Widgets Magazine
14:24 16. října 2019
Prezident ČLR Si Ťin-pching a jeho francouzský protějšek Emmanuel Macron se svými manželkami

Rozděl a kupuj. Zatímco se Trump hádá s Evropou, nahrazuje Čína USA. Názor

© Sputnik / Irina Kalashnikova
Byznys
Získat krátkou URL
7960
Sledujte nás na

Rok prasete (tento živočich je podle čínské tradice symbol bohatství a prosperity) začal pro Peking skutečně úspěšně. V prvních dubnových dnech Trump slíbil, že závěrečná dohoda o dvoustranném obchodu je za humny, a Čína navrhla podle výsledků devátého kola jednání snížení obchodního deficitu na nulu do roku 2024, tedy, ke konci Trumpova potenciálního druhého období.

Avšak, nehledě na jisté zlepšení vztahů s USA, se Peking neuvolňuje a s jistotou útočí na evropském směru. Před měsícem se v Bruselu konal 21. summit EU-Čína. Podle předsedy Eurokomise Donalda Tuska byla to komplikovaná jednání, ale s dobrými výsledky. Média psala o skutečném průlomu. Předseda čínské Státní rady Li Kche-čchiang prohlásil, že zahraniční společnosti již nebudou v Číně nuceny dělit se o technologie a bude jim usnadněn přístup na trh. Peking navíc souhlasil, že bude pracovat spolu s EU na reformě WTO.

Neméně účinné a slibné bylo evropské turné předsedy ČLR Si Ťin-pchinga na konci března. Itálie a Lucembursko podpořily iniciativu Jeden pás, jedna cesta. Historická trasa dosáhla místa určení. V Monaku také potvrdili záměr použít technologie 5G čínské společnosti Huawei.

Cesta předsedy Si byla ukončena v Paříži schůzkou s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem. Byly podepsány dvě obchodní smlouvy v hodnotě 40 miliard dolarů a také smlouva o nákupu 300 letounů Airbus. Je příznačné, že Macron pozval na jednání s hlavou ČLR do Paříže další evropské lídry, kancléřku SRN Angelu Merkelovou a předsedu Eurokomise Jeana-Claudea Junckera.

Dosažené dohody jsou závažným mezníkem v mezikontinentální spolupráci, ale čínské tažení Evropou začalo mnohem dřív. Za posledních deset let investovala Čína, podle dat Bloombergu, do evropských aktiv asi 318 miliard dolarů. Čínské státní a soukromé společnosti pohltily 360 podniků, koupily (částečně nebo plně) v Evropě čtyři letiště, šest přístavů, větrné elektrárny, rafinerie ropy a také nemovitosti, včetně těch v Londýně. Čínští podnikatelé pronikli dokonce do fotbalu: koupili 13 profesionálních týmů.

Agentura Bloomberg poznamenala, že to jsou jenom přístupné údaje. Reálné měřítko čínské přítomnosti v Evropě není jasné.

Drž prach v suchu

Při takovém tempu není divu, že se západní politici obávají spolupráce s Čínou. List Le Figaro psal o „velmi zdrženlivém“ postoji Macrona. Francouzský prezident skutečně neotevírá náruč a chová se vůči Pekingu s ostražitostí. Během své loňské návštěvy v Číně zdůraznil, že nová Hedvábná stezka nemůže jít pouze jedním směrem. „Tato stezka nebyla nakonec nikdy výhradně čínská,“ připomněl Macron.

Francouzský prezident slíbil, že bude navštěvovat Čínu každý rok, avšak počkal na odvetné znamení úcty ze strany Si Ťin-pchinga, než tuto cestu zopakoval. A tím, že pozval na pařížskou schůzku s hlavou Číny evropské lídry, se snažil rozptýlit obavy, že Peking nepovažuje jednotnou EU za partnera a raději pracuje přímo s jednotlivými státy.

V Evropské unii se na návštěvu Si Ťin-pchinga důkladně připravili. Evropská komise vydala komuniké s dost přísnými formulacemi: Čínu označili za strategického a ekonomického konkurenta EU. Dál se pravilo, že se ČLR nedá dnes považovat za rozvojovou zemi, což znamená pro Peking nové závazky, respektování mezinárodního práva a pochopení toho, co je to výhodné partnerství. Evropská strana neochvějně prosazovala na jednáních právě tento kurs.

Přátelství proti nebude

V USA považovali připojení Itálie k čínské iniciativě za urážku a přívětivost Si za pokus o zmírnění dojmu z „dobytí“ Evropy. Americké vládnoucí kruhy hodnotí čínské ekonomické aktivity v Evropě jako trojského koně a reinkarnaci kolonialismu 19. století.

Docent fakulty světové ekonomiky a světové politiky Vysoké školy orientalistiky Michail Karpov se ale domnívá, že USA nemají zatím velké obavy kvůli sblížení Evropy s Čínou. „Kdyby nebyla hluboké vnitřní krize, která v posledních letech ovlivňuje všechno, co se děje v EU, dala by se aktivní spolupráce s Čínou stále ještě označit za pokus o projev samostatnosti a nezávislosti na USA,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik. Pro transatlantické partnerství je na prvním místě bezpečnost. Dokud ji nic neohrožuje, nebudou reálné námitky proti spolupráci s Čínou.

USA jsou i nadále globálním lídrem a nedovolí, aby věc zašla příliš daleko, což znamená, že se americké „vodítko“ bude prodlužovat do určitého bodu. Většina zemí, se kterými spolupracuje Čína v Evropě, jsou členy NATO, anebo si přejí vstoupit do Aliance. Proto jakmile vznikne potenciální hrozba pro bezpečnost, najde Washington způsob, jak zatlačit na ty, kdo se odchýlili od kursu. V Evropě, navzdory jistým podezřením, si vůbec nepřejí změnit geopolitický směr. Víc než to, politika vůbec zůstala za rámcem dohod s Čínou. Expert Nadace Carnegie za mezinárodní mír (Carnegie Endowment for International Peace) Philippe Le Corre vysvětlil Sputniku, že pro Evropany je prioritou přece jen ekonomika, nikoli geopolitické hrátky. Washington zavádí s ohledem na obchodní válku mezi USA a EU cla na import evropského zboží, počínaje hliníkem a konče kečupem a taškami, takže rozvoj čínského směru je celkem pochopitelný.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

„Pět očí“ se dívá různým směrem: proč Velká Británie pustila Čínu do svých sítí 5G?
Juncker se postavil USA: Nezakážeme Huawei jenom proto, že je z Číny
Spiknutí proti dolaru. Čína lobbuje ASEAN za použití juanů k rozšiřování ekonomického vlivu
Campbell: Zamyšlení po summitu v Číně
Štítky:
ekonomika, obchod, EU, Evropa, USA, Čína
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář