Chtěli to mít levnější
Vše začalo již koncem osmdesátých let minulého století. SSSR byl právem považován za světového lídra v technologiích obohacení uranu v odstředivkách. V USA používali na výrobu jaderného paliva málo účinnou a drahou plynovou difúzní technologii. Stačí říct, že si vyžádá padesátinásobné množství elektrické energie než obohacování v odstředivkách.
Přebytek sovětského málo obohaceného uranu rychle došel, zato ale díky snížení stavu jaderných zbraní zbylo v Rusku 500 tun zbrojního uranu (vysoce obohaceného) z demontovaných jaderných bojových hlavic. Odborníky obou zemí napadlo, že se dá „rozředit" a změnit v palivo pro americké jaderné elektrárny.
V roce 1994 byla podepsána smlouva, podle které poskytovalo Rusko USA služby zpracování 500 tun zbrojního uranu na palivo pro elektrárny (příslušná technologie byla vyvinuta odborníky z Uralského elektrochemického kombinátu). Americká společnost USEC se chopila prodeje jaderného paliva na domácím trhu a výtěžek převedla Techsnabexportu. V květnu 1995 bylo z petrohradského přístavu vypraveno v rámci smlouvy VOU-MOU (vysoce obohacený uran-málo obohacený uran), které rovněž říkali Megatuny do megawattů, prvních 24 tun energetického uranu.
Vítěz dostává všechno
V listopadu 2013 se stejnou cestou vydalo posledních 60 tun palivového uranu ze zbrojních zásob. V této době ale uzavřel Techsnabexport (který se stal jednotkou Rosatomu) a USEC novou dlouhodobou smlouvu na obohacování uranu pro americké jaderné elektrárny.
Zdůrazníme, že tato společnost není žádnou bezvýznamnou zprostředkovatelkou. Uranium One patří několik uranových dolů v USA a také v Austrálii, Kanadě, Kazachstánu, JAR a Tanzanii. Rosatom tak získal možnost nejen splnit body smlouvy s Američany, ale také získal výbornou surovinovou základnu pro vlastní potřeby.
Dodávky energetického uranu do USA v rámci smlouvy VOU-MOU se staly pro ruský atomový průmysl záchranou za ekonomického chaosu devadesátých let. Rusko tak zachovalo a znásobilo své kapacity na obohacování uranu, posílilo kádrový potenciál odvětví, financovalo nové elaboráty v oblasti mírového a vojenského atomu.
Avšak pro USA nebyly výsledky dvacetileté spolupráce s Ruskem v atomové sféře tolik jednoznačné. Na jednu stranu americké energetické společnosti, které kupovaly ruský energetický uran, ušetřily miliardy dolarů. Na druhou stranu, poněvadž Techsnabexport zajišťoval lví podíl potřeby amerických jaderných elektráren v obohaceném uranu, Američané prakticky ztratili kompetenci v této oblasti.
Důkazem toho je ztroskotání pokusu společnosti Centrus (bývalá USEC) o založení první americké továrny na obohacování uranu s použitím odstředivek. V únoru 2016 bylo úředně oznámeno zrušení veškeré práce na tomto projektu.
Hlavní část amerického uranu je dnes jako dříve obohacována podle plynové difúzní technologie v Piketonu (stát Ohio). Podle odhadu World nuclear association jsou USA na pátém místě ve světě podle obohacovacích kapacit, Francie a Čína mají dvakrát tolik, konsorcium URENCO až třikrát. Rusko je i nadále nepochybným lídrem, téměř dvakrát předstihlo URENCO a šestkrát USA.
Víc než to, Američané jsou plně závislí na importu přírodního uranu: podle dat Energetické informační agentury USA uspokojí domácí ložiska pouze 11 % dnešní poptávky jaderného odvětví po této surovině. Takže sen Billa Gatese o globální převaze v jaderné energetice zůstane snem.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce
Kliknutím na tlačítko „Přidat“ vyjadřujete výslovný souhlas se zpracováním údajů na vašem účtu Facebook, abyste mohli pomocí tohoto účtu komentovat zprávy na našem webu. S podrobným popisem zpracování údajů se můžete seznámit v Zásadách ochrany osobních údajů.
Souhlas můžete zrušit smazáním všech vašich komentářů.
Všechny komentáře
Ukázat méně komentářů (0)
Odpovědět(Ukázat komentářSkrýt komentář)