Z ruských archívů: Češi chtěli po sametové revoluci zachovat RVHP

Za rámcem českých masmédií zůstala událost z počtu „extraordinárních“: schůzka ruských a českých historiků v Praze, na které byla zveřejněna neznámá fakta ze vztahů obou zemí.

Tohle sdělila Sputniku členka stálé Komise historiků a archivářů Ruska a Čech, přední odbornice Ústavu slavistiky Ruské Akademie věd Ella Zadorožňuková:

„Byla to skutečně extraordinární událost s ohledem na přerušené ve všech sférách styky mezi Ruskem a Čechy. Nezvyklé je rovněž to, že vědci pokračují v spolupráci prakticky na vlastní účet, z osobní iniciativy. Reforma Ruské Akademie věd vedla k likvidaci oddělení pro styky se zahraničím, mezinárodní spolupráce již není financována.

Vědci se snaží vlastními sílami udržet tuto niť „lidové diplomacie." A když čtu tvrzení, že, prý, Rusko zvyšuje svůj vliv v Evropě s vynaložením obrovských rozpočtových prostředků, pouze se usmívám".

Společná komise historiků a archivářů existuje téměř půlstoletí. Čím se zabývá?

Vyměňujeme si výsledky výzkumů, nové knihy. Vydáváme společně vědecké práce na taková témata jako rozpad říší a federací v dějinách Ruska a Čech, Kominterna, světové války a účast v nich našich národů, Rusové v Čechách a Češi v Rusku, vývoj stereotypů vzájemného vnímání, hospodářské vztahy mezi SSSR a ČSSR, mezi Ruskem a Čechy.

Co se mluvilo na pražském zasedání o stereotypech ve vzájemném vnímání?

Prakticky každé téma se týkalo překonání stereotypů. Uvedu příklad. Přednesla jsem referát o rychlé degradaci Rady vzájemné hospodářské pomoci, RVHP. Připomenu, že přestala existovat v létě 1991. Zveřejnila jsem nepublikované dříve dokumenty Vadima Zagladina, bývalého poradce Michaila Gorbačova, který navštěvoval Prahu a jednal ještě se starým komunistickým vedením. Po Sametové revoluci se rovněž nejednou setkal s poradci prezidenta Václava Havla Vondrou a Dobrovským. Zagladinova svědectví, materiály, které jsem našla v archívu Gorbačovova fondu, vyvracejí běžnou tezi o tom, že po roce 1989 převzalo Československo kurz na rychlé zrušení všech hospodářských a jiných vztahů s SSSR a Ruskem. Ani představitelé režimu normalizace, ani nová elita, jež přišla k moci po nastolení demokracie, nevytýčila kategoricky otázku likvidace RVHP. Šlo o radikální reformování formátu hospodářské spolupráce, přičemž byly navrženy různé varianty. RVHP zničilo sjednocení Německa. Rada vzájemné hospodářské pomoci dostala trhlinu, kdy z řetězu vypadla silná ekonomika NDR. NDR a Československo byly v podstatě průmyslové lokomotivy tak zvaného socialistického společenství.

Dnes se jen těžko dá představit zachování RVHP…

Jsem ale naprosto přesvědčena, že v jiné formě, deideologizované, by se tato Rada mohla zachovat, dala se reformovat, bylo by to prospěšné pro všechny její členy. Jenže chci připomenout, že Bush, Genscher a Kohl ujišťovali Gorbačova, že sjednocení Německa bude dlouhý proces. Ale všechno šlo velmi rychle, stejně jako krach společných struktur zemí východního bloku. Opakuji, nestačil čas.

Zkušenosti RVHP, fakticky zkušenosti z ekonomické integrace zemí, byly předchůdci eurointegrace v rámci EU. Byly natolik cenné, že z ruského trhu dosud nechtějí odejít firmy z Česka, Slovenska, Maďarska, Polska, Rumunska, Bulharska. Znají ruský trh, mentalitu Rusů, tady platí staré styky v strojírenství, hutnictví, dopravě, spojích. Vše dobré, co měly naše země v minulosti, bylo třeba pouze zbavit ideologických klapek a zachovat. Mluvila jsem o tom s kolegy v Praze, kam jsem cestovala, přiznám se, s jistými obavami.

Přečetla jsem totiž spoustu českých novin, v nichž převažovaly protiruské názory, přes Internet jsem se seznámila s českou televizí. Avšak všichni, s kým jsem hovořila během své návštěvy, byli nanejvýš přívětiví. Impozantní starší pražský taxikář, který mne vezl zpátky do Ruzyně na letiště Václava Havla, řekl mi toto: „Vztah Česka k Rusku mají na svědomí naši politici. Lidi ale mají výborný vztah k Rusům, můžete to tlumočit všem u vás."