22:28 18. února 2020
ČR
Získat krátkou URL
1570
Sledujte nás na

Na Hradčanech, v Gogolově ulici č. 1, stojí vila. Během socialismu trochu zchátrala, ale v letech 1994-1998 na základě iniciativy Václava Klause byla zrekonstruována a od té doby slouží jako rezidence českých premiérů. Jižní fasádu budovy zdobí balkón na toskánských sloupech s dekorativní mříží, heslem PRAVDOU TŘEBA PROTI VŠEM a datem stavby: 1914.

V jednom ze sálů se nachází krb vyrobený z uralského malachitu, který je ve zdejších krajích používán zřídka. Člověk, který postavil tuto vilu pro svou ženu, byl zřejmě nejdůslednějším rusofilem v českých dějinách. Jmenoval se Karel Kramář.

Karel Kramář se narodil v roce 1860 ve městečku Vysoké nad Jizerou ve velmi bohaté rodině. Po absolvování Právnické fakulty Karlovy univerzity studoval práva ve Vídni, ekonomii v Berlíně a politické vědy v Paříži.

V roce 1890 přijel Kramář poprvé do Ruska. Potkal tam Naděždu Nikolajevnu Abrikosovovou. Po svatbě přijal Kramář pravoslaví. Jeho žena přijala rakouské občanství. Církevní svatbu měli na Krymu v roce 1900. Na Krymu Kramář postavil pro svou milovanou ženu první vilu. Byla postavena v antickém slohu v letech 1905-1908.

Kramář se aktivně věnoval politice a jeho popularita rostla. V roce 1891 byl poprvé zvolen do rakouského parlamentu za mladočeskou stranu. Mladočeši prosazovali austroslavismus, to znamená zachování Rakousko-Uherska za podmínky, že Slované budou mít stejná práva jako Němci. Kramář, který se brzy stal předsedou strany, však chtěl víc. Kolem roku 1910 dochází k závěru, že Rakousko-Uhersko je třeba likvidovat a všechny slovanské národy mají následovat svého přirozeného vůdce — Rusko. Kramář si představoval Čechy jako součást všeslovanské federace, v jejímž čele bude stát dynastie Romanovců.

V roce 1915 byl Kramář zatčen, takže ve své vile, druhé v pořadí, pražské, právě dostavěné, prožil doslova pouze několik týdnů. Proces trval půl roku a skončil odsouzením k trestu smrti, který byl změněn na 15 let vězení.

Vláda nechtěla riskovat, že popravou Kramáře a jeho tří spolubojovníků vyvolá masové nepokoje.

V roce 1917, po smrti Franze Josefa nový císař Karel I. osvobodil Kramáře amnestií.

Dne 18. října 1918 podepsal Masaryk deklaraci o nezávislosti Československa. 14. listopadu Národní shromáždění vytvořilo první československou vládu. Premiérem se stal Karel Kramář. Vyzval shromážděné, aby zvolili hlavou státu Masaryka. V tentýž den se stal Masaryk prezidentem.

Ale už za rok Kramářova strana prohrála volby a on odstoupil z funkce. Nabízeli mu, aby se stal ministrem financí, ale on odmítl, neboť se právem domníval, že v republice existují pouze dvě funkce, které vyjadřují jeho úroveň: premiér nebo prezident.

Po odchodu z politiky se Kramář soustředil na dobročinnost. Pomáhal ruským emigrantům a dělal to tak, jako málokdo. Snažil se o to, aby jim byl poskytnut azyl a občanství, zařizoval jim práci, dával peníze na ruské divadlo, na vánoční dárky ruským dětem, na ruský Červený kříž. Pravoslavný chrám na Olšanských hřbitovech byl postaven především za jeho prostředky. Rozhodl se postavit ještě jednu vilu, v rodném Vysokém nad Jizerou, a objednal projekt v ruském stylu u ruských architektů Brandta a Feofilova.

V roce 1936 zemřela Naděžda Nikolajevna a za půl roku i samotný Kramář. Když v květnu 1937 Kramář zemřel, ukázalo se, že z jeho velkého majetku zbyly pouze dluhy. Prakticky veškerý svůj majetek věnoval těm, kdo potřeboval peníze.

Více:

Ruský generál v české armádě
Stabilně negativní vztah Čechů k Rusům: mohou za to pouze dějiny?
Stalinovy mrakodrapy: Jsou i v Česku?
Český Kalašnikov. Zapomenutý konstruktér světového věhlasu
Štítky:
dějiny, Karel Kramář, Československo, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář