02:55 21. října 2017
Praha+ 10°C
Bratislava+ 9°C
    Odsun sovětských vojsk z Československa

    Generál Naďovič: S Rusy jsme se domlouvali snadno

    © Sputnik/ V. Kiselev
    ČR
    Získat krátkou URL
    Gajane Chanova
    1633311819

    Před 25 lety začalo stahování sovětských vojsk z Československa. Jak vše v praxi probíhalo, co v tuto chvíli pociťovali vojáci na obou stranách a jak se budovaly vztahy, prozradil Hlasu Ruska generál Svetozár Naďovič.

    Přesun prakticky celé armády čítající téměř 75.000 mužů (a s rodinnými příslušníky dvakrát více), se ukázal být složitou záležitostí. V knize Velký odchod jeden z autorů a bývalý velitel stahování sovětských vojsk za československou stranu generál Svetozár Naďovič uvádí následující čísla: zpět do SSSR bylo třeba, kromě vojenského kontingentu, vypravit 30 odpalovacích zařízení, 1.220 tanků, 2.505 obrněných transportérů a BVP, 1.218 děl a houfnic, 76 vojenských letadel, 146 vrtulníků,…

    Svetozár Naďovič: Já si velmi dobře vzpomínám na 26 únor 1990. Ten den v Moskvě za přítomnosti československého prezidenta Václava Havla, ministra zahraničních věcí Jiřího Dinsbiera a ministra obrany Miroslava Vacka byla podepsána dohoda o úplném stažení sovětských vojsk z Československa. A ještě ten den jsem se svými lidmi zahájil vypravení 31. tankové divize z Bruntálu a tankového pluku z Frenštátu pod Radhoštěm. K okamžiku podepsání dohody jsme už stihli naložit čtyři kolony a vypravit je zpět do SSSR. Mimochodem, dopravní problém byl ten nejobtížnější. A ještě odhad ceny zanechaného majetku a ekologických škod, protože každá země měla svoji vlastní metodiku výpočtu. Metodologie neexistovala a vše se muselo dělat od nuly. Tyto zkušenosti se stažením vojsk od nás potom přejali Maďaři, Němci a Poláci.

    A zda jsme měli problémy ve vztazích se sovětskými vojáky? Prakticky ne. Měli jsme velké štěstí, že v daném okamžiku velel Centrálnímu uskupení sovětských vojsk generál Eduard Vorobjov. Jednalo se o výjimečného člověka a profesionála. Nikdy se nechoval jako nějaký „okupant". Setkal jsem se s ním několikrát na různých cvičeních a skutečně jsem ho poznal, když mi dali příkaz naplnit dohodu o stažení sovětských vojsk. Byl to vzdělaný, chytrý a nezávislý člověk, nebyl mechanickým vykonavatelem rozkazů. Nedivil jsem se, když jsem zjistil, že po návratu do vlasti odmítl velení nad vojsky v Čečensku. No, a v únoru 1990, zdá se mi, on, na rozdíl od mnohých svých sovětských kolegů — vysoce postavených vojenských činitelů, rozuměl správnosti těžkého politického rozhodnutí, které Gorbačov přijal. My se s Rusy při všech vzniklých problémech domluvili snadno. Tím spíše, že prezident Havel a předseda parlamentu Dubček rozhodli, že se k odcházející armádě je nutné chovat korektně a myslet na budoucnost. V této budoucnosti (my jsme o tom nepochybovali) naše země a armády budou spolupracovat, byť nutnost konce Varšavské smlouvy jsme také velmi dobře chápali. Dělali jsme všechno pro to, aby se vojáci a důstojníci, kteří sloužili v Československu, u nás necítili okupanty. Aby se vrátili domů s dobrým pocitem. Poslední sovětský voják opustil Československo 27. června 1991. Byl jím generál Eduard Vorobjov. V naší knize Velký odchod je jeho fotografie na palubě letadla: úsměv na nadšené tváři a velká kytice v rukou.

    Jak bylo tehdy stahování sovětských vojsk vnímáno? Jako porážka SSSR ve Studené válce, nebo, naopak, vzbuzoval k Rusům důvěru?

    My jsme stažení vojsk rozhodně za žádnou porážku SSSR nepovažovali! My jsme to chápali jako gesto dobré vůle a krok k míru a dobrým sousedským vztahům. Kdo vzbuzoval opovržení, byli spekulanti, kteří se rozhodli přiživit se na majetku, který po sovětské armádě zůstal — palivo, televizory, atd. To byl, mimochodem, velký problém. Co ještě chci říct. Tím, jak Sovětská armáda opustila Československo, se Čechům a Slovákům jakoby vrátily vzpomínky na velké hrdinství, které ukázala, když naši zemi osvobodila od fašistických uchvatitelů. Vždyť přeci, po celých 22 let, kdy se v Československu ruští vojáci nacházeli, žila v srdcích Čechů a Slováků křivda kvůli vpádu v roce 1968. A dnes, nehledě na válku na Ukrajině, budou Rusové v Čechách i na Slovensku vítanými hosty a uvidí, v jakém ideálním pořádku jsou udržována místa, kde jsou pohřbeni sovětští vojáci, kteří zemřeli za naši svobodu. Na Slovensku dějiny nepřepisují. Velmi dobře si pamatujeme, kdo na sebe vzal největší tíhu bojů s hitlerismem. Blíží se 70. výročí vítězství ve Druhé světové válce, kdy by si na to měli všichni v Evropě vzpomenout.

     

    Štítky:
    armáda, SSSR, stahování sovětských vojsk, Studená válka, Československo
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku