu, snížil část subvencí pro studenty a zlikvidoval tisíce málo placených pracovních míst v rozpočtové sféře. Protesty přiměly Macrona k tomu, aby přistoupil na částečnou kompenzaci ztrát způsobených nemajetným Francouzům.

Vzdát se svých reforem ale nehodlá. Budou i nadále platit rozhodnutí, která vyvolávají u žlutých vest zvláštní pobouření: odmítnutí indexace důchodů podle inflace, zjednodušené propuštění a nahrazení daně na nadměrné bohatství daní na luxusní nemovitost.

Přitom zvýšit minimální mzdy hodlá Macron takovým způsobem, aby to „nestálo zaměstnavatele ani euro". Jeho odpůrci předpokládají, že daňové břemeno bude uvaleno na ramena střední třídy, na jejíž úkor budou realizovány slíbené sociální výplaty, jejichž objem odhaduje státní tajemník pro rozpočtovou politiku Olivier Dussopt na osm až deset miliard eur.

Vedoucí vědecký pracovník Ústavu Evropy Ruské akademie věd Jurij Rubinskij v interview pro Sputnik označil ústupky Macrona za „nepříliš velké". „Vezměme třeba klíčové opatření, které navrhl — zvýšení minimální mzdy. Úřady ji beztak plánovaly zvýšit, aby dohonily inflaci. Nebýt žlutých vest, to zvýšení by se stejně uskutečnilo, i když nejspíše v pozdějším termínu," soudí expert.

Paříž potřebuje peníze

Macronovy reformy byly diktovány snahou Francie splnit požadavky rozpočtových úspor, na nichž trvá Evropská unie. Paříž převzala dobrovolně závazek zachovávat rozpočtový schodek na úrovni nejvíce dvou procent. V souladu s touto dohodou škrtá Macron státní výdaje, což už nejednou přivedlo situaci na pokraj politické krize. Třeba v roce 2017 bouchl dveřmi náčelník Generálního štábu Philippe de Villiers, pobouřený škrtem fondu svého rezortu o rozměru 850 milionů eur. Demise vojáka, který byl krátce předtím znovu jmenován do své funkce, vyvolala skandál: byl to první podobný případ v dějinách Páté republiky.

Macronova rozpočtová přísnost by našla u Francouzů větší pochopení, kdyby nebyla doprovázena fiskálními dárky těm nejbohatším. V roce 2017 zrušil Macron daň z největších majetků, která přinášela ročně do rozpočtu nejméně pět miliard eur. V Elysejském paláci předpokládali, že peníze, které rozpočet nedostane, budou investovány do francouzské ekonomiky a podnítí její růst. Žádné praktické následky pro HDP toto opatření však nemělo, ovlivnilo ale vztah Francouzů ke svému prezidentovi.

V roce 2017 kolísal Macronův rating na přijatelné úrovni 35 až 50 procent, od jara 2018 však začal prudce klesat. Pravděpodobnou příčinou toho je únava ze změn, které donutily Francouze k tomu, aby si utáhli opasky, nezajistily jim ale růst reálných příjmů. Prezident začal ztrácet důvěru, kterou získal při svém zvolení.

Macron na rozcestí

Nyní, když začalo ve Francii hnutí žlutých vest, má Macron na vybranou dvě cesty. Stejně jako jeho předchůdci — prezident François Hollande a premiér Alain Juppé — může protestujícím ustoupit a vzdát se části svých reforem. Podobné precedenty v dějinách Francie jsou.

V roce 1995 přistoupil Juppé na požadavky železničářů, kteří hájili své právo odcházet do důchodu v 55 letech. V roce 2013 se historie zopakovala: mobilizace farmářů skoncovala s pokusy prezidenta Hollanda o zdanění náklaďáků, které znečišťují životní prostředí. V roce 2016 po hromadných protestních akcích proti pracovní reformě Hollande také ustoupil a pozměnil svůj původní návrh. Pro Macrona však může být tato cesta zvláště nebezpečná — vždyť přece kritizoval Hollanda za polovičatost jeho opatření.

Jinak mu zbývá jen čekat, až se hnutí žlutých vest pomalu vytratí. Rubinskij se domnívá, že si Macron zvolí právě tuto cestu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Zvýšit plat poslancům? Facebook zareagoval iniciativou zvanou Hnutí Žluté vesty Slovensko
Co se stalo s Paříží po protestech „žlutých vest“?
Bruselská policie odvážela zadržené osoby na akci žlutých vest do koňské stáje
Chaos v Paříži: Protesty žlutých vest otřásají městem již čtvrtý týden
Štítky:
žluté vesty, protestní akce, Emmanuel Macron, Francie
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář