11:56 11. prosince 2019
Budování plynovodu Síla Sibiře

Plyn do Číny před termínem: Evropa by se nad tím měla zamyslet

© Sputnik / Aleksey Nikolskyi
Byznys
Získat krátkou URL
142610
Sledujte nás na

Předseda správní rady Gazpromu Alexej Miller oznámil, že ruský plynárenský holding zahájí dodávky plynu do Čínské lidové republiky před stanoveným termínem, tedy již 1. prosince roku 2019. Nebude se tedy jednat o termín 20. prosince, jak se původně plánovalo.

Přitom, jak poznamenal nejen Miller, ale také zástupce čínské strany, strany věnují velkou pozornost projektům dodávek ruského plynu do Číny z Dálného východu a pomocí „západní“ trasy. Její fungování se značně zaktivizovalo po společném „přátelském přání“ čínského lídra Si Ťin-pchinga a prezidenta RF. A není na tom nic divného: Čína potřebuje ruský plyn z plynovodu a hodlá za něj dobře zaplatit. To přirozeně ruské straně vyhovuje, zvlášť na pozadí překážek, které jsou ruskému plynu kladeny na západě obrovského eurasijského kontinentu.

Čína, na rozdíl od Evropy, jejíž část dosud považuje ruské modré palivo za téměř „vnucené zboží“, je, soudě podle všeho, ochotna jej nakupovat v libovolném množství. To však v žádném případě neznamená, že se Rusko hodlá vzdát evropských trhů.

Je to trochu jinak.

Všichni si moc dobře pamatujeme na nekonečnou ekonomickou Santa Barbaru ze začátku století, která se odehrávala v médiích i na internetu kolem „ukrajinského potrubí.“ SSSR, který vybudoval velkou síť mezikontinentálních plynovodů Sojuz, Progress, Urengoj-Pomary-Užhorod, neměl v plánu se rozpadnout, tudíž nepomýšlel na žádnou samostatnou ukrajinskou síť plynovodů. Byla to součást gigantické mezikontinentální infrastruktury plynovodů, část jednoho technologického organismu. A když se tato část změnila z fungujícího orgánu na banálního parazita, pak začal trpět také celý obrovský organismus.

Výborně jsme si uvědomovali a uvědomujeme si to i dnes, že problém zcela jistě nespočíval v Ukrajině a její elitě. Severní proudy, stejně jako Turecké (původně Jižní), byly naplánovány a projektovány dlouho před nechvalně proslulým Majdanem a dalším definitivním vítězstvím svobody a lidských práv v jedné zemi. Pro Ruskou federaci, která si celkem odůvodněně činí nárok na status energetické supervelmoci, by tak bylo poněkud divné, kdyby nadále závisela na jednom jediném ventilu, který je navíc v rukou ne moc čestných lidí.

Ještě horší je však to, že tyto nečestné ruce začnou stejně dřív či později pracovat pro cizí zájmy, které jsou dokonce cizí i jim samotným, protože potřebovaly politickou ochrannou ruku, aby mohly podvádět. Není snad zapotřebí vysvětlovat, že jakmile pustíte do svého podniku tuto ochrannou ruku, pak vám již nebude patřit.

A tak se to vlastně nakonec i stalo. Měli jsme velmi špatnou vyjednávací pozici, včetně otázek o bezpečnosti a ceně. A to právě teď překonáváme pomocí diverzifikace plynových koridorů do Evropy.

Pro ruské plynové odvětví však není snadné, dokonce ani po diverzifikaci dopravy, aby záviselo na jednom základním strategickém odběrateli. I to je rovněž otázka bezpečnosti a ceny. Zvlášť pokud vezmeme v potaz skutečnost, že „politická Evropa“ je jednotná pouze v jednom: v každé její části je to stejné, jako u Ukrajiny – politická ochranná ruka v podobě USA. A právě po spuštění Síly Sibiře bude tato slabost, včetně evropských odběratelů, definitivně překonána.

Je to tedy jednoduché.

Proatlantičtí politici již nebudou moci vydírat Rusko „jediným významným trhem“. A Rusko pro ně bude s jeho poměrně levným plynem (ve srovnání s LNG) mnohem důležitějším partnerem než oni pro Rusko.

Předchozí „vyjednávací pozice“ poněkud zastarala.

Dalším podnětem pro její překonání bude také skutečnost, že právě Čína se poprvé podle výsledků z roku 2018 stala největším světovým dovozcem zemního plynu. Čínský import plynu činil 125,7 miliardy metrů kubických, což je o 31 % (30,3 miliardy kubíků) více než v roce 2017. Navíc tento import bude dále růst.

Plánované dodávky pomocí plynovodu Síla Sibiře v objemu 38 miliard kubíků ročně jsou tak samozřejmě úctyhodné (zvlášť s ohledem na budoucí západní trasu). Jejich objem může být s ohledem na zdroje východní Sibiře a vypracovanou logistiku podle potřeby navýšen. Další linka není z technického hlediska novým plynovodem.

Pokud nevěříte, zeptejte se Severního proudu 2.

Mimochodem, právě proto bychom si měli uvědomit, že by Severní proud 2 možná vůbec neexistoval, kdyby Rusko nepředvedlo strategii směřování na Východ, která je propojena také se Sílou Sibiře.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Gazprom uvedl, kdy začnou dodávky ruského plynu do Číny
Plynové války. Čína pro USA připravuje nepříjemné překvapení
Čína přesedlala na ruský plyn
Ruský obrovský plynovod do Číny je téměř postaven
Čína bude zvyšovat objemy dodávek plynu z Ruska a Kazachstánu
Štítky:
energetický trh, plyn, energetika, plynovod, Síla Sibiře, Severní proud 2, Evropa, Rusko, Čína
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář