06:41 18. února 2019
Kelímek na uhlících

Německo bude „černé“. O tom se ale raději mlčí

CC0 / Pixabay
Byznys
Získat krátkou URL
Sergej Savčuk
7562

V těchto dnech rozhlasová stanice Deutsche Welle s neuvěřitelnou pýchou oznámila, že v Berlíně se konal mnohatisícový mítink, na němž uvědomělí školáci místo vyučovacích hodin jednomyslně vystoupili, aby byly zavřeny všechny elektrárny na uhlí a jiné podniky spojené s tímto hrůzostrašným a špinavým druhem fosilního paliva.

Mohli bychom se jen usmát a zapomenut na to, kdyby se minulý týden v Berlíně nekonal jiný mítink, a to dokonce dvojí. U budovy spolkové vlády současně žádali zcela protikladné věci představitelé hnutí zelených a lidé středního věku z odboru pracovníků uhelného průmyslu. Ti první podle očekávání připomněli nutnost odmítnout všechno staré a přejít k alternativním energetickým zdrojům, druzí žádali, aby nebylo zničeno odvětví, které živí několik tisíc havířů, kteří mají mimochodem také rodiny, děti a staré rodiče.

Těžba uhlí
© Sputnik / Alexandr Kryazhev
Všichni novináři a bezpočetní odborníci, kteří nás denně přesvědčují o tom, že uhlí je hrozné a že se ho Německo určitě zřekne, buď úmyslně chytračí, nebo se prostě v této otázce nevyznají. Začneme tím, že Německo má dost velké zásoby uhlí, a to jak hnědého, tak i černého. Ano, četná naleziště už jsou vyčerpána, týká se to zejména starých dolů. V prosinci minulého roku všechna světová média s velkou radostí oznámila, že berlínská vláda slavnostně uzavřela poslední kamenouhelný důl Prosper-Haniel. Jaký to byl jásot, jen líný nenapsal o „konci špinavé éry německého uhlí". A přitom všichni čirou náhodou zapomněli na řadu klíčových faktorů, které ukazují celkový obraz v docela jiném světle. Ve skutečnosti éra uhlí neskončila. V Německu sice zavřeli poslední uhelný důl, přitom ale zůstaly a prosperují i nadále dva povrchové hnědouhelné lomy Garzweiler a Hambach, dělají si dokonce dalekosáhlé plány na rozšíření výroby. V Sasku-Anhaltsku, Dolním Sasku, Severním Porýní-Vestfálsku a regionu Lužice na jihu Braniborska pokračuje i nadále plným tempem těžba hnědého uhlí. Zatímco odborníci hovořili o perspektivách alternativní energetiky a novináři se rozepisovali zeširoka o smrti uhelného průmyslu, tak školáci chodili po ulicích s plakáty a němečtí baníci klidně kreslili na geologických mapách hranice nových revírů. Možná jste náhodou ještě neslyšeli o grandiózním skandálu kolem Hambašského lesa. Německý báňský koncern RWE, který snad ještě neví, že už máme uhelnou éru za sebou, si koupil obrovský pozemek v Hambašském lese, kde plánoval zařídit další dobývací úsek. Místní elfové proti tomu uspořádali mítinky. Soud v Kolíně nad Rýnem vyhověl žádosti ekologů z organizace BUND a vyčlenění pozemků dočasně pozastavil. Klíčové slovo je „dočasně".

Dalším aspektem likvidace uhelného odvětví, o němž všichni ostýchavě mlčí, je ztráta pracovních míst. Před třiceti lety pracovalo v německém uhelném průmyslu přes půl milionu lidí. Nyní se snížil jejich počet na dvacet tisíc. Nikdo se nezmiňuje ani o finanční stránce věci (společnosti žádají od Berlína peněžní kompenzace za předčasné zastavení těžby). Poslední vyhlášená částka — 70 miliard eur, tedy každé ztracené pracovní místo bude státní pokladnu stát 3,5 milionu.

Ostatně, co je nám do cizích peněz? Ta hlavní a nejvíce utajovaná skutečnost, která dělá nesmyslnými všechny tyto zelené slavnosti, spočívá v tom, že se Německo uhlí nezřeklo a v dohledné budoucnosti nezřekne. Můžete ostatně tomu nevěřit, to je vaše věc. Avšak v současné době probíhá aktivní rozšiřování dobývacího úseku hnědouhelného lomu Garzweiler, z vesnic, které leží hranicích nového lomu, se vystěhují obyvatelé, samotné vesnice mají být zbořeny. Jedním z podobných příkladů je městečko Kerpen-Mannheim 30 kilometrů od Kolína nad Rýnem, v němž už skoro nejsou obyvatelé, na místě domů se brzy objeví výkopy a zářezy. V minulém roce byla v rámci rozšiřování výroby zbourána vesnice Immerath, v níž se nacházel slavný kostel Sv. Lamberta z 19. století. Zatímco aktivisté pořádali mítinky, dostala RWE vládní patent, přesunula techniku a srovnala všechno se zemí. Celkem jen za poslední tři roky bylo v Německu z vesnic ležících v hranicích hnědouhelných revírů vystěhováno přes 40 tisíc lidí. Zelení rádi řeční o tom, že neblaze proslulý Garzweiler je už prý zavřen a že tam budou jezera, což není pravda. Těžební společnost se skutečně zavázala provést rekultivaci zpracovaných úseků, ale… nejdříve v roce 2100.

Druhý pro všechny nevhodný aspekt spočívá v tom, že uhlí je základem výroby elektrické energie v Německu. Podle výsledků roku 2018 byly podíly jednotlivých energetických zdrojů následovné: zemní plyn — 12,8 % (83 TWh), kamenné uhlí — 12,8 % (83 TWh), hnědé uhlí — 22,5 % (146 TWh), atomové elektrárny — 11,7 % (76,1 TWh), obnovitelné zdroje energie — 35,2 % (228,7 TWh), a zbytek připadá na mazut a jiné druhy paliva. Takže máme celkovou výrobu na základě uhlí 35,3 procenta, čili 229 TWh. Ano, všechny obnovitelné zdroje mají skoro stejné procento, tyto zdroje ale mají mnohem více nedostatků než předností. Ten hlavní je nemožnost manévrování kapacitou (viděli jste aspoň jednu ocelárnu napájenou větrníky nebo slunečními bateriemi?). Obnovitelné zdroje jsou mimořádně závislé na povětrnostních a zeměpisných podmínkách, a což je nejdůležitější, jsou naprosto ztrátové. V současné době není ani jeden alternativní zdroj elektrické energie s horizontem návratnosti alespoň 30 let. Dovolit si rozvíjet alternativní energetiku mohou jen velmi bohaté země, k nimž patří také Německo, které investuje do obnovitelných zdrojů miliardy dolarů.

Naše vyprávění by nebylo úplné, kdybychom se nezmínili o jednom nanejvýš příznačném energetickém projektu Německa. Nazývá se Energetický obrat. Růst a blahobyt bez ropy a uranu (Energie-Wende. Wachstum und Wohlstand ohne Erdöl und Uran). Tento název odráží v plné míře úkoly, které si vytyčili ekologové a pod jejich nátlakem také vláda. Stručně řečeno tento projekt předpokládal revoluci v oblasti výroby elektřiny a tepla a také dopravy. A jestliže byl plán výroby až 20 procent elektřiny za pomoci obnovitelných zdrojů do roku 2020 splněn, další cíl (50 procent do roku 2030) je dost mlhavý — a to uznávají i ti nejvíce zelení. S generací tepla jsou na tom ještě hůř, program úplně zkrachoval. Uhelnou generaci nedokázal nahradit ani zemní plyn. Nevyšlo to také s dopravou: plánovalo se, že zámožní Němci nakoupí do roku 2020 nejméně jeden milion elektromobilů, ve skutečnosti se k tomuto ukazateli nepodařilo ani přiblížit.

Německá energetika tento obrat samozřejmě přežila. Němci by ale nebyli Němci, kdyby všechno důkladně nespočítali a nezačali hledat optimální řešení. V důsledku toho zařadili do původně zeleného projektu výstavbu nových tepelných elektráren. Čtyř na hnědé uhlí a dvaceti šesti na černé uhlí. Podle zatím nepotvrzené informace se budou stavět podle finských technologií, které umožňují minimalizovat všechny záporné účinky.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Média: Polské energetické státní podniky jsou nuceny kupovat uhlí v Rusku
Vědci vyhlašují poplach! Emise oxidu uhličitého dosáhly rekordních hodnot
Rusko je hlavním dodavatelem uhlí na Ukrajinu
Na uhlí bohatá Ukrajina bude se štěstím z USA dovážet uhlí americkými lokomotivami
Štítky:
ekologie, uhlí, těžba, ekonomika, energetika, Německo
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku